3,5letá dcera je strašně soutěživá
Ahoj holky, potřebovala bych radu. Moje 3,5letá dcera je strašně soutěživá. Cokoli děláme, musí být první, nejlepší nebo vyhrát. Zní to možná neškodně, ale v každodenních situacích a hlavně do budoucího života je to hrozná vlastnost. Když hrajeme pexeso, tak začne brečet hned jak má někdo o dvojci víc, když se honí s kamarády, začne se vztekat, že ji někdo předběhne atd atd. A je hrozný perfekcionista, hned musí vše umět na poprvé a skvěle. Nemůžu ji naučit se oblékat nebo vyslékat, když ji to nejde napoprvé, chytne rapla a vzteká se jak pominutá. Pak už to nechce ukázat a že to mám dělat já.
Nevím, kde se to v ní bere. Manžel je perfekcionista a taky je soutěživý, když se učil hrát tenis jako dítě, robil několik raket.. 🙂 Období vzdoru bych řekla máme z velké části za sebou, bývalo to s ní mnohem horší než teď. Vysvětluji jí, že jde o to, abychom si spolu hráli a pobavili se (pexeso) a ne, že musí vyhrát. Ale ona to vůbec nebere. Nevím už, jak to mám dělat. Poraďte prosím
Ahoj. Zkus s malou nehrát soutěživé hry. Spíš třeba malujte, vystříhávejte. To je dobré na jemnou motoriku. A oblékejte a svlékejte často panenky a nenásilně jí na tom vysvětluj, že takhle to krásně umí a že to může zkusit zase i na sobě. Obléct panence kalhoty a pak sobě, panence šatičky sobě tričko atd. ..😉 Držím palce
Chválení je v případě perfekcionismu dvousečná zbraň. Důležité je, aby pochopila, že věci nemusí být dokonalé a krásné, aby byly správně a měla z nich radost. Chce to hledat co nejvíc činností, kde je výkon nebo výsledek vlastně neměřitelný.
Máme to podobně, 5letá Evelínka je ráda první, nejlepší - a neúspěch (už se nevzteká, dřív ano) je pro ni zklamáním, a těžko ho nese. Obávám se školy - tam NEJ v hodinách neustále nebude, něco se jí nepovede a odmítne to opakovat.
Řeší, že se nenarodila první, ale druhá.
Teď se třeba odmítá utírat po koupání - já to dělám špatně. Rok odmítala jet na kole - zřejmě ji zklamalo, že to neumí od 1.nasednutí, to samé logo cvičení na Ř.
Ahoj, dcera perfekcionista neni, ale také chce vyhrávat.Kolikrat jsme uz přestali hrát, protože neměla více kartiček a podobně. Na konci roku mi to rekla i paní učitelka, jakoze ať s tím neco dělám. Ale co??? Vysvětluje me fair play, nehrajeme, když "podvádí", ale nic. A teď mi vyvstala další problém: vždy byla holcicku kamarádska, empaticka, děti ji měly rady. Vždy si všude našla kamarády, teď se začala ve školce děti stranit: první den přišla a všichni se za ni s radosti vrhli, dávali ji pusinky a ona nic. Nebo ji kamarád pozdravi a vyzve, ať si s nim jde hrát a ona nic. Mám strach, ze se s ni za chvíli nikdo nebude bavit 😂. Navíc ze sebe začala dělat strašného Saska, aby zase strhla na sebe pozornost, když potřebuje. Moc me to trápí, poradíte někdo?
@marion2017 první děti většinou bývají perfekcioniste. S tím nic neuděláme. Také mám hodne soutezivou holcinu, navíc hodně temperamentní. Sama mě naposled překvapila, když jsme hrály pexeso a já prohrávala, tak mi sama od sebe dávala kartičky vyhrane ze svého balíčku. A s tím saskovanim a nekontaktnosti s detma bych řekla, že původ je v nově prichozim clenu rodiny..máte teď miminko, že?😉
@jezucha mě zas řekla psycholožka, že to často vidí u druhých dětí, že chtějí dotáhnout staršího sourozence, být stejně dobří jako on, což v obratnosti, dovednosti nejde (E chce malovat jako A, je to hezké ale nevyrovná se to obrázku od 10leté nikdy).
Ale ona je taková po manželovi, a ten je 1.z bratrů, tak čert ví.
@milius Já jsem od malička taky perfekcionistka. Bojuju s tím celý život. Akorát když mi něco nejde, vztekám se sama na sebe, ven to nejde tak často. Mám na sebe vysoké nároky a na ostatní daleko menší. Zjistila jsem, že z velké části to bylo dáno tím, že jsem nejstarší že tří dětí (jsme 2 a 3 roky od sebe) a že ve vztahu k sestrám na mě byly vždycky kladeny nenápadně velké povinnosti a odpovědnost. Taky je to částečně stylem výchovy našich - takový učitelský přístup. Tady to zdůrazňuji, ale dlouhou dobu jsem si s tím vůbec nevěděla rady a byla jsem dost v pasti. Uvědomila jsem si to až v dospělosti, docela nedávno. Pomohlo mi si uvědomit, že nemůžu být nejlepší ve všem, ale musím se rozhodnout pro jednu věc. Taky mi moc pomohlo, že jsem se rozhodla studovat uměleckou školu - v hodnocení tam nikdy neuslyšíš, že je něco dobře nebo špatně, pouze tě provázejí tvou vlastní cestou, když si stanovíš svoje vlastní cíle a poznáváš dáma sebe. Naučíš se nesrovnávat se s nikým. To je důležité.