• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Kdo žije s nevlastním otcem svého prcka?

3. února 2012 
ahojky,chtěla bych se zeptat jestli se tu najde mamča která taky nežije s vlastním otcem svého ďítěte.já jsem odešla od bývalého když malému bylo 8 měsíců.a žiju s novým přítelem už 8 měsíců.najde se tu taky nějaká????moc mě zajímají vztahy v nové rodině atd.díky
25. dub 2008 v 07:15  • Odpověz  • To se mi líbí
ahoj ja sice žiju s otcem sveho ditěte ale moje kamaradka ne,opustil ji když byla v 5měs.ještě než ale porodila tak už měla nynějšiho přitele sou spolu 2roky a malej ho ma za tatu,dokonce ani nechce vlastni ditě že mu stači malej nepovažuje se za nevlastniho,jeho vlastni otec teda jen biologicky,muj nazor je že otec je ten kdo vychovava a starase ne ten kdo splodil,se o něj nezajima ani jednou se na něj nepřišel podivat.mužu se zeptat na osobni otazku???řekneš nekdy adamkovi kdo je jeho otec??nemusiš odpovidat ja jen že moje teta ma dceru už 17letou a doted nevi že člověk ktery ji takovou dobu vychovava neni jeji otec,v rodnem listě ma nevlastniho tatu jelikož pravy nemněl zajem o pustil je když byla malinka,oni ji to nechcou nikdy řict že pry to nemusi vědět ale ja nevim kdych si představila že mi někdo celej život lže?!!
25. dub 2008 ve 12:54  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
ahoj,já mu to řeknu a myslím že se to stejně dozví protože si ho bývalý bere občas na víkend.a ohledně mého přítele je to hodně těžké,pořád říká že není jeho nic a že není jeho táta že tátu má jinde,i chováním to někdy přehání.taky sem marně doufala že ho bude mít rád ale myslím že ho bere jako nutné zlo :frowning2: .já si taky myslím že otec je ten co vychovává a stará se o něj...jenže on žažil skoro to samé vychovával ho nevlastní otec,vlastní nebyl zrovna ideální když to řeknu slušně..
26. dub 2008 v 16:29  • Odpověz  • To se mi líbí
ja sem taky z rozvedene rodiny vychovaval mně mamky manžel ale osobně mi to nevadilo byl na nas hodny,ale zaleži jake mněli vstahy jestli si nesedli tak je to ted pro něj asi těžke,možna to chce čas je to pro něj asi velka zmněna,ja sem matka a pro mně bylo docela těžky se vyrovnat stim že je tu najednou někdo dalši kdo si vyžaduje neustalou mou pozornos,malou samozřejmně zbožnuju ale začatky byli těžke,tak možna mu rozumim
26. dub 2008 v 17:38  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
já pořád doufám že se ty vztahy zlepší
29. dub 2008 v 08:58  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahojky verunnecko,mě vychovával nevlastní otec(mimochodem úžasný chlap a táta,který absolutně nedělal rozdíli mezi mnou a mým ml.bratrem,kterého s mojí mámou měli )a já su teď v podobné situaci jako kdysi moje mamka.Mám 14 měsíčního chlapečka a před 5měs.jsem si našla nového partnera(jelikož biolog.otec se jako táta neosvědčil :unamused: ) Můj současný přítel je úžasný člověk s velkým srdcem.S malím mi poháhá daleko víc než dřív jeho vlastní otec.Vím,že mě miluje a malého má rád,ale přece jen 5 měs.není tak dlouhá doba a já stále trnu strachy,kdy ho začně obtěžovat život s malým,,harantem,,.No tak nezbývá než čekat co se z toho vyklube dál :dizzy_face:
29. dub 2008 ve 23:55  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
ahoj,držím ti palce at se ti to nestane nikdy,nikomu to nepřeji :frowning2: ,je to hrozný pořád poslouchat že se o něj starat nebude když není jeho a že sem si kvůli němu zk...... život :frowning2: .taky už s ním asi dlouho nebudu i když ho moc miluju,prostě je syn na prvním místě a já bych ho nikdy neopustila a ani nedala přednost někomu před ním.
4. kvě 2008 v 10:44  • Odpověz  • To se mi líbí
Verunnecko, já osobně takovou zkušenost nemám, ale moje mamka ano. Můj otec jí opustil, když mi byly 3 roky a našla si nového přítele (mimochodem pro sebe skvělého partnera a pro mě tátu). Najdi si někoho, kdo Tvého syna bude mít rád a nebude Ti to vyčítat. Nezůstavej s někým, kdo Tě nemá rád i s Adámkem, protože ten je součástí Tebe. Držím Ti palečky.
15. kvě 2008 v 11:03  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
ahoj já mám syna ale ten není mého manžela akorát malá.u nás je to dobré syn má s manželem krásný vstah .manžel ho bere jako vlastního a strašně mi pomáhá .nedělá vůbec rozdíli mezi synem a dcerou.taky jsem stoho měla strach jaké to bude až se narodí mimčo že dceru bude upřednostnovat ale bála jsem se zbytečně nedělá rozdíli. a sem za to strašně ráda. :grinning:
16. kvě 2008 v 16:08  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
ahojky,u nás se to taky zlepšilo ale musím zaklepat aby se to nezhoršilo..
18. kvě 2008 v 10:17  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj holky, já žiju teď už s manželem-navlastním tátou mého tříletého syna.. dočetla jsem se tady, že né všechny máte v takovém vztahu štěstí. Já od svého přítele odešla za dobu, kdy jsem měla skoro před porodem, protože jsem ho náhodou našla se svou tehdejší kamarádkou, takže prcek ho potom po narození viděl maximálně dvakrát, ale to už si ani nemůže pamatovat. No, ale abych přešla k věci, manžel má se synem perfektní vztah, hrozně se v malém vzhlídl a pořád ho učí novým věcem a moc se mu věnuje. Nevěřila bych, že praktický cizý chlap, se bude starat s láskou o dítě, v kterém neproudí jeho krev atd. S předešlého manželství má dcerku,která tu u nás bývá jen občas-moc jsem se bála toho, že bude dceru upřednostňovat, ale nedělá to a dokonce se Adískovi věnuje mnohem intenzivěji než jí.

Jsem za to všechno moc ráda a doufám, že to tak zůstane :grinning: a budeme za chvilku o jednoho víc.
29. kvě 2008 v 00:33  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
ahoj,no přítel už si s prckem i hraje...ale někdy šílí z toho když se malej vzteká..taky mám strach že bude svoje vlastní upřednostnovat ale na to je času dost.nechystám se otěhotnět jen tak...
30. kvě 2008 ve 12:56  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Ahoj Verčo, neboj ono to přejde.. uvidíš, že si ho ten mrňousek za chvilku omotá kolem prstu :wink: jak poroste bude to fajn, budou ho zajímat jiné hračky a přítel to bude zdílet s ním,bude se v tom vyloženě vyžívat.
Určitě se to změní :dizzy_face:
30. kvě 2008 ve 20:41  • Odpověz  • To se mi líbí
autor
snad to to bude fakt lepší až povyroste
2. čer 2008 v 16:59  • Odpověz  • To se mi líbí
ahojky verunnecko ja jsem na tom podobne kdyz jsem byla v 5,mesici rizikoveho tehotenstvi odesel odeme pritel se kterym sem zila 5 let,byla jsem dost zoufala protoze to byl muj prvni kluk ve vsem jestli rozumis a ja najednou zustala sama 18leta teda skoro uz 19leta v tu dobu.za par mesicu se mi mel narodit cipisek a ja nevedela jak dal ale zvladla jsem to a kdyz honzikovi bylo 5mesicu seznamila jsem se se svym nynejsim pritelem petrem taky jsem se bala jak se bude k honzikovi chovat a jake to vse bude ze zacatku si nemuzu stezovat peta byl milionovej zajimal se o nas ale ted je honzikovi 13mesicu a je to vse nejake jine nerikam ze ho nema rad ale nezajima se o nej nehraje si s nim nepomaha mi co se tyce vychovy no nekdy bych od nej nejradeji odesla ale je tu hacek cekam s nim miminko dominika takze jsem tak trochu v pasti.tim ale nerikam ze ty nemuzes mit stesti na tveho noveho pritele a treba on bude super tata.drzim palecky ladka a cipiskove :wink:
2. čer 2008 v 18:59  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj holky,se trochu přidám.Jsme ted samy a přemýšlím,jestli není lepší,aby to tak zůstalo.Zvlášt když vás tady čtu.Měla jsem možnost být s někým,chtěl rodinu,měly bysme se s ním dobře i po finanční stránce,a Michalka mu taky nevadila.Ale to je právě to,že mu "nevadila".Přišlo mi,že to není nic víc.Určitě by se k ní nikdy nechoval špatně a koupil by jí všechno,co by chtěla,ale já chci víc.Chci,aby ji případný nový partner přijmul hlavně v srdci,jako vlastní.Aby to opravdu tak cítil,i když by pak přišlo další dítě.Jen nevím,jestli je to možný,jestli fakt takovýho najdu.Ale neustouopím.Michalka je na prvním místě a pokud si nebudu stoprocentně jistá,tak do toho nepůjdu.A když už to přije,tak nebudu váhat to v případě potřeby ukončit.
Už tak má chudák špatný vstup do života a já cítím,že ted už se musí mít dobře,že jí to musím vynahradit.A když se takový nikdo nenajdee,tak budem samy,však se budem mít i tak dobře.Pořád lepší,než žít s někým,kdo ji tam bude jen trpět.
Vím,že kdybych to udělala,třeba i malý ústupek,tak bych si to později hrozně vyčítala.
Je potřeba se nad tím zamyslet,jak to to dítě v tom vztahu cítí a jak to bude cítit i dál.
2. čer 2008 ve 20:02  • Odpověz  • To se mi líbí
Rio, tentokrat jsme se sesly v jine diskuzi; ja ziju s partnerovymi detmi, ktere ma z prvniho manzelstvi. Kdyz jsem k nim prisla, detem bylo 10 a 7 let, takze uz byly pomerne velke. Jsem s pritelem 3 roky a musim rict, ze jsem si hlavne na zacatku prosla peklem - je opravdu hrozne tezke prijmout cizi dite za sve a ja vim, ze treba tohle nikdy nedokazu, coz je taky hodne ovlivneno faktem, ze pritelova dcera nehodla prijmout me. Se synem pritele mame lepsi vztahy a mam ho i rada, ale i tak vim, ze to nikdy (alespon v nasem pripade) nebude tak, ze bych ty deti brala jako sve (a ony me nikdy nebudou brat jako jejich matku, coz ani nikdo nechce). Je to velmi komplikovane, ale ty jako matka mas sve dite rada za kazdou cenu a v kazde situace bez ohledu na to, kym to dite je. Tohle je ale jine u ostatnich lidi - ti v sobe nemaji tu bezmeznou lasku rodice vuci tomu diteti, proto se na to divaji jinak. Zkus si sebe sama predstavit v situaci, ze si najdes pritele, ktery ma dite (deti) z predchazejiciho vztahu. Mela bys ty jeho deti stejne rada, jako mas rada Michalku? Opravdu bys dokazala nedelat mezi temi detmi rozdily a brat je jako sve vlastni? Ja myslim ze ne, je to totiz OPRAVDU HROZNE TEZKE (viz moje zkusenost), proto je myslim nefer ocekavat to od druheho. Nikdo ale netvrdi, ze kdyz ten dotycny neprijme Michalku za svou (ale budou mit hezky vztah), ze to nebude fungovat, fungovat to totiz muze velice dobre. NAvic Michalka je jeste mala, takze si na noveho 'tatu' bude zvykat rychleji a lepe nez treba za 10 let...

Mmch, necetla jsem diskuzi, jen me zaujal prispevek od tebe, takze jsem mozna zopakovala, co uz rekl nekdo predemnou...
3. čer 2008 v 10:35  • Odpověz  • To se mi líbí
Jinak, teprve ted jsem procetla celou diskuzi a musim zasadne nesouhlasit s luckou.adis; ja bych si totiz nebyla tak jista tim, ze si verunecccin syn jejiho pritele omota kolem prstu a jejich vztah bude prima. Stat se to muze, ale nemusi a ja bych rozhodne neusinala na vavrinech; ja s pritelem jsme uz nekolikrat byli na pokraji rozchodu (casto kvuli detem) a uprimne; i kdyz pritele miluju, v takovych chvilich mi bezelo hlavou, ze nekde je urcite chlap (a ne jeden), se kterym bych mohla mit skvely vztah i bez deti! Verunecce se to stat muze, ale nemusi, ale at jsme si to ochotny priznat, nebo ne, casto je nevlastni dite ve vztahu jakousi prekazkou nebo zatezi (i kdyz ne nutne pro vsechny)...viz muj prispevek pro riu nahore...
3. čer 2008 v 11:35  • Odpověz  • To se mi líbí
Víš já si myslím,že kdyby měl ten muž dítě,a bylo tak malé,že bych ho opravdu dokázala přijmout i v srdci a bylo by jako moje.Já to tak cítím.A pokud by tam byl nějaký rozdíl mezi těmi dětmi,tak by byl tak malý,že bych si ho ani já neuvědomovala.
Je spousta lidí,kteří si vezmou děti z domova nebo tak a mají je rádi jako vlastní a všechno s nima prožívaj.
Jasně že vím,že Michalka nikdy nebude uplně dítě někoho jinýho,ale chtěla bych potkat někoho,kdo by chtěl hlavně rodinu,na prvním místě,a nebral by Michalku jako takový přívěšek ke mě,který musí nějak vydržet,když chce být se mnou.
Já vím,že jsem náročná,ale z toho fakt slevovat nebudu a když se takový člověk nenajde,tak nám bude s Michalkou i tak dobře.

Jen jsem chtěla říct,že tady Verunečka píše,nebo ještě někdo,že ona sama vidí,že přítel její dítě nepřijímá a ona se snaží to nevidět a být s ním dál.To bych neudělala.

Je jiný,jak píšš ty,že ty děti jsou už velký a maj svůj názor a odmítají tě přijmout,tak to nejde,musí to být na obou stranách.Jasně,že bych něco takovýho po partnerovi nepožadovala,když by bylo Michalce 10 let.Ale ted je tak malá a má ráda každýho koho vidí,že by to neměl být problém.To je můj názor.
3. čer 2008 v 15:42  • Odpověz  • To se mi líbí
Jj, to ti rozumim, rio. Problem je, ze je to hrozne individualni a nic nelze rict s jistotou dopredu. Napr moje kamoska vyrustala s nevlastnim otcem, ktery je (tu kamosku a jejiho bratra) vzal jako za sve, pac se s jejich matkou seznamil,kdyz deti byly jeste male. Staral se o ne jako otec a kdyz bylo klukovi 13 let, tak mu kuk vycetl, at se o nej nestara, ze neni jeho tata... :frowning2: to ho muselo strasne moc mrzet..mas pocit, ze nekomu obetujes kus svyho zivota a on se ti pak 'odvdeci' tim, ze te odpalkuje...Byt rodicem musi byt strasne moc tezky, natoz kdyz jsi nevlastni rodic...

Ja osobne mam treba dobry vztah s pritelovym synem, ale jako vlastniho ho proste nikdy brat nebudu (do jiste miry asi taky proto, ze sama deti nemam a nechci), ale s holkou je to jina situace - ta me odmitala od zacatku, takze mame problem spolu i jenom vyjit, natoz se mit rady... :confounded:

Mysllim, ze u muzu je to jiny - spousta muzu se musi 'naucit' otcovske lasce u vlastnich deti, natoz u cizich, i kdyz jsou samozrejme taci, kteri to umeji (viz ten muj priklad na zacatku)...

Ja te chapu, ze jako rodic chces dat male to nejlepsi do zivota, ale mne jednou jeden psycholog rikal (kdyz jsem se s nim o sve situaci bavila ja), ze ten partner s ditetem by nemel to dite mit jako svou prioritu a ten partnersky vztah jako druhorady. Idealne by pry melo to dite byt stejne dulezite jako ten pripadny vztah s nekym jinym - nerodicem toho ditete. A ze pry spousta lidi dela tu chybu, ze je pro ne prvorade jenom to dite a vsechno ostatni je podruzne. Ze pry takovy jedinec bude mit vzdycky vztahove problemy, pokud tomu vztahu neda stejnou dulezitost, jakou priklada diteti. Jde samozrejme o dva rozdilne svety (laska k vlastnimu diteti vs. laska k novemu partnerovi)...Nam s pritelem tohle hodne pomohlo stmelit nas vztah. Ja vim, ze jeho deti jsou pro nej prioritou c. 1, ale ja mam pravo v plnohodnotnem vztahu ocekavat, ze i ja budu (resp. nas vztah bude) prioritou c. 1, jinymi slovy jak ten vztah s detmi, tak vztah se mnou je stejne dulezity....Tohle ale spousta lidi odmita pochopit a respektovat....je to asi tezke a nestane se to pres noc, ale jako ve vsem i zde jde o priority...

Ve svem okoli mam spoustu zen, ktere jsou samy s detmi. Bud jsou rozvedene, nebo vdovy atd, ale vetsinou vsechny chteji novy vztah, ale jednim dechem dodavaji, ze prekazkou jsou deti (z nejruznejsich duvodu). Vetsina lidi ti potvrdi, ze cim je to dite starsi, tim hur si zvyka na noveho 'rodice' - treba zarli (jako v pripade pritelovy dcery), nebo je tam cela rada dalsich problemu...proste jak zacne dite tzv. 'rozum brat', uz to neni jenom na tech dospelich, aby si ten vztah vyresili, uz se do toho to dite promita vic a vic a je to o to tezsi...

Navic, je hezke se obetovat pro dite, ale je treba si uvedomit, ze to dite se neobetuje pro rodice; jednou si najde partnera a odejde a ten rodic, co obetoval cely zivot je pak vetsinou sam...Ono je snadne si vybirat partnera, kdyz je clovek mlady, to se lehce kazdy odmita, kdyz je z ceho vybirat, ale cim je clovek starsi, tim to jde hur (i bezdetnym)...spousta lidi pak zaplace nad vydelkem, kdyz tzv. prebere, nebo jim 'ujede vlak'

Rio, rozhodnuti je samozrejme na tobe - na tom, jak to sama citis, ale zvaz, jestli je naprosto nutne, aby ten novy 'tatinek' Michalku bezmezne miloval jako svou vlastni, nebo by pro stastny zivot stacilo, kdyby ji mel rad a meli spolu hezky vztah? Koneckoncu i ona ho treba nebude mit rada jako vlastniho otce, to bys ji pak taky nenutila, aby ho mela rada, jako vlastniho, no ne?
3. čer 2008 v 18:37  • Odpověz  • To se mi líbí
Rio, jeste jsem zapomnela; pokud ten tvuj pritel nema sam deti, tak je to pro nej jeste o to horsi...To si nemuze umet predstavit, jake to je byt rodic...a ted ma byt najednou neci nevlastni rodic? Ja bych ho hned neodmitala, ale do budoucna by asi v tom pripade bylo lepsi, kdyby ses poohlidla po nejakem tatovi, co uz deti ma...minimalne ti bude v tomhle rozumet (po rodicovske strance)...

Jinak, pises, ze kdybys na nikoho vhodneho nenarazila, ze bys klidne zustala s malou sama...Je to samozrejme ciste tvoje osobni vec, ale nemrzelo by te, ze jako hezka zenska, ktera si muze vybirat, bys v podstate obetovala svoje mladi a krasu peci o milovanou dceru, ktera stejne jednou odejde zit vlastni zivot? Promin, nechci byt vlezla, ja sama deti nemam, tak si to neumim moc predstavit, asi se na to divam moc sobecky, protoze ja bych takove obeti nebyla schopna...prece jenom jsi mlada, hezka zenska, ktera muze mit deset pritelu zaroven... :wink: :pensive:
3. čer 2008 v 18:46  • Odpověz  • To se mi líbí
Jo souhlasím s tebou,to je blbý,když pak větší dítě řekne,ty nejsi můj táta,tak mě nepoučuj.Ale člověk si musí uvědomit,že děti v pubertě řeknou něco podbně ošklivýho i vlastnímu rodiči,na to se musí každý připravit.A musí s tím počítat i ten partner,který si najde ženu s dítětem.Když říká,že se bojí,aby to tak nedopadlo a podobný řeči,co mu mám na to říct.To je na něm,bud do toho půjde i stím rizikem nebo ne.

Myslím,že Michalka je tak malá,že kdyby někdo přišel v nejbližší době,tak by ho opravdu brala jako vlastního.Ona to tak bude cítit a nechci,aby ji ten partner odmítal.Kdyžby byla větší,byla by to zas trochu jiná situace.

Já určitě nejsem typ,co by se chtěl obětovat dítěti.Nechci ztratit kontakt s kamarády,ani se vzdát svých koníčků a udělat si z Michalky smysl života.Jednou odejde a pak mi nezbyde nic.To rozhodně nechci,to dobře vidím na svojí mamce,ta to udělala a ted trpíme my jako její děti a i ona.
Ale jsem taková,že mi nevadí být sama a když by to tak bylo,tak to nebudu brát jako obět.Vždyt můžu mít známost,ale nemusím jí ho představovat,jakože to je tvůj druhý tatínek,když si tím nebudu jistá.

Ten můj přítel,kterýho jsem mohla mít,má děti.Takže ví,jaký to je.Ale když měl snahu,hlavně se zajímal,kdo jí bude hlídat,a co nejvíc,a kdyžtak někoho zaplatíme,hlavně aby ji mohl odsunout a abych já se mohla věnovat jen jemu.A vykládal,že chce mít hned další dítě,protože to je teprve to správný dítě,společný,to teprve by z nás udělalo rodinu.A co Michalka?Tý by zaplatil nejlepší chůvu?Nebo co?Oni to nebyli ošklivý řeči,ale mě při tom začlo blikat varovný světýlko,že bysme si nerozuměli.
Někdo tady by měl třeba jiný názor,ale já jsem to tak cítila.Nebudu už slevovat z věcí,který jsou pro mě důležitý.To jsem dělala u manžela,že jsem nechtěla vidět jeho chyvby,hlavně abych nebyla sama a měla konečně svou rodinu.A jedině se mi to vymstilo.V těch zásadních věcech by si lidi měli rozmět,nebo to dobrý nebude.

S tím,jak píšeš,že není dobrý mít vztah k dítěti na prvnim místě,to máš pravdu.Ale myslím si o sobě,že Michalka bude pro mě aspon trochu vždycky na prvním místě.I když se budu snažit,aby to bylo rovnocenný,ty dva vztahy.
Ale myslím,že to normální,každá matka má to dítě pro sebe na prvním místě a když přijde nějaká krize,tak se to projeví,že většina žen stojí při dítěti a radši se vzdá partnera než dítěte.To je přirozený a normální podle mě.
Mateřská láska je silnější než jakákoliv jiná láska,a je tím silnější,čím je to dítě menší.
3. čer 2008 ve 22:54  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj.V polovině července čekám svého prvního prcka,a s otcem malého se nestýkám vlastně od 3 měsíce těhotenství.Chvíli jsem byla sama a potom se objevil muž,kterému nevadí,že čekám mimi s jiným.Má mě rád,na maličkého se těší.A co se týče pravého otce,nebudu ho uvádět v rodném listě a malému o něm ani nic říkat nebudu.Já sama jsem vyrůstala s matkou a nevlastním otcem,věděla jsem,kdo je můj pravý otec a jen jsem se zbytečně trápila tím,že o mě nemá zájem,že mu jsem lhostejná a že veškerá pošta,kterou jsem poslala na adresu svého otce a prarodičů,zůstala nezodpovězena.S nevlastním otcem vycházím skvěle a můžu jen podpořit názor,který tu už padl-a to,že otec není ten,kdo to malé zplodil,ale ten,kdo se o ně stará a má je rád.
9. čer 2008 v 15:52  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v červnu 2011  • Odpověz  • To se mi líbí
Tatka nas opustil kdyz bylo male 6 tydnu...ja se z hormonalniho sestinedeli dostavala 6 mesicu...po roce jsem se zacala otacet po partnerovi...chybi mi chlap a citim, ze El taky potrebuje citit tu muzskou polaritu v nasi prezenstene rodine (babicka v dennim kontaktu)!
Jenze, narazila jsem na jenze. Kladla jsem si otazky, ktere tu holciny psaly vyse...El bude vzdy na prvnim miste, vubec neuvazuji o pripadnem partnerovi, ktery by nebral Elishku jako moji soucast...cerveny signalik-varovne svetylko bych opravdu mela v okamziku, kdyz by mi partner i kdyz nezne sdelil, ze by bylo lepsi sehnat chuvu....

Predstavte si jak to chodi v prirode...co udela novy samec stavajicim mladatum??? Tim nechci strasit...my matky mame v sobe sesty smysl na takovehle veci...VYUZIVEJME HO!!!
Pokud neco nehraje jak se rika....davejme vetsi pozor!
Ja Elishku vychovavam s laskou a vzdy nasleduji svuj instinkt.
Zvyknout si na nevlastni dite cini vetsi problem u muzu, nez u zen...zeny maji v mozku naprogramovano uz moc moc let jak udrzovat mezilidske vztahy "u ohne" , tak jako v praveku. Muzi jsou na na tom kapku jinak, ale nemejme jim to za zle.

Verim, ze jednou prijde clovek, ktery bude mit misto v srdci pro nas obe. El bude mit vzdy pravo videt sveho otce, pokud o to sam bude stat. Nepodcenujme sve deti, rozumi vic nez si myslime. Muj nazor je, ze by dite melo znat pravdu...protoze se ji jednou samo dozvi. A po letech, jak uz bude davno dospely/a si vzpomene jak jsme se k nemu chovali, jestli s uctou, nebo ve lzi...


Holky drzme se!!!
10. čer 2008 v 10:38  • Odpověz  • To se mi líbí
Jani,napsala si to moc hezky,nezbývá mi než souhlasit.Přesně tak to cítím.Pokud jde o dítě,tak intuioce je hodně silná a vyplatí se,jí řídit.I ve výchovných věcech,tak i v případném novém partnerovi.
Michalka bude vždycky na prvním místě a pokud to někdo nedokáže pochopit,tak at jde hledat dál.
Nám bude dobře i tak.
Michalka taky bude vědět pravdu,lepší než kdyby se to dozvěděla ve školce nebo od hodné "tetičky".Ona už si v srdci udělá pořádek o tom,kdo je jeí otec už napořád.
A když nebude,tak máme dědu a strejdu.

Já kdybych potkala muže s dítětem,tak ho okamžitě přijmu a vytvoříme rodinu a není co řešit.Nechápu,jak to někdo může cítit jinak,jak se někomu může zdát Michalka jako někdo navíc.Když to tak cítí,tak by si přece neměl hledat ženu s dítětem.Poku jí dá na vybranou,tak musí vždycky přece prohrát.
10. čer 2008 v 19:56  • Odpověz  • To se mi líbí
ria...v idealnim svete to tak byva, ze zena da prednost VZDYCKY svemu diteti, ale bohuzel existuji i mamky, ktere to neudelaji....ale to uz je na jine tema...

Ty mas srdce na spravnem miste a Michalka ma spravnou vychovu, neboj dlouho samy nebudete! Kdyz neco moc chces...dostanes to! Jen mit ocka otevrene....hodne stesti... :slight_smile:
11. čer 2008 v 16:18  • Odpověz  • To se mi líbí
Abych řekla pravdu,tak já vlastně vnitřně cítím,že nikoho nechci.Teda navenek bych chtěla,ale mám pocit,že na to nejsem ještě připravená.Ně o ve mě se tomu brání.No,budu čekat,až ta správná doba přijde,tak to poznám.

Ještě k té intuici,opravdu jsem poznala,že je dobrý ji poslouchat,hlavně pokud jde o malou,tak funguje dobře,kolikrát něco dělám automaticky podle toho,jak to cítím,a je to dobře.Pak třeba někde čtu nějaký pstup při něčem třeba při uspávání a zjistím,že já jsem to takhle dělala už dávno jen z intuice.
Skoda,že jsem ji neposlouchala ještě před svatbou,když jsem nějak cítíla,že to nebude v pořádku,ale sváděla jsem to na svou nervozitu před svatbou,že to má každá nevěsta. :frowning2: Ted už bych to neudělala,ted už se na intuici hodně zaměřuju.

Diky za podporu Jani,napsala jsi to všechno moc hezky. :wink:
12. čer 2008 v 15:24  • Odpověz  • To se mi líbí
ahojíky holky, tak to tady čtu a musí to bejt asi pro ty mužský těžký když to není jejich dítě musíte jim dát čas ale určitě nikdy by se neměla dávat přednost chlappům před dětma . . . já byla tehotna a mela sjem triletýho kluka v manelstvi nam to neklapalo aja poznala behem těhotenství skvělýho chlapa ale hářek byl vtom že mu vadili dětia spíš to nenarozený ikdyž mě to mooc bolelo pak jsme se jeste opo naorzeni detatka videly a le uz ted ukoncil veskery kontakty ale ted vim ze by to ani nemelo cenu vadilu by mu deti a pak by nám to přestalo klapat . . . holy chce to silu a vydržet ale žadny chlap nestoji za trapeni . . . kor a by se mu davala prednost před dětma . . .
13. čer 2008 ve 14:27  • Odpověz  • To se mi líbí
alexej, nikdo tady nenaznacuje, ze chlapi maji prednost pred detmi :sweat_smile: :wink:
13. čer 2008 v 18:12  • Odpověz  • To se mi líbí
Ahoj holky. Mě můj bývalí přítel opustil asi ve 4 měsíci těhotenství. Takže jsem byla s prvním mimčem sama. Když se blížili malému 2 roky, tak jsem si našla nového přítele, kterého jsem si vzala a žiju s ním do teď a před šesti týdny jsem porodila Jiříkovi sestru a mému manželovi dceru. Jiříka bere jako by to byl jeho vlastní. Jiřík mu říká taťko :dizzy_face: . Takže po tom trápení, co jsem si prošla jsem konečně šťastná a mám svou rodinu.
19. čer 2008 ve 12:30  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
Ahoj holky.. já teprve čekám mimčo, ale budu na něj sama-bez přítele, který ho nechce.A tak by mě zajímalo, kde jste se seznámili s novýma partnerama...protože mám dojem, že s miminkem je to přece jen těžší.A pokud už k seznámení dojde, tak se bojím, že většina chlapů dá odemě ruce pryč, když zjistí, že mám dítě.
6. črc 2008 v 18:30  • Odpověz  • To se mi líbí
Tvůj příspěvek