• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Neúnosné chování 3leté holčičky, poraďte

19. listopadu 2014 
Nikdy jsem si nemyslela, že sem budu takový příspěvek kdy psát, protože jsem vždycky měla za to, že rodinné věci a problémy si umíme doma vyřešit sami. Ale poslední měsíc jsem vážně zoufalá. Dcerce je čerstvě (vlastně zítra budou) 3 roky a za poslední týdny se z veselého, něžného a milujícího dítěte (i když kapku živějšího) stala hnusná fúrie, která na jakýkoli podnět, i dotyk ode mě reaguje podrážděně a s odporem. Při vyhrocení situace (tím rozumějte moje trvání si na svém - třeba při úklidu hraček nebo vyčůrání před procházkou) se mě snaží i kopnout nebo kousnout, nebo tím alespoň vyhrožuje (ale taky shozením ze schodů a podobnými hrůzami). Mezi lidi už se stydím a bojím chodit, protože většinou skončíme dramatem, taky proto, že já jí ve 33.tt už fyzicky úplně nestačím a ona to myslím dobře ví, takže utíká apod.
Jinak jsem přesvědčená, že jsme klidná, vyrovnaná rodina se spoustou výletů a aktivit, chválou se u nás rozhodně nešetří, i když plácnutí přes zadek, když domlouvání nefunguje taky není tabu. Od narození prostě bylo našim největším cílem vychovat z ní ne génia nebo olympionika, ale dobrého člověka. O to víc to teď děsí i blízké kolem nás - tenhle příspěvek asi píšu hlavně jako reakci na to, kdy včera dcerka svým chováním rozbrečela i tchyni.
Četla jsem milion článků o období vzdoru a pár krušnějších chvilek jsme si v minulosti už zažili, ale teď se ráno pravidelně budím se slzami z pocitu, že mě moje dítě nenávidí a je tu další den, kdy mi to dá sežrat.. Poraďte.
6. dub 2014 v 17:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kamilka007 Jestli je to poslední dobou, tak věř že to přejde, sice to ještě pár týdnů potrvá a za tu dobu budeš chvílemi hodně na dně, ale přejde to. Hodně dělá i těhotenství, hormony jedou a je to záhul, bylo období (u druhého i třetího těhotenství), kdy jsem byla přesvědčená že už to nezvládnu, stála jsem uprostřed tesca, vedle mě zmítající se dítě, které řvalo že mě nenávidí, rotovalo po zemi, kopalo a vřískalo když jsem se přiblížila a já tam stála jak idiot, nejdřív jsem prosila, uplácela, vyhrožovala a nic, takže jsem stála a brečela, telefon v ruce a přemýšlela komu zavolat ať mi jde pomoct :confounded: Mnohdy jsem ráno vstávala s brekem a s brekem chodila spát, tiše jsem čekala na blázinec. A většinou se to po porodu srovnalo, začali být "normální" zlobili tak jako každé dítě, většinou se s nimi dalo domluvit a když ne, už jsem byla schopná si s tím poradit, za jedno jsem neměla obří břicho a za druhé i opadla určitá má psychická labilita :sunglasses:

A ano vědí že už za nimi nemůžeš tak rychle utíkat, jsou to potvory vyčůrané :sweat_smile: Mě se starší rozběhl (do dnes netuším kde tu rychlost nabral) do silnice, chytali ho kolemjdoucí, protože já fakt nemohla i při vší snaze o rychlost, ho doběhnout...

Jediná má rada je VYDRŽET, překlepat do porodu a uvidíš, pak to bude lepší, ty se srovnáš a ona taky :wink:
6. dub 2014 v 17:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
žárlivost... zkus si vždy uvědomit, že dcera ve svém věku není ještě schopna reagovat jiným způsobem, než tak, jak se chová a že to nedělá schválně.

jinak v tom věku od tří let se u nás střídala období, kdy děti jednoho rodiče preferovali a druhého docela dost odmítaly a opravdu nezbývá než to vydržet.
6. dub 2014 v 18:06  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@kamilka007 jedna vec je obdobi vzdoru,druha vec je,ze toto chovani nekde mzsela videt - ne nutne v rodine, ale skolka,kamaradky,hriste atd a treti problem, pokud vidi,jak se tesite a pripravujete na dalsi miminko, muze kludne reagovat zarlivosti, strachem a vzdorem v teto podobe..

biti nepomuze, podle me vysvetlovat vysvetlovat a vysvetlovat a pokud nemusis, rici ji duvod a nebeat ji s sebou kdyz nekam jdes...pokud se budes takhle chovat, tak priste zustanes doma. Pidivej se kolem sebe,nikdo se rak nechova, to je velka ostuda...

ja mam dceru dva a pul a tohle plati...a musi se zapojit i tatinek...musi jit nekdy s vami a nebo i sam a rikat ji a vysvetlovat i on...

a neboj, tak jako tak to casem polevi...
6. dub 2014 v 18:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@tvarohacek
@tarra27
O zarlivosti na budouciho brasku jsem taky uvazovala, ale nijak okate pripravy neprozivame, mluvime o mimi pred dcerkou spis ve smyslu "pozor na brisko" nez "jezis, neubliz miminku", takze jedine teseni je obracene na ni jako na budouci velkou sikovnou sestricku, co brasku vsechno nauci a vsechno mu ukaze. A jak jsem psala v uvodu - nejake to zlobeni a vykyvy uz mame za sebou a prezili jsme, ale tohle je masakr. A biti samozrejme neni bezna soucast nasi vychovy, mela jsem na mysli opravdu jen placnuti, kdyz uz neni zbyti.
6. dub 2014 v 19:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Urcite se obrnte nervama, bude zkouset, my u dcerky meli obdobi vzdoru 2-2,5 roku a od te doby nastesti klid ted ma tri a pul a nekdy jen miva sve dny ale neublizuje, ja si s ni o tom hodne povidam, hodne cteme vecer pred spanim a treba diky bajkam chape spoustu veci, vzdycky se ji i ptam jak to bylo jestli to chape atd.. prijde mi ze super chape kdyz je nekomu neco lito, boli ho to, zlobi se, proste emoce.. nekdy mi prijde ze je az moc 'vychovana':slight_smile: :slight_smile: ale jak rikam kazdy prcek ma to hnusne obdobi kdy vlastne ani samo nevi co dela a jak tim druhym ublizuje, musis zkouset co na ni zabere... vse ji furt dokola vysvetlovat rict co te mrzi, proc ale jednoduse..zkus to udelat tak aby to vnimala i ze sve strany, upozorni ji hned jak zacne byt zla ze se ti takove chovani nelibi a ze ji by se to taky nelibilo kdyby si ji ty kopla, zduchala apod... ze kdyz se k tobe bude chovat hezky budes na ni taky hodna kdyz ne tak si ji ,vsimej, az zacne byt hodna u nas to zabralo, kdyz na me mala hnusne promluvi tak ji hned reknu at to rekbe hezky a normalne, a ona si to uvedomi, kolikrat se mi i omluvi, jsou to drobnosti ale ja pres hranice nejdu..neboj prejde to jako to preslo vsechny ostatni a mozna i horsi raubire:wink: a nedavej ji hlavne najevo svou slabost ty musis byt autorita!:wink:
6. dub 2014 v 19:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ona ted zkouší hranice, co muže - nemůže, navíc jisté velmi žárlí na mimi, i když ještě není - uz se na tebe bere ohled, ze se čeká..když se nechce vycurat pres procházkou, tak nikam nejdete /pokud to není zivotne nutne jit/. Když se moc zlobí, řekni, ze ji mas i tak rada, ze to chapes, ze se ji to-ono, nelíbí, ze nemusíte jít na hriště, vycházku..ze se ti taky něco nelíbí a děláš to, protože se to musi. Nech ji rozhodovat v tom, co muže - at cítí pravomoci - co si obleknouk, kdy a kde jist, manévrovat to stylem uklidime ted, nebo az /si dohrajes, az po jídle, az si domalujes../
6. dub 2014 v 19:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Já bych jí seřezala že by si na tu prdel nesedla. Tohle bych u svích dětí netrpěla. Nesnáším když se vztekají apod. U nás děti ví že já jsem pro ně autorita a mají pevně nastavená pravidla co můžou a nemůžou. To že žárlí neznamená že se bude takhle chovat.
7. dub 2014 v 08:29  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
@pavlapl Vzpomněla jsem si na citát z jedné moudré knihy o výchově dětí: to, že se Vaše dítě chová jako primitiv neznamená, že byste se měli chovat jako primitiv i Vy.
7. dub 2014 v 08:58  • Odpověz  •  To se mi líbí (34)
@ivular Naprosty souhlas.Ucit dite, ze facka je argument je zcela zcestne.A pak se divime, kde se bere nasilnicke chovani u deti a mladeze..
7. dub 2014 v 09:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (12)
@pavlapl A ty se nikdy nevztekáš? Nebo za to dostáváš facky od manžela?
7. dub 2014 v 09:12  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
@betelgeuzz ne opravdu se nikdy nevztekám.
7. dub 2014 v 09:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@pavlapl tak takových lidí moc neznám. Já se občas vzteknu a kdybych při tom od někoho dostala pár facek, tak by mně to v uklidnění rozhodně nepomohlo. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
7. dub 2014 v 09:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@betelgeuzz No nepomohlo, ale tomu clovekovi by se ulevilo, ze jo :stuck_out_tongue_closed_eyes:
7. dub 2014 v 09:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kamilka007 víš, nezaráží mě zlobení, ale to, že ti chce fyzicky ublížit, to fakt musela někde vidět/slyšet to si přeci dítě nevymyslí samo. Akorát by to chtělo asi nějakou pohádku o tom jak hodně špatně skončí člověk, který se takto chová - nic jiného mě nenapadá. Jsme na tom s těhotenstvím podobně - já teda už 35tt a syn má 2.5roku. Ano, mívá "své" dny, včera když jsem mu něco zakázala, tak se po mě ohnal rukou - že mě pleskne po ruce, chytla jsem ho za tu ruku a zeptala se ho, co to má znamenat a jestli ví, že by mu ta ručička mohla upadnout. Tak byl zaražený a za minutu se už lísal a říkal jak bude hodný (asi tak 15min mu to vydrželo) :slight_smile: On sice zlobí, ale tak nějak "normálně" nechce si něco uklidit, trvá na tom, že bude jíst..., půjdeme... apod., ale žádné násilnosti. Jinak přes ruku a na zadek dostává taky, ne pravidelně, ale právě když už je toho opravdu hodně a on začne být vzteklý. Praktikujeme ale počítání do 3, pak mu zkusím znovu domluvit a pak znovu, ne, že by dostával nějak automaticky.
7. dub 2014 v 09:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pavlapl sorry, ale chudák děti...to, že je musí člověk bít není řešení situace....moje ségra je dětská psycholožka, dnes a denně řeš případy dětí s poruchami chování, s různými strachy apod. často způsobené příliš autoritativní výchovou. Jak se má pak takové dítě prosadit v dnešní společnosti?
7. dub 2014 v 09:21  • Odpověz  •  To se mi líbí (12)
@majka1niky tak to je mazec. U tříletého bych řekla, že je to vzdor, u čtyřletého už je to zvláštní, a ještě jak píšeš o tom pohledu a tak.. úplně si to umím představit, ale teda netuším, co bych ti poradila. Možná ti ten dětský psycholog poradí, ale určitě né pedagogickopsychologická poradna, jejíž návštěvou se tady hodně maminek snaží řešit problémy dětí třeba ve školce. Určitě pokud, tak klinického dětského psychologa... držte se holky, protože to co tu píšete, je opravdu o nervy...
7. dub 2014 v 09:36  •  čeká miminko, termín má v červenci 2017 (23. tt)  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@pavlapl Pavli, já ji řezat nebudu. Sama jsem byla v dětství často bita a nikdy bych to svým dětem neudělala. Doteď si ten pocit ponížení a ztracenosti v širém světě pamatuju - a to mám se svými rodiči krásný a intenzivní vztah (společné dovolené, sranda výlety, každý den si voláme a povídáme apod.). Jsou rány, které nezahojí žádný výlet, i když jim to samozřejmě nikdy neřeknu.

@majka1niky To je opravdu mazec, takhle daleko jsme naštěstí ještě nezašly. Taky počítám s psychologem, jestli to do pár dnů nepoleví, protože zlobení, jak píše @marketuska je jedna věc, ale to, že chce někomu blízkému v tom vzteku ublížit je fakt děsivé. Nevím, kde to viděla, pohádky čteme v poslední době hlavně bajky v naději, že z nich něco pochytí. Na procházky do parku chodíme dokonce kolem věznice, a vždycky si o zlých/hodných lidech hodně povídáme, protože basa ji samotnou strašně zajímá. :slight_smile:
7. dub 2014 v 10:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@majka1niky ty brďo,z toho už jde mráz po zádech..určitě bych vyhledala klinického psychologa,tohle už bude asi trošku vážnější než jen období vzdoru...čím dřív s ní začne pracovat odborník,tím lépe....může mít opravdu psychickou poruchu
7. dub 2014 v 10:22  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@kamilka007 já bych být tebou ještě pár týdnů počkala. Já vím, že se ti to možná nezdá, ale osobně si myslím, že je to tím miminek. I kdyby jste o tom nemluvili, oni to prostě vycítí a můžou se dost změnit. Hlavně musí vědět, že jí máš pořád stejně ráda a po porodu s ní být občas sama, aby tě měla jenom pro sebe. Bohužel i přes všechnu snahu to někdy dítě vnímá jinak. Vím to z vlastní zkušenosti, není nic horšího, než když ti vlastní dítě řekne, že už ho nemáš ráda a myslí to zcela vážně. Ale vysvětlily jsme si to a od té doby už je všechno v pořádku :dizzy_face: (mám rozdíl 2 roky a 9m)
7. dub 2014 v 10:36  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@kamilka007 u nás taky hodně jedou knížky a ví kdo je a není hodný a když mě zlobí, tak ho učím se omluvit a on se pak tulí, hladí mě, sebe a říká že už je hodný, tak pak zase hladím já jeho a fakt to zabírá, ale prostě občas má své vzdory a vzteky a bohužel nemůžu přijít na to proč, co se mu v té chvíli sepne jinak :( Naštěstí mi nikam neutíká, jen když na něj volám, ať zastaví a počká na mě, tak se pak vrací a říká: mami dělej, nebo mami pohni :slight_smile: Naštěstí má to mimino v břiše rád (zatím :D) takže to pak teda čeká.
7. dub 2014 v 10:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kamilka007 Dobrý den, pomůžu Vám se cítit v takových situacích lépe. Ozvěte se mi, pokud budete mít zájem.
7. dub 2014 v 10:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kamilka007 zkus se na to zeptat pediatričky - to možná bude rychlejší než psycholog. Já když si s něčím nevím rady, tak se jí taky ptám a nejsou to jen zdravotní věci, ale řešila jsem s ní mluvení, chování taky - jak to podat s miminem a myslím že dobrý.
7. dub 2014 v 10:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majka1niky Je to jednoznačně projev žárlivosti. Přečtěte si, najdete-li si čas, třeba od Prekopové knihu Prvorozené dítě.
7. dub 2014 v 10:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pavlapl Neexistuje, abyste nikdy nezažívala vztek. S největší pravděpodobností jej ve Vás (nejspíš při výchově) perfektně potlačili.
7. dub 2014 v 11:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (15)
já bych nepolevovala v tom, co po ní vyžaduješ. Ty jsi její rodič a ty určuješ pravidla.
7. dub 2014 v 11:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majka1niky Jde to dohromady s chováním manžela, uděláte-li něco se svým sebecítěním, zabijete dvě mouchy jednou ranou.
7. dub 2014 v 11:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kamilka007 Ahoj, něco podobného zažíváme teď my. Dcerce jsou tři a narodil se nám chlapeček. Začala žárlit a je to občas náročné, ale zjistila jsem, že je lepší to řešit po dobrém. Je toho na ni prostě moc, velká změna a to starší dítě tím opravud dost trpí, i když si to my dospělí neuvědomujeme. snažím se být na ni hodná, často si chce hrát také na miminko, tak ji nechám. Zkus to vydržet, být trpělivá, i když vím, jak je to moc těžké. Ale až přijde další mimi, bude to ještě těžší, ale zárověň krásné. Malá bratříčka miluje, hladí ho, nenechá si na něj sáhnout a i mi dost pomáhá. Nosí plínky a tak.... I když to vypadá, že dítě zlobí, snaží se na sebe jen upoutat pozornost, protože žárlí na to mimčo. I když mám někdy chuť jí seřezat, tak se raději ovládnu a spíš se jí snažím projevit lásku, protože to potřebuje. Obejmu ji, pohladím, řeknu jí, že jí máme rádi. Četla jsem knihu od dětského psychologa o prvorozených dětěch a je to fakt důležité, protože z toho mohou mít pak na celý život traumata....
7. dub 2014 ve 13:13  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (7)
@pavlapl Ale na každé dítě nefunguje násilí. Taky jsem to zkoušela, ale zjistila jsem, že když malou seřežu, tak je to pak ještě horší, takže u nás se musí opravdu po dobrém, navíc teď když máme mimčo, tak se na ni snažím být o to víc hodná. Ale věřím, že některé děti prostě na zadek dostanou a funguje to.
7. dub 2014 ve 13:21  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@naomi6 naprosty souhlas...knihu jsem necetka ale souhlasim se vsim, co jsi napsala
7. dub 2014 ve 13:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
1 2 3 ... 5
Tvůj příspěvek