• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

1.IVF v červenci, srpnu 2011. Přidejte se také.

28. května 2015 
@tina74 @kuc Tak já taky doufám, že se to naše mrně ještě umoudří, ale vzhledem k tomu, že poslední tři týdny leží pořád ve stejné poloze, tak nevím. Doktorka říkala, že je možné, že mám tvar dělohy, který už mu prostě nedovolí se otočit, když tam je tam teď tak "napevno"..I vzhledem k té mojí dráždivé děloze (ty předčasné kontrakce) že by to sedělo :frowning2: No nevím, nechám se překvapit :slight_smile:
10. únor 2012 v 11:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tina74 mám to stejně, taky si říkám, že to přeci nějak přežiju...hlavně aby miminko bylo v pohodě a aby nenastala nějaká hloupá lidská chyba nebo nějaké zanedbání. Mám takovou vlastnost, že dopředu nikomu nedůvěřuji, všichni podle mě chybují a jsou napůl šlendrijáni :slight_smile: Do teď jsem si mohla vše kontrolovat a ověřovat sama, ale při tom porodu to nijak neovlivním :unamused:
10. únor 2012 v 11:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tina74 děkuju moc za odpověď :slight_smile:
10. únor 2012 v 11:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@xavera Já jsem nad tím v posledních dnech hodně přemýšlela. Myslím, že jsem dřív byla ve spoustě věcí spíš lehkomyslná a nechávala všemu volný průběh. Většinou to taky dobře dopadlo a měla jsem, jak se říká, "víc štěstí než rozumu".
Jenže teď po těch všech zážitcích se dvěma zamlklými těhotenstvími, kdy mi až v 36 letech zjistili, že jsem se vlastně narodila s nefunkční dělohou a ta předchozí těhotenství byla úplně zbytečná a dobře dopadnout nemohla (kolik doktorů mě za tu dobu proboha vidělo!!!), se na věci dívám jinak a možná jsem až lehce paranoidní. Dřív bych třeba ani nešla na vyšetření srdce a neřešila to, teď jsem si říkala, co když mám ještě i skrytou srdeční vadu! :frowning2: A doktoři holt nejsou neomylní. Hrůzné zkušenosti jsem měla např. se zubařkou, moje máma zase s očním lékařem, který jí předepsal léky, které ji málem připravily o zrak. Naštěstí jsem ji včas dovlekla na pohotovost za pět minut dvanáct, než jí oko prasklo. Nemusí to být takto extrémní případ, i dobrý doktor může mít špatný den a je lepší udělat maximum pro to, aby se prostor pro možné chyby minimalizoval...
10. únor 2012 v 11:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tina74 jéje :confused: no takové hrůzné zkušenosti....to já ani nemám. Myslela jsem to všeobecně, nejen ve zdravotnictví, ale tak nějak všude - v práci, na úřadech, v soukromí apod. Všude si neustále vše hlídám a ověřuji a dobře dělám, protože je opravdu vždycky něco špatně nebo jinak nebo pozdě. Opravdu jsem se za život naučila spoléhat jen sama na sebe a druhé neustále prověřovat ( v soukromí samozřejmě nenápadně, abych nebyla za megeru ). Ale porodům nerozumím a kecat jim do toho nemůžu, takže se jim prostě musím odevzdat a doufat, že se nic nepo.....
10. únor 2012 ve 12:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tina74 @xavera @babka Na porod se snažím mentálně připravit tak, abych se na něj spíš těšila a užila si ho, ale při všech těch historkách okolo a po mých zážitcích z porodního boxu to není úplně vyhrané :unamused: Co jsem načetla na různých diskuzích, tak epi-no by mělo pomoct i psychicky jako dobrá příprava na průchod hlavičky, na to jak a kdy tlačit. Rozhodně pomůže vědomí, že jsem natrénovala alespoň na malou hlavičku, s ostatním snad pomůžou hormony, no a v každém případě hodlám přírodě napomoct a pokud dojdu tak daleko (aspoň do 37tt), tak začnu pít bylinkové odvary, které připravují k porodu a pomáhají ho urychlit, případně ulehčit. Císaře se nebojím, jen by mi bylo líto nerodit normálně. Hrůzu ale mám z vyvolávaného porodu, z toho, že to bude trvat dva i tři dny, že budu vyčerpaná, nebudu mít sílu dál bojovat a v tu chvíli tím budu ohrožovat mimčo, které se zasekne někde na půl cesty a budou muset použít např. kleště nebo že zatím začne mimčo kolabovat... V každém případě udělám maximum pro to, abych byla v pohodě, natěšená, s epi-nem natrénováno co nejvíc, no a pak děj se vůle boží :wink:
10. únor 2012 ve 12:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bugee líbí se mi tvůj pozitivní přístup i po tom hrůzném zážitku z porodního sálu. Budu se snažit smýšlet podobně. A tak jsem si to Epi-no nakonec dneska taky objednala.
10. únor 2012 ve 14:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bugee Já naštěstí nemám ty strašné zážitky od Apolináře, takže si to zatím fakt nepřipouštím. Třeba se ale ještě dodatečně začnu bát. :confused:
Každopádně udělám pro přípravu maximum a snad to nakonec všechno dobře dopadne:slight_smile:
10. únor 2012 ve 14:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@xavera @tina74 Holky, kdyžtak jsou tu dvě poměrně aktuální diskuze ohledně epi-na (jedno je vlastně otázka ohledně výsledků cvičení a následného porodu, druhá je diskuze s podrobnostmi o používání, různé rady a povzbuzování od těch, které poté hladce porodily), které jsem zhltla a doporučuji - dodalo mi to odvahu a trochu toho pozitivního přístupu (hlavně to, co píše @xavera - také jsem zvyklá po zkušenostech se spolehnout pouze a jenom sama na sebe - takže pokud můžu udělat něco pro to, abych si ten porod sama zjednodušila, aby mimčo bylo venku bez větších obtíží jak pro něj, tak pro mě, a aby to byl zážitek, na který nebudu chtít hned zapomenout, tak to udělám) :slight_smile:
10. únor 2012 v 15:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bugee Díky!
10. únor 2012 v 15:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bugee Dnes už mám taky jen 75 dní! Moc se mi líbí, jak mě vždycky navnadíš pár dní dopředu:slight_smile:
10. únor 2012 v 16:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
10. únor 2012 v 17:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
10. únor 2012 v 17:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak si tu musím postěžovat - možná si řeknete, že jsem nevděčná, protože mám muže, který mě miluje a má o mě strach, ale už toho mám právě dost :angry:
Ráno se vyvalím z postele, belhám se, všechno mě bolí, asi to znáte, než se tělo rozhýbe. K tomu mě opět bolí v krku. Chystám se na procházku se psy - v tomhle mrazu fakt libůstka. Nabalím na sebe asi 10 vrstev oblečení, to už se skoro nehnu, přes pupek oblíkám psům jejich oblečky, obojky, vodítka... Ufff, po 10 minutách konečně vyrážíme. Vyjdeme z domu, fenka utíká rychle čůrat a kakat (téměř se už neohnu, abych to po ní sebrala), no a pak si myslí, že už zase můžeme domů. Pes je naopak natěšený, že uděláme dlouhou procházku. Mrzne, až praští. Fenku za sebou vyloženě táhnu. Jdeme za nádraží, kde je oba vypustím. Odvčerejška kulhá fenka (netuším proč, nožičku jsem prohlížela, nic tam nemá). Vzápětí začíná kulhat i pejsek :frowning2: Do toho se valím já, funím a nestíhám je... Obvykle mi tato procházka trvala 20 minut, teď 30 :confounded: Když se vracíme, fenka přes kulhající nožičku běží jako o závod domů, musím ji neustále k sobě přivolávat... Pes kulhá čím dál víc. Já mám hlad a omrzlý celý obličej. Na konci nádraží si je přivolávám a připínám vodítka, když slyším, že mi zvoní mobil - kromě toho, že bych ho v rukavicích z kapsy těžko dolovala, pak bych stejně neslyšela, protože mám krk ovázanej dvěma šálama, čepici - musela bych ho strčit nějak pod... No, tak ho nezvedám, říkám si, že se to nezblázní, za 5 minut jsem doma. Ale to se mýlím - během pár vteřin vyzvání znovu. Skoro "doběhnu" ke dveřím, s tím pupkem je každý rychlejší pohyb nepříjemný, nemůžu vydolovat v rukavicích klíče, to už mobil zvoní potřetí... Když jsme konečně v bytě, musím psy odstrojit z oblečků, vodítek, obojků, pak i sebe - zase to trvá pár minut. Do toho už zvoní pevná linka a já toho mám právě dost :angry: :angry: :angry: Vydoluju z bundy mobil, všechny nepřijaté hovory samozřejmě od manžela - volám mu, pekelně nabroušená - nejdřív sprdne on mě, že má strach, co se děje, proč mu nezvedám telefon... Pak se do toho pouštím já - podle mě mě tímhle neustálým voláním terorizuje - nemám chvilku klid (pořád se ptá, jestli se mimčo hýbe, jestli mi je dobře...) a já toho mám plné zuby - hladová a zmrzlá a kromě toho ve stresu, protože vše mi trvá dýl, všechno mi padá z rukou, jsem ve větším stresu než v práci... Hovor vztekle končím s tím, ať už mi nikdy nevolá!!! Hladoví psi mě z místečka vyhlížejí, jdu jim nandat do misek. Teprve pak si můžu jít udělat snídani. Mezitím psi vyžadují dobrůtku a fenka se klepe ještě vymrzlá zvenku - dám dobrůtku, přikryju je dekou a teprve pak se jdu v klidu najíst. Vůbec si neumím představit, jak do toho budu ještě zvládat mimčo - to bude naprostej horor a jestli mi během toho bude neustále zvonit mobil, tak ho hned první den zahodím! :angry:
11. únor 2012 v 11:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bugee tak tohle přesně znám, všeho moc škodí, u nás to samý, stím rozdílem že ted jsem ležící tak ven nechodím ale přesně je vlezu do vany už mi zvoní tel :slight_smile: jak naschval.
11. únor 2012 ve 12:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pentagras No, nejlepší je, že mi pak manžel s naprosto nechápavým výrazem začne vyčítat, že co se se mnou děje, on má přece o mě strach, o to větší, když mu ten mobil nezvedám... no a já bych přece měla být imrvére v euforii z toho, že jsem konečně po 15-ti letech těhotná, že bych si to měla užívat... takže z čeho jsem tak hysterická? :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
11. únor 2012 ve 12:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bugee jj, tak to je přesně i u nás :sunglasses: :grinning: :confused:
11. únor 2012 v 15:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bugee Ahoj, my to tak doma nemáme, tak se do té situace nemůžu úplně vžít, ale nepomohlo by třeba rychle ten telefon vzít, ujistit ho, že je všechno v pořádku, ale zrovna se Ti telefonování nehodí a ozveš se za 15 minut (hodinu, 3 hod...), až budeš doma v klidu a budeš se mu moct věnovat? Nebo navrhnout, že si popovídáte, až přijde domů?
Konec těhotenství už asi bude náročnější a náročnější. Já jsem někdy taky pěkně podrážděná už jenom z toho, jak jsem teď nemotorná a neproduktivní:frowning2: Myslela jsem si, kolik toho stihnu, když budu doma, ale bohužel...
11. únor 2012 ve 22:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tina74 No, když já ten telefon prostě s rukavicema a dvěma psama na vodítkách (nebo když je právě připínám na vodítko a přes ty rukavice mi to nejde...) zkrátka odněkud z bundy nevydoluju - navíc mám cca 2 dny manželovu lyžařskou bundu, protože do mých se už nevejdu, a zkrátka mám problém vůbec najít kapsu, pak zip a tak... A akorát mám pocit, že mě furt honí jak nadmutou kozu!
Ale včera večer jsme se dohodli, že mi prostě dopoledne volat nebude, abych si stihla v klidu zvládnout ten denní rozjezd, což se mi dnes k mé absolutní spokojenosti podařilo, no a teď mu jdu s dobrou náladou volat :wink:
12. únor 2012 v 10:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tina74 Jinak už jsem doma vlastně týden, ze začátku jsem se dávala dohromady z toho pobytu v nemocnici (po chvilce sezení na židli mě bolely záda, u vaření jsem moc nemohla stát a tak), už je to lepší, ale taky jsem měla diametrálně odlišnou představu o tom, co všechno stihnu každý den udělat... V těch mrazech mě úplně odrovnají jen ty dvě půlhodinové procházky, uvaření oběda a chvilka uklízení :unamused: Včera jsem ještě roztřídila a vyházela dva šuplíky léků, dnes se chystám na knihovnu v ložnici (manžel během mého pobytu v nemocnici knížky probral, dvě krabice poslal dál švagrové a tchýni, na mě dnes zbývá utřít na všech knížkách prach, přerovnat je a uklidit noční stolky), ale stojí mě to přemlouvání, než se k tomu odhodlám a jde to pomalu. Jdu na to! Hezkou neděli :slight_smile:
12. únor 2012 v 10:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bugee Tak to je dobře, že jste to nakonec takhle vyřešili:slight_smile: Mě pak ještě napadlo něco podobného - říct, kdy nemůžu, protože se věnuju jiným věcem a že se v klidu ozvu tehdy a tehdy, aby neměl strach a věděl, co dělám.
12. únor 2012 v 11:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tina74 Byl úplně nadšenej, když jsem mu dnes volala v takové pohodičce, že bude zřejmě respektovat včerejší dohodu i nadále :wink: No a já mám za sebou tu knihovnu - od jedenácti do teď - musela jsem všechny knížky vyndat, vytřít police, pak utřít každou knížku, vše zas narovnat do polic, balancovala jsem na stoličce, abych utřela prach i navrchu... pak jsem luxovala ten svinčik, co skončil na koberci. Stihla jsem udělat i ty noční stolky a uklidit pod postel většinu věcí na mimčo, aby se dalo v ložnici zatím nějak fungovat. UFFFFFF! Ale mám z toho ohromnou radost, vůbec se mi do toho nechtělo, jsem teď totálně vyřízená, a to si musím uvařit oběd a pak jít na procházku, ale nějak jsem z toho úklidu načerpala pozitivní energii, tak to prostě zvládnu (ono mi ani nic jiného nezbývá). Pak už se budu jenom válet :slight_smile:
Co Tvá kyčel? Dovolí Ti alespoň trochu pohybu přes den? Pomáhá cvičení?
12. únor 2012 ve 14:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bugee Tak to už za chvíli budeš mít provedený generální úklid v celém bytě! Pokusím se vzít si z Tebe příklad a se vším taky nějak pohnout... :wink: Já jsem dnes zatím hlavně prala a vařila a teď konečně půjdu i něco uklidit...
Co se kyčle týká, včera to bylo snad úplně nejhorší. Navíc mi už třetí doktor potvrdil, že se s tím nic dělat nedá, pomohly by jen obstřiky a ty by teď nebyly vhodné. Tak jsem už na nějaké řešení rezignovala a řekla si, že to holt budu muset do porodu vydržet. Odpoledne jsme šli na procházku. Trasa, kterou bychom normáně ušli za 30 minut, nám trvala 2 hodiny. Následně na tom byla kyčel ještě hůř, ale i tak jsem z procházky měla dobrý pocit. Pak jsem si před večerní kontrolou dala asi dvacetiminutovou horkou sprchu a nestačila se divit. Najednou jsem doslova vyběhla schody! Teď jsem si procedudu zopakovala a asi to fakt pomáhá:slight_smile: Alespoň na několik hodin se mi pořádně uleví...
12. únor 2012 v 15:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bugee Jo a cvičení bohužel moc nepomáhá. Myslím, že mi pomohlo hned na začátku, kdy si kyčel sedla do správné polohy (což jsem samozřejmě velice ocenila), ale pak začaly pořádné bolesti vazů nebo nervů (to nevím) a na to už to nepomáhá...
12. únor 2012 v 15:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tina74 To je mi líto, že Tě pořád takhle zlobí a že to lepší moc nebude, snad se to nebude horšit - a alespoň že ty sprchy ulevují... Po úklidu té knihovny jsem si na chvíli sedla na gauč a skoro jsem se pak nemohla zvednout a udělat těch pár kroků do kuchyně - bolely mě obě kyčle asi z toho, jak jsem chvíli seděla u knihovny na zemi... Teď jsem to rozešla na procházce :slight_smile: Musím říct, že toho mám pro dnešek dost a jdu se skutečně už jen válet :slight_smile: Jinak jsem si musela udělat dlouhý seznam toho, co doma do porodu musím udělat, tak pomaličku odškrtávám :wink:
12. únor 2012 v 16:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@bugee tak to jste to s manželem pěkně nastavili :slight_smile: tak držím palce, ať to tak i nadále pěkně funguje. U nás se něco velmi podobného stalo někdy před Vánoci. Byla jsem u svých rodičů na návštěvě a nechala si kabelku s mobilem v předsíni. Když jsem odcházela, všimla jsem si nepřijatých hovorů a volala hned zpátky. Místo pozdravu jsem dostala dost nepříjemnej sprdung, že jsem koukala jak puk. ..A přitom jsem mu ten den říkala, kam večer jdu - no to by si to ale musel pamatovat :grinning: ..každopádně od té doby mám mobil radši při sobě a často ho kontroluji, aby se manžel náhodou zase nevyděsil, co se mi děje, když to nezvedám. Myslím, že je lepší tato varianta, než bychom jim byly lhostejné. Mají o nás prostě starost, jen je potřeba nastavit nějaký řád :slight_smile:
12. únor 2012 v 18:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tina74
@bugee
holky jste dobré s těmi úklidy, já na to tedy krapet dlabu. Tak nějak základně se to udělalo po vymalování, ale to detailní přebrání a vyházení starých nepotřebných léků, časopisů a pod..mám jen napsané na seznamu. Ale od té doby, co ležím ( 3 týdny ), jsem škrtla zatím jen 2 položky :grinning: říkám si, že musím přeci ležet a to, že si občas skočím nakoupit, uvařím a umyji po sobě nádobí je činností ažaž a že bych přeci měla ležet. Takže mám suprovou výmluvu :grinning:
12. únor 2012 v 18:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte děvčátka, přišla jsem se na vás trošku mrknout :slight_smile: Asi vás nedočtu, je toho tu dost, ale postřehla jsem že se sem tam objeví nějakej problémek, ale jinak to všechno dobře zvládáte a řítíte se závratnou rychlostí ke zdárnému konci :wink: Tak strašně to utíká! Já sem teď ráda, protože já co nevidět startuju další pokus a už už chci těhulit a hrozně se těším! V pondělí dobíram antikoncepci (měla jsem jí na měsíc, aby se mi neobjevila cysta), pak čekam na MS a jelikož mam pro tentokrát krátký protokol (ten dlouhý neměl zrovna úspěch, bylo málo vajuch) začínam 2 DC píchat gonal. Tudíž odhaduju že příští pátek mě čeká první včelička :slight_smile: Já už se nemůžu dočkat! Jenom mi malinko trápí ten muj sactosalpinx (to je ten vejcovod kterej je neprůchodnej a hromadí se tam nějaká ta tekutina, která by mohla být toxická pro emryjko, ale to zřejmě víte). To mi hlodá, ale na další operaci fakt nechcuuuuuu :confounded: Budu se modlit a doufat. A hlavně doufam, že krátkej protokol bude mít větší úspěch a budem mít i mrazáčky. Ptala jsem se na PICSI a doktor mi řekl, že je to asi zbytečný když máme spermio ok, ale že se ještě poradí s embryoložkou tak uvidíme. No je to dalších 7tis. navíc, zrovna teď když honíme každou kačku to neni vhod, ale i kdybych si měla jít půjčit tak do toho půjdem (pokud to doporučí). Zrovna jsme byli v pátek v obchoďáku a já tam narazila na kočárky.....ježiši já bych vybírala!! Už aby bylo pro koho :slight_smile:
12. únor 2012 v 19:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
@xavera Myslím, že je to skvělá výmluva - já takovou nemám, takže něco dělat musím :wink: Navíc to jsou věci, které jsem nedělala několik let (ostuda, co?, ale když můžeme, tak jsme pořád někde v lese, na výletech, sportujeme, no a ten byt byl zkrátka spíš taková noclehárna...), tak využívám toho, že nemusím ležet a nelítám ještě kolem mimča... snad toho stihnu co nejvíc, protože dalších pár let na to asi čas nebude :wink:
12. únor 2012 ve 21:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jdi na stranu:   Zruš
Tvůj příspěvek