Mám nezvladatelné dítě? Co byste udělali?
Hezký večer,
jdu už v zoufalství sem k vám pro radu. vím, že se to nedá takhle definovat, jen chci vědět zda má někdo zkušenost či radu co dál.
Máme syna kubíka, v březnu mu byli 4 roky, je to velmi živé dítě, ale hodně šikovné. Před 3.rokem nastoupil do školky.
Moc se mu ve školce líbí, ale v podstatě skoro od začátku si paní učitelky pořád na něco stěžují nebo nám vytýkají. Nejdříve to bylo, že Kubík špatně jí, neumí kousat maso, pak že říká sprostá slova atd. Vyvrcholilo to tím, že synovi změřili dopoledne horečku a vyzvedávající švagrové (nemohla jsem odejít z práce) jí v šatně řekli, že místo,abychom se synem došli k doktorovi ho nacpeme brufenem....to už sem šla do školky, ovšem nedočkala sem se ničeho, jen keců, že mají kubíka moc rádi, že je nadprůměrně inteligentní ale také velice zlobivý, ředitelka mi k průpovídce paní učitelky řekla, že sem tam vlastně vůbec nebyla a tak nevím co přesně bylo řečeno. To už byla poslední kapka a tak jsem tedy kubíka vzala do pedagogické poradny zda nemá náznak hyperaktivity (po tatínkovi, který měl i jiné poruchy soustředění, psaní atd.)
Paní v poradně mi asi po 2 hodinách řekla, že kubík je normání, velice inteligentní zdravé dítě, které je velice živé a tvrdohlavé.
Chvilku byl klid a teď po nemoci jsme byli ve školce a opět mě učitelka odchytla na chodbě, že se mnou potřebuje mluvit. Že je Kubík jako velká voda, že je nezvladatelný, že už neví co s ním, že má velikou praxi, ale že takové dítě ještě neviděla, že neposlouchá, že strhne celou třídu, že ve třídě na něj děti všechno svádí atd., že u ničeho nevydrží, že se neumí soustředit.
Už nevím co mám dělat, ano, syn umí pěkně zlobit, někdy je tzv. na ránu, lítá, řve...Ale nepřijde mi extrémní. taky si umí krásně sám hrát (jako jedináček zatím), i 2 hodiny vydrží sám u lega, maluje si, modeluje...slovník má pestrý ano, a tím, že je asi opravdu chytrý ví jak slovíčka použít. Moc dobře ví, co se smí a co ne, ale nedá mu to i přesto, že ví, že dostane na zadek to udělá.
A já se ptám, jsem slepá a hájím své dítě a nebo jsou paní učitelky přecitlivělé a dělají z něj něco co není.
Může se dítě doma a ve školce chovat rapidně jinak?
Kuba školku má rád a děti taky, takže je mi jasné, že to umí rozjet, ale až tak, že by mi učitelka řekla, že to ještě nezažila???
Poraďte, co byste udělali?
PS: omlouvám se za dlouhý a chaotický příspěvek, ale už nevím....
@iveta21 ted jsi mě pobavila...on ví, že nesmí s tím spreyem stříkat....ale ono je to děsně lákavé, víš?
Hele historka z minulého týdne. Mám v kabelce MP4 dost drahou a k ní dost drahé sluchátka. Oba puboši vědí, že na ni nesmí sahat a sluchátka mi nebrat. Jinak u nás sluchátka mizí jak spotřební zboží.
Přijela jsem z kanceláře a byla jsem si skoro jistá, že jsem v autě poslouchala MP4 a měla i sluchátka. Za dva dny jsem balila na dovču a hledala sluchátka. MP4 v kabelce a sluchátka nikde. Volám Báře "Máš moje sluchátka?" Bafla jsem na ni do mobilu. "nemám, ale asi To je vzal Dan"
Počkala jsem na syna, až dorazil ze školy. Nemám Tvoje sluchátka, má je Bára". "Nekecej, prosím Tě!Ona tvrdí, že je máš Ty.Ukaž šuplíky a tašku, než Ti to tady nasypu nahromadu!!"Uklidila jsem s ním jeho pokoj, Nic. pak prolítla Báry pokoj. Nic
Fakt jsem byla naštvaná. Dovolená se blížila. Nové sluchátka za 1000 se mi kupovat nechtělo Ale abych nebyla nespravedlivá, tak jsem se vydala 60 km do kanceláře a prohledala ji. Nic.
Jsem prostě bordelář a sluchátka se najdou holt po dovče při uklídu. Možná malá je někam zašantročila.
Večer před odjezdem na dovču, přišla Bára a říká "koukej, co jsem našla?"Sluchátka. Moje sluchátka! "Ležely u mě v pokoji"
"Tvůj pokoj jsem prohledala"
Bára na mě upřela svůj nejzamilovanější pohled č. 6, určený jen pro naštavné matky, aby změkly. "Nooo, já si je půjčila a pak se Ti to bála říct! Ty bys mi nadávala!"
"Bát jsi se měla, když jsi si je bez dovolení půjčovala!!!!" upozorňuji, že Báře bylo na jaře 19 a jinak je docela poslušná..-))))
Tak po Tvém pětiletém Kubovi nechtěj nemožné. Na co nemá sahat, strč někam vysoko. Promluvy neměj. Jsou pro něj nepochopitelné. Spousty slov. Za a je to chlap, za b má problémy se soustředěním. Po Tvém pátém slovu, stejně neví, co mu říkáš. Proto ho to otravuje. Co Ti na to má říct. Když jeho myšlenka už se dáno věnuje tomu červenému bouráku, který měl ve školce Pepíček.
Že mu něco řekneš 5x a on to udělá stejně. Mám stejný problém. Terezka před chvíli našla krabici s vyráběcími pomůckami. Lepidlo, nůžky, pastelky, uhle atd.
Potřebovala jsem nutně něco napsat(líbla mě můza a to se nedá odložit). Asi 3x jsem ji řekla, at to nechá být. pak mě to došlo. Proč to má nechat bý?. Dala jsem ji barevné papíry, sebrala uhle, dospělé nůžky a klovatinu(s tím by nadělala a ublížila si) ostatní nechala v krabici a nechala ji být. Celou dobu se snaží stříhat papírky a lepí je. Dokonce třídí podle barev. Sice je stůl od lepící pasty, ale já stihla napsat nový článek, a ještě si přečíst po dlouhé době koníka.
Zklamaná? Neblbni. je to zdravý, zvídavý kluk. Svět je pro něj nadšená hra. Zklamaná můžeš být, když Ti bude vybírat peněženku na drogy.-(((
A neklesej na mysli. Každá z nás máme dny, kdy už nemůžeme, kdy z nich chceme vyletět z kůže. Já si pak jen musím říct nebo spíš připomenout svoje toužení po ní a náš boj, aby byla a ono to zase rychle zmizí.
@pet.s Máš pravdu 🙂 . Malé jsou jen jednou........No a my jsme nebyli o nic lepší 😀 . Jenže jsou prostě chvíle kdy se to nedá pochopit a pak člověk bádá ve své paměti kde asi udělal chybu.............Ikdyž je pravda, že když byl malý byla jsem na něj moc náročná. Měla jsem syna v jedna dvaceti a str. jsem sním blbla a řádila, ale zase jsem po něm chtěla věci aby dělal třeba ve dvou a neuměli to ještě děti ani ve školce.........Mám kamarádku co dělá v MŠ a vždy z něho byla nadšená jak je zvídavý, naučný a vše dělá s chutí. Příklad: oblékat se, jíst samostatně, stavět stavebnice, říct jméno a přijmení a ne jen svoje, ale i moje a přítele..........Byl str. šikovnej a já z něho nadšená...........Ale jak píši jak vlezl do školky tak je z něho raubíř který vymýšlí už jen lumpárny 😀 . Jako sam. někdy bych vyletěla z kůže když vydím co proved, ale zase se někdy stane, že mu za to vynadám (neřvu) a musim běžet do vedlejší místnosti a tam se musím smát..........Sam., že to je moje láska a štěstíčko, ale jak sama píšeš každá mamina má své dny a chtěla by chvilku ticha a klidu............
Ahoj, já byla se synem před časem v pedagogicko psychlogické poradně (u nás kvůli vývoji řeči) a tam mi paní psycholožka říkala, že je pro ně normální domluvit si "tichou účast" ve školce, aby viděli, jak dítě funguje v kolektivu atp. Takže touhle cestou bych šla. 🙂 Nebo by se dalo zkusit ho dát třeba na týden, dva do nějaké soukromé školky nebo ho zapsat na nějaký kurz, kde bude s více dětmi, a nechat si referovat od tamních pracovníků, jak funguje. Ale psycholog z PPD mi přijde jako elegantní volba. Pro školku by to mělo být přirozené a přijatelné - jde přeci o společnou věc - pomoci klučinovi i pedagogům. Je potřeba to ve školce podat jako součást diagnózy klučiny, rozhodně ně jako ověřování pedagogických dovedností tamních pracovnic...
Podle mého by si měli ve školce umět s takovými dětmi poradit - na to přeci studovali, že ano... Já taky musím umět udělat rozpočet a nemůžu říkat, že zrovna tenhle je nějaký náročný... Na druhou stranu chápu, že pokud tam má paní učitelka třeba 25 dětí, nemůže se celý den věnovat jen jednomu, aby "nezlobil". To je těžká věc...
ahojky, řeším úplně ten samý problém jako zakladatelka tématu. Zajímalo by mě, jak se to vyřešilo?
Mám hodně živého a neposedného chlapečka, měl v 10 měs. mozkovou příhodu, ale naštěstí bez následků a bere léky a je pod dohledem neuroložky.Máme u nás malotřídku školku, kde je 28 dětí všech věků a 2 učitelky s 20 letou praxí, které si už od druhého dne stěžujou, že malý není zralý na školku, že si nepozná značku, že je neposlouchá, že běhá všude, bije děti, že prý jim nerozumí, že se neumí obléct a že na spaní mu mám dát plínu a že by ho nejraději vyřadily a že prý potřebuje někoho k sobě, atd.. Malý má strašně rád děti a kolektiv, je bystrý, krásně se rozmluvil, nají se sám, napije, umyje se, teďka začal i čůrat ve stoje 😀 , každý den umí nové slovíčka, i s tím oblíkáním se to lepší, ale pro učitelky je to furt málo, co 3 dny si furt stěžujou, že už jsou z něj unavené, že nechce cvičit, že nesedí u loutkového divadla, že jim kazil narozeninovou oslavu, že křičí. už se bojím do té školky vkročit. Pediatrička ho chtěla poslat k psychlogovi a napsat mu, že je postižený, manžel se nedal. Paní neuroložka se divila, že je normálně se vyvíjející dítě, které je prostě moc živé a aktivní. příští týden máme schůzku s učitelkou a ředitelkou, abychom si o tom popovídali.V dnešní době sehnat nějakou speciální školku s menším kolektivem a individuálnějším přístupem asi moc možné není a soukromou za 8 tis. měsíčně si moc dovolit nemůžeme.
@pellullinka - já bych taky hájila své dítě..myslím,že učitelky mívají tendenci si děti zaškatulkovat a pak už mají jasno v tom, kdo "zlobí"...a navíc tím dítě dost ovlivní, když na něj pohlížejí jako na "zlobivce" a problémového..potřebuje jinou učitelku si myslím..
@edeltraut Máme podobný problém,mohu se zeptát ják to řešíte?
@michaaelaa Já jsem vypsala tolik problémů, že nevím který konkrétně máte na mysli 🙂. Teď jsme zavedli tzv. domácí rozvrh a podle něj Ela funguje - co má napsané, to udělá... 🙂 Jinak nyní dostali novou paní učitelku a s tou jsme se dohodly, že pokud Ela nepřinese nějaký úkol nebo něco podobného, tak si to bude dělat po škole místo svého volného času - zatím byla po škole jednou - volný čas je pro ní cenný 😀
Já bych to neházela jen na učitelky, ale ani ne na rodiče. Některé děti jsou prostě neskutečně živé a zvídavé a pokud se k tomu přidá ještě tvrdohlavost, tak pak je to pěkný oříšek. Mám to doma, takže moc dobře vím, o čem mluvím. Syn je tedy mladší a do školky ještě nechodí, ale pokud se to nesrovná, tak učitelky budou mít taky co dělat. Já sama jsem mnohdy opravdu hodně vyčerpaná a to mám jen jeho. Prostě je to takový malý rarášek, už takto malý baví celou společnost, ale všichni pak říkají, že hlídat by ho nechtěli. Takže počítám s tím, že budu muset být k učitelkám v MŠ hodně shovívavá a naopak oni budou muset být k nám, aby se tak nějak dalo aspoň trochu fungovat.
ahoj mamči,
já jsem teda maminkou tří dětí, a každé se ve školce chovalo jinak. Prostřední je kluk, čipera, velmi chytrý, do školky ho vzali už ve 2,5 letech, protože to prostě zvládal a měl tam starší sestru-o tři roky starší.Neustále mi předhazovala paní ředitelka, že jsou každý jiný, proč se on nechová jako dcerka...a bla bla bla.
Byla v té třídě rozumná paní učitelka, která mi vždycky jen řekla-no je to kluk, aspoň víme, že je normální. Blbé by bylo, kdyby seděl v koutku a nekomunikoval!
Takže- paní učitelky nemají rády děti, co "je jich všude plno" a logicky je s nimi víc práce. Ony totiž by nejradši měly 25 dětí, které budou hačat v klidu u stolečku, na slovo poslechnou, budou se přemisťovat pouze krokem apod....
Přijde mi, že je to zejména o učitelkách. U nás je taky jedna expertka učitelka, která vyvyšuje prominentní děti od nás z vesnice- děti pana místostarosty, děti architekta apod. a pro ty se může rozmazat. Těm, i kdyby rodiče pomáhali s přestrojováním střeba v pěti letech, bude to v pořádku, ale děti normálních rodičů, když vidí , že tříletému pomáhá zapnout u zástěrky knoflíky, je zle!
P
tak se taky musím s tím svým raráškem . Mám dva syny jsou od sebe o 6,5 roku ..dnes mají skoro 11 a 4 roky. První je klidný, rozumný, v 5 třídě má samé jedničky..no prostě všichni ho chválí. Druhý Ondrášek to je náš rarášek neposedí, neposlechne i ve školce kam chodil i bráška říkají že je úplně jiný než bráška. Největší starost je ale večerní usínání, chodí spát v 8 hodin čteme pohádku a pak to začne hysterák že nejde spát, že se bojí lampička nepomáhá, buď vyměknu a jdu si k němu lehnout a on usne nebo prostě vydrží třeba do 10 hodin být vzhůru ...bohužel vstává už ráno v 6 do školky ..dojíždím do práce ..jinak to nejde ...pak zas ráno nechce vstávat 😖
Mně přijde poslední dobou podezřelé, jak maminky slyší od učitelek, že to ještě v celé praxi nezažily, no není to náhoda? Paní učitelka to jen používá jako zbraň proti tobě, je možné, že je vě školce trochu živější, ale spíš to vypadá, že paní učitelka si chce ulehčit práci a na tobě si vyleštit sebevědomí tím, jak tě bude poučovat. Kluka bych klidně dala jinam, sice je blbé, že tam budou jiné děti, ale pravděpodobně se ukáže, že problém měla učitelka a ne Kuba.
Já bych asi PPP zkusila požádat, jestli by bylo možné, aby se na něj koukli v kolektivu. Nám psycholožka v PPP kdysi říkala, že to mohou dělat, že prostě psycholog z PPP přijede do školky a jen z povzdálí sleduje, jak se tam dítě chová. Protože jedna věc je sezení s psychologem a jiná věc je kolektiv vrstevníků. Hlavně nezoufej, určitě se to nějak vyřeší. Důležité je, že do školky chodí rád. Držím pěsti. 🙂
Milé maminky, přidávám se do klubu vyšťávených matek... Mám doma kloučka 4,5 roku, chytrého, zvídavého a velice živého. Prostě lotrovina mu čouhá z očí, pusu nezavře od rána do večera.. Musím uznat, jak je obdivuhodně důsledný. Zatím co, já jsem vytočená jako žába v mixéru, tak Matěj je klidný a je vidět jak se baví 😖 Mateřskou školku navštěvuje dálkově, neb je často nemocný. Ve školce spolupracuje, problém byl chvilku s oblékáním, protože to ho vůbec neba, jídlo v MŠ zásadně nekonzumuje. Jsou dny, kdy je v pohodě a jsou dny, kdy mě programově vytáčí.
Milé maminky, myslím, že nás v životě čekají ještě hodně perné chvilky a těmto zážitkům se budeme jednou smát. Důležité je, brát to tak trošku s nadhledem a hlavně to mateřství ve zdraví přežít! 😉
@irennn já si myslím, že se může určitě ve školce chovat úplně jinak jak pod dohledem rodičů co ho tam i sledují ze začátku tak i doma máme podobný nebo stejný případ kluk je hodne chytrý zvládá toho dost na samostatnost ve školce ale je hyperaktivní....je prý nezvladatelný je to už teď druhá školka kde ho vyloučili nevíme s s ním moc rady taky chápeme Vaši situaci. My to budem řešit přes dětského psychouše
myslím, si i že je to tím, že ve školce může to dítě asi i nějak postrádat dost maminku a taky nám pořád vytýkali dokola něco buďto, že bil údajně teda děti nebo jedl moc pomalu nebo bil i paní učitelku což teda pravda údajně pak nebyla. Nevím třeba jak to s Kubíkem bylo zda podobně jak u nás, unás zatím kolektiv nemá smysl.
@pellullinka moje mamka celý život je učitelkou v MŠ. Nečetla jsem předchozí příspěvky, ale přijde mi to, že učitelky si stěžují na něco, co vybočuje z jejich pohodlí. Nechci tvrdit, že moje mamka je dokonalá, ale z jejího vyprávění vím, že takové děti existují a chce se jim jen víc věnovat, sem tam jim dát nějaký speciální úkol..je to jen o vůli a o ochotě dělat něco navíc.
Znám to 🙂 Starší byl a je také neřízená střela, ale dodnes ťukám na dřevo, že měl bezvadné pančelky a paní ředitelku 🙂 Užily si s ním hodně (dokáže zaměstnat dva dospěláky jen pro sebe), ale vždycky jsme dohromady spolupracovaly. Druhý rok ve školce jsem s ním zašla do PPP, protože se nudil a hodně "zlobil" (vyrušoval při činnostech, neustále rozkládal tématické bloky svými poznámkami, s dětmi fakt nerozuměl) a papír (s výsledkem, že je v lecčem dost napřed, grafomotoricky a sociálně spíše slabší)jsem donesla zpět do školky a domluvily jsme se na "bojovém plánu". Pančelky si vzaly za své dávat mu jiné úkoly, pokud se dělá to, co zná, lehce na něm viset okem, zda se zase nedostává do konfliktů (nakonec vyšlo najevo, že ho asi pět dětí systematicky až šikanovalo - po troškách, ale cíleně, a on to nedával), zaměstnávaly ho úkoly typu "potřebuji přenést knížky z tamté poličky do této - on byl naprosto hrdý, že pomáhá, důležitý 🙂 Já jsem s ním nacvičovala reakce na jednotlivé situace se spolužáky, dělala grafomotorickou přípravku a hlavně pro něj fungovala jako vrba a mediátor. Věděl, že se mi může se vším svěřit a že to s ním a s pančelkou vždycky probereme tak, aby z toho vyplývaly pro něj jasné "úkoly".
A dnes? Po sérii různých vyšetření má statut nadprůměrně inteligentního, nadaného dítěte, které je krom ADHD levé na obě ruce a pokulhává v sociálních dovednostech. ALE našli jsme pro něj školu s třídou, kde působí paní učitelka s odbornými znalostmi i osobními zkušenostmi, on by se pro ni rozkrájel tak, že bez velkého odmlouvání dělá doma spoustu vícepráce (nácvik číslic, písmen, rozcvičky ruky). Jen pro to, že má pocit, že mu paní učitelka rozumí a ocení jeho "tvrdou" práci 🙂
Držte se! 🙂
@florane děkuji,už sem si jistá,že je to jak píšete. Syn chodi od září do školy,ani učitelka,ani druzinarka nemají žádný problém,naopak bych řekla,ze hhomaji docela rády.
@pellullinka Moc gratuluji. Zrovna řešíme podobný problém, a tak doufám, že za rok nebo dva si budeme moct oddychnout stejným způsobem 🙂.
loket- mám také moc živého kluka-má pět let.ve školce je hodný,ale doma rošták největší.u nás je totiž přísná paní učitelka,ale zároven je hodná.děti skvěle zvládají a ví jak je zabavit-myslím si ,že to je hodně o přístupu paní učitelky.bud promluvit s paní učitelkou ve školce nebo školku změnit.
AHOJ, MOHLA BYCH TI NAPSAT PROSÍM ? TVUJ MAIL JE JAKO MOJE KOPIE - STRAŠNĚ BYCH POTŘEBOVALA VĚDĚT, JAK JSTE TO VYŘEŠILI, ZDA KLUK UŽ JE V POHO VE ŠKOLE, JSEM Z TOHO NESTASTNA ....KDE BYLA CHYBA
Ahoj, ráda bych obnovila diskuzi. Zkoušela jsem se ptát v jiných školkách a mají plno, takže mi nezbývá nic jiného, než zůstat v té, co jsme. Problém se vyhrotil tak, že o synovi mi děti ve třídě říkají, že půjde do ústavní školy, syn občas brečí a je neochotný spolupracovat. Chtěla jsem asistenta pedagoga, ten mi nebyl schválen. Za dva roky mi učitelky nebyli schopné říct, za jakých okolností zlobí. Já ho takového neznám. A rozhodně nemá žádnou autoritativní výchovu, ze které by se pak musel vybít ve školce. Já ho znám jako bezproblémového kluka, ano, občas má své mouchy. Je paličatý, chce dělat jen to, co chce a zákazy mu musí dávat smysl. Syn je adoptovaný (trošku více citlivý, špatně reaguje, pokud je cítí nepřijetí, nemá asi ještě úplně vyzrálou nervovou soustavu). Žije přítomností, nechce se chovat špatně, ale pokud ho něco zaujme, prostě jedná bez ohledu na následky, o tom prostě nepřemýšlí. Učitelky ho trestají tím, že ho pošlou do nižšího ročníku (to považuje za nejvíce ponižující) nebo má jít na hanbu přemýšlet o svém chování, tuto izolaci a nepřijetí snáší špatně. Druhá věc je, co tam asi vymyslí, když jedná impulzivně, ten hned po činu ví, co udělal špatně, ale stejně se příště neovládne. Na jejich trestání reaguje dalšími naschvály. Podle testů u klinického psychologa je nadprůměrně inteligentní, že by byl zázrak, kdyby se ve třídě objevilo aspoň jedno takové dítě jako on. Navíc je strašně živý a pohybově nadaný. Jenže nesnáší řízenou činnost (nejen učitelek, narazili jsme už víckrát, ale našli se lidi, kteří s ním uměli pracovat). Ve školce odmítá dělat, co chce a věnuje se svým věcem. Prostě už s nimi odmítá spolupracovat téměř ve všem. Když se ho zeptám proč, tak protože ho to nebaví. Třeba nechce cvičit, protože tam prý jen kroutí nohama, a to v jeho očích není cvičení. Když jsem učitelkám popsala mentalitu syna, co na něj platí a neplatí (ano, potřebuje individuální přístup, to už říkal psycholog, že je velice chytrý, ale potřebuje neustálou motivaci) a zakázala jsem jim ho trestat, protože to na něj má psychický dopad, tak mi řekly, že o trestání a netrestání rozhodují ony a jak by k tomu přišly hodné děti, kdyby zlo bylo nepotrestané a dokud jim nepřinesu papír s diagnozou, budou k němu přistupovat jako k jinému dítěti. U ředitelky už jsem to řešila, rétorika je stejná, vlastně bych řekla, že učitelky jen papouškují, co řekne ředitelka. Jako syn mi naprosto sedí na charakteristiku dítěte s lehkým ADHD, také na charakteristiku nadaného dítěte (asi kombinace obojího, dost se to prolíná, ale nemyslím si, že jeho případné ADHD je nějak těžké nebo že jeho IQ je až tak strašně vysoké, aby bylo nutné ho nějak škatulkovat). Ale když má volnost, tak je úžasné sledovat, jak mu to neustále šrotuje v hlavě a jaké má nápady. To opravdu musím dostat nálepku ADHD nebo cokoli, aby s ním bylo zacházeno slušně? Můžu se vůbec nějak bránit?
@marketa031 vědí učitelky, že je adoptovaný? Drtivá většina dětí v náhradní rodinné péči trpí poruchou attachmentu a je třeba k nim s ohledem na to přistupovat. Druhá vec, co mě napadá. Hyperaktivní projevy jsou způsobené i raným traumatem. Tudíž dítě nemá ADHD, ale působí tak. Možná najít psychologa, psychoterapeuta, co se dětem v nrp věnuje.
Ovšem podle popisu se přístup učitelek asi moc nezmění...
@marimanta že je adoptovaný vědí od prvního dne, co je ve školce. Poruchu attachmentu znám, ale na něj mi nesedí. Jako bouchá děti, ale jen ve školce. Se mnou nikdy. Jak ho znám, tak možné důvody jsou, že se nudí a chce vyvolat akci, získat pozornost učitelky nebo se neumí zkrotit své momentální naštvání. S psycholožkou, která se zabývá adoptovanými dětmi, přímo vede kurzy pro adopci, jsem v kontaktu. Chodím k ní spíše já na radu, se synem jsem tam byla jednou. Prý strašně hodné, laskavé a samostatné dítě, které jen vyžaduje trošku více pozornosti a láskyplné vedení. Pak krásně spolupracuje a dokáže velké věci. On chce prostě neustálou akci, prozkoumávat věci, zkoušet akci a reakci, ale není nezvladatelný, chce mít prostor mít možnost o věcech rozhodovat, nefunguje na příkazy, ale na domluvu
Někdy dítě nemusí mít ADHD, ale je akční, protože má takovou osobnost. Je super, že mu rozumíte a víte, co potřebuje, škoda, že to nevědí ve školce. Doporučuji Šárku Mikovou a její webináře a knihy o typech osobnosti. Mně to dost otevřelo oči v pohledu na mého syna (a přitom je stejný typ jako já). Tvůj synek by mohl být některý z SP typů, nejhůř "zvladatelné" jsou ESTP a ESFP děti. Viz stručný článek na blogu shrnující podstatu. https://www.teorietypu.cz/vrozene-potreby-sp-deti/
Ahoj maminy. Zajímalo by mě jestli tu je taky nějaká maminka na tom stejně jako já doma. Mám syna taky jménem KUBA 🙂 (asi už to jméno je takové čertovské). V prosinci mu byli čtyři roky, takže za chvilku nám bude pět let. Myslím si, že na svůj věk musí vědět jak se chovat, co smí a co ne, za co dostane nazadek atd..
Je str.hyperaktivní a nevydrží sedět a soustředit se na jednu věc. Do dneška jsme se nenaučili ještě barvi. Příklad sedíme v autobuse a jedeme ze školky, vybereme si barvu a tu hledáme celou jízdu. Vystoupíme a já se ho zeptám za 10min.na stejnou barvu a on mi odpoví nevim.
Hl. momentálně máme první pubertu a já se bojim toho jaký bude až mu bude takových osm-devět ☹ . Ve školce byl dva roky str. hodnej (to tvrdili učitelky). Tento rok mi říkali že se chytl party která je po hromadě jako uragán. Jakmile ale chyběj dva a nebo jeden tak je parta taky jiná 🙂. Jenže mě příjde, že od té doby co jsem dala dítě do školky tak ho nezvládam.
Příklad perliče:
Ráno vstane syn.......v obývaku máme na skříni ve výšce rat. koš a v něm sladkosti. Příjde mě zbudit a chce udělat snídani. Vstanu a cestou do kuchyně mi hrdě oznámí, že si otevřel pytlíky. Když nevim o čem mluví tak mě zavede do obývaku a ukáže mi otevřené pytle s brambůrkami (otevřené nůžkami které má zakázané, dobrůtky které si nemá brát bez dovolení, aby tam dosáh přítahl si židli, drobky jsou všude ikdyž u nás jsem str.blázan na úklid - no takže pěkně mi začal den). Tak mu vynadám, že tohle teda ne.
Na záchodě mám za závěsem přípravky na úklid. Syn si několikrát snimi hrál jako s pistolí a měla jsem vše upatlané od pronta a nebo jiných leštiček...........třikrát si stím hrál a já jsem mu za to několikrát vynadala a dostl přez ruku. No a takhle šel na velkou a když mě zavolal, že chce utřít. Tak opět byli dveře, zem, závěs, tol. papír skrátka vše od spreje. Ví že to nesmí dělat, že na něj budu řvát a že dostane a stejně to udělá.
Stejně mě dokáže vytočit, když mu za něco vynadám a nebo si o tom chci v klidu snim promluvit a on se mi začne smát a nebo házet ksichty, funět a dávat mi najevo jak ho to otravuje.
Nevim hl. mě str. unavuje to, že mu něco řeknu po sobě třeba pětkrát a on se na mě podívá a udělá to po šesté. To bych vyletěla z kůže :(. Svého syna str. miluji a nedokážu si představit, že bych ho něměla. Ale někdy jsem z něho tak unavená, smutná a sklamaná, že to nedokáži ani popsat. Kuba je není hloupej je naopak chytrej až vyčůranej. Třeba jdeme na procházku a jen tak se bavíme o něčem..............No a za dva měsíce si na to vzpomene a použije to do hovoru, já na to už zapomněla a musim si vzpomenout co vlasně myslí. Jenže on si pamatu věci, které se mu prostě hodí pro jeho prospěch jinak někdy mi příjde, že si mě úpně vychutnává.
Omlouvám, se že to je tak zdlouhavé, a celé zkomolené. Jenže kdybych napsala co bych všechno chtěla tak bych tu seděla do večera. Musela jsem to napsat abych věděla, jestli tu má někdo z vás takového raubíře na kterého neplatí: domlouvání, prosení, po dobrém, po zlem, se řvaním......prostě nic ☹