• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Chceme miminko ale až... Chodíte sem okoukávat témata?

28. července 2009 
No, pokud jsou rozumní, tak se dohodnou na kompromisu... Asi je hodně blbý, když se třeba chlap blokne, že děti nejdřív za pět let a ženská už má přes třicet, nebo naopak, když on by ještě rok-dva počkal a ona vyžaduje dítě teď hned okamžitě :unamused: Jenomže to je tak ve všem, nejen v dětech, fungující partnerství není o tom vidět všecko naprosto stejně, ale o tom, umět se na důležitých věcech dohodnout, aby byli nakonec spokojení oba... Můj chlap se třeba teď nabídnul, že mě bude živit, až už nedostanu ani korunu podpory v nezaměstnanosti a budu chtít absolvovat IVF za padesát litrů :grinning: Fakt báječný vyhlídky :grinning:
(sorry, mám dneska nějakou filozofující náladu, zjistila jsem, že algifenový kapky + kofein se mnou neskutečně mávaj, tak mě omluvte, děkuji :wink: )
11. črc 2009 ve 23:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jasně, že i toto je ve vztahu o domluvě. Jen to prostě nesmí být "přes mrtvoly", víš jak to myslim :wink:
Tak to máš dobrý, že si to může tvůj chlap dovolit, tě živit. Je určitě dobrý, že si k tomu všemu ještě nemusíš dělat starosti o to, z čeho zaplatíš účet na telefon nebo složenku za vodu.
11. črc 2009 ve 23:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nojo, jenomže já jsem docela akční člověk, teď jsem měsíc na neschopence a už z toho kvetu, rozhodně nemám v plánu sebou doma plácnout a zkoušet otěhotnět stylem jedno IVF za druhým (tolik teda nevydělává, popravdě jsem doteď brala víc já :grinning: ). Ideální by bylo najít klidnou práci a pak to řešit, dítě je sice u nás momentálně priorita, ale zase ne taková, abych nedělala nic jinýho, to už bych fakt skončila v Bohnicích :wink:

Jinak přesně vím, o čem mluvíš, chlapa na dítě intenzivně ukecávat nebo nedejbože dokonce za jeho zádama vysadit antikoncepci, tak to nikdy nemůže dopadnout dobře :unamused: Já mám strach ho násilně nutit do čehokoliv, po víc jak osmi letech vztahu jsem to zkusila poprvý, když jsem ve své samotě MOC chtěla kočku, jenomže to je zcela o něčem jiným, navíc on je kočkomil a během prvních dvou hodin se do ní bezmezně zamiloval. Ale dítě? To je teda sakra důležitý rozhodnutí, jestli ne to zcela nejdůležitější...
12. črc 2009 v 00:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tak to se ti nedivim, kdybych byla měsíc na neschopence, tak mi hrabne :rolling_eyes: Mám práci, kde je dost "ruch" a pořád se něco děje, pořád jsem v pohybu, takže doma pak mám ráda klid, ale nesmí toho klidu zas být moc :grinning: :grinning: :grinning:
Já taky zatim beru víc než manžel. Dneska je to s prací mizerný, ale v Praze snad brzy něco najdeš, i když člověk i tam musí mít štěstí, aby našel něco, co se mu bude líbit, slušně ho to uživí. Taky je problém, že na hodně míst je člověk překvalifikovanej a na hodně zase má nedostatečnou kvalifikaci :unamused:
Tchýně má chovnou stanici britských modrých a britských lilových koček, takže můj manžel je z "kočičí" rodiny :grinning: Předtim měli i chovnou stanici psů, ale toho pak nechali, když jim zemřel poslední pes, tak už ji neobnovovali.
12. črc 2009 v 00:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
No to je přesně ono, na něco jsem překvalifikovaná a na spoustu věcí zase chtějí aspoň deset let praxe :rolling_eyes: Taky nejsme přímo z Prahy, takže ona třeba práce v Praze může znamenat dojíždět přes celý město třeba hodinu a půl se čtyřma přestupama, to už jsem si taky vyzkoušela a manžel tak funguje dodnes... Ale nějak bude :slight_smile:
Jinak máme taky britskou modrou, je kouzelná :dizzy_face:
12. črc 2009 v 00:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nějak bude, musí... :wink: A nebo zkusit nějaký kurz, další studium... :wink:
Britský modrý jsou kouzelný :slight_smile: Manžel měl i tu tygrovanou, ale začala značkovat, a to fest, tak musela z domu :pensive:
12. črc 2009 v 00:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Pro dnešek musim pádit, dobrou noc :wink:
12. črc 2009 v 00:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jsem si taky pohrávala s myšlenkou, že bych se konečně vrhla do studia mý milovaný biologie profesionálně, ale to je blbost :grinning: Jen hledám nějakou cestu, co dál se svým životem, bohužel jsem teď během dvou měsíců přišla o veškerý iluze a spoustu věcí, ve který jsem doufala a věřila jim :wink:
Tak dobrou, to jenom se mnou ten kofein stále cloumá :grinning:
12. črc 2009 v 00:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
nun: O tom dítěti a školce, to jsem měla na mysli já. moje švagrová tohle ráda používá. No podle mě je to blbost, ale její věc, že jo. Jenom mi to přijde jaksi dost průhledné.
Každopádně na tom jestli a kdy asi tak budou děti by se měli dva dohodnout a rychlejší by se měl přizpůsobit pomalejšímu. do potomka by neměl být nikdo nucený. Ale chápete, když někdo o dětech mluví samozřejmě, že juednou je určitě chce a plánuje a pak čeká do víc jak 35 a ještě má takovéhle řeči (jako o té školce)? Já se bojím, že si to jednou budou vyčítat, pokud se jim to mimčo nepovede. a taky se obávám z reakce na moje těhu (jednou) a tak vůbec. Mám je ráda, byli by to skvělí rodiče, tak mě to mrzí, no.
12. črc 2009 v 09:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky :slight_smile:

Len: A proč by studium biologie byla blbost? Náhodou by to mohlo být zajímavý ne? :wink:
12. črc 2009 ve 13:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
andelka: No asi se švagrová na mimi necítí a sama sobě to nechce přiznat, a tak to "maskuje" tou školkou...
12. črc 2009 ve 13:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
nun: No asi, jen kdyby to přiznala. vždyť to není nic špatného, žijou si docela pěkný fajn život a když do něj dítě až tak nechtějí, tak co. Jen už se nemůžu koukat na to, jak se mamka pořád těší a plánuje a okukuje jí bříško, jestli už (oni se nakonec rozhodli, že mimčo i jo, ale zatím se nedaří zřejmě). Já vím, že to záleží na nich a že nebudou mít dítě proto, že se mamka těší na vnouče, ale vidím to i z téhle strany a mrzí mě to, no.Takže si říkám, k čemu mi bude všechno co mám, když nárok na dítě neexistuje. Tak když ho chci, tak radši dřív než později. Čímž se vracím k původnímu tématu Tiburcie - pozor, aby, až bude vyřešeno všechno AŽ, člověk nedal skoro všechny prachy za pomoc, aby mohl mít dítě, nebo ho pak neměl vůbec.
12. črc 2009 v 17:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
člověk by s ničím neměl čekat ,,až na amen" :wink:
12. črc 2009 v 19:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Víte, dneska mě zarazili naši.... na jednu stranu už ode mně očekávají vnoučata, včera dle nich už bylo pozdě...na druhou stranu chtějí abych budovala extra super kariéru..dokáže si to spojit? já teda ne...buď to nebo ono...ale dohromady?? :unamused:
12. črc 2009 v 19:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
andelka: Někdy je holt těžký, přiznat některé věci sám sobě :pensive:
Já osobně si myslim, že je to tak trochu dané dopředu, že pokud má někdo otěhotnět hned, tak je jedno, jestli mu je 20 nebo 35. A pokud má mít někdo s těhu problémy, tak je jedno, jestli se začne snažit ve 25 nebo ve 30. Samozřejmě vyšší věk snižuje možnost početí, ale myslim, že hodně je to i dané prostě dopředu, vrozené.
12. črc 2009 ve 21:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
tiburcia: Hodně ženských si myslí, že to spojit jde. Ano jde, ale nejde obojemu se věnovat 100%. Vždycky se mu jedno z toho trochu šidit...
12. črc 2009 ve 21:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
nunacek: Já taky věřím tomu, že pokud mi není souzeno mít dítě, tak ho mít nebudu. Ale jelikož bych si děti přála, tak s tím radši začnu zavčas, aby byl kdyžtak čas něco dělat a nějak tomu pomoct. Nechtěla bych si jednou vyčítat, že je to moje vina. Ono je trochu rozdíl začít se snažit o dítě v 26 nebo v 36. Pokud se tak někdo rozhodne, tak asi zná rizika (apoň doufám) a je ochotný je přijmout. Já bych to nedokázala, bylo by to pro mě příliš velké riziko a nic na světě by mi dítě nenahradilo, ani práce, ani peníze, anni veškerá pomyslná jistota, kterou bych v životě měla. Jedině manžel, to ano, ale stejně bych si asi jednu vyčítala, že jsem čekala tak dlouho, až už bylo pozdě.

tibi:To je klasika, taky to teď vnímám. na jednu stranu už mám čas na děti, na druhou stranu když mám tu VŠ, tak bych ji měla taky využít a dělat nějakou kariéru. Ale na 100% se oboje dělat nedá a já rozhodně nechci šidit rodinu, takže pokud to půjde, radši oželím tu kariéru, VŠ neVŠ.
12. črc 2009 ve 22:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
zdravím vás....jen mrk vok sem kukla :slight_smile: ...nečetla jsem všechno...jen vím,že každá má na to jiný názor...jen jsem chtěla napsat,že já bych neměnila za nic na světě.Nic jsem si neplánovala,vubec jsem netušila,jestli dokončím školu,jestli nebudu opakovat kvuli zanedbané praxi a tak podobně.plán byl takový,že prázdniny si nebudu kazit a nastoupím znova do třetího ročníku a dokončím školu.opravdu jsem to tehdy flákala.a ono se to vše vyřešilo za mě...po dvou měsících chození s tehdejším přítelem jsem otěhotněla-vy si asi řeknete,nerozumné,nezodpovědné jednání...ale-...já jsem byla tak štastná,že čekám miminko,i přesto,že tatínek o něj nakonec nestál.ale u mě se to vyřešilo...rychle jsem se o prázdninách doučila na reparáty,dodělala měsíční praxi,nebylo to jednoduché psychicky jsem byla na dně,bolelo mě to,že odmítnul své dítě.,mimichodem on už měl 28 a já čerstvých 19.ale zvládla jsem to,všechno sama s podporou maminky.takže jsem dodělala školu díky miminku,nechtěla jsem být svobodná matka bez vzdělání.když už tak aspon se vzděláním.a hned jsem věděla co se životem.ano bydlela jsem u mamky,ale věděla jsem že jednou se určitě odstěhujem a budem bydlet sami budeme mít tatínka...ted sice nemáme své vlastní bydlení,jsem v podnájmu,ale za to ve velkém domku a tatku máme úžasného,líp jsem si najít nemohla a je to taky mladý chlap.já jsem takto štastná,mám krásného zdravého syna..za to děkuji tomu sploditelovi,že ho mám díky němu...a plánujem druhé mimi...ted už teda plánujem-nejlépe až bude vlastní bydlení a auto :slight_smile: mě naplnuje rodina,přítel,láska....já kariéru neřeším a nikdy jsem neřešila.u nás se to nikdy neřešilo,měli jsme hlavně sebe...a myslím si,že ženy co odkládají dítě budují kariéru se o hodně připravují.Ted když malý vedle mě spinká,ráno mi dá pusinku,řekne maminko obejme mě...to je nadevšechno to nejkrásnější.Jsem mladá maminka,nechodím pařit,nechodím v podstatě nikam a naprosto mi to vyhovuje.Takže ženský :slight_smile: Já jen chtěla napsat jak to já cítím a vidím...a přeju vám všem hodně štestí a plno zdravých a spokojených miminek. :wink:
12. črc 2009 ve 23:40  • Odpověz  •  To se mi líbí
a k té kariéře...samozřejmě peníze jsou moc důležité v dnešní době,takže já spíš stejně řeším přítelovu práci,myslím si,že chlapi by se měli umět postarat o rodinu a tím si žena nemusí až tak budovat kariéru...a pokud manžel,přítel má dobrou práci,s miminkem bych neotálela :slight_smile: stejně po mateřské se bude kariéra budovat znova...
12. črc 2009 ve 23:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mscat, já naprosto věřím tomu, že nelituješ :wink: Ale otázka tu byla pro holky, které před tou volbou stojí - počkat ještě rok-dva nebo to zkusit už teď? Jasně, tehdy jsi tu volbu neměla (nebo vlastně měla - dítě si nechat nebo ne - ale rozhodla ses jednoznačně správně), otázka prostě je, jestli tehdy, kdyby se tě někdo zeptal - chceš být těhotná teď nebo to o nějakou dobu odložíš, jestli bys přes to všecko volila takhle :wink:

S tou kariérou po mateřské... Pevně věřím, že líp se do práce vrací ženě, která má před dětma pár let odpracovno (takže dejme tomu školu dodělala v 19 a otěhotněla ve 23) než těm, kdo na mateřskou odchází s praxí nulovou... Pak si pořídí za sebou třeba dvě děti a v šestadvaceti shání zaměstnání s tím, že mám maturitu a praxi nula nula nic :unamused: Neříkám, že to nejde, jen že je to prostě mnohem těžší :wink:

Každopádně je fajn, že to u vás nakonec všecko takhle dobře dopadlo :slight_smile: Je to příběh se super koncem a tys taky určitě neměla nic zadarmo, ale kdyby si to měl někdo naplánovat, možná by to zkusil v trochu jiném pořadí... Teď samozřejmě nemluvím o osmatřicátnicích, které zuřivě budují kariéru a přestože mají všecko a děti chtějí, stále to odkládají... Ale je otázka, když někdo v třiadvaceti dodělá vejšku a nemá praxi (jasně, dneska spousta lidí dělá i při škole), jestli je ten nejlepší nápad chtít dítě HNED :wink:
13. črc 2009 v 00:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
tak my jsme typický příklad toho: chceme dítě, ale až... :grinning: .
Nejdřív jsme ho odkládali až po svatbě, pak až dodělám vysokou a pak až budu mít nějakou praxi. Navíc se manžel na dítě moc necítil, chytlo ho to až v poslední době. Dnes vše už máme, včetně bydlení, ale mimčo zatím ne. Ale i přesto, že se zatím nedaří, tak jsem ráda, že jsme počkali :wink: . Teprve teď se cítím na mimčo opravdu připravená po všech stránkách a navíc mám vedle sebe chlapa, který ho také moc chce. A na tuto chvíli se mi vyplatilo počkat, i když to třeba teď už tak snadno nepůjde :sweat_smile: :sunglasses: .
13. črc 2009 v 08:27  • Odpověz  •  To se mi líbí
len:jasné jasné vím :wink: ale já jsem toužila po miminku snad už od 15ti..a vím,že bych se nikdy nerozhodla jinak,přišlo v pravou chvíli :wink: snad jsem jen na pár minutek zapřemýšlela,zvládnu to?..veškerá sranda tady končí,budeš maminka.ale supr :wink: já asi nejsem ten tip,že bych to odložila :slight_smile: budu zřejmě po mamce..ta nás má pět a pracovala,vyloženě dřela od 15ti.tehdy ani jinou možnost moc neměla.a byla na naši výchovu sama.takže já to mám asi v genech,že jsem věřila,že to zvládnu a i bez chlapa :wink: ale s chlapem je to samozřejmě lepší,i když ten je stále pracovně odjetý pryč :stuck_out_tongue_closed_eyes: :slight_smile:

ta kariéra...no právě s tím zkušenosti nemám,takže ale určitě máš pravdu,že s praxí je to lepší.tak dopadnu já..po dvou dětech hledat si práci :stuck_out_tongue_closed_eyes: :slight_smile:teda pokud se to druhé zadaří :slight_smile:ale co mám známé,a už pracovali,pořídili si dvě děti..tak i ted to mají docela těžké s tou prácí.tak tady u nás ani není divu :stuck_out_tongue_closed_eyes:

Jo dopadlo to skvěle :slight_smile:a jen díky mému rozhodnutí,měla jsem přítele který chtel být otcem pro malého byl mi i u porodu...a s námi do 9ti měsíců malého.no já ho milovala moc,ale bohužel,byl trošku násilnický a nějak to nezvládal ani tu roli být otec.rozchod moc bolel ,ale já se rozhodla pro nynějšího partnera,u kterého jsem viděla,že nás má moc rád oba a to zvítězilo.rozum nad srdcem...a to srdce se pořádně pro něj stejně rozbušilo! :wink:a jsem za to ráda,že jsem odolala škemrání,smskám,volání..já se napravím já vás miluju.ted bych jen brečela abyla psychicky na dně jak jsem s ním byla a malý byl nebyl štastné dítě.
13. črc 2009 v 09:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já si myslim, že ženské, které budují kariéru, tak nemají pocit, že by o hodně přicházeli tím, že ještě nemají dítě. Pro ně je prostě v tu chvílu důležitější kariéra než dítě. Já tedy kariéristka nejsem, v mém oboru to tak nějak ani dost dobře nejde :grinning: :grinning: :grinning:, ale dokážu tolerovat to, že jiné ženské prostě kariéristky jsou a není na tom podle mě nic špatného. A určitě si dobře uvědomují, že je rozdíl odložit dítě ve 25 o chvilku dýl než ve 35 o chvilku dýl...
13. črc 2009 v 10:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Tak každý je jiný a má jiné sny a přání :wink:
26. črc 2009 ve 21:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,
u nás taky zafungovalo "Chceme miminko, ale až....", nejdříve jsem já "hledala" muže, kterého bych si jako otce svých dětí dokázala přestavit, pak jsme oba tvrdili, že do malého bytu mimčo nechceme, a teď když už máme byt velký, spoustu úžasných dovolených za sebou, polovička kariéru celkem dobře rozjetou (není problém uživit rodinu), tak mimi ne a ne přijít. Takže mít všechno naplánované je hezké, ale teď už vím, že těhotenství se prostě naplánovat nedá... :cry:
Pořád tajně doufám, že se brzy miminka dočkáme :dizzy_face: a ze mě se zase stane spokojená ženská :slight_smile:
27. črc 2009 v 09:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ono se tak nějak všeobecně skoro nic nedá naplánovat. Plány jsou hezká věc, člověk jich může mít moc a hezky vymyšlených, ale život pak přinese něco, s čím dotyčný absolutně nepočítal a plány jsou během vteřiny úplně jiné...
28. črc 2009 ve 13:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
nunacek: s tím jedině souhlasím...
28. črc 2009 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek