Neúnosné chování 3leté holčičky, poraďte

@pavlapl I kdyby jsi je v takovou chvíli mlátila klackem od rána do večera, tak to nepomůže... Hodně záleží i na nátuře toho dítěte a jsou děti které prostě jsou takové. Navíc i když dostali na zadek, tak ani mě to nepomohlo, protože jsem to následně obrečela. V tomto stádiu těhotenství už člověk má mnohdy problém sám se sebou a děti to cítí a snaží se zaujmout, někdy dost svérázným způsobem...
Ani si nemyslím, že to nutně musí být projev žárlivosti, u nás k žárlivosti neměli důvod, ale prostě to bylo období a fakt trvalo k závěru těhotenství a pak ještě pár dní po porodu, jak jsem se poskládala dohromady já, tak byl najednou klid. Ono člověk je fakt KO, sám ze sebe, takže mu spoustu věcí přijde nakonec podstatně horších, než opravdu jsou, více to prožívá a zpětně si ani netroufám říct, že vlastně to bylo horší než jindy, mám kluky od sebe tak, že to vždy vycházelo cca na období vzdoru, takže ano mohli být horší, ale vím že v jiném stavu (nebýt těhotná), tak to dám s přehledem, ale jako těhotné mi to fakt nešlo. Já bych vydržela, počkej týden, dva po porodu a uvidíš, že to bude zase jiné... Pokud ne tak zkus vyhledat odbornou pomoc a uvidíš. Hlavně kašlat na to co si myslí lidi okolo, ty si vždy najdou důvod za co tě svozit 😅
Když jsem stála v tom obchodě a brečela, lidi kolem chodili, blbě čučeli a ještě si mnohdy neodpustili "chytrou" poznámku, jediná jedna paní prodavačka k nám přišla, dala mi kapesník zvedla kopající a vztekající se dítě, začala mu něco vyprávět, otevřela nám spešl kasu, posadila se s námi na lavičku a po deseti minutách jsem měla hodné, usměvavé dítě, nervy sice v pr... ale byla jsem schopná ho vzít za ruku a bez dalších potíží dojet tramvají domů. Paní prodavačce do dnes patří obrovský DÍKY 🙂 No a další období vzdoru nás čeká za cca rok, ale tentokrát nebudu těhotná, tak to bude fajn 😀 😀

Vydrž, ono se to zlepší a za pár měsíců/let to budeš mít jako historku a i se zasměješ, i když teď jsi zralá na blázinec a vyrvání si vlasů 😀 😉

@tarra27 No s tím tak úplně nesouhlasím. Neříkám mlátit děti jen za špatnou náladu, ale jsou situace kde to nejde zaškatulkovat a každé dítě je jiné. První syn je v pohodě, vesměs se s ním skoro vždy dalo nějak domluvit, druhý to je satanáš a jsou opravdu okamžiky kdy, ač nerada, pro ránu nejdu daleko. Třeba teď má období kdy utíká, furt a to po dobrém vysvětluji, přemlouvám a nic...no a když po třetí utekl ke kolejím, tak dostal. Bohužel, ale zase raději mu teď dám na zadek, než abych pak litovala... Jasně není to ideální a ani šťastné řešení, ale pokud zabere a jednou mi nevběhne pod vlak 😅 Myslím že toto je věc ve které člověk musí najít to nejlepší, nejbezpečnější a nejschůdnější řešení tak, aby to bylo v rovnováze... Nelze vždy udělat škatulku do které všechny děti zapadnou 😉 Ale samozřejmě toto řešení by mělo být až to nejposlednější a ne takové aby si tím rodič léčil nějaký vztek/mindrák a z druhé strany aby dítě vědělo proč a za co, tak aby si pak neneslo tu výše zmiňovanou křivdu... Jo výchova dětí to je kumšt, musíme se jen modlit aby jsme to udělali nejlépe jak můžeme a z dětí nám vyrostli rozumní lidé, nebo se nám to ke stáru všechno vrátí 😎

@mataharyy souhlasim.... 🙂 napsala jsi to hezky a pravdive

vím že to bude znít divně ale musíte doufat, stejně jako já, že je to jen období, náš starší syn je pohodové dítko ale asi 5 měsíců po narození druhýho syna jakoby mu "přeskočilo", najednou byl se vším problém, při oblékání, jídle, vycházce, nákupu, u všeho hned vzteklá až hysterická scéna (moje mamka tenkrát spíš s humorem podotkla že to má po mě, že jsem byla taky zhruba v těch dvou letech nepříčetná, ale já to brala že jeho chování je nad normu, nebyl prolbém aby mě neuhodil a říkal věci typu že si sbalí batůžek a půjde pryč - nepomáhalo nic, teda skoro nic..po tom co udělal asi poslední scénu a to u našich na návštěvě a i moji rodiče byli doslova v úžasu čeho je ten hodný, chytrý kluk schopen, šla jsem k naší pediatře a ta mi poradila nepolevovat v nárocích co se týká jeho "povinností! - úklid hraček a mít jasný a přesný režim, že je to opožděná reakce na příchod sourozence a že rozhodně ikdyž mě bude ruka cukat nebít! ale spíš převést na něj dospělácké povinnosti, dodat mu pocit bezpečí a sebevědomí a vlastní důležitosti a jedinečnosti což jsem si myslela že dělám 😅 a hlavně komunikovat..tento stav trval asi 4 měsíce kdy jsem byla doslova alergická na své dítě, vím že to zní hrozně ale bylo to tak, protože jsem u předem tušila při nákupu, při odchodu z návštěvy, při odchodu z domu na procházku že se blokne ...když byl uplně mimio pomohlo jedině to že jsem si k němu klekla, chytla ho za ruce a pořád dokola se ho klidně ptala proč plačeš? co se stalo a třeba 10 minut....on se pak uklidnil a většinou dokázal i zformulovat co ho štvalo (z mýho pohledu většinou maličkosti ale pro něj to byla v té chvíli alfa omega jeho života) a najednou bylo po "záchvatech"...musím uznat že mi dost pomohla naše pediatra, tam jsem to šla řešit bez něj aby neměl pocit že na něj žaluju a že si na něj stěžuju, nemluvě o tom že jsem nesčetněkrát bulela že jsem hrozná máma, a mrzelo mě že už na něj nemám tolik času co předtím ale nakonec jsme to nějak zvládli, přeju pevné nervy protože to chce čas a sílu, já mám dojem že to je tím že cítí že už na ni právě nebudete mít tolik času až budete mít miminko a že tím "ubližováním" na sebe upozornuje a dává najevo že vás o to víc potřebuje....my máme zase doma uplně pohodovýho kluka kterej zlobí jak sto čertů ale v klidu se s ním dá popovídat a když ho něco trápí tak už se nevzteká 😉

@kamilka007 Už jsem se bála, že jsem jediná zoufalá matka :D Neboj, taky mám holčičku 3 roky a dva měsíce a poslední asi dva měsíce je to fakt drámo...chová se jak sígr..kope do věcí i do nás, kouše, plácá nás, je neuvěřitelně hlučná..horší, jak leckterý kluk, když dostane výchovného huláka, tak řve jak na lesy a vydrží řvát třeba hodinu a pak je ještě naštvaná - dělá obličejíky, vyplazuje jazyk...no děs děsoucí. Radu sice nemám, jelikož s tím taky bojuju, ale je tak..nejsi v tom sama 😵

@mataharyy souhlasím, že děti nejdou zaškatulkovat. Já třeba osobně znám opravdu zlé děti - mlátí ručičkou maminku, vztekají se, mlátí sebou o zem, jsou zlé na ostatní děti - schválně jim berou hračky, shazují je, klidně je praští a vím, že jejich rodiče je rozhodně fyzicky netrestají, nedostanou ani přes ruku, jen jim vždy po dobrém domlouvají, ale účinek jsem neviděla nikdy :( takže taky bude něco špatně

@marketuska souhlasite s tim,ze deti nejdou zaskatulkovat a pritom je sama skatulkujete - rikate ze nektere jsou zle. podle me žádné dítě není zle. Dítě ma vždy nějaký důvod proč se chova jak se chová. Tim ze se dítě vzteka prostě jen projevuje své emoce.

@marketuska no možná domluvají, protože ví, že když je "seřežou" tak je to stejně úplně na h.o.v.n.o a účinek to nemá žádný. Moje dítě je toho pravý příklad. ☹
@kathy.skal @kamilka007 jedu v tom s vámi. ☹ Mám jenom jedno dítě. Je mu přes 2 roky. Při nějakém konfliktu, když mu někdo vezme hračku, když chce jít první na klouzačku cokoli, tak kouše. Je to hrůza!!!!!! Mám dobrou kamarádku a na její dítě je to moje snad alergické, vysazené! Fakt je mi už z toho zle. Hlídám ho jak hlidací pes, když jsme mezi dětmi a stejně to neohlídám. To už bych se nesměla ani nadýchnout nebo kýchnout. Je to hned. ☹

@pavlapl bych spíš řekla,že se vás spíš bojí,než že jste pro ně autorita..ale je to vaše "výchova"

@pavlinaoo Jo a pak jsou děti tvrdohlavé a tam nepomůže ani domluva, ani klacek (obrazně řečeno), v tomto případě prostě jen doufat že to přejde a udělat pro to maximum dle svého vědomí a svědomí 😉 Více stejně nemůžete, či nezmůžete 😅
@marketuska No a to je o hledání té rovnováhy, některé dítě si dá říci, některé ani po ráně na zadek neposlechne. U nás je "fajn" že vím po kom je a jaký byl jeho tatínek a vyrostl z něj prima chlap, kterého mi všichni závidí, tak tiše doufám že se taky srovná (a dřív než jeho tatínek, jináč mi přeskočí 😀 )
@jannka15 Jo je fakt že se taky musí rozlišovat mentální vyspělost dítěte, protože malé dítě které samo neví, co má se sebou dělat, asi těžko pochopí proč dostalo na zadek, když jen ukazuje že se mu něco nelíbí... Jak říkám je to těžké a za rodičovství by v určitých chvílích měli být rozdávány medaile 😀 😀

Budiž všem rodičům "satánků" útěchou, že statisticky jsou tyto děti ve vyšším věku naprosto v pohodě a klidné a mají i snazší pubertu 😎

Ja dite vnimam jako nepopsany cisty list a rozhodne nesouhlasim s tim, ze jsou nektere zle i pres laskyplne rodinne prostredi.Co do ditete vlozis, to se ti vrati a jen se obavam, aby nekteri rodice s extremne pevnou rukou a rakoskou v ni, nepoznali ve stari, az budou sami zavisli na svych detech, vlastni medicinu.
Upozornuji, ze nejsem zastancem vychovy, kdy dite muze vse, jen si nemyslim, ze par facek problem vyresi.

@pavlapl z vašeho příspěvku mám spise pocit,ze děti se vas boji,s autoritou to nemá nic společného. Pisete,ze se nikdy nevztekate a zároveň,ze nesnasite,když se vzteká dítě,takže predpokadam,ze zrovna právě to ve vas vyvolava vztek. To ze se dítě vzteka je podle me zcela v pořádku. Naopak potlačování negativních emocí může vest k velkým problémům.

Holky já pracuju s dětma a vidím, že když mají přemíru svobody, tak z nich rostou pěkná kvítka, která nemají žádnou zodpovědnost (maminka přece za ně ty hračky uklidí), nemají žádné povinnosti a svět se točí jen proto, aby ony byly spokojené. Potom přijdou do školy a najednou se nestačí divit dítě, ani rodiče. Podle mě každé dítě potřebuje mít hranice a potom je šťastné a spokojené, protože ví, co si může dovolit a co ne. Netvrdím děti bít (sama jsem bita nebyla), to určitě ne, ale taky jim nedovolit vše. Když vidím, že dítě maminku ve vzteku praští a maminka nic neudělá, ani neřekne a ještě dítě pohladí když hned potom přijde a přitulí se, tak to podle mě není správné. Byla jsem svědkem toho, jak pětileté dítě (ten den mu bylo pět) řvalo na mamku (a potažmo i na mě), že je blbá, že ji nemá rád apod. a ta mamka vůbec nic neudělala, tak kde to jsme? To si rodiče musejí nechat všechno líbit? To musejí mít pořád svatou trpělivot, protože by tomu dítěti ublížili, kdyby ho nenechali ke všem poznatkům samovolně dojít? Nevím, nějak se mi ta svobodná výchova nelíbí. Samozřejmě tvrdá ruka a rákoska také ne. Prostě jak už tu některá psala, rodičovství a výchova dětí je obtížná věc a mnohdy dostane lidi do svízelné situace kdy neví jak se zachovat 🙂 né každý toto zvládá na jedničku 🙂 ale věřím, že každý to dělá s nejlepším úmyslem.

@martiina_k tak ono je rozdil svoboda a nechat vse bez reakce...samozrejme i dvouletemu diteti, pokud by me cilene bouchlo rici ze se to nedela a chovat se podle toho...i vest ho k tomu, ze to boli a ze musi davat pozor a ze se to nedela....to ze dite ma svobodu projevu neznamena, ze ho necham strilet do druhych...

ale jak tu nekdo psal.dite si to povetsinou nevymysli samo, nekde to vidi..vse kopiruje od rodicu, chovani nejen k nemu, mezi sebou, ale i k cizim...a druha vec je, ze pochytava i od ostatnich z rodiny a i cizich deti na hristi atd...dost zalezi jak se ke vsemu stavi rodice a zda se zapojuji oba rodice do vychovy..

@tarra27 s tou svobodou jsem to myslela možná trošku jinak - dám konkrétní příklad - je důležité, aby toto dítě (od mé kamarádky) chodilo na logopedii a doma procvičovalo, maminka je na mateřské, takže může chodit téměř kdykoliv, ale chlapeček si umíní, že chce chodit s tatínkem. Tatínek může až po půl čtvrté odpoledne, takže se na řadu dostanou jednou za 6 týdnů, místo jednou za 14 dní. Mamince to ale nevadí, protože chlapeček to tak chce. Doma cvičí stylem, že on je přikrytý peřinou, aby na něho nikdo neviděl, trénuje evidentně špatně (takže k ničemu), ale chlapeček to tak chce. A takových příkladů, kdy se rodiče podřizují dítěti vidím kolem sebe dost. Je mi jasné, že ve spoustě věcí lze dítěti vyhovvět, spoustu věcí si může dítě samo rozhodnout, ale jsou situace, kdy by mělo platit to, co řekne maminka nebo tatínek. A zase tím nechci říct, že by se to mělo vynutit rákoskou, to vůbec...

@martiina_k jenomže když by ta maminka své dítě odmítla pritulit,tak by ho trestala odejmutím mateřské lásky,a ta by podle me mela byt bezpodmínečná. Podle me dítě právě v situaci kdy udělá něco 'špatného' potřebuje byt ujisteno o lásce a ne odmítnuto.

@jannka15 no a jak to dítě, které na tu maminku řve že je blbá a mlátí ji ručičkama potom pozná, že takové chování by nemělo dělat? Když ta maminka neudělala nic, jen ho obejmula. To znamená, že za to chování bylo pochváleno.... z tohoto chování té maminky to dítě podle mě nemůže vůbec nic poznat. Asi mi napíšeš, že by mu ta maminka měla vysvětlit situaci - ano, souhlasím, ale to je jiná diskuze...

@jannka15
@martiina_k martina asi nemysla mu neukazat,ze ho nema rada..ale kdyz me dite kopne tak ho nepochvalim...

ja to delam tak, ze vysvetlim i klidne prisne,jinym hlasem aby vedela,ze se to nedela...ale kdyz samozrejme prijde za chvilku a vidim,ze to chape a mrzi,tak ji pritulim a znovu reknu, ze to tak delat nemuze...

jenze holky ja to vidim na svych detech, pokud vysvetlujete a ukazujete ze mate radi,ale ze tohle se nedela, tak to dite to chape a nezajde to tak daleko....aby na me kricela a kopala atd... a nemusite mu upirat lasku..navic vidi to i v situacich jak se chovate mezi sebou k manzelovi k jinym lidem i detem...

Ps a ono mezi nama, to se nam to hodnoti z pozice treti osoby...ale co my vime, cim si maminka prosla ci prochazi nebo proc se chova jak se chova...

lepsi kdyz kazdy zustane u svych deti...a to ze delame to nejlepsi podle sveho svedomi i vedomi...

mejte se pekne.

@tarra27 tvůj druhy příspěvek - perfektně vystizeno. O tom to cele je,nevíme co dítě vedlo k tomu chování,nevíme co maminku vedlo k tomu chování.

takže čerstvý příklad - včera syn vzal večer hračku - díl z kolejí a protože mu to nešlo připojit, tak se začal vztekat, nabídla jsem mu, že mu pomůžu, on začal s tím dílem mlátit o zem, řekla jsem že se to nedělá - nic, mlátil dál, důrazněji jsem řekla, že se to nedělá, že si to rozbije a rozbije i parkety. Nic, opět vztek, vůbec se nesnažil to zapojovat, jen vztekle mlátil hračkou o zem, chytla jsem ho za ruku ať to nedělá a znovu zopakovala, že to rozbije a rozbije i parkety. No a začal tím mlátit znovu, tak dostal po ruce. Začal plakat, řekla jsem mu, že jsem mu to opakovala, že se to nedělá - za pár sekund byl klid a přišel s tím, že už bude hodný, tak jsme se obejmuli, řekla jsem mu, že to bylo ošklivé, řekl,že už to nebude dělat a že už je hodný. Tak jsme se mazlili - proto že dostal přes ruku mu odpírám mateřskou lásku a nemám ho ráda? Protože tohle přesně z některých komentářů vyplývá. Můžete mě tu klidně odsuzovat, že "biju své dítě" - není to u nás běžné, opravdu ne, ale vím, že to už dělat nebude.
Oproti tomu mě opravdu vadí maminky na dětských hřištích, které jen sedí a buď si povídají a dítěte si absolutně nevšímají, nebo se jen dívají a nechají ho ať si dělá co chce - že mlátí cizí děti, shazuje je z průlezek, háže po nich písek, bere hračky ... a matka neudělá vůbec nic - to vám přijde normální? Nebo že na něj v lepším případě zavolá - nedělej to, to se nemůže, ale dítě ji má těžce na háku a dělá to dál?

@marketuska naprosto s tebou souhlasím a myslím, že bych se zachovala úplně stejně.

@martiina_k děkuji. Nemyslím si, že jsem zlá matka, jen jsem opravdu důsledná - když chce lego, musí nejdřív uklidit vláčkodráhu i když se rozčiluje, že nechce vláček uklízet. Ale i když sem tam dostane přes ruku, nebo plácnutí přes zadek, nikdy si nedovolil plesknout nás. Ono to není o tom, že k fyzickému trestu přikračuje člověk jako první, spíš až jako poslední řešení, ale vždy si říkáme proč to bylo.
Nemyslím si ale že by to fungovalo na všechny děti, je to individuální, každý musí najít tu "nejlepší" cestu.

@marketuska já to vidim tak,ze jste synovi ukazala,ze fyzicky ublížit druhému,když se mi nelíbí,co dělá,je v pořádku.

@jannka15 šmarjá to přece není žádné fyzické ubližování, když ho plácne přes ručičku... kdyby mu nařezala vařečkou na zadek, nebo co já vím, ale plácnutí přes ručičku???

@kamilka007 obrňte se trpělivostí, v tomhle období je méně někdy více. syn mi dělal naprosto to same. do 2,5let jsem nevěděla že ho mám, bylo to klidne samostatne dite, hodne poslusne. v jeho dvou letech jsem zacala chodit do prace (do te doby jsem pracovala doma), byval s praprarodici a prarodici - na ktere uz byl zvykly za ty dva roky co se tyce hlidani. byla jsem v praci pul roku, otehotnela jsem a v nejakem 13 tt jsem musela nastoupit na neschopenku (bylo to spis takove preventivni opatreni kvuli problemmu v predchozim tehotenstvi). synovi bylo 2r 8m byla jsem doma prvni tyden a zacalo peklo, vzdor je slabe slovo. presne podle knih, nejprve slabsi zachvevy v prubehu celeho dne, postupem tydnu a mesicu se sila vzdoru zintenzivnovala ale byla mene casta. vedela jsem ze bit ho nema cenu - nerikam ze nikdy nedostal -ale to se opravdu jenom docasne ulevi dospelakovi ze si vyventiluje svuj vztek. ale je to k nicemu pak zlobil jeste vice.
nejvic mi pomohlo v te chvili nedelat vubec nic, nechat ho valet po chodniku - ono kdyz mam bricho, nakup v ruce, jeho motorku a jeste chce lezlt na me abych ho nesla protoze on chtel jet cervenym autobusem ale bohuzel prijel modry a to ho rozcililo.... 70minut jeceni a valeni se na chodniku - v zime. nebyt duchodcku kteri kolem chodili a porad resili proc nic nedelam at ho chudacka vezmu nebo proc toho sileneho spratka neserezu .... az prestal dalo se snim mluvit v dobe vzteku ne. pak jsem se proste nejak naucila s tim fungovat myslet za dva rohy a i to bylo nekdy malo, nekdy to pomohlo.

jeho vzdor trval od 2r8m presne 4mesice za dalsi dva mesice se narodila dcera, syn je od te doby naprosto perfektni - sice asi desaty den po porodu mel zachvev ze mi doma cural na zem ale to trvalo jen dva dny a preslo to. to byla jedina reakce neegativni na sestricku. jinak ji miluje a velmi mi pomaha.

@tarra27 Díky, jsem ráda, že jsou tu i rozumné maminky 😉. Knihu napsala Jiřina Prekopová a jmenuje se Prvorozené dítě. Je to fakt moc zajímavé a doporučuji si ji přečíst. Našla jsem tam i věci ze svého dětství a dá se tomu všemu opravdu předcházet..... Držím všem palce při výchově svých dětí 😉

Jednoznačně, bych řekla, že je to projev žárlivosti. Píšeš, že nic extra okatého nepřipravujete, ale podle mě stačí, že ti roste břicho, že už jí třeba nemůžeš tak moc nosit, že jsi víc a víc unavená a že třeba okolí a návštěvy se tě na pupík ptají. Hlavička malého dítěte je nevyzpytatelná, co se jim v ní odehrává, se lze jen domnívat. Cítí se ohrožená, má pocit, že mámu začíná ztrácet pro nějaké cosi, co je v pupku a co vůbec nechtěla, nechápe, proč jako někdo další musí přijít, když jste se takhle měli tak dobře.
Mysslím, že nepomůže nic, jen čas. Musíte jí stále dávat najevo, že on vždy bude vaše holčička, že vždy tu budete pro ní. Moje starší dcera nežárlila, vůbec, teda nedala to najevo, bylo jí 2,5R, když se narodila mladší. Snažila jsem se, aby vůbec "netrpěla", takže mimino bylo tak jakože s námi, ale starší dceři jsem se snažila věnovat stejně jako do té doby, vše jsem přizpůsobovala jí, aby neměla pocit, že najednou je vše jinak. Teď se teda už perou, ale tak to holt mezi sourozenci bývá.

V chytrých knihách se praví, že narození mladšího sourozence je to samé psychické vypětí, jako kdyby si manžel přivedl domu e své manželce další ženu, a chtěl, aby byly kamarádky a aby ta "stará" té "nové" ve všem pomáhala..nepředstavitelné...

Rada není, chce to přežít, obrnit se, a doufat, že se to brzo zlomí.

@marketuska no podle některých komentů to vypadá,že si malýmu zlomila ruku 😀 ..náš kluk je taky plácanej,ale ne mlácenej,to plácnutí mu má říct:že je nevhodné jeho chování,ne že bych ho neměla ráda.ono mnohdy stačí dítě pochovat,dát najevo účast...myslím,že jednáš správně.