Záchvaty vzteku u 4,5 letého kluka, poraďte
Ahoj , ráda bych od vás slyšela názor , nebo radu na jednu věc...jedná se o syna mé sestry, v květnu mu bude pět let,vždy byl takový vztekající se dítě, ale to , co předvádí poslední dobou, to je teda síla..např. v osbotu na sebe u oběda vylil mističku s kompotem, takový záchvat vzteku a hysterie jsem u něj sdna ani nezažila...uplně ztuhnul, začal kolem sebe kopat a řvat. Všichni jsem mu říkali, že to nevadí, že dotane nový kompot a převleče se, ael ono mu to vydrželo přes půl hodiny...scéna jak vyšitá, když ho mamka , nebo tatka uklidnovali , ještě do nich strkal a řval na ně, at ho nechají být...uplně se přitom klepal a stále řval a řval a řval...když se uklidnil, šel si hrát s mýma klukama a za deset minut se o něco prali a zase další řev, začal našeho mlátit, a opět mu to jeho vztekání vydrželo hrozně dlouho...segra je z toho špatná a upřímně, já byla taky..neví, jak na to reagovt, říkal, že když mu dá na zadek, tak to jenom zhorší, vysvětlování nepomáhá , ba naopak, ješět víc ho to rozruší, když dlouho brečí, tak zvrací....do školky ještě nechodí, pujde na jaře a segra se děsí, dkyb tohle předvedl tam...díky za odpoved
@stazina Ahoj, moje dcera nemívá takové záchvaty často, stane se to většinou, kdž je hodně unavená a přetažená...pak jí taky stačí je nějaká pitomost a chytne totální hysterák a není absolutně k zastavení, pak se na to nabalují další a další věci...a nepomůže nic, jen jí nechat...ona se pak za chvíli uklidní a je v pohodě, snad o tom ani enví, že něco takového prováděla...Já jí většinou nechám, ať se vyvzteká, zasahovat do toho nemá cenu, ještě víc jí to rozdráždí.
Snažila bych se vypozorovat, jak často se to stává, co tomu většinou předchází (únava, konflikt s někým...)....a pokud to není moc často (moje dcera to třeba má tak 1x za měsíc), tak bych to asi nechala být, on z toho vyroste, myslím, že to není nic patologického...
Jinak moje dcera do školky chodí druhým rokem a ještě tam nic takového nepředvedla, je to přece jen cizí prostředí.
@stazina ve věku kolem 4 let u chlapečků prudce narůstá produkce hormonu testosteronu, který způsobuje větší míru agresivity a aktivity, záleží samozřejmě i na vrozeném temperamentu, a ty píšeš že je odmalička "vztekloun", pokud tyto záchvaty mají jasnou příčinu - například nějaká nenaplněná tělesná potřeba (únava, hlad, bolest, nemoc), nebo psychická (návštěva, úzkost, stres), tak je to možná jen jeho vrozenou cholerickou povahou plus ta "čtyřletá" puberta, ale takhle na dálku je to těžké posoudit, pokud má tvoje sestra nějaké pochyby, může navštívit dětského psychologa, já za sebe můžu říct, že až takové záchvaty kvůli "prkotině" jako je například vylitý kompot už u staršího neznám, odpovídá to spíš tak věku 2 let, ale spory o hračky - to už je jiná, to se dokáže i ten náš starší pěkně vztekat... Jinak - u takhle starého dítěte by už mělo fungovat vysvětlení, u menších dětí se u záchvatu vzteku doporučuje nechat být, nevěnovat pozornost, odejít například z místnosti, odnést od publika, pak přijmout - ty ses vztekal teda, příště to zvládneme lépe, u někoho funguje pevné objetí, u starších dětí by přece jen vysvětlení mělo už zafungovat lépe, nervová soustava je přece jen vyvinutější, než u dítěte 2-3 letého, pro kterého jsou takové záchvaty vzteku a řevu typické. Já bych doporučila příště jasně říct, že ty se vztekáš kvůli vylité misce, co s tím uděláš? je potřeba to utřít a pak si můžeš dát novou a pokud by dál řval, tak bych ho nechala být, možná jste mu všichni věnovali příliš velkou pozornost ve snaze ho uklidnit a to se mu líbilo - pokud by val tak, že se ostatní nemůžou najíst, tak bych ho odnesla vedle do pokoje, že až se uklidní, ať přijde dojíst oběd, že u jídla potřebujete klid, u hraní bych děti nechala si to vyřešit samy, ale samozřejmě násilí netolerovat - v tom případě je oddělit.
@stazina mohu se zeptat, jak to dopadlo se synovcem, polevil vztek? Řeším teď něco podobného, i když syn do školky chodí a není tam problematický a ani to není tak moc časté, ale někdy dokáže ztropit pěkné divadlo- záchvat. Včera jsme šli do školky, v polovině cesty si vzpomněl, že chce jinou cestou. A už to bylo. Dostavá se do jakéhosi tranzu, pořád si opakuje dokola to své - chci jít dlouhou cestou- vztekal se a brečel i ve školce při převlékání, nevnímal, neslyšel... Spíš než agrese je v tom pak zoufalost.... Teď v květnu mu bude 5....
@radapokec tak my máme to samé :( Budou mu 4 a takové "záchvaty" má aspoň 1x za den, z ničeho nic. Kolikrát pomohlo, že jsem si ho vzala na klín, objala a začala si s ním o jeho "problému" povídat (to je ale tak 50/50 kdy to zabralo). Nebo mu říct co je pro dnešek (nebo za pár hodin) v plánu, například: "Za chvilku půjdeme do obchodu za rohem a koupíme tam chleba a pak vyzvedneme brášku ze školky". Jakmile bych vybočila z plánu tak se blíží průšvih. Jinak venku je to těžší... naposledy začal z ničeho nic při procházce řvát, že chtěl světle modré rukavice a ne tmavě modré. Jo a přesně - nevnímal, neslyšel a jen opakoval to své... chjo... 🙄
Ahoj, mám stejný problém se synem 4,5 roku. Jeho záchvaty když není po jeho jsou hrozne, jen řve a řve, úplně se spojuje, protíná nohy a nic na něj neplatí. Také nevím co s ním. 1X denně si prostě musí něco vyzvat :(.
Dobry den, memu synovi je nyni 8. Prvni zachvaty, ktere zacaly byt nezvladatelne zacal mit kolem 4 let. Narazove se zacal vztekat kvuli cemukoliv, treba ze musi jit domu z piskoviste, nebo ze nemuze nanuka k veceri. Zpocatku jsme ho okrikovali - jen ho to vic rozdrazdilo, dali mu na zadek - pak to bylo jeste horsi, zavreli do pokoje -mlatil hrackama o zed. V zoufalstvi jsem navstivila pedagogickou poradnu a tam mi psycholozka poradila, ze musim byt striktni, ale ze tyhle samonas***** povahy se musi proste prezit, nez dostanou rozum. To se ukazalo jako nejpraktictejsi. Bohuzel, jak zachvaty polevily, se skolni dochazkou se objevily nove, mene caste zato intenzivnejsi.
Nekde jsem vycetla, ze za to mozna muze vetsi produkce testosteronu, ktera zpusobuje agresivitu. Vypozorovano mam take, ze horsi je to pri nemoci, unave, zatizeni nebo spatne strave a nadmerne konzumaci cukru.
No, nakonec to stejne budeme muset nejak vydrzet, takze preji pevne nervy a hodne trpelivosti, at v nas maji dobre vzory.
Já mám syna teprve rok a půl starého, ale dělá mi často totéž - tedy nevzteká se tak dlouho, ale i tak jsou tyto záchvaty vážně šílené. Jediné co trochu platí, je zavřít ho do pokoje a nechat vyvztekat. Jakmile se o něj jakkoli zajímám - ať už vysvětlováním, nebo jedou přes zadek apod. nic se nevyřeší, ba právě naopak zhorší. Rozhodla jsem se nepřistupovat na jeho řev - ať si řve, musí pochopit, že se takhle nemůže chovat a že řevem ničeho nedosáhne. Ale jak píšu - jde úplně o jiný věk a možná se ještě budu časem mít hodně co učit ho zvládat, popřípadě mi z toho vyroste - v což tedy pevně doufám!!!