Čeká nás první IVF. Je tu někdo, koho to čeká taky?
Ahoj, dnes jsem se dozvěděla, že jediná možnost jak otěhotněj je IVF. Je mi 26 let a mám o 6let staršího manžela, přes rok se snažíme o mimčo a nic. Je to díky mé snížené fci štítné žlázy. Chodím do Sanus Jihlavy. Najde se tu někdo s kým bych si mohla o jednotlivých procesech popovídat a vše probírat?
Děkuji za příspěvky 🙂
@jilu04 to jsme na tom podobně 😉 akorát já bez té nemocnice. ale chtěla bych, aby tam bylo hezké prostředí a okolí. i když asi bychom s manželem chtěli spíš byt (oba pocházíme z velkých rodinný domků). 😀
@mat_ova tak to je super, že v tom máš takhle jasno. taky máme v rodině dvojčata přirozeně, ale ve mně se to mele. mám strach, že bych dva prcky nezvládla. 🙂 ale obavy má občas asi každý 😉
Ahojky holky, tak co je u vás nového? Já jsem dneska po kontrole, zatím se vše zdá být o.k., až na to, že se mi nějak hůř dýchá, takže musím k obvoďačce, aby me dovyšetřila. Jinak ve čtvrtek jdeme na odběr vajíček, už aby to bylo za námi a já se pomalu probrala. 🙂
Ahoj holky, mám takovou malou depku najednou a nevím co mám manželovi říct a uklidnit ho nějak, když si nejsem jistá sama. Vím, že bych si měla být jistá,ale poslední dobou nám štěstí moc nepřeje, tak nevím.
V poslední době se v našem okolí objevilo hodně těhotných párů a já na manželovi vidím, že ho to mrzí, že nám se to vede. Mě to mrzí moc, ale říkám si, že se to při IVF povede, ale nevím, jak povzbudit manžela, když si nejsem 100% jistá sama. Mám pocit, že jsem na nic, když mu nejsem schopná dát potomka. Co mám dělta, nebo jak ho povzbudit? Moc děkuji, že mohu s vámi takto komunikovat a povídat si, pomáhá mi to!!! ☹
@suzik161 Suziku, naprosto ti rozumím...prožívám vlastně to samé..myslím, že nakonec dojdeme k tomu, že naděje je to, co nás žene dál...ale jak sama říkáš nemůžeme si být jistí, každopádně pokud už dopředu budeme přemýšlet, že se to nepovede, pak to hodně ovlivní naši psychiku a fakt se to nepovede. Co kdybys ukázala manželovi tady tu diskuzi, aby viděl, že párů kterým se nedaří je strašně moc. A spousta párů o nichž si myslíme, že mají děti "zadarmo" a hned si prošla taky dost trnitou cestou, jen se třeba bojí o tom ve sém okolí mluvit. Já třeba od té doby, co mi zjistili endo a ty neprůchodné vejcovody, teprve teď zjišťuju kolik párů v mém okolí má nebo mělo problém, ale jasné sám nikdo nic nepřizná. Bylo by dobré manžela navnadit tak, že IVF je něco pozitivního, něco na co se musíte těšit a brát to jako šanci...bud ráda, že žiješ teď před 100 lety bychom třeba vůbec žádné děti nemohly mít. Pořád je před vámi teprv 1. IVF a šancí je mnoho-jste mladí, takže naštěstí ste na to přišli ještě docela brzy 🙂 Asi bych ti ještě doporučila před manželem co nejmín mluvit o strachu z injekcí a tak, aby nemusel mít dopředu strach že IVF je něco zlýho co ti může ublížit. I když to je asi taky dost těžký, když se sama uvnitř sebe bojím co vlastně bude. Zkus ho potěšit jinak, snaž se o něj pěkně starat, aby ěděl, že jsi úžasná a že to stojí za to s tebou bojovat a jít tu cestu společně a v nakonci bude určitě to krásné mimčo, na které se oba tak ttěšíte.
A ted' se vrátím k tomu jak si psala, že si připadáš , že jsi k ničemu. No já mám totiž to samý. Dokonce se kvůli tomu budím v noci a třeba brečim už ze sna, že neůžu mít přirozeně děti. Pořád nad tím přemýšlím a jak mám ráda děti a všem ty děti samo přeju, tak jsem si všimla,že se vyhýbám v přítelově rodině sestřenicím, které jezdí k tchánovcům na návštěvu a mají malé děti. Oni totiž bydlí nad námi a vždcky mě zvou at se přiju podívat na miminka. Oni vůbec nechápou jak je to pro mě těžké. Přitom tchýně ví, co máme za problém a neustále na mě tlačí kdy bude miminko. Ted se mě zrovna ptala, kdy jedem na umělý a za jak dlouho to bude. Já na ní koukala s otevřenou pusou a říkala, že netuším ani kdy začnem, že budou nejprv testy a tak a ona: Tak za půl roku? Já jsem myslela že omdlim.Pak jsem přišla domů a bulila, jak bych to miminko chtěla. A já to nedokážu. Moje vlastní tělo mě prostě zradilo a musím se spolehat na skumavky a doktory. Nepřemýšlela jsi nad psychologem? Já celkem hodně uvažuju, že to zkusím. Nikdy jsem u nikoho nebyla, tak nevím, jestli se mi nevysměje, ale když me to trápí už měsíc a neumím se s tím vnitřně nijak smířit, třeba by mi dokázal pomoct. :( Suzi, doufám, že ze mě nemáš ještě větší depku než si měla...já s nimi totiž taky dnes a denně bojuji, ale zítra jdu po měsíci do práce, tak doufám že mě ti raraši ve třídě trochu dobijí baterky 😉
ps:omlouvám se za chyby a překlepy, jsme líná to po sobě opravovat
@gittynka Moc děkuji, jsem ráda, že nejsem sama. Máš naprostou pravdu, já taky nejezdím k manželově rodině, protože tam všichni prožívají těhotenství švagrové a já ho posledně obulela celý večer. Takže ani manžel už nechce a nenití mě tam jezdit, takže tě naprosto cháúu 😀
O injekcích se s manželem moc nebavíme, já mu neříkám o strachu, ale myslím, že on ho má taky, protože mi řekl, že mi je píchtat nebude, nebude mi ubližovat, tak uvidíme ☹
Užij si první den v práci a ať moc nezlobí!!
@suzik161 jojo uvažujeme s mužem úplně stejně jako ty 🙂 prostě radši dvojku 😉
@jilu04 ahóój tak to je super, že jste se už někam pohnuli z místa 🙂 a co musíš k obvoďákovi? u mně po zdravotní stránce nového nic, ale jinak jsem přestěhovaná 😀
holky já nevím, ale přece není důvod k takovému pesimismu? proč byste nedokázaly dát manželovi dítě? vždyť jste se teprve začaly snažit 🙂 kolik je párů, co mají 40 let, za sebou 8 pokusů na IVF a nic. u těch bych ten smutek chápala, ale vy máte všechno před sebou ;) a za sebou žádný neúspěch, tak není přece proč házet flintu do žita 😉 mně teda vůbec nevadí jít na umělé, já jsem naopak ráda, že přesně budu vědět, co kdy kde je atd. ale to možná bude tím, že jsem dva roky studovala medicínu, tak to trochu beru z jiného hlediska, než toho psychického 🙂 a to že mají jiní lidé miminka- přece nemůžou za to, že zrovna nám se nedaří? já se raduji ze všech v rodině i okolí a jsem ráda, že nemají takové problémy jako já ;) mám ty lidi ráda a takové starosti bych jim nepřála. kvůli tomu, že já nemůžu mimčo nebudu zapšklá a nebudu to závidět ostatním. ti lidi určitě mají jiné starosti a trable a nikdo neví, co komu osud nachystal :( každopádně buďme rády, že nemáme nějaké horší zdravotní problémy nebo komplikace. 🙂 a výčitky vůči tomu druhému taky nemějte.......mě by ani nenapadlo nějak manželovi zazlívat, že nastal někde nějaký problém 😝 miluju ho takového jaký je i s těma mrtvolkama, co má 😀
@suzik161 Úplně souhlasím s doko, nikdy se nesmí nic vzdávat hnedka na začátku, to je nesmysl a jenom proto, že se vám to nějakou dobu nedaří, tak to není důvod se psychicky hroutit. To ti moc nepomůže. My za sebou máme 2 neúspěšné těhotenství a já mám pouze jeden vaječník a taky jsme to nevzdali po těch 5 letech, co jsem přestala jíst prášky, Prostě někdy to takhle osud chce a vždycky si říkám, že kojeňáky jsou plný a můžu si vybrat pohlaví, vlásky, očička a to všechno bez ranních nevolností, porodních bolestí a jiných nepříjemností 🙂 🙂 Někdy se prostě ten život musí přijmout takový jaký je, jinak bysme všichni byli v blázinci.
@doko Ahojíky, představ si, že v sobotu tam byl na ultrazvuku a kontrole i přítel a ten je z toho tak nadšenej, jak mu pan doktor vysvětlil UZ (můj vaječník s folikulama a sliznici v děloze) a jak na ty hormony dobře reaguju, že teď každýmu známýmu, kterýho potkáme a zeptá se nás, jak jsme na tom, tak jim vše vypráví a má z toho zážitek na celej život 😅 Je to s ním sranda. K obvoďačce jsem musela pro předoperační vyšetření a hlavně si nechat zkontrolovat to moje dýchání. Tak snad už se to zhoršovat moc nebude a do čtvrtka nějak vydržím.
A jak se bydlí u vašich?
@doko Ahoj, já nikomu nezávidím a přeji jim to, ale prostě to nemusím prožívat s nima. U mě je to těžší, se švagrovou nevycházím, takže to má i svou souvislost. Když jsem se vdávala, tak mi řekla, ty svatbu a já dítě, takže mi to pak oznámila nějakým podobným způsobem. Já svého muže miluji taky moc 😀
@suzik161 To víš, že se to pohne, mě to taky všechno ze začátku připadalo dlouhý a že se nic neděje, ale zrovna jsem si včera říkala, když jsem si píchala tu druhou injekci, jak to bylo fajn, když jsem chodila jen na UZ a nemusela do sebe píchat a jak to vlastně všechno uteklo. A na nějakou depku se vykašli, akorát tě bude pak bolet hlava a oči. 😉
@suzik161 tak to jsem moc ráda, na mě teda z těch Vašich zpráv sebelítost úplně tryskala 🙂 musíme to brát z vesela a na špatné myšlenky se vykašlat. jééé tak to je super, jak ty vztahy v rodině umí vypadat- já to mám se švagrovou úplně stejně jako ty 😀 to s tím manželem jsem myslela tak, že u nás je problém v něm a taky mu to nedávám za vinu 😉 prostě teď už se to bude nějak řešit a člověk se pohne někam trochu dál 🙂 musíš teď stihnout předvánoční stres, nakoupit dárky, oslavit Silvestra a v lednu se pak půjdeme oplodňovat uvidíš 😎
@jilu04 ÁÁÁÁleee tak jak s rodičema.....co Ti mám vykládat? 😀 ještě nestihla naběhnout ponorka, ale věřím, že to přijde 😉 máš nějaký potíže s dýcháním nebo co? 😒 tak hlavně aby to vyšetření dobře dopadlo a půjde se na věc!!!! to bude bomba!!! čtvrtek tady bude coby dup. ještě se třikrát vyspíš!!! 😉 a kolikátý den cyklu jsi začala s injekcema? a jak dlouho si je píchala? ať s holkama víme, na co se připravit 🙂
@doko Tak snad ta ponorka nepřijde moc brzy a když tak ať zase kouká honem rychle odplavat 😀 Já už si ani neumím představit, že bych se k nim měla vrátit.
Tak dobrá poradím, začala jsem od 2.dne menses si píchat Menogon 3 amp. do břicha, 7. den cyklu jsem šla na kontrolu ultazvuku, kde zkoukli můj vaječník a dělohu (výsledek vynikající) a k těm původním injekcím mi ještě na včera přibyl Cetrotide, taky do břicha. Dneska mě čekají 4 amp. Menogonu a jeden Cetrotide. Zítra poslední injekce léku Diphereline, ve středu nic a ve čtvrtek ráno OPU. Jinak celou dobu by se mělo hodně pít min. 3,5 litru, píst hodně bílkovin (nejlepší je koupit si Protifar - bílkovinná bomba), 2x denně pít rozpustný calcium a mě ještě doporučili si koupit Inofolic neboli Nosifol a to brát 1x denně. Jinak asi nejtěžší pro mě je sebrat odvahu a píchnout do sebe. Ale dá se to zvládnout.
s injekcema nemám problém, to už jsem si píchala, ale to množství zní trochu děsivě 😀 o Nosifolu jsem slyšela dost zázraky, ale moc nevím, jestli jim věřit. Tobě ho doporučil přímo doktor? ve čtvrtek na Tebe budu myslet, ať to dobře dopadne a hlavně ať pak embryjka rostou jako o život 😉 jinak co píšeš, je toho docela dost těch věcí ☹ ale co bychom pro to neudělaly,že? já si to taky neuměla představit a nikdy bych do toho dobrovolně nešla, ale rozhodli jsme se tak kvůli tomu těhotenství. chtěli jsme honem koupit něco svého, aby rodina už pak byla ve svém a ne pořád v nájmu. že to skončí potratem jsme netušili. a pak už byla daná výpověď a hledat nové bydlení- na to zase nebyly myšlenky 😉 takže nakonec jsem ráda, že můžeme být tady. 🙂 a s tou ponorkou máš pravdu 😀
@doko Mě ten Nosifol poradila kamarádka, která pracuje v gyn. ambulanci a prý mají dobrý výsledky, jen je to finančně trošku náročný. Já mám ten Inofolic a ten na 20 dní stojí 370 kč. Ono to i tak vypadá, že je toho hromada těch léčiv, ale když si to hezky rozvrhneš, tak je to v pohodě. To máš pravdu, udělaly bysme pro ně asi všechno. Ke mě teď přiběhlo se tulit naše 4 nohý dítě, sice je trošku větší, ale mazlíček teda pořádnej.
Toho potratu je mi líto, ale někdy to ta příroda tal prostě zařídí. Posílali vám to na genetiku?
@jilu04 kamarádka ho právě užívala, ale nikde žádný výsledky neviděla, tak se mi do toho nechtějí ty peníze vrážet jen tak. ☹ tak nevím. jí to teda doporučil její gynekolog. to nevím, já už pak ke své dr. nešla.....chtěla jsme od ní odejít už asi dva roky a tohle byla úžasná příležitost začít úplně od začátku 🙂 ale nikdo se po nějakých výsledcích neptal, takže asi ani ne. jen v CARu nám brali krev na genetiku a trombofilní mutace 😉 spíš aby se předešlo nějakým problémům do budoucna. v pondělí by mohly být výsledky, tak jsem zvědavá 🙂 jo čtyřnohý potvůrky mám rovnou dvě- úžasný antistres ty zvířátka,co? 😝
Tak to si piš, je krásný, když mě ve 3 ráno otravuje, že potřebuje strašně ven a nakonec jsou z toho jen 2 kapky a jde se domů. Ne kecám je to miláček a nevyměnila bych ho za nic na světě. Co máš za pejsky?
Jinak mě po tom prvním potratu to posílali na genetiku a vyšla docela blbě, takže ještě že se to stalo v 6 týdnu a ne potom dýl a musela jsem to dát pryč úmyslně, to by bylo mnohem horší.
ahoj holky, já už jsem dnes taky ok 🙂 Horší je to v noci, ale je mi jasný, že holek s problémama je spousty. A určitě je fajn že je naše situace řešitelná. Někdo třeba to štěstí nemá. Je to spíš o tom, že já (nevim jak to máte vy) nemám moc nikoho s kým bych tohle mohla řešit, prostě kámošku které bych si mohla ulevit a která chápe moje pocity. Proto to ventilujeme sem, protože tu jsme všichni s podobným problémem, který se snažíme řešit IVFkem, tak to neberte jako, že jsme jenom sebelítostiví a nikomu nepřejeme nic dobrého... já jsem si spíš říkala, kde jinde sii ulevit, než tady, kde mě asi spíš někdo pochopí, než známí, kteří o tom nemají jednak ani páru, nebo se o takových problémech bavit nechtějí či nechci já, tady je to přeci jen anonymní. Mě to třeba celkem pomáhá, rozebírat to a plánovat co nás čeká a co od čeho čekáme případně z čeho máme strach apod. Přeci i od toho tu ta stránka je. 😉 Jinak děkuju za to, že jsou mezi námi takové bojovnice, zřejmě je to i tím, že už toho máte za sebou víc 🙂 i když já jsem byla vždycky přehnanej cíťa na všechno, no každej prostě máme jinou povahu a i když třeba mě trvá déle se s tím smířit, tak vím že časem se nad tím nebudu pozastavovat a budu jen koukat dopředu. My jedeme teprv přísští stredu na první konzultaci, takže ještě nemám zdání kam všude nás budou posílat a jak dlouho to bude trvat, až budu vedet trochu načem jsme, tak už to zas taky bude o něčem jiným 😎 ...hoky at se vám daří 🙂 jsem moc ráda že tu tuhle diskuzi máme 🙂
@suzik161 ahojky 🙂 tak si mě dnes zavolala paní ředitelka a ptala se mě, jak to hodlám teď dělat dál, jak na tom jsem zdravotně a tak. Tak jsem ji vyložila karty na stůl, s tím že teda budu jezdit do Brna a budu chybět. Nejprv jsem nechtěla bay to věděla, ale nakonec jsem si říkala, že to bude ta lepší cesta, bude prostě vědět co a jak a obejdu se bez zbytečných dotazů. A vzala to výborně, akorát říkaal, že to tam bude pro všechny těžký - kvůli mé absenci, ale že mě chápe. Tak jsem ji řekla, že nechi aby to bylo na úkor kvality výuky, že je mi to samotný hloupý, aby se dětem neustále střídali vyučující a odpadal jim výuka a kdby to bylo neúnosný tak prsotě odejdu z práce. Ona mi řekla, at jsem v pohode že se to zvládne, at ted na všechno ostatní kašlu, že nebudem delat zadne zavery a uvdime. Pak mi sama řekla, že počita i s tím že mě budou chtet nechat na rizikovým po IVF - což jsem ji nevymlouvala. I když vím, že IVF neznamená, že musíme být na rizikáči. Ale to je budoucnost, teď to nebudu řešit, každopádně jsem takovou pozitivní reakci ani nečekala, šla jsem tam se staženýma půlkama :D asi ji dost taky překvapilo, když jsem ji na plnou hubu řekla, že teď je pro mě prostě prioritní miminko a tomu chci vše přizplůsobit, at už se mi i oni přizpůsobí nebo ne 🙂 takže za mě dnes super den 😉
@gittynka Ahojky, no ono je to asi fakt, že si o tom potřebujeme s někým pokecat a není moc v našem okolí s kým. Já mám třeba ségru, která si IVFkem prošla taky, i když to bylo neúspěšné a nakonec se jim povedla přirozeně holčička, tak jsem si myslela, že ona mě pochopí a vyslechne a popřípadě poradí, ale nějak jsem se spletla, Ona si řeší svoje starosti a na mě se úplně vybodla, když jsem se před ní zmínila, jaký to je si píchat ty injekce, tak mi jen řekla "aspoň vidíš jaký to je" a tím celá naše diskuze o tom skončila. Někdy si ten život s námi dost zahrává, ale nesmíme to vzdávat. Od toho máš svoj drahou polovičku, abys to s ním probrala, taky jsem tomu nevěřila, ale on je vážně jeden z mála lidí, kteří mě podpoří ať se děje cokoliv. Určitě je ten tůj taky takový, když sebral odvahu a šel s tebeou do toho.
My po první návštěvě z toho byli takový na rozpacích a pořádně nevěděli co se bude dít, jelikož se čekalo na výsledky krve a tak, ale tak už to bylo celkem jasný. Nesmíš nic vzdávat. Nikdy. 😅
@jilu04 já nemám pejsky- mám dvě kočičky- modré britky 🙂 takže já venčení řešit nemusím, naštěstí 😉 jsem děsný lenoch co se chůze týče 😀 a bylo to k něčemu, že Ti zjistili u toho plodu špatnou genetiku? myslím jako vzhledem do příštího těhotenství? mně všichni řekli, že s tak špatnýma spermiema ten potrat nemáme vůbec nijak řešit, že měli špatnou genetiku ty spermie a hotovo ☹ proto jsem po těch výsledcích ani nijak nepátrala 🙂
@gittynka teda napsala jsi to skvěle 😉 a že jsi citlivější přece vůbec nevadí- já jsem zas až moc velká tlama, která se s ničím nepáře, takže se tu můžeme skvěle doplňovat 😀 takže ty budeš utěšovat a já brblat, platí? 😀 jo ta anonymita je tu super, protože s blízkýma se přiznám to ani nijak rozebírat nechci 😉
@mat_ova Tak to moc držím pěstičky, aby to vyšlo.