Vzteklé 3leté dítě

misulicka69
28. únor 2016
Mám 3-leteho syna.V poslední době,nevím,jestli toto období mívají všechny děti,je až hystericky, hlavně když po něm něco chceme a není po jeho.Např.když chceme jít po třech hodinách domů, abychom se ohrali.Nebo posledně jsme po něm chtěli,aby už šel spát,což se mu nelíbilo a půl hodiny hystericky řval,až si vykricel hlasivky a v noci z toho kaslal až se z toho dusil,takže jsem a ním musela být tři dny doma.Už nevíme,co s ním,už za to kolikrát dostal,studenou sprchu už jsme taky zkoušeli,ale jen krátce,protože trpí na laryngitidu,tak jsme nechtěli,aby nastydl.Dneska opět řval,protože se nechtěl koupat,tak jsme ho do vany dali i v triku.Bojim se,abychom nakonec neskončilo u dětského psychologa.
odula
28. únor 2016
Jak na to reagujes? Třeba na ten jekot venku?
amazonka.k
28. únor 2016
Tak za mě - studená sprcha není štˇastné řešení, maximálně otřít obličej chladnou žínkou. Dávat dítěti na zadek, když má záchvat vzteku také nepomáhá, ze zkušenosti vím, že se tím můžete vztek jen prohloubit. Začala bych tím, že bych otřela obličej, v klidu na něj mluvila, neustupovala, trvala si na svém, ale v klidu. A na děti obecně funguje, když je na vše dopředu upozorníte - až bude ručička tady, půjdeš spát, až se třikrát sklouzneš, půjdeme domů. Můj syn se většinou rozbrečel jen ve chvíli, kdy jsem řekla : pojdˇ jdeme a vytrhla ho z ničeho nic ze hry, například. Když dostal čas a věděl, kdy se co bude dít, přijímal to dobře.
amazonka.k
28. únor 2016
@misulicka69 A pak humor, ten pomáhal vždycky, když se začal vztekat,předváděla jsem mu jak u toho vypadá, nebo jsem ho zlechtala, většinou to zabralo hned 🙂
zmrzlinka
28. únor 2016
u nas zabira kdyz malyho zacneme ignorovat nebo ho odvedu do jiny mistnosti.....neboj casem to prejde 😉
misulicka69
autor
28. únor 2016
Jednou měl takový záchvat v restaurací,když u vedlejšího stolu slyšel něco o palacinkach.A nepomohlo ani to,že jsme mu říkali,že je uděláme k večeři,prostě je chtěl hned.Ani jsme ho nenarvali do zimní bundy,jaký měl záchvat,tak mu manžel přehodil svou zimní bundu a v největší chumelenici odešli.Když jsme venku,rikam mu,že třeba udělá pár babovicek apod.a pak půjdeme domů,někdy je to v klidu,hlavně když mám čas a Vím,že se můžu zdržet na zahradě,ale většinou to je se řevem.Nechali bychom ho být,ale to bychom s ním nic neudělali,neokoupali bychom ho,chodil by si spát,kdy by chtěl on.To nechceme.
misulicka69
autor
28. únor 2016
@amazonka.k lachtani napomáhalo,začal se vztekat ještě víc,pak jsem ho několikrát napodobil,taky bez výsledků.
shine2015
28. únor 2016
@misulicka69 pokud jste mu davali studenou sprchu tak je to na psychologa rodicum...promin ale nechapu matku ktera toto udela...

A jinak domlouvat,pokud neposloucha odejit do jine mistnosti a oba dva zduraznit ze toto se nedela... a byt s manzelem za jedno. Rici ze pokud se takto chova tak priste nikam nepujde,zakazat tablet,pohadku apod pokud se omluvi,omluvu prijmout.
misulicka69
autor
28. únor 2016
@shine2015 když ho dáme do jiného pokoje,přijde za námi,když odejdeme my,opět přijde za námi.Zakázat mu pohádky,které ho nebaví či tablet,o který nemá zájem,asi není účinné.S tou sprchou mi poradila další matky,které s tím měly kladný výsledek.
baterka18
28. únor 2016
@misulicka69 Radu bohužel nemám, jen mě "těší", že v tom nejsme sami. Někdy je synovo vztekání už k nevydrženi, nezabírá nic, řeknu A, chce B a naopak, začínám se děsit toho, že z toho snad ani nevyroste. Nejde to po dobrém ani po zlém... =-)
shine2015
28. únor 2016
@misulicka69 tak ho poslat za dvere az se ukllidni at prijde - po predchozi domluve kdyz nezabere...zakazat neco co ho bavi...
Nase deti s nami spi,milujeme je a ja je cadto pusinkuju,hladim,nechavam je pomahat..takze kdyz se na ne zlobim tak je to mrzi moc....ale taky dcera 2x udelala hysterak...nekompromisne musela do pokoje. Jednou tam usnula a pak se omluvila a podruhe prisla a omluvila se hned. Vydvetlili jsme ji proc to je spatne a proc se to nedela....atd. A od te doby je klid. V restauraci bych ho tam nechala a odesla ze jdeme domu. Pokud chce jit at jde a jinak at zustane. Musite byt ale s muzem zajedno.

Ja jsem slysela o teto super metode...ale opravdu nechapu ze ji nekdo je schopen svemu diteti udelat. Urcite to nedelej. V budoucnu z toho muzou mit decka problemy.
misulicka69
autor
28. únor 2016
@shine2015 on v pokoji sám nebude,museli bychom ho tam zamknout.A v té restaurací jsme ho nechat nemohli,museli bychom si urezat nohu,protože se vždycky chytne a nepustí a nakopnout ho snad nejde,ne?To víš,že mu zabavime hračky,které má řád,ale to nikam nevedlo,hysterak stále stejný,měl úplný amok,že kterého si vykricel hlasivky.
shine2015
28. únor 2016
@misulicka69 a kdyz ho tam vratite? Proste bud prestane rvat nebo se vrati do pokoje.... Snazila bych se byt dusledna....

Je to tezke s detmi. Ony to nekdy proste zkousi.....hlavne vy dva s muzem musite byt za jedno....a oba dva trvat na stanovisku aby pochopil ze si nic nevyrve....

Drzte se. Urcite se to zlepsi.
misulicka69
autor
28. únor 2016
@shine2015 no to bychom museli držet dveře,protože s nima lomcuje.
sabuse1
28. únor 2016
Tohle je celkem normální reakce v tomhle věku, prostě zkouší co může a navíc ještě nemá natolik zralé emoce aby uměl tyhle situace pochopit a např.počkat nebo udělat co chcete...on chce něco jiného a jinak než vztekem to najevo dát neumí. V okamžiku kdy má takový záchvat je úplně zbytečné jakkoliv reagovat protože to dítě prostě nevnímá, takže žádné plácání přes zadek, domlouvání ani ta studená sprcha...pokud nepomáhá jiná místnost tak si ho prostě nevšímat dokud se neuklidní, pak ho obejmout, ujistit o své lásce a vysvětlit mu,že takovým chováním ničeho nedosáhne,že vám to vadí a takhle se prostě chovat nemůže. Když půjdete např.na hřiště říct dopředu že až řekneš půjdete domů, ale zase říct mu i tam ať si např.dodělá co má rozdělané a pak půjdete, netahat ho od rozdělané věci - když to vezmeš podle sebe když něco děláš a jsi do toho zabraná, někdo k tobě přijde a honem pojď taky asi nebudeš jásat...pokud se bude vzpouzet prostě ho vyveď z hriště a nech ho klidně vztekat, pak zase postupovat stejně - obejmout, vysvětlit...pokud udělá scénu v restauraci klidně bych ho vzala od nedojedeného jídla a odešla s ním pryč.
Jinak tu metodu dát dítě do jiné místnosti doporučuje i celkem uznávaný psycholog Lehman - četla jsem od něj pár knížek kde to všechno popisuje, dítě se nejvíc vzteká když má diváky, samotné ho to nebaví
shine2015
28. únor 2016
@misulicka69 tak tam vejit a vyhubovat mu,ze tohle delat nebude. Oba s manzelem. Ono to pujde neboj. Chlapecka mate krasneho moc....
shine2015
28. únor 2016
@sabuse1 to jsem ani netusila....me to prislo ze to pomahalo. Zed jsi mi pripomrla zze jsem taky jednou s dcerou odesla z restaurace. Zlobila a neposlouchala a tak jsem ji vzala a vysla ven tam ji vse vysvetlila a dala na vyber - bud se vratime a nebude delat sceny a nebo jdeme domu. A byl klid.
Je fakt ze my deti pusinkujeme a hladime objimame rekla bych nafstandartne oproti jinym detem...a jsou i citlive...
kathy_smilca
28. únor 2016
@misulicka69 Můj starší syn má necelých 2,5 a tohle období má taktéž v plném rozpuku. Někdy jsem až překvapená z toho, jak moc se změnil a kde se v něm ten vztek bere. Zpočátku jsem na to reagovala řevem, zákazy, občas jsem se neudržela a dostal ještě přes plenku (pořád se jí nechce zbavit). Ani řev ani fyzický trest neměl účinek. Na studenou sprchu se necítím, osobně si myslím, že díky povaze mého syna by to vedlo k tomu,že by se začal hystericky bát koupelny.
V první řadě mi hodně pomohlo uvědomit si, že to nedělá rodičům "naschvál". Je to prostě součást jeho vývoje, neumí zpracovat ten nával negativních emocí, který v něm vyvolá situace, kdy není po jeho. Snažím se počítat do deseti, snažím se si na tenhle poznatek vzpomenout. Když má syn jeden z těchto hysterických záchvatů (např. když mu nechceme s manželem pustit na celý den v TV jeho oblíbený Mickeyho klubík), zkouším postupně odvést pozornost od tématu, ignorovat ho, odvést ho vyvztekat se do pokoje (stejně je z pokoje do minuty zpět), zkouším ho zapojit do domácích prací (strašně rád pomáhá - takže uklízíme myčku, nandáme pračku nebo sušičku). Dneska už jsem zkusila mrčet a ječet jako on a zabralo to - překvapeně se na mě podíval a ten nejhorší jekot skončil. A to ten záchvat byl pořádný - nechtělo se mu totiž z vany.
Hodně mi pomohlo stanovit si, co je a co není důležité. Občas jsem se přistihla u toho, že jak jsem třebas podrážděná, záleží mi na blbostech. Třebas, že mi rozhazuje polštáře na gauči, popř. že ječí, že chce jíst jogurt bílou lžičkou a ne červenou, kterou držím já. Stanovila jsem si v sobě pravidla, přes které nejede vlak a které mu tolerovat prostě nebudu - klid u jídla, neházet věcmi všeobecně i po lidech, pevně stanovená večerka a bití druhých lidí. To ostatní se snažím zvládat dle aktuální situace a nálady a sil. Jsou dny, kdy po něm snad jen ječím a večer, když spí, tak mě to strašně mrzí a nadávám si, jak jsem to nezvládla. Jsou dny, kdy je to v pohodě.
Jinak hodně ještě pomáhá být s manželem/přítelem zajedno a pokud jeden něco řekne, musí to i ten druhý vyžadovat.
Teď si pro svůj klid listuju knihou Nejšťastnější batole v okolí a zalíbila se mi myšlenka dopředu syna informovat, co bude. A mít nějaký pevnější režim. Třebas po snídani si vyčistíš zuby a pak pustíme jednu pohádku, pak půjdeme ven. Dítko pak ví, co následuje a lze tak (neříkám že vždy) nějakým těm záchvatům předcházet.
A jedna informace na závěr, ke které se hodně upínám - jednou tohle období prostě skončí. 😃
sabuse1
28. únor 2016
@shine2015: hele ono taky co dítě to originál🙂 sama mám 3 a každý je úplně jiný...Nelča mívala takovéhle záchvaty, kolikrát sebou práskla uprostřed obchoďáku, mezi dveřma lékárny, uprostřed silnice (to bylo jediné místo odkud jsem jí odvekla), jinak jsem jí nechala ležet, překročila a odešla pryč - tak abych na ní viděla, ale ne ona na mě, fungovalo to skvěle, vždycky se rychle uklidnila a šla mě hledat, akorát mi to často kazili kolemjdoucí co viděli plačící dítě a maminka nikde takže jsem musela vylézt...Vítek nejvíc vyvádí právě v restauraci kvůli jídlu takže už jsme několikrát odešli...Ema zatím moc vztekací není, případně se dá ukočírovat ještě než se pořádně rozjede, každopádně všechny 3 ujišťujeme o lásce i když mají takový záchvat, potřebují jen dozrát k tomu aby problémy řešili jinak než vztekáním
amazonka.k
28. únor 2016
@sabuse1 Já bych i souhlasila, až na to objímání, připadá mi proti přirozenosti dítě objímat ve chvíli, kdy se mi nelíbí jak se chová. Proč ho ujištˇovat o své lásce, copak jsem mu dala důvod myslet si, že ho nemám ráda ? Tohle je jediná metoda,kterou nechápu...
sabuse1
28. únor 2016
@amazonka.k: obejmout protože to dítě v tu chvíli uklidní (ale nemusí všechny píšu jak to dělám já), je zklamané a může se přitulit k mámě. Většímu dítěti už vysvětlíš např.večer, že musí jít spát protože např.ráno vstává do školky, můžeš se s ním domluvit, že bude koupání, pohádka a pak klid v posteli, u toho mladšího je to sice taky dobré hlásit předem, ale ten efekt pochopení tam tak velký není a nám to v tu chvíli připadá, že si dítě dělá co chce nebo zkouší naše hranice což je svým způsobem pravda, chce si prosadit svojí, ale ve chvíli kdy se mu to nepodaří dostane záchvat vzteku, dospělý to umí potlačit, případně si taky zanadává, ale emoce udrží na uzdě, ale i pro dospělého je určitě příjemné když po nějáké hádce nezůstane sám,ale rovnou si to s tím dotyčným vyříká, v případě partnera přijde i to objetí...
mandala
28. únor 2016
@shine2015 No víš, promin, ale ono se lehko radí, když to nemáte doma. Píšeš, že tvoje dcerka předvedla asi dvakrát nějaký hysterák, ale tak to je normální u každého dítěte, nevěř tomu, že to nepokračovalo jen díky tomu, jak jste to vyřešili a jak jste se zachovali vy - rodiče. Nebo třeba ano, ale jen díky mírnější povaze holčiny. Já měla holky taky téměř bezproblémové, zato ted si to vybírám se vším všudy a jen čekám, kdy to pitomé období skončí, protože na něj neplatí vůůůůbec nic. 😞
shine2015
28. únor 2016
@sabuse1 souhlas! 🙂

@amazonka.k ja je v prvni fazi taky neujistuji....max to reknu mame te radi ale tohle delat nesmis....a kdyz prijdou a omluvi se tak to je obejmeme,vysvetlime duvod a proc to je spatne a reknu ze me to mrzi ze udelala to a to a ze se musi polepsit....a jedeme dal....zatim to fungovalo...tuky tuk. Ale kazdy to ma jinak a je fakt co dite to original...dulezite je byt za jedno ...
shine2015
28. únor 2016
@mandala vsak ja netvrdim ani na jednu stranu....proste pisu pouze svoji zkusenost...ono to v zaveru asi bylo vickrat ale ne zase porad....

A rozhodne moje rady nemusi platit na vsechny deti...to ani netvrdim 😉
ronyx
28. únor 2016
@shine2015 k te sprse, ja ji nepouzivam, syn je nastesti hodny, ale zase bych to nebrala tak tragicky a urcite si hned nemyslela, ze takovy rodic by mel k psychiatrovi. Ja byla taky maly vztekloun a tohle jedine na me zabiralo. Mama si semnou uzila sve a je to pro me ta nejlepsi mama pod sluncem. sorry, zadne psychicke problemy z toho fakt nemam. Myslim, ze jsou horsi praktiky
shine2015
28. únor 2016
@ronyx tvuj nazor je tvoje vec.....muj - dat dite pod studenou sprchu mi normalni vubec neprijde.... milujici mama to nemuze udelat. Tot vse.
ronyx
28. únor 2016
@shine2015 milujici mama tohle nemuze udelat? =-) to spis tvuj nazor je ujety. Nerikam, ze je to nejstastnejsi reseni, ale tvrdit, ze mama, ktera da dite na chvili pod studenou sprchu sve dite nemiluje, to je dle mne nazor cloveka, ktery toho psychiatra potrebuje spis 😉 to je zase jen muj nazor
sabuse1
28. únor 2016
@ronyx: tobě by se líbilo kdyby ses např.hádala s manželem a on tě najednou popadl a šoupl pod studenou sprchu??? proč udělat tohle dítěti je normální když k dospělému si to nedovolíme? jen proto,že máme větší sílu a cítíme nad ním převahu?
shine2015
28. únor 2016
@sabuse1 presne....navic argument ze jsou horsi zpusoby mi taky prijde ujety...
ronyx
28. únor 2016
@sabuse1 precti si znova vse co jsem psala, jasne jsem psala, ze nejlepsi reseni to neni, ale nazyvat hned takoveho rodice nekym, kdo potrebuje psychiatra a nemiluje sve dite je fakt sila! A dost pritazene za vlasy, tim pro boha nikomu neradim at to dela, ze je to super. Jen me pekne sejri to jednani tady na MK. Staci prece doporucit, tohle nedelej, zkus toto....... A ne hned se do cloveka, ktery je zoufaly a proto svete zbor se, zkusil sprchu posilat na psychinu a tvrdit, ze takovy clovek nemiluje sve dite!
rituska88
28. únor 2016
Jak to tady čtu, tak se mi vybavuje, co mi říkali rodiče - přesně takové problémy měli se mnou když jsem byla malá. Já si to dokonce pamatuji, vím, že jim spousta lidí radila dát mi na zadek, ale když to udělali, bylo to vždy jen horší, protože jsem se cítila ještě víc ponížená. Taky mě zavírali do obýváku ať se vyvztekám bez diváků, ale to taky moc nepomáhalo - měli jsme skleněnou výplň dveří a rodiče měli strach ať si nějak neublížím jak jsem se strašně vztekala. Nejvíc jsem tyhle záchvaty mívala doma, občas na návštěvě, ale nikdy ne v obchodě nebo na veřejnosti. Pamatuji si, že nejčastěji mi vadilo, když se ke mně dospělí chovali příliš nadřazeně nebo si ze mně dělali srandu - nikdy to nemysleli zle, ale já to tak vnímala. Proto se snažím u syna podobným věcem předcházet, ale taky se nám to mnohdy nedaří a občas jsem v úzkých a netuším jak reagovat - ať zareaguji jakkoli, vždy mi připadá, že je to špatně.
Syn se např. na veřejnosti taky nevzteká a když už jsou nějaké náznaky, všechno balím a jdu s ním pryč - nemám ráda když se lidi dívají jak budu reagovat. Nejčastěji má záchvaty, když má jít spát a nechce, např. proto, že u nás někdo v tu dobu je a on chce být v centru dění - nepomáhá ani ho znovu vzít a nechat si chvilku hrát a pak ho uložit znovu, přečíst pohádku, být u něho (to si vůbec nelehne, stojí v postýlce a natahuje ruky abych ho vyndala a křičí i kdybych tam s ním byla hodinu), dát napít, vyměnit plínku, donést hračku... Většinou čekáme až dotyčný kdo u nás je odejde a pak ještě tak 2 hodiny se synem lítáme a snažíme se ho uspat. Jenomže to nejde vždycky - nemůžu vyhodit opraváře nebo revizora plynu uprostřed práce nebo nevlastního syna, který je u nás na prázdninách jenom proto, že syn dělá scény. Nejhorší je, že když už s ním takhle běháme půl večera a nikam to nevede a už poněkolikáté ho dáváme do postýlky s tím, že už si opravdu stojíme za svým, je noc a jde se spát, tak kolikrát chytne takovej záchvat, že ztratí dech - stalo se nám to už několikrát a vždycky nás to strašně vyděsí. Přitom jinak má svůj režim, kdy si jde v 18:30 lehnout a bez řečí usíná a spí až do rána. Nebo když si hraje v pokojíčku, volá na mě, ať přijdu, ale já mám nějakou rozdělanou práci, jsem na WC nebo něco, že nemůžu přijít okamžitě, tak to začne taky vždycky nepříčetně ječet. I když na něho volám, že jenom něco dodělám a hned jsem u něho. Vlastně ječí a vzteká se doma dost často a většinou čím větší blbina, tím větší záchvat. Myslím, že naši sousedi nás musí milovat 🙂 Zkoušela jsem to objímání jak tu někdo psal, ale to na syna absolutně nefunguje - začne mě vždy odstrkovat a řvát ještě víc (přitom jinak se mazlí rád). Snažila jsem se zachovat klid, ale to vydržím jen určitou dobu - když na něho mluvím klidně, čekám, až něco udělá sám, nikam ho nesmýkám, ale jsem na něho hodná, ale on přesto ječí čím dál víc, tak už mi nakonec taky dojde trpělivost a zvýším hlas nebo ho plácnu po zadku - což většinou opět nikam nevede 🙂 Přiznám se, že často povolím i co bych neměla jenom proto, aby byl u nás chvilku klid. Přítel je v tomhle tvrdší a syn má z něho větší respekt, když se vzteká tak stačí aby na něho zvýšil hlas a většinou se probere a přestane, ale někdy naopak začne lítostivě brečet a já ho jdu utišovat a spíš ještě nadávám příteli ať na něho není tak přísnej - což samozřejmě dělám špatně a vím to, ale někdy se to ve mně prostě bije - nechci, aby se nás syn bál nebo poslouchal jen proto, že se bojí, chci, aby chápal proč to nebo ono nesmí, snažím se mu věci vysvětlovat, ale na druhou stranu mi připadá, že je ještě malý na to, aby některé věci chápal a přece ho nenechám dělat něco čím by si mohl ublížit jenom proto, abych měla klid a on se nevztekal. Váš syn už je starší, nevím jak je to u 3letých dětí, ale myslím, že už určitě chápe víc. Možná by mohlo fungovat jak tu holky píšou říkat mu předem co se bude dít, dát mu víc času, vysvětlovat v klidu...ale asi ani to není stoprocentní. Pořád všude čtu, jak je to jen období, které přejde, což je sice fajn, ale někdy je to těžké přežít ho v psychické pohodě 🙂 No, radu nedám, sama hodně tápu a nějakou bych uvítala, ale to by asi někdo musel žít přímo s náma, protože na každé dítě funguje něco jiného a mně někdy připadá, že na to naše nefunguje vůbec nic. Ale pozitivní pro vás je, že vy už máte dítko 3leté, tak jste o něco blíž tomu konci tohoto období. Snad poradí někdo jiný, kdo má víc zkušeností a kdyby bylo nejhůř, toho psychologa nezavrhujte - stačí třeba když tam nejdřív půjdete bez synka poradit se jak v určitých situacích postupovat. Držte se 😉

Sem začni psát odpověď...

Odešli