• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Vychované dítě se ve 3 letech změnilo na puberťáka

29. října 2013 
Mám dceru 3 roky a dva měsíce a nechápu, co se s ní stalo. Vždycky byla divočejší, ale na lavičce na zastávce busu normálně seděla, na poště taky čekala na lavičce v klidu a teď najednou se válí po lavičkách, že se jí chce spát, na poště pořád někde šmejdí a taky se válí po lavičce jak bezdomovec. Domlouvat je úplně na nic, buď dělá že mě neslyší, nebo mi řekne, že se jí chce spát (jako že se válí na tý lavičce, ale spát se jí fakt nechce) Doma když řeknu ať něco nedělá, tak se šibalským úsměvem vesele pokračuje. Prostě peklo. Takže to u nás končí tak, že dostane na zadek, to začne samozřejmě řvát, případně nějakej komentář, že maminka nebo tatínek je zlej, že jde pryč (řvát do jiný místnosti případně žalovat druhýmu rodičovi) A bohužel ani plácanec na zadek jí nepřiměje to už příště nedělat. Trvá to asi měsíc a já už nějak nemůžu, navíc za měsíc čekáme druhé miminko a já se děsím. Ona se na mimčo těší, neměla by nijak žárlit zatím, ale chování se rapidně změnilo. Jinak se často chová jako retard a to fakt, jak takovej ten puberťák, co hodí xichtem a něco mele. Je prostě děsně rozjívená. Při tom s ní myslím provozuju aktivit docela dost, ale domu lezu úplně zrachaná. Chodíme do divadýlka, kde normálně seděla tý půl hodiny a ted se tam válí po sedačce, jako fakt se za ní stydím a nevím co s tím. Nevím, jestli je to jako období vzdoru a zas to přejde, nebo jestli nějaký moje selhání ve výchově. Je mi líto, že téměř denně dostane přes zadek, ale mám pocit, že jinak to nejde.Máte to taky někdo podobně a přešlo to?
18. kvě 2011 v 15:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@sheherazada u nás je to to stejný :wink: :rolling_eyes:
18. kvě 2011 v 15:45  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
labell a změnilo se něco po narození miminka?
18. kvě 2011 v 15:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sheherazada ona se tak chová taky poslední měsíc.
18. kvě 2011 v 18:24  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
aha, tak to jsme na tom fakt stejně:slight_smile:)
18. kvě 2011 v 19:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@sheherazada @labell hahaha, u nas jak pres kopirak, taky asi mesic :grinning: :grinning: :grinning:
18. kvě 2011 v 19:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
@majatob smraďoši :grinning:

@sheherazada su jen ráda že ji to chytlo teď, kdyby to bylo když sme se rozhodovali zda druhé, tak by byla jedináček :grinning:
18. kvě 2011 ve 20:33  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
labell, taky bych do druhého nešla, kdyby se tenkrát chovala takhle:slight_smile:) tak to asi bude období vzdoru ne?:slight_smile: a zas to přejde snad
18. kvě 2011 ve 22:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Myslím, že jde o žárlivost, přesto, že se miminko ještě nenarodilo. Je ve věku, kdy z toho může být nervozní, výbavička, kontroly v porodce... to všechno ona cítí, že se točí kolem "nějakýho mimina" v břiše a neví, co si pod tím má možná představit, co se bude dít a tak. Možná to chvíli po miminku může ještě trvat, ale třeba bude stačit zapojit jí do péče o sestřičku a dá se do kupy :slight_smile:. Držím palce.
18. kvě 2011 ve 22:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Držím palce, u nás to kolem porodu taky vřelo. A dokonce Maty dostal na zadek poprvé v životě, když jsem otěhotněla. Ještě jsem to nevěděla a on už začal vzdorovat. Byl to takový jeho první kvalitní. A když jsem asi druhý den přišla na to, že jsem těhu, tak mě to bylo jasné. Oni to ti prďolové prostě cítí. Ale přestal se vzdorem asi tak 3,4 měsíce po porodu. A teď mě provokují spolu :wink:
18. kvě 2011 ve 22:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj maminy,
prosím Vás o radu. Máme holčičku, 3 roky a 2 měsíce. A mimčo, 6 neděl..Potřebovala bych vědět, jak vy docílíte toho, aby Vás dítě poslechlo..?? Jak píše Sheherazada, i naše Terez dělá hrozné naschvály, neposlouchá, když ji něco zakážu, začne kňučet a pak řvát (ne brečet, ale řvát na celý kolo!) a neposlechne ani když dostane na zadek..já i MM se hrozně vytočíme, takže pohodička u nás nevládne..pročetla jsem celou poradnu na idnes, a pár knížek o výchově, ale když na to jdeme po dobrým, je to ještě horší. Vymýšlí si a požaduje ještě víc..a běda jak není po jejím. Takže tomuto přístupu nevěřím, a když to nejde ani "pozlým", jsem v koncích..
Pozornosti má sice míň, ale snažím se jí přes veškerou práci s miminem věnovat, mluvit s ní, povídat, vysvětlovat..pořád ji opakujem jak je náš miláček a bla bla..dělá, že to chápe, že už zlobit nebude a v zápětí, zase zkouší naší trpělivost..jako by ji to za ten plácanec na zadek stálo..vůbec tomu nerozumím, a je to čím dál tím horší..prosím poraďte, bo snad začnu chlastat :sweat_smile:
28. lis 2011 v 15:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@haninka když ona se snaží o to samé, jako ty - abys poslechla...a tím vzniká boj o moc. ve třech letech klasika, ale když se jenom trochu budeš snažit "nebojovat", ona z toho také ustoupí. nebude mít důvod se stavět do opozice. ona to má ve svém vývojovém programu, tříle´táci to tak mají, být pořád ve vzdoru, je to přirozené. nevím, možná jenom na začátek můžeš zkusit, jestli všechny ty situace, kdy chceš, aby poslechla, jsou tak stěžejní, jestli by to nešlo méně striktně - říct jí - já vím, že chceš to a to, ale můžeme to udělat jinak, co ty na to? jakmile uvidí smírnou cestu od tebe, vydá se na ní taky. zkus to, alespon párkrát za den, funguje to. držím palce...jinak chlastat - klidně si večer dvojku červeného dám :grinning:
28. lis 2011 v 15:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@haninka Asi tě nepotěším, ale naší Terezku drží období vzdoru do teď :sunglasses: Ona se nám nějak narodila s celoživotní pubertou, asi.... Nejhorší to bylo kolem porodu mladšího Jendy (ve 3 letech), to byl dočista očistec :stuck_out_tongue_closed_eyes: Ba ne, momentálně je to lepší. Doufám, že jsem to právě nezakřikla :grinning:

@berenika39 naprostý souhlas :wink: Snažit se nic nelámat tolik přes koleno :wink:
28. lis 2011 v 19:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
@ludva nenadarmo se tomu období říká mléčná puberta:slight_smile:)))
28. lis 2011 v 19:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
berenika39, to už jsme vyzkoušeli. A čím více přimhouříme oči a neřešíme, dělá ještě větší a větší naschvály..a jakmile není po jejím, je zle..

ludva, tak doufám, že se to zlepší:slight_smile:
28. lis 2011 ve 21:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Hlásím se do klubu. Máme Adama, tomu je 3,5 roku a Báru, té jsou 4 měsíce. Adam nežárlí, Báru miluje, pomáhá s ní, chlubí se s ní, 3x týdně chodí do klubu předškolních dětí (do školky ho nevzali, že jsem byla těhotná) a občas jančí tak, že bych šoupla do babyboxu. A když se přidá Bára, tak hledám máma box :wink:
7. pro 2011 v 15:31  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Tak to je asi nějaká viroza :slight_smile: Naše hodná holčika se v necelých třech letech změnila k nepoznání, přesně tak jak píšeš. Myslela jsem, že nám ji někdo vyměnil. Nepomáhalo nic, domlouvání ani plácnutí na zadek. To je prý první puberta kolem třetího roku, takže už teď se děsím té druhé:slight_smile:
7. pro 2011 ve 22:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
přidávám se taky do klubu dítek "na zabití¨. Dcera má tři roky a maldší synátor 9měsíců.A s ní je to teda očistec téměř denně.Křičení,ječení je na denním přádku.Vysvětlujeme,povídáme a stejně si jede svou.Navíc ještě pokouší malého.Je to prostě o tom období a rodiče to musí protrpět,jinak to asi nepůjde.
2. led 2012 ve 20:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
U nás už to trvá od doby co malý chodí,je mu 2,5 po obede nespi od 10 mesicu.Jede 12 hodin v kuse.Neposedi,skace,beha vecne neslysi.Tchyne mi rikala ze manzela takove chovani preslo ve trech letech.Kolikrat jsem uz na dne.Dokud maly nebude rozumnejsi,na druhe si netroufam.Manzel moc jezdi a vetsinou jsem sama.Drzim palce a chapu Vas:slight_smile:
2. led 2012 ve 20:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak se taky přidávám do klubu :frowning2: Náš syn (3roky a 3 měsíce) se chová ,jak píše sherezada, někdy jako retard. Jsem z něj teď poslední 3 dny zoufalá a bohužel mám pocit, že to začalo taky školkou :stuck_out_tongue_closed_eyes: Navíc jsem těhotná a jak už tu někdo napsal, kdyby se to projevilo dřív, tak by byl asi jedináček. Hrůza, jsem z toho totálně vyšťavená :frowning2:
17. led 2012 v 15:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Unás je to v blěděmodrém - synek 3,5 a školka se na něm opravdu podepsala.....nejspíš tam přišel o obě uši, protože slyší jen na slovo čokoláda....v červenci ho čeká sourozenec, tak snad to nějak všichni ustojíme
17. led 2012 ve 23:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pridavam sa do klubu, ja si uz neviem rady, malyma3,5 roka, od tehotenstva tobol zivel aj v bruchu, presli sme si fazai, pevneobjatie a skolka z neho spravili relativne slusne dieta, v skolke ho milovali..no sme bez skolky uz nejaky mesiac, ja chodim na nocne, som preto s malym malo:(, je s otcom, a absolutne neposlucha, odmieta sa hrat, pyta si en pohadky, nereaguje na zakazy, idem nan po dobrom, no uz aj po zlom..zaviedla som trestnu lavicu, no musim tam sediet s nim, inak by si trest neodpykal a on krici ako sa tej lavice boji, lebo mu hovorim nech sa hanbi za svoje skarede spravanie, on sa boji aj polievky ked ju ma jest. Ale co bol vrchol....stalo sa to dnes, ja som sa dorevala....maly lezal, hral sa a povedal do pi.. A to ma polozilo :cry: :cry: :cry: odchadzam od muza a chce odist v klude, ale neda sa, on vyvolava hadky pred malym a niekedy sa s nim rozprava aj ako s 15rocnym :frowning2: a usla tam tato nadavka, bol to uz extrem,silny extrem...pytam sa sama seba, ako to vyriesit.Nie len ze je ako odtrhnuty z retaze comu chyba detsky kolektiv, ale aj toto :cry: :cry: :cry: :cry:
1. únor 2013 v 01:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Přidávám se do klubu mám syna Jakuba 4,5 roku je jedináček. Ale od 3 let co nastoupil do školky je z něho jiný člověk. Dřív to byla moje nej. lásečka. Která se nevstekalo ( jednou to skusil ve 2 a pochopil, že takhle na maminku ne), když jsem po něm něco chtěla tak to udělal, pomáhal mi byl to andílek. Teď??...............Ďáblík na entou :grinning: . Vše co jsem si tu přečetla tak to dělá náš poklad taky.........No ale že je už starší tak dokáže v té své hlavičce vymyslet opravdu takovou koninu, že to občas nepobírám. A u nás taky neplatí, plácání na zadek na ruku, domlouvání po dobrým po zlím, prosení, seřvání......Nic. Nedávno jem se kvůli tomu večer co zase něco vyved a já ho poslala do pokoje spát bez pohádky na dobrou noc (máme to jako odměnu) musela vyřvat na balkóně. Nějak to na mě dolehlo a já už byla fakt v koncích. Nejlepčí je když mě vytočí třeba u jídla a já na něj řvu a on se mě v klidu zeptá. Maminko a proč se ti tak klepe ruka?? No tak to nevim jestli se mám začít smát a nebo mu vysvětlit, že to mám z něho. No maminy myslím, že to mám doma stejné a to mě utěšuje :grinning: . Že nemám doma jen malého zmetka já. Tak vám držim palečky a pevné nervičky :wink:
5. črc 2013 v 10:59  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
sheherazada. Diskuzi jsem nečetl, bude to všechno o jednom, reaguji na tvůj první příspěvek. Vzhledem k tomu že tvůj příspěvek obsahuje indicie čím jsi dceru k tomuto vychovala, tak jde i zhodnotit že to bude horší. Až bude mít lépe rozvinutou logiku, tak pochopí že se jí vyplatí navenek chování jakoby zlepšit. To tě může ukolíbat k neřešení špatné výchovy. Vnitřně bude stále horší rozmazlenec a naplno to vypustí až se vás přestane bát. V pubertě. Vím o čem mluvím, mám 6 dětí od batolat do 14 let. čtyři nejmladší vlastní, dvě vyženěné. Problém je že dokud rodič nedospěje v sebejistou zralou osobnost která řeší své hodnoty a ne to jak se na ni koukají ostatní (včetně dětí), tak není schopen dát dítěti potřebnou kázeň a svobodu spojenou se zodpověností. Tu se dítě zdravých rodičů naučí nejdéle jako batole. Nejprve pochopením že rodiče neskáčou podle toho jak si zařve později pochopením že když leze po kraji postele tak spadne. Chránit dítě před pádem z postele víc než jen odstraněním tvrdých věcí na zemi kolem jeho postele je první krok na cestě k rozmazlené osobnosti která se z toho často nevyhrabe po celý život. Dokud dítěti výchovou nezničíme přirozenou intuici, vyhne se úrazům s trvalými následky samo. Ty drobné které se zahojí nutně ke zdravému vývoji potřebuje. Jen při nich nesmí být litováno. Nejmladší syn na jehož výchovu už víme která bije spadnul z postele jen 6x než se ve svých 9 měsících naučil spolehlivě dávat si při lezení pozor. Jeho staršímu bratrovi to trvalo asi 15 pádů, protože tehdy jsme se ho ještě snažili chránit, čímž se výchovný efekt bourá. Myslím že do 20 pádů z postele se úplně každé dítě naučí zodpovídat si za to, že se musí chovat s ohledem na svou bezpečnost. Nejen že bude takové dítě vnitřně mnohem šťastnější než nějaký rozmazlenec, ale taky vám ve 3 až 5 tetech nevypadne z okna ani nevběhne pod auto, protože velmi dobře chápe co je zodpovědnost za vlastní bezpečnost. To samé platí pro jeho zábavu. Ta je také už od narození jeho zodpovědnost. Jinak z něj vyroste unuděný spratek u obrazovky. Když se baví od narození samo a při tom okoukává a napodobuje rodiče kteří se jinak od něj nenechají omezovat, tak vyroste trvale radostná silná a veselá osobnost. Pokud je vždy dostatečně spacifikováno když si prosazuje své nepřiměřené choutky. Jakmile se o jeho zábavu stará někdo jiný, nemůe se rozvinout schopnost radovat se ze života jen tak. Má jen chvilky veselí (to však není pravá radost) když ho někdo účinně baví a mezitím stres jak někoho přimět znovu k tomu aby ho znovu bavil. Bohužel se většinou někdo najde, a tak vznikne další duševní troska jako dnes většina lidí. Závislá na konzumní zábavě a na nezdravých vztazích založených na podlézání. Z toho prvního bývá vyléčeno finanční realitou v dospělosti, to drůhé bývá do smrti. Protože reálně mezi dospělými se nedaří budovat vztahy podle takto pokřivených představ, tak se upnou na vlastní děti, jejichž uznání lze v prvních letech získat snadno. Tím vychovávají ještě větší chudáky než jsou sami.
23. říj 2013 v 15:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@srollovi jen abys nečekal na reakci, dotaz je starý dva roky a sedm měsíců:slight_smile:. úvaha zajímavá, sice dost radikální, ale budiž...fajn to číst.
24. říj 2013 v 10:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Radikální to vypadá v textu, ale radostnější a živější děti než naše jsem neviděl. Internetové diskuze neřešíme, jen jsem něco hledal Googlem a náhodou mi vypadla tato diskuze. Jak je stará jsem přehlédl. Jen máme zkušenosti z takové praxe kterou málokdo zažil, a může to někomu pomoci k pochopení reality života. Na ni se má dítě připravovat od narození. A ne si na něm vynahrazovat své nenaplněné touhy po něčí náklonnosti. To jen vede k tomu že dítě přehnaně chráníme před realitou, nezaslouženě chválíme, odstraňujeme mu překážky a plníme jeho touhy. Tím mu ubližujeme víc než si připustíme. Když dítě zjistí že realita je jinde než jakou mu ukazovali celé dětství rodiče, tak často vážně pomýšlí na sebevraždu a trvá mnoho let než se vyrovná s rozdílem mezi životem jaký mu ukazovali rodiče a skutečnou realitou na kterou ho nepřipravili. Vztahové a partnerské touhy si rodič má ukájet s rovnocenným partnerem a když se to nedaří, tak musí udělat něco proto aby dospěl a ne zneužít na to vlastní děti.
29. říj 2013 ve 12:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek