Nemluví - integrace do kolektivu v MŠ. Máte zkušenost?
Máme syna, nyní 3,5 roku (k 1. září mu již budou 4 roky), prakticky nemluví, používá aktivně asi 10 slov, které by mohli s trochou fantazie identifikovat i cizí lidé, dál používá ještě několik svých vlastních slov, které rozlušeníme jen my (hííí = auto atp.). Chceme jej dát od září rozhodně do školky. Nicméně:
Včera jsme byli poprvé u psychologa (začíná nám kolečko psycholog - logoped - neurologie - ORL - foniatrie...) a paní psycholožka nás upozorňovala, že:
- kolektiv může rozvoj řeči podpořit, ale samozřejmě taky nemusí, je to padesát na padesát, podle toho, v čem je problém, každopádně rozhodnutí pro školku jednoznačně schvaluje (narozdíl třeba od manžela, který si myslí, že bychom ho do školky ještě dávat neměli, když nemluví - což svým způsbem chápu, má také obavy z možných "nepříjemností" - viz. níže),
- dětský kolektiv může nemluvící dítě vyřadit, což se prý nestává až tak výjimečně, prostě mu nerozumí, tak ho nevezmou do "party", což může mít u dítěte za následek uzavření se, někdy až odmítání komunikace i jiných aktivit, nechuť do školky chodit, případně i agresivitu vůči dětem (ve smyslu "nerozumíš mi, tak Tě bouchnu),
- je velmi potřebná spolupráce paní učitelky při integraci takového dítěte do kolektivu.
Vím, že nemá smysl obávat se předčasně a vytvářet si nějaké strašáky, protože nic takového se nám přihodit nemusí, nicméně bych samozřejmě ráda udělala vše pro to, abychom tomu předešli, minimálně tak, jak je to v našich silách.
Máte s něčím podobným nějaké vlastní zkušenosti? Jak je takové dítě ve školce přijímáno - ať už dětmi nebo pedagogy? Jak se nemluvící dítko ve školce cítí, adaptuje?
- dětský kolektiv může nemluvící dítě vyřadit, což se prý nestává až tak výjimečně, prostě mu nerozumí, tak ho nevezmou do "party", což může mít u dítěte za následek uzavření se, někdy až odmítání komunikace i jiných aktivit, nechuť do školky chodit, případně i agresivitu vůči dětem (ve smyslu "nerozumíš mi, tak Tě bouchnu), -
Toto je náš problém v školke ,ale máme pocit že ani tie "učitelky" sa mu nevenujú ako by mali ,nepáči sa mi ich prístup a uvažujem či by mu nebolo lepšie v inej školke ,kde sú originál pedagogičky lebo v tej našej sukromnej školke sú 24ročné holky ktoré pravdepodobne s detmi nevedia zaobchadzať ako by mali :/
@dukie
@sisstin
Ahoj holky. Jdu si pro radu, už moc nevím, kudy kam.
Měli jsme vlastně dost podobný problém. Bronička nastoupila ve třech letech a čtyřech měsících do školky s opožděným vývojem řeči - před nástupem do školky používala cca 20 slov, uměla se o sebe postarat - hygiena, jídlo, oblečení. První dva týdny bylo všechno fajn, až na to, že moc neposeděla u řízené činnosti a dalo by se říct ji ignorovala. Jinak byla hodná, s dětma si hrála. A pak se něco zvrhlo a začalo to, že dost často kousne či plácne nějaké dítě. Včera to bylo naposledy. Žeprej je to z ničeho nic, prostě se zakousne. Pak se omluví, postižené dítě pohladí. Já prostě nevím co s tím, ani učitelky ne, většinou přijdou, až už je "po". Jinak docházíme na logopedii - po třech měsících školky zaznamenán rozvoj řeči na cca 100 slov, tvoření lehkých vět. Ušní, foniatrie - v pořádku. Neurologie v pořádku. Zprávu od psychologa budu mít až 17.tého, ale předběžně, co vím - nejspíš smíšená dysfázie, nerozeznávání dobra a zla. V některých věcech, logické myšlení a tak tak je zase nadaná, ale v dalších věcech zaostává.
Nemáte nějakou radu, jak tohle kousání a plácání ostatních omezit či zastavit? Doma mi to nedělá, bráchovi neubližuje - probíhají jenom klasické "hádky" o hračky atd. Jinak nic, co by se vymykalo. Prosím pomoooc, už nevím, jak to řešit ☹ Od nového roku bude mít Bronička nejspíš asistenta, ale co do té doby? Už uvažuju, že ji do nového roku úplně odhlásím, ale zase ona tam chodí strašně ráda. Ach jo ☹
Holky komu chodi dite do logopedickeho stacionare v Lisni na Synkovu, muzete se mi prosim ozvat na email: dandy.ketty@seznam.cz, uvazuji, ze tam dam syna a chtela bych neco vedet. Dekuji
Naše malá mluvila doma dost, ale když nastoupila ve 4 letech do školky, tam nemluvila vůbec, maximálně něco zašeptala paní učitelce, prostě se styděla, měla nějaký blok, taky jsem z toho byla dost nešťastná, řešila jsem, jestli nemám zajít na nějakou poradnu, či kam, ale naše dětská lékařka mi poradila, ať tomu dám čas. Opravdu se to vyřešilo samo, časem, také si našla své kamarády, komunikovat začala normálně, dnes je už na základní škole, patří mezi nejlepší žáky a dokonce vyhrává recitační soutěže /kde musí nahlas přednášet před plným sálem lidí/ 🙂