Jsem žena v domácnosti - pro okolí je to nepochopitelné
Zdravím všechny,
po delší době jsem se se zoufalství rozhodla, že založím tuto diskuzi a snad najdu podobné dušičky jako jsem já. Mám jednu holčičku, v květnu ji bude pět let. RD jsem měla na tři roky, do práce ze které jsem šla na MD a RD jsem se už nevrátila - dala jsem výpověď protože jsem v ni nebyla spokojená a byla časově náročná. Poštěstilo se mi ale najít přes známého práci hned v červnu a to ve firmě, kde už jsem před nějakou dobou dlouhodobě pracovala - bohužel jsem dostala tříměsíční zkušebku a dva dny před jejím vypršením i výpověď z personálních důvodů.......dcerka se mi zrovna zajížděla první měsíc ve školce a já si libovala, jak jde vše po másle. Nějakou dobu jsem práci hledala ale vzhledem k tomu, že mi dcera co dva týdny marodila, dohodli jsme se po nějaké době s manželem, že zůstanu doma a jsem tedy "oficiálně" ženou v domácnosti. Babičky nemáme, jeden dědeček - můj otec je po mrtvičce a celkově bez vztahu k dětem, navíc mimo naše bydliště, druhý dědeček - tchán - s námi tedy bydlí v domě a vztah k dceři má ale bohužel jinak jsou vztahy velmi komplikované - o tom se teď nebudu rozepisovat.
Jde o to, že od doby, kdy veřejně "přiznávám" že práci teď nějaký čas nehledám, na mě okolí kouká jako na poslední lemru línou - promiňte za ten výraz. Komentáře typu "a nenudíš se doma....já bych se unudila"........"to nemyslíš vážně????" ..........nebo jen ten pohled odsouzení či nepochopení a okamžité zařazení do škatulky mimo normální lidi.......je to i tím, že mám "jen" jedno dítě, možná kdybych jich měla více...........nevím
Je mi to hrozně líto, podotýkám, že nejsme nějak bohatí, manžel je státní zaměstnanec, takže plat dle tabulek, já nulu ale jinak jakž takž vycházíme i díky úsporám, dcerka je ve školce jen na čtyři hodiny denně - a ani to někdy někdy ne - než se tam ráno doštracháme 🙂 každý den vařím teplý oběd a večeři, starám se o domácnost, věnuji se maximálně dceři a pořád "je to málo" jako kdybych ztratila na ceně - teď nemyslím pro manžela, ten je úžasný a uznalý ale pro okolí - vím, že bych se na to mohla vy......ale jsem citlivá bytost a velmi mě to zraňuje. A zrovna včera jsem si vyslechla další "odborný" komentář.
Je tu nějaká žena, která je na tom stejně či podobně? Mohly by jsme se navzájem podpořit, poradit jak ten čas co nejlépe využít i na následný návrat do práce......
@mapurka Mapurko, jelikož to v této diskuzi vyzní jako rejpání, tak píšu jen příspěvek na odpověď na tvou otázku a jdu 🙂.
Není pravda, že by se z domu nic moc dělat nedalo. Je toho dost. Hlavně to však chce, trochu si to rozjet před MD, před dětmi. Osvědčit se v práci, ukázat, že jsi dobrá, že jsi profesionálka, že na to máš. Takových si pak zaměstnavatel váží a často dá možnost pracovat z domu. Samozřejmě ne ve všech povoláních, ale v mnoha ano. Mám i dost kamarádek z jiných oborů, co sem tam dělají pro původního zaměstnavatele na dohodu, atd.
Mít hodně dětí, to si ne každý může dovolit. Lidi by měli být soudní a vidět i do budoucna. To je můj osobní názor.
Ano, můj názor je, že to jde vždy. Vždy se to dá zařídit, udělat. Souhlasím s tím, kdo to řekl.
Myslím, že do této diskuze vlastně nepatříš, protože si práci hledáš, nejsi doma chtěně a dobrovolně. Nebo tam patří otazník...? 😉 😉 😉
A už jsme zase u toho.
Osobně mám v okolí několik maminek jako ty. Hodně dětí a pracovat by prý chtěly, ale NEJDE TO. A já na "nejde to" v životě nehraju 😉.
Já ti rozhodně fandím, zatím mám rodičák na 23měsíců a těžko říct, jestli půjdu do práce , podotýkám, že bych ráda šla, ale netuším jestli něco najdu. Mám jedinej požadavek a to ten, že nechci pracovat na směny a o víkendu. Což bude asi problém. Měla jsem dobrou práci ale byla jsem záskok za mateřskou. Teď to asi nepůjde, jelikož manžel se rozhodl začít studovat, ale druhé dítě chceme po jeho studiu a ráda bych poté alespoň částečně zůstala doma. Totálně bych se vykašlala na lidi kolem. Všichni se tváří že snědli šalamounovo ho**o a pak to tak vypadá. Jestli jsi doma spokojená a vůbec jestli jste doma spokojení tak není potřeba cokoliv řešit. A vadí mi názor ten, že matka/ žena v domácnosti rovná se povalečka popřípadě cuchta u plotny. Každá si svůj ,,volnej" čas řeší po svém, a určitě má čas i na koníčky, aneb jak říká moje kamarádka - kdo chce hledá způsoby, kdo nechce hledá výmluvy. Takže ženám v domácnosti zdar a těm co se vykašlou na blbé kecy obzvlášť 🙂
@monihart manžel by měl mít životní pojistku, pokud je to zivitel rodiny. Muže se stát cokoli. Ohledně důchodu, můj plán je, pokud zůstanu doma, tak nějakou socku platit, tzn. zařídím si nějakou "výdělečnou" cinnost, ŽL list nebo neco podobného. Muzes klidně vystavovat faktury za úklid, ale musíš pak samozrejme platit daně atd. Zadarmo to neni.
@usak ja jsem jako ty 🙂 sice nejsem za slovo vzata zena v domacnosti protoze si budu byznys ale nechodim do prace a taky se tomu kazdy divi ...minule mi volala kamaradka ze potrebuje k sobe nekoho na trvaly uvazek na 8h tak sem ji rekla at se nezlobi ale ja nemam cas chodit do prace 😀 😀 ja bych tam umrela prijit o svou svobodu...nemoct si planovat co a kdy chci delat kdy odjet k nasim a na jak dlouho chci to je parada 🙂 a presne jak pisou i holky kasli na to co si kdo mysli..je to jen zavist ze oni "musi" chodit do prace 😉 kdyz by sis chtela pokecat klidne mi napis ip
@amallie To samozřejmě má. I z toho důvodu, že má nebezpečné povolání. Ale ta stejně nepokryje všechno. Stačí nějaká dlouhodobá nemoc. Pokud vím, pojistka nikdy nepokryje vše, co se může stát. A když už máš výdělečnou činnost, nejsi v domácnosti, to je ten rozdíl. Jinak s tebou souhlasím, jedině tak bych měla odvahu nenastoupit do práce.
@usak ahoj, nic si z lidí nedělej, já jsem také dlouho doma, nevím, proč některým lidem příjde starat se poctivě o svoji rodinu doma tak pořadné...! Zvlášť, když člověk vidí, že každou chvíli někdo někoho z rodiny týrá a miminka se nachází někde v popelnici! Měli by nás ženy v domácnosti alespoň ctít, když ne platit! 😉
Po druhé mateřské jsem nastoupila do původní práce, ale malý každou chvíli trpěl na průdušky, je astmatik a pořád opakované zápaly plic... ☹ a v práci mi neumožnili jen ranní, takže já jela raději ranní a noční místo odpoledních...a když pořád chodíš na paragrafy, taky na tebe v práci moc hezky nekoukají.... ☹ nedalo se to , vydrželi jsme tak půl roku...a dala jsem výpoveď, řekli jsme si raději budu doma starat se pořádně o malého, když pořád marodil , doma bude navařeno, uklizeno a já i manžel budeme mít nervy v klidu! Tak tři roky jsem práci nehledala...Teď už půjde do školy, díky lékům, které bere je na tom lépe a já bych práci i už chtěla, ale zatím se mi taky nedaří....začínám být pomalu zoufalá....náklady rostou a už nám to nestačí ...manžel mě uklidňuje, stačila by mi práce na 4 hoďky, aspoň. Ale z řečí se snažím nic nedělat, říkám, že pracuji přes net doma a mám to... 🙂
@usak To nic neni. Patrim mezi svobodne zeny v domacnosti, to znamena bez partnera a bez deti. Znam takovych mladych zen vice. To by jsi teprve zazila zavist, nevrazivost a vtiravost muzu, kteri by se radi nechali vydrzovat. Nerikej ze jsi v domacnosti, rekni ze pracujes doma a ze kazdy muze tak pracovat. Nebo rekni ze nikomu neni nic potom, co delas.Preji hodne stesti pri odpalovani drzounu, kteri to delaji ze zavisti.
@usak Konecne jsem nasla diskuzi kterou jsem hledala... Ja jsem rok po skole a proste jsem si nestihla najit praci 🙂 Hodne jsme cestovali, a ikdyz jsem si praci chteli najit, tak se nezadarilo.. Ted jsem cerstve tehotna, takze je prace passe a manzel je taky pro, aby se ze me stala house wife, protoze to delam stejne poslednich 6 let... Ikdyz jsem o toho studovala a chodila obcas na brigady.. Netusim jak na to bude reagovat okoli, protoze s VS prece musim najit praci ze 🙂 Az budu mit cas, vsechno si to tady prectu, ale aspon vim, ze tady spriznenou dusi najdu...
@usak ja rikam ze delat nepotrebuju ze dela pritel a ten nas uzivi i dost usetrime ale zase nezijem v cr no takze tak ale v cr sem makala furt to jen ted tady si to muzu dovolit byt doma 😀 normalne na ferovku je mi to jedno ale kdyz rodina to furt dokola opakuje tak me to uz neba delala sem hned po skole a ted sem proste zena v domacnosti varim uklizim atd me to bavi byt doma
Usak nic si z toho nedělej, vždyť je to to nejlepší co pro rodinu můžeš udělat, bej doma a starat se o chod domácnosti. A když muž bude mít keci, tak mu najdi na netu kolik stojí hospodyně. Nejméně 20 tisíc. Aby věděl co v tobě má.
@usak
Jé, já bych si hned našla, čím se zabavit 🙂. Jsem takový člověk projektu, když nemám nic v merku tak se nudím... a proto pořád něco vymýšlím, akorát mě mrzí, že na to nemám víc času, což ti závidím. Takže kašli na ostatní a užívej si to.... Nikdo nebude na staré roky vzpomínat, jak denně seděl 10 hodin u počítače a cosi tam datloval...
A přikládám inspiraci na všechno možné, pokud to ještě neznáš: https://cz.pinterest.com/
Ahoj, ráda jsem se začetla do této diskuze. Já jsem taky v domácnosti, mám jedno dítě - kluka, je mu 6 let. Do bývalé práce jsem nenastoupila a rozhodli jsme se spolu s manželem, že budu s klukem doma. Nikdy jsem nebyla šťastnější než těch posledních 6,5 let. Užívám si každé chvilky s ním, jsem vděčná za tu možnost být doma, za to, že jsem si pro něj mohla chodit v poledne do školky a cestou domů si s ním povídat, pak zajít do lesa, nebo doma něco tvořit, nebo ho ani nedat do školky vůbec a jet někam na výlet, pracovat na zahradě a učit ho poznávat přírodu... Teď když chodí do školy mám čas se s ním učit první písmenka, jdeme spolu za ruku ze školy a těšíme se, co budeme dělat...Jsem šťastná, že ho můžu přes jeho dětství doprovázet, že má doma klidné zázemí, žádný stres. Nemusí dělat úkoly po večerech, odpoledne trávit v družině nebo s nějakou chůvou. Samozřejmě je to díky manželovi, který mě podporuje. Mám vlastně jednu brigádu, ale jen nárazově, třeba 1-2 dny v týdnu, příjem z toho je minimální. V tu dobu je syn s babičkou a dědou, které miluje. A okolí? Podobné komentáře slýchám ("to se doma nenudíš?", "to tě to doma baví?", "to manželovi nevadí že jsi doma?" apod., často i z pohledů to poznám). Ne že bych byla nad věcí, často se tím trápím, když většina jde jiným směrem, a já se musím stále obhajovat. Ale pořád si říkám, že jednou syn vyroste, a zase bude období, kdy budu denně chodit do práce, vše bude ve starých kolejích, zase půjdu s proudem, ale tohle období, co je teď, je jedinečné, a nikdy se nezopakuje. Tohle je můj pohled, a spousta lidí to vnímá jinak, ale já bych si nikdy nedovolila je nahlas soudit.
Ahojky, mam 3 deti dvocata 4 roky a syn 7let. Jsem rok na UP a mam brigadu, rada siju a zahradnicim, ale na pojistovnu se hlasit nechci, protoze deti rady spi ve skolce a syn si rad pohraje v druzine, coz podminky pro prijeti mezi zeny v domacnosti nedovoluji a ja to detem nechci brat... Samozrejme nemam se 3 ma detma ani na to, abych si platila zdravotni pojisteni...:(
Já jsem doma už přes 9 let, máme 4 děti (nejmladší 22 měsíců) a cca za rok mi končí rodičák. Jelikož další dítě bychom sice možná i chtěli, ale určitě asi ne v dohledné době, už samozřejmě řeším co dál. A upřímně, na vesnici, odkud bych musela do zaměstnání dojíždět, se 4 dětmi... moc si to neumím představit, že budu 8 hodin denně někde v práci. Mluvili jsme o tom s manželem, a ten se mě nechápavě ptal, proč si jako myslím, že on nás neuživí. Aneb, proč bych nemohla zůstat doma, jako žena v domácnosti, a jen mu občas chodit pomáhat na dílnu (podniká z domova). Mě se tahle varianta zamlouvá a přijde mi nejvíc reálná. A jsem ráda, že můj manžel namá problém s tím, že nás bude i nadále živit prakticky sám. Narážky typu "a co budeš jako celé dny doma dělat" atp. si zatím nikdo nedovolil (ale určitě dřív nebo později to začne, zatím jsem na rodičáku takže nikdo nemá důvod), ale mně osobně přijdou smutné. Máme statek, z velké části se snažíme dělat si všechno domácí, tzn. každý den peču chléb, starám se o desítky kusů zvířat, obstarávám zahradu, zavařuju atd., k tomu samozřejmě děti a domácnost, myslím že se vůbec nenudím, naopak mám pocit že se od rána do večera nezastavím, nejsem žádný lenoch co by seděl doma na sociálních dávkách - kromě rodičáku od státu nic nebereme, manžel poctivě vydělává, o děti je postaráno víc než dobře. A když nás manžel uživí sám, nevím, proč bych se měla nutně každý den honit, abych tohle všechno ještě zkloubila se zaměstnáním, kvůli těm pár tisícovkám měsíčně navíc? Nepřijde mi moc lákavé seknout kvůli zaměstnání s chovem zvířat (protože to už si pak při práci moc neumím představit), a vydělávat peníze jen na to, abych nakupovala maso atd. z obchodu. A ten neustálý kolotoč práce - děti - domácnost - úkoly do školy a tak furt dokola, co to má za smysl takový život? Když ta možnost je, nevidím vůbec nic špatného na tom, když žena zůstane doma. Naopak je to jedna velká výhoda, když můžu dětem zajistit klidné domácí zázemí, domácí stravu, můžou ze školy hned po obědě domů a vědí že je doma čeká maminka, která má čas se jim věnovat... Než aby trávili odpoledne ve družině, úkoly psali po večerech a mě znali jen jako uhoněnou strhanou ženskou pendlující mezi prací a domácností, co nic nestíhá. Jen kvůli těm pár korunám navíc. A pokud to němomu přijde ponižující, když je žena finančně závislá na chlapovi - tak mně ne 😉 Určitě bych se nesnažila nikomu nic vysvětlovat, důležité je jestli já se cítím spokojená a naplněná tím jak žiju a co dělám, a ostatním to může být úplně jedno 😉
@aos Zaujalo mě to co píšeš a přečetla jsem si tvůj článek o běžném dni. Musím přiznat že už 15 minut přemýšlím, čím vlastně proflákám celý den, když se večer cítím tak unavená a přitom mám jen jedno batole a malý byt. Ale ono je to asi charakterem té práce. Taky jsem vyrostla na vesnici a vím, že pracovat venku na zahradě a se zvířaty je něco uplně jiného, než sedět v bytě a intenzivně se věnovat děcku, které mám celý den nostop za zadkem a které nemá jinou zábavu než, tu kterou poskytnu já, protože jen tak vypustit ven nemám kam a spustit z venku očí byť na minutu taky ne (a doma taky jen na chviličku - byt je malý a už se tu zjevně nudí). Vyčerpaná jsem psychicky, ne fyzicky, to je asi ten rozdíl. Zahradu (můj největší relax) mám od bytu 10 km a když už se tam vypravíme, musí někdo (manžel) malou hlídat, jinak nic neudělám, to taky není ideální, ze zábavy se pomalu stává dostih abych to tam vůbec nějak udržovala. Popravdě spokojená moc nejsem a volila bych kompromis, nechtěla bych tolik zvířat, ale větší volnost, než mám teď, to bych brala.
@alkuska Samozřejmě napořád tak zůstat nemusím, až děti povyrostou a já budu mít pocit, že už se doma spíš nudím, šla bych klidně na celý úvazek - ale spíš asi radši k manželovi, když to budu mít hned za zadkem, než někam jezdit - ale kdo ví co bude. A taky si můžu, po dobu co budu doma, platit dobrovolné důchodové pojištění a o důchod nepřijdu. 🙂
@alkuska Tak batole, co na mně visí, mám momentálně taky, to je úplně normální, ale jinak se tím člověk zaobírá a řeší to, kdy má jen to jedno batole, a jinak to člověk bere, když je dětí i práce víc. Prostě, jednoduše řečeno, není čas to řešit a psychicky se tím unavovat 😉 Pořve si, visí na mně - bohužel nemůžu pořád běhat kolem něho, takže holt musí občas čekat. Často hodně pomůže nošení v šátku, prostě hodím dítě na záda, takže je spokojené, já jsem taky spokojená a dělám co potřebuji. Hlídat non-stop ho nemusím, samozřejmě sem tam nějakej průšvih udělá, jako třeba vysypaný kýbl písku před vchodem, nebo vylité pití - ale to jsou prkotiny, kvůli tomu mu za zadkem stát nemusím. "Soukromou" část od té pracovní (to je tam kde podniká manžel) máme oddělenou, a na té soukromé neshledávám nic nebezpečného, bazén nemáme, vše nebezpečné je schované nebo na nedostupných místech, takže fakt se nebojím nechat ho hrát si samotného a věnovat se své práci. Jo, je to někdy náročné, a taky si někdy říkám, že jsem sice původně chtěla svobodu (od okolního světa? od nutnosti nakupovat potraviny v supermarketech? asi všechno dohromady), a ve skutečnosti jsem nakonec vlastně otrok tady toho všeho a svobodu stejně vlastně nemám. Ale většinou mě to baví, mám z toho radost a jinak už bych žít nechtěla, neumím si to představit. Daleko větším otrokem bych se cítila, kdybych musela každý den do práce (k tomuto všemu), honit se, být v každodenním kolotoči... takhle mám taky spoustu povinností, co musím, ale z velké části si to, co musím, určuju sama, celé dny si organizuju sama a to je to, co mi nejvíc vyhovuje.
@aos Jj, já nejvíc musím hlídat právě doma, protože v tom našem pidibytě všude něco je... Ne že bych se tak moc bála že si něco udělá, i když různých rohů je tu dost a už si tady i pěkně natloukla, ale je schopná mi vykrámovat půl skříně během pár minut, to je opruz... Nemáme dětský pokoj, takže všechno roztahané pod nohama, nejvíc mi fakt chybí ten prostor, kde by si mohla hrát, roztahovat hračky a já bych to nemusela tak řešit a neustále sbírat, jen aby se tu dalo normálně projít. Taky zastávám názor že venku je to nejlepší, takže chodíme furt ven, ale jen do parku, to ji taky z očí nepustím.
Já byla 15 let doma,s každou dcerou 5 let. Pak jsem nastoupila do práce na 4,5 hodiny. Doma jsem šťastná a kdybych přeci jen nepotřebovala nějakou tu kačku,jsem doma z fleku. Na řeči bych se vykašlala. Nikdy jsem žádnou kariéru neudělala,ale skvěle jsem se postarala o rodinu a tři děti.
Ja mam tri deti a jeste me ceka byt tri roky doma (pet let uz jsem 🙂)) a nemuzu se nabazit, vubec by mi nevadilo zustat zenou v domacnosti (do doby,kdy by me moje deti potrebovaly)-praci jsem mela rada (jsem ucitelka), ale zivot doma si vylozene uzivam-ato jsem byla aktivni a spolecenska.......byt doma je krasne,naplnujici a nestresove:-¨))) domaci prace me bavi......akorat ty finance-muz zas tolik penez nevydela 🙂))) astim duchodem-nejsem takovy optimista-myslim, ze my uz ani zadny duchod mit nebudeme 🙂)))
jo a reci ostatnich by mi byly u zadele-ja bych si svuj zivot doma uzivala, takze pokud ma nekdo takovou moznost a je tak spokojeny, tak at ji vyuzije 🙂))
@alkuska Tak právě na baráku je ta výhoda, že děcka vypustíš ven a tam si můžou krámovat co chtějí, hlavně že doma je pořádek 😀 Jinak veškeré skříně, které nechci aby mi malý otvíral a krámoval, mám zabezpečené dětskými pojistkami, nebo něčím, co prostě dobře drží. A pokud něco nejde zabezpečit, dávám věci, které nechci aby vytahoval, jinam, kam se nedostane. Taky občas v kuchyni šlapu ve vytahaných pokličkách, vařečkách atd., ale jak já vždycky říkám, ať dělá bordel jakej chce, hlavně když je chvíli ticho 😀 Jedinej problém je, když bere věci starším sourozencům, když si je zapomenou schovat, to je pak vždycky zle, ale to je holt jejich problém. Jako taky je u nás sem tam řev, sourozenecké spory, já nadávám atd. - není vždycky všechno tak idylické jak to vypadá nebo jak si člověk přeje 😉 Ale tak celkově musím říct, že jsem takhle šťastná 🙂 Jinak jako barák máme sice 3+1 (zatím, než se udělá podkroví) a to už v 6 lidech taky není zrovna dostatečný prostor. Nemůže být všechno hned, ale věřím, že i vy, když si to budete opravdu přát a pracovat na tom, jednou opustíte stísněný byt a budete žít život podle vašich představ. Člověk musí myslet pozitivně 🙂
@aos A proc si s tim delas hlavu, to co ppopisujes je vlastne prace na plny uvazek (vas statek). Jen bych si dovolila oponovat, ze ne kazda zena co chodi prace je nutne strhana a nic nestiha. My treba mame byt ve meste, dve deti a nemame ani krecka. Ja bych se vazne doma nudila 😀. Myslim, ze si to ma kazdy udelat jak mu to vyhovuje.
@orchidis zajímalo by mě, jaká práce se dá dělat z domu. Kromě účetnictví a e-shopu mě nic nenapadá. Můžeš jen okrajově naznačit čím se zabýváš? třeba do IP, díky