• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jsem žena v domácnosti - pro okolí je to nepochopitelné

23. února 2017 
Ahoj, vůbec to neřeš, to je vaše věc, pokud jste tak všichni spokojení, tak druhým lidem je po tom prd. Fakt jen závidí. Já jsem se před rokem vracela po 6-ti letech do práce na částečný úvazek, bohužel po pár měsících naši pobočku zavírali, takže nás propustili pro nadbytečnost, chvíli jsem teda práci hledala, ale než bych měla trčet někde v kanclu od osmi do čtyř (a to je ta lepší varianta), každý den letět s vyplazeným jazykem pro děti do školky, nestíhat domácnost, nemít čas na děti ani na manžela, tak jsme se taky domluvili, že budu doma, okolí to většinou chápalo, hodně kamarádek mi řeklo, že mi závidí, ale v dobrém, že by to taky chtěly, no a když se mě zeptal někdo neznámý, co vlastně dělám, že jsem pořá doma (např. pošťačka), tak jsem prostě řekla, že pracuju z domu a hotvo :wink: . A to teda podotýkám, že manžel má slušný příjem, ale žádní milionáři taky nejsme. No a teď se najednou objevila příležitost a já chodím 2x týdně prodávat do jednoho obchůdku a je to úžasné. Vypadnu, můžu se pěkně obléct, odreaguju se a přitom všchno v pohodě šlape, tak jak má, v klidu a beze stresů :slight_smile: Takže to fakt neřeš a na okolí se vkašli, je to váš život.
12. dub 2014 v 09:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Myslím, že z lidí mluví hlavně závist, já když si teď představím, že za tři a půl roku budu muset zvládnout dopravování dítěte do školky, práci, vaření, úklid, psa.....a do toho samozřejmě výchovu, proboha !!! Dříve bylo naprosto normální, že žena se starala o děti a muž pracoval. Za komunistů se sice do práce muselo co nejdříve, ale měly jste kam dát dítě a pracovní doba byla do čtyř, do pěti a víkendy volné (ve většině případů, a ne, s komunisty opravdu nesympatizuji). Dneska jsou na ženskou kladeny daleko větší nároky a nemyslím si, že je cokoli špatného na tom, že se staráš o domácnost. Každá by si to přála :D Takže si to užívej a na ostatní se vykašli :slight_smile:
12. dub 2014 v 09:56  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Nejprve k tématu... Pokud ti to tak vyhovuje, tak ti můžou být názory okolí ukradené :wink: Já si třeba neumím představit, že bych s více dětmi měla všechno stíhat - nějakou zodpovědnou náročnější práci, péči o domácnost, výchovu, starání se o potomky.... Na druhou stravnu bych do práce po RD chtěla, ale vidím to reálně spíš na nějaký kratší úvazek...
@hellenkaa Jenom jsem si všimla, že píšeš, že za kumunistů byly volné víkendy :wink: Já jsem komunismus zažila ještě na vlastní kůži a moc dobře si pamatuji na pracovní soboty :grinning: Např. všichni museli naběhnout na nějakou brigádu týkající se zvelebování okolí sídliště, někdy se pomáhalo v zemědělství atd. Sice to bylo většinou "dobrovolné", ale nikdo si nedovolil nepřijít, protože by byl jinak za černou ovci :sweat_smile: Více k tomu třeba zde: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/265868-v-sobotu-do-prace-lidem-chybela-moralka-rika-historik/
To jen, abychom si nebraly růžové brýle, jak bylo za komunismu super a bylo plno volného času :wink:
12. dub 2014 v 10:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@llluckaaa
A ty si asi nečetla můj příspěvek celý, nebo vynecháváš závorky ? Nečerpala jsem z žádné odborné literatury, ale ze zkušeností mé rodiny. Mým oběma pradědům vzali komunisté podniky, takže určitě nemám růžové brýle. Ale když tě baví rýpat do lidí, prosím :slight_smile:
12. dub 2014 v 11:15  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@usak Pokud tě to naplňuje, buď ženou v domácnosti, maximálně si to užívej a na ostatní se zvysoka víš co :sunglasses: A kdyby ti byla přece jen někdy dlouhá chvíle, můžeš se při péči o blaho domova věnovat třeba charitě/studiu mongolštiny/chovu ušlechtilých koček/nebo co já vim a bude to jen a jen tvoje věc :sunglasses:
12. dub 2014 v 11:22  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@pupickova no a nejseš snad vypočítavá potvora, co enem čeká až Pupíka klepne pupka? :grinning:
12. dub 2014 v 11:24  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
@marecekavendulka :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: :grinning: jsem se teda zasmála :grinning: Já teda spíš myslela, že manžel má dospělý děti, ale když to po sobě čtu, tak to fakt moc smysl nedává :grinning:
12. dub 2014 v 11:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
12. dub 2014 v 11:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@usak Ja ti možem len v dobrom závidieť, to by som brala a na okolie by som sa vykašľala. Keď vám takýto život vyhovuje, je to len a len vaša vec. Ono problém je, že sa nikomu na nič nesťažuješ. Chronicki nespokojní ľudia sú "tí normálni" a kto je spokojný a vyrovnaný, aj keď so skromným životom, je to proste pre vačšinu ľudí nestráviteľné. Ja ti moc fandím a nenechaj sa znechucovať :slight_smile:
12. dub 2014 v 11:43  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ježiškonte, kdyby mne chlap uživil, do práce bych nešla nikdy :D Takže se na okolí vykašli. Čistá závist.
12. dub 2014 ve 12:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@usak Jak říkají další maminky na této diskuzi - na ostatní lidi, co mají blbý kecy, se můžeš pouze vykašlat. Do životů ostatních může takhle blbě kecat pouze ten, kdo sám se svým životem není spokojenej, tak hledí akorát na to, naštvat ty ostatní. Dřív mě to taky zraňovalo, teď už ne. Řeknu si - chudák, sám je neštastnej, tak chce, at jsou i ostatní...
Je to tvůj život a jaký si to uděláš, takový to máš. A pokud ti to vyhovuje, na ostatní se můžeš zvysoka....

Velká část mojí rodiny má taky tendenci se mi plést do života, chtěli by, at žiju jako oni, podle jejich pravidel...myslí to se mnou dobře, ale jsem jiná a chci si žít podle svého. Nemá mi kdo co kecat do mého života, do mého partnera...však s ním budu žít já a ne oni.

Takže tak...podotýkám, že tvůj styl života by mi nevyhovoval, svoji práci miluji, nechtěla bych dělat nic jiného, miluji pocit, že jsem nezávislá...na tvém místě bych se strachovala, že mě třeba muž časem opustí, do práce mě pak bez praxe nikam nevezmou, nebudu mít žádný důchod...ale jak už jsem řekla, každý má nárok si svůj život žít podle svého. Takže na ostatní nedej a dělej sama, jak uznáš za vhodné. A když si najdeš nějakého koníčka (říkáš, že tě baví spousta věcí), tak tě to naplní a nebudeš mít čas ani chuť řešit blbé kecy jiných lidí. Měj se pěkně...
12. dub 2014 ve 12:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@usak Ahoj mám podobný příběh jako ty. Mám čtyřletá dvojčátka, která letos začala chodit do školky a taky jsem doma. Před RD jsem pracovala v jiném městě, což by obnášelo cestování hodinu ráno a hodinu večer a práce taky většinou zabrala víc než 8 hodin denně, takže jsem se už po RD nevracela. Tady u nás je to s prací taky bída, tím spíš s prací na částečný úvazek. Navíc děti jsou, co chodí do školky každou chvilku nemocný.. jak jsou dvě, tak se nám i to nejběžnější nachlazení natáhne minimálně na dva týdny a to by byl pro většnu zaměstnavatelů problém. Mám podobný režim jako ty, děti chodí do školky na dopoledne a já si rozhodně nepřipadám, že bych nějak zahálela. Cestou ze školky nakoupit, poklidit uvařit a už zase letím do školky, odpoledne se věnuju naplno dětem a večer dodělávám, co jsem přes den nestihla :slight_smile: Nejsem žádný povaleč a myslím, že se v životě ještě hodně namakám, tak proč, když to teď jde, si neužít ty nejkrásnější roky, kdy nás děti potřebují. Dvojčátka máme po IVF, takže o to větší dar to pro nás je. Rodina a nejbližší přátelé tohle chápu a nikdo z nich to neřeší, ale pak je okolo spoustu "cizích" a taky mě drtí jejich věčné otázky a co děláš, hledáš něco..., kdy někam nestoupíš..., co nějaká práce... Taky mám neustále pocit, že se před takovýma lidma musím neustále obhajovat a vysvětlovat, co všechno dělám, ale holky tady mají pravdu, co je komu do toho... Když je mi to hodně nepříjemné, tak řeknu, že dělám doma, což je částečně pravda, ale je to tak malinko, že se tomu ani přívýdělek říkat nedá :slight_smile: , snad toho časem seženu víc...
Každopádně jsem moc ráda, za tvůj příspěvek, občas je fajn vědět, že je nás víc, co jsme na tom podobně :slight_smile:
Hodně štěstí :slight_smile:
12. dub 2014 ve 13:35  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Přesně s tím jsem se také setkala - u mojí kamarádky. Jak řekla, že je žena v domácnosti, naši známí na ní valili oći a nechápali jak to, že nemá práci a nehledá jí a pak jí brali jako lenocha, co jen leží na gauči a kouká na televizi a občas utře prach zatímco oni se můžou udřít v práci. A to se ona nadřela 10x více, neměla to jednoduché, Ale prostě pro většinu je to jednoduché - žena v domácnosti = gaučová povalečka čučící na televizi a tláskající bombony :frowning2: Holt zakořeněný mylník.
12. dub 2014 ve 13:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@usak Ahoj, já jsem taky doma. U mně je to i ze zdravotních důvodů, ale hlavně se chci věnovat synovi, představa, že by byl celý den ve školce s cizími lidmi je hrozná. Naše děti jsou malé jen jednou a za mě je plus, že se jim chceme věnovat naplno. Taky žijeme z jednoho platu a částečně z úspor, já tedy chodím 2x týdně večer na brigádu, ale to je pár korun, spíš jen abych se dostala mezi lidi. Taky mám jedno dítě a mívala jsem stejné pocity jako Ty. Ale už jsem se přesto dostala, je to naše věc s manželem, jak se dohodneme. Já to cítím teď právě naopak, jako velké plus, že se synovi můžu takto věnovat a peníze jsou pro mě až na dalším místě.
12. dub 2014 ve 14:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
úplně to sem nepatří
@hellenkaa ale nemohu s tebou souhlasit aspoň co se těch komunistů týče, když jsi chtěla dát dítědo školky, tak většina maminek si musela oddělat hodiny na veřejných prací (např. stavby školky, obchodu, kulturáku atd.), sama si to pamatuji že jsemse poflakovala na stavbě domu služeb a bráška byl ještě v kočárku a mamča tam makala. a volný víkendy, mno hodně lidí je trávilo na stavbách nebo prac. soboty a v zemědělství se chodilo na směny i o víkendech..takže tak super to nebylo :stuck_out_tongue_closed_eyes:
12. dub 2014 ve 14:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
@usak myslím, že je nejlepší nikomu nic nevysvětlovat, nepitvat se v tom, ale prostě jenom říct "jsem doma". Nemáš důvod nikomu nic vysvětlovat, je to vaše věc, druhým do toho nic není. Já něco podobného prožívala ve vztahu k výchově syna - neplácala jsem ho, ale snažila jsem se s ním vše řešit po dobrém a to bys měla vidět těch rad k výchově a dotazů proč ho neplácám. Já jsem vše vysvětlovala a druzí z toho nabyli dojem, že mi můžou a musí radit, že jsou náš poradní tým ve výchově. Ale sami by se tvářili naštvaně, kdybych jim v něčem jiném radila já. Je to fakt o sebevědomí. Teď nikomu nic nevysvětluji a jenom řeknu - já to vidím jinak a je to. Nevím, jak by se okolí tvářilo, kdybys jim řekla - a vy chodíte do práce a proč radši nejste doma a nestaráte se o děti?
12. dub 2014 ve 14:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, je mi hrozně smutno z toho, jaký jsme zlý národ plný předsudků. Já sice ještě stále doma na mateřské jsem, ale se třetím dítětem. Což je velký neskousnutelný problém pro mé okolí. Stále to řeší, stále se diví. Někdy mám pocit, že mě chtějí dohnat k tomu, abych se kála, abych se omlouvala a abych přiznala, že jsem to fakt přehnala a že na to fakt nestačím, jak mě všichni předem náležitě varovali. Pro své okolí jsem zrovna ten typ ženské, co si radějí dá dělat děti, než by šla makat. Ale nikdo nechce přijmout ten fakt, že jsme velkou rodinu vždycky chtěli, že jsme si na to ušetřili, že nemáme žádné dluhy a hlavně, že jsme oba měli s dětmi a mládeží spoustu praxe dávno předtím, než se nám narodili vlastní. Splnili jsme si a stále si vlastně plníme náš sen o fungující pohodové rodině. Pro nás je finančně výhodnější zůstat doma s dětmi, než se honit na krátký nebo plný úvazek do práce, kdy by jeden celý plat stejně padl na hlídání dětí.(nebo na vyzvedávání ze školky a následné hlídání) Myslím, že toto je model rodiny, který by měl být naprosto normální. Naopak nechápu, proč podle okolí musím jít makat a svěřit své děti a jejich výchovu státu, a pak ještě poslouchat, jak nevychované fracky mám, jak jsem nezodpovědná, že si jich pořizuju tolik. Samozřejmě nechci zůstat doma navždy, jen nám jde o to, abychom překonali dobu, kdy jsou děti malé a často nemocné, alespon do 5té třídy, páč na základku budou muset jezdit tramvají. Ty děti jsme si pořizovali proto, že pořízení dětí chápeme jako smysl života, pro ně žijeme, dýcháme, každý den, kdy jsou malé je pro nás vyjímečný a už se nikdy nebude opakovat. Babičky a dědečky nemáme, že když si pořídíme děti bude toto problém, jsme věděli a náležitě se na to připravili. Našetřeno na to máme a stejně to okolí strašně vadí. A nedejbože, kdybych otěhotněla počtvrté. :frowning2: No prostě je mi z toho nanic.
12. dub 2014 ve 14:30  • Odpověz  •  To se mi líbí (10)
@ela2 super názor .... plně souhlasím
12. dub 2014 ve 14:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@alisek je pravda, že to sem až tak nepatří, ale taky si řeknu svůj názor. Podotýkám, že jsem komunisty nevolila, ani nejsem nějaký jejich zastánce, co by vzpomínal, jak bylo všechno bylo lepší. Nicméně k těm pracovním sobotám, ano, byly, asi dvakrát třikrát do roka byly lidi nuceni někde pomoct, na úklidu vesnic, svého okolí, vyčistit řeky atd...
Nemyslím si, že to bylo špatné. Lidi byli soudržnější, znali se více mezi sebou, více si pomáhali, vážili si více věcí kolem sebe, když na nich notabene sami pracovali.. a co dnes? Veřejné prostory posprejované, špinavé, okolí některých sídlišť, to je prostě síla, každoročně záplavy ( netvrdím, že za to mohou poue nevyčištěné řeky) a hlavně totální lhostejnost ke všemu, co není moje.
Jen podotýkám, že jsem žila několik let v Rakousku, kde pracovní soboty jsou normální. Obec vyhlásí, že v tu a tu dobu si mají lidi uklidit kolem domů, připraví na to kontejnery, nádobí na bioodpad atd...a lidi to udělají. Dokonce pokud neudržují pořádek, tak jsou za to trestáni. A je to dobře, stačí přejet hranice a člověk je skoro v jiném světě. A to komunismus neměli. Ale uklidit si a pomoct někde...k tomu by měl být člověk vedený, at žije v kterékoliv době. nemyslíte?
12. dub 2014 ve 14:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@ela2 Ahoj, jako bys přesně popisovala, co se teď děje mně :wink: Pro některé lidi je úplně nepochopitelné, proč si někdo může pořídit víc než 2 děti. Jako by to znamenalo, že se mi nechce pracovat, že jsem líná, že se chci jenom válet doma, že chceme vysávat stát na rodičovských příspěvcích nebo něco podobného :stuck_out_tongue_closed_eyes: Když někomu povím, že čekáme třetí dítě, tak se v 90% případů setkám s vypočítáváním důvodů, proč 3. dítě nemít :angry: Co je komu do toho, kdo má kolik dětí, jestli chodí do práce nebo se doma stará o děti, oni nás neživí, tak jim to může být šumák, no ne? :wink:
12. dub 2014 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@usak pokud vyjdete a jsi tak spokojená (opravdu) tak bych to neřešila...
jen pozor na určitý moment, kdy se to může přehoupnout do toho, že se Ti do práce už vlastně chtít nebude vůbec - tam pak nejde jen o finance nebo řeči okolí ale taky o to, že kdyby se nedejbože něco nevyvedlo (a že takových případů je bohužel velmi mnoho) a s manželem jste se rozešli (a může se to stát kdekoli, okolo nás za poslední rok i v těch nejstabilnějších manželstvích krize najednou), tak pak hledat práci a v životopise mít třeba to, že byl člověk 10 let na MD, tak to není úplně jednoduché.... :wink: :pensive:

jinak z pohledu dítěte je určitě dobré, když má máma hodně času a věnuje se mu..... mě už by to třeba doma nebavilo (byla jsem skoro 6 let s dětmi) a taky se stalo, že muž přišel o práci a 16 měsíců byl nezaměstnaný.... to pak člověk narazí na to, že prostě každý rok doma snižuje šanci na dobrou práci :unamused:
12. dub 2014 ve 14:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@usak Prosím Tě, na okolí se vyprdni!!! Závidí Ti, jelikož si by většina také ráda byla doma a nemusela každé ráno letět do práce! pak šupem dom atd. A 90%, co tvrdí, že ne, tak kecá :slight_smile: Mohu to říct z vlastní zkušenosti, momentálně jsem tedy na mateřské, ale než jsem otěhotněla, dala jsem výpověď v práci, byly tam osobní důvody, nemá cenu se rozepisovat, pak jsme byla doma, bylo léto, otevřeně řeknu, práci jsem nehledala, chtěla jsem si užít léto s tím, že pak něco najdu. Ovšem do toho jsme se přítelem domluvili, že si uděláme mimčo. Prostě že to jen zkusíme na dovče a vyšlo to. Finanční stránku řešit nemusíme.
Jak jsem pak chodila do poradny atd, také se na mě dívali trochu divně, těhotná a bez práce??? Co to zas, si asi mysleli. I pak přímo v porodnici před porodem se mě sestra ještě 2x ptala a opravdu jsme byla na pracáku? Já pomalu rodila a ji zajímalo toto... Takže fakt nemá cenu řešit lidi...Ať si každý myslí, co chce...
Mám rodičák na 4 roky, s malou si to doma hezky užiju, je to lepší jak ji hned rvát do školky. Pak tam samozřejmě půjde, já něco najdu.

A jak využít dobu doma? Co třeba jazykové kurzy? Nebo něco v tom oboru, co jsi dělala dříve :slight_smile:

Přeji hezký víkend všem
12. dub 2014 v 15:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
@78marcela tak tu dobu jsem nezažila, ale dle mojich rodičů určitě nebyly pracovní soboty 2-3x do roka... mně tedy říkali něco úplně jiného....A nebyla to jen práce, chodilo se i do školy...

Za sebe mohu říct, že tedy nejsme zastánce někoho do něčeho nutit, že teď se musí prostě toto atd. Pokud je člověk veden v rodině odmala k tomu, aby se staral o svůj dům atd, tak to dělat bude...
V dnešní době má každý barák popelnici na bioodpad... alespoň tedy u nás to tak je.
Ano, spousta ulic atd je špinavých, ale ti co co dělají, by určitě byli poslední v řadě, kdo by to uklízel...
12. dub 2014 v 16:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
závistivci no, na to ser.
12. dub 2014 v 16:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@barinkas já tu dobu zažila coby školní dítě. Absolutně jsem nikdy neměla pocit, že bych trpěla nějakou křivdou, když jsem musela jít dvakrát v sobotu do školy za rok. Většinou z toho bylo pochodove cvičení a na konci jsme opekali buřty.
Ohledně sobotního chození do práce.. Myslím že se stačí podívat kolem dokola a dnes chodí lidi do práce v sobotu a v neděli naprosto běžne. A neděle dřív nebyly pracovní nikdy, pouze v některých profesích.
Podotýkám ještě jednou, komunisty jsem nevolila, pracují jako osvc, daří se mi, máme zajištěné bydlení bez hypotéky. Mohla bych chválit tuto dobu. Nechválím, protože má svoje negativa jakoměla doba dřívější. A osobně bych šla klidně třikrát za rok v sobotu do práce, kdyby byly sociální jistoty. Alespoň jistota práce.
12. dub 2014 v 16:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@78marcela já nemyslela prac. soboty jako " "uklízecí dny" svého okolí, škoda že to nejde i dnes ale myslela jsem normální zaměstnání, aspoň lidé v našem okolí chodili do práce i o víkendu.
12. dub 2014 v 17:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
koukám máte 35, takže jste to moc nezažila... moje matka je ročník 54, chodili do školy každou druhou sobotu... takže se nebavím o nějakém chození 2x za rok... křivda to u vás určitě nebyla, ale je to zbytečné dle mně... mně je 30, tohle jsem nezažila, znám to jen od rodičů..

.tak chodí se do práce běžně, ovšem jste nezmínila, že pak mají v týdnu volné dny... navíc, ono dělat o víkendech není nic moc... kam pak dáte třeba děti?
Já se zde nebavím přece o tom, jak se máte :slight_smile: jako osvč by jste za komunistů určitě nedělala.. ono si jaksi nejde vzít z každého jen něco...
12. dub 2014 ve 20:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahoj holky, chtěla jsem každé odpovědět zvlášť ale je tu tak mnoho příspěvků, že to udělám tak hromadně :slight_smile: moc vám za všechny děkuji, vše jsem si přečetla a ve všech našla něco k zamyšlení. Jak psala nae - a velmi trefně, myslím, že okolí nejvíce štve to, že jsem v pohodě a opravdu se ni na nic nestěžuji - prostě že je to takové divné, že jsem spokojená, šťastná - že je teď opravdu norma, být uštvaný, nespokojený - že když má člověk byť i málo a nechce víc, že je to divné.............a když se tak zamyslím, nemám v okolí nikoho, kdo by byl v pohodě - všichni jsou tak nějak pořád nespokojení - nevím, možná bych byla taky kdybych se musela štvát od rána do večera ale myslím, že to je otázka osobního přístupu - snažím se být pokorná ke svému životu a brát věci pozitivně a tak nějak se nerouhat - a tento přístup myslím nesouvisí s tím, že jsem doma - měla jsem to tak i když jsem chodila do práce na 12-ctky .
Ela2, llluskaaa - na tebe se lidé koukají skrz prsty, že máš tři děti, na mě zase, že mám "jen" jedno - jedno je málo - chudák jedináček - tři a více "proboha jak to chcete uživit"................mám pocit, že vše je špatně - ty sis "nasekala" tři děti aby ses mohla válet doma a pobírat přídavky, já jsem zas s jedním fifi co si celé dny lakuje nehty - přece jedno je nic a není to žádná práce se o něj postarat.......................a taky mám pocit, že okolí jen čeká, kdy bude moc vítězně říct, že mělo pravdu, že ty nemůžeš tři zvládnout a že z té mé jedné vyroste rozmazlený spratek - lidi jsou opravdu hnusní..........
p_etula - ty máš dvojčátka, já mám jen jedno - jestli je pro okolí nepochopitelné, že jsi doma ty bez babiček, a máš dvě děti - tak na mě koukají už ultra divně:slight_smile: ono je totiž těžké najít práci, když tě čeká 3-měsíční zkušebka ve které se musíš osvědčit a hlavně nebýt doma s nemocným dítětem - což u tebe je 2x těžké, už jsem slyšela názory, že si mám na tu dobu, kdy bude nemocná najít chůvu ale toho nejsem schopná - takže ano, dalo by se ale je to otázka priorit............
pamal - vím o čem píšeš - já se taky snažím o komunikativní přístup k dceři - nebýt jen autoritou ale i autoritou která naslouchá a váží si názoru malého dítěte a taky je to špatně - sestřenka mi na to řekla, že kdybych měla dvě jak ona, že je mlátím od rána do večera :frowning2: co na to chceš říct??? Zase špatně.............
ano, je to o sebevědomí ....
A samozřejmě, že mám strach z budoucna, že pro mě bude těžké si práci najít - právě pro to, si chci najít něco, co mi bude platné v hledání..........z toho, že s mi rozpadne manželství strach nemám :slight_smile:s manželem jsme překonali spoustu překážek aby jsme mohli být spolu, takže možná je můj pohled naivní a stát se může ale toho jediného se fakt nebojím :slight_smile: :sunglasses:
Asi bych si naivně přála, aby stejně tak jako já respektuji maminky co jdou pracovat po porodu, maminky, co mají 1 až 100 dětí, ženy, co mít děti nechtějí, ženy co děti plácnou a ty které neplácají, prostě všechny ty, co žijí svůj život dle sebe a nikomu tím neubližují, aby i ony respektovaly a nesoudily mě. Jak by bylo na světě krásně :grinning: :grinning: :grinning:
13. dub 2014 v 10:56  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
Holky vy co jste doma jako já - jak reagujete na otázky co děláš? Říkáte pravdu - a jak, popř. vysvětlujete důvody proč nebo si něco vymyslíte? Děkuji předem za odpovědi :slight_smile:
14. dub 2014 ve 21:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ženou v domácnosti sice nejsem, ale chtěla bych napsat a´t dáš hlavu vzhůru a nevšímáš si okolí. Lidé jsou bohužel zlí a závistiví. Samotné je třeba štve že musí chodit do práce, která je stresová, nebaví je, či mají problémy se šéfem, kolegou.. Také by třeba rádi byli doma a dělali jen domácí práce bez stresu, bez buzerace. Staráš se o domácnost, staráš se o malou, vaříš teplá jídla... je to také práce a zásluha. A vezmi si třeba ženské které sice do práce chodí, ale mají nějaké lehké zaměstnání, sedavé, poskytují pouze drobné služby, mají pohodu, doma nevaří, chodí do jídelny nebo připravují jídla z polotovarů, s úklidem jim třeba pomáhá manžel a s péči o děti se dělí a nebo děti třeba ani nemají. Taková žena se napracuje mnohem méně nežli žena v domácnosti. A to už okolí nevadí? A navíc nikdy v životě se nezavděčíme všem, vždycky na nás bude někomu něco vadit
Pokud to nevadí manželovi a jako rodině vám to takhle vyhovuje, vycházíte i finančně tak v tom nevidím problém a o okolí bych se málo starala. Užívej si spíš pohodového života a raduj se z toho že máš zdravou dcerku, že se jí můžeš věnovat a prožívat spolu s ní její dětství, vychutnávej si ty radosti a nemysli na lidské řeči
18. dub 2014 v 18:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek