• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Kdo žije s nevlastním otcem svého prcka?

3. února 2012 
Ahoj evulinkab.Já jsem si dala jednoduše na seznam na internet inzerát,že hledám přítele,a samozřejmě,že jsem tam napsala,že čekám dítě.Ozvalo se mi jich poměrně dost-a to nejsem žádná štíhlá blond krasavice-a jsem z malého města.Samozřejmě,že se našlo i pár odpovědí s tím,že jestli si myslím,že takhle najdu sponzora pro malého,tak jsem na omylu,ale to mě neodradilo no a teď mám už 4 měsíce skvělého přítele-je mu 32,mi o deset méně,ale je vážně skvělý.Malého má rád už teď-a to je ještě v bříšku.No a vyšlo mi to hned napoprvé.Byl první ze všech těch odpovědí,se kterým jsem se sešla a už jsem si ani s jinýma schůzku nedávala.Tak přeju hodně štěstí.Je spousta kluků-mužů,kteří stojí o holky s dětmi.
7. črc 2008 v 10:57  •  1 dítě - čeká miminko, termín má v červnu 2011  • Odpověz  •  To se mi líbí
Evulinkab, já bych to taky neviděla nijak drasticky. Se mnou se přítel rozešel když jsem byla těhotná (těsně před maturou) a teď s odstupem 15-ti let to vidím úplně v poho. Když se mladá narodila a bylo jí 8 měsíců, tak jsem se seznámila se svým současným manželem. Teda spíš jsme se seznámily i s dcerkou. A to byl tekrát 17-ti leté ucho (mě bylo 19). Časem jsme se vzali, změnili mladé přijímení a pak si ji adoptoval. Takže ruce dá pryč pouze nějaký pořádný blbec, o kterého stejně není proč stát.
Navíc kdo ví, jestli si to tvůj přítel až uvidí miminko nerozmyslí, ale rozhodně nemá cenu se na to vázat.
7. črc 2008 v 11:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
zanett: úplně mi píšeš z duše! Mám přítele a ten má ve střídavé péči svého 6-ti letého syna... a ať je to jak chce, pořád to pro mě bude cizí dítě... proto se třeba divím chlapům co mají ženskou a ta má děti z předchozího manželství, vím rozhodně, že já už bych si chlapa s dítětem k tělu nepřipustila!
31. črc 2008 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
přidávám se k těm které si své těhotenství prožívají sami bez partnera,i já jsem zůstala sama,když jsem příteli řekla že jsem těhotná,tak mě nutil k potratu,dokonce i přes mé rodiče,kteří ho jednoduše vyhodili,teda mamka,k tatkovi se to ani nedoneslo,protože ten by ho vyhodil taky a snad asi nejen to.chtěla jsem být sama se synem,čím víc se blížil porod,taky jsem si dala inzerát,rodiče mi řekli že není špatné být sama,ale že oni tady také nebudou věčně,že bych si měla někoho najít,dala jsem si tedy inzerát a začala jsem necelý měsíc před porodem chodit s mým nynějším manželem,po dvou měsících se ke mě nastěhoval,našli jsem práci přímo u nás na vesnici,po roce jsme se vzali a ted čekáme naše první společné miminko.
určitě bych se nebála,že maminka s dítkem si nikoho nenajde,vždyt je tolik mužů co chtějí být tátou.držím všem nastávajícím i už maminkám aby měli štěstí a našli nejen tatínky pro své ratolesti................... :slight_smile:
31. črc 2008 v 16:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,mě přítel opustil ještě v těhotenství,mimi nechtěl.Skoro čtyři roky jsem byla na vše sama,ale ted mám nového přítele,v srpnu se bereme,který velmi miluje mě i syna a Patriček ho také zbožnuje.S bývalým přítelem už vycházíme také velice dobře.O malého se stará,pravidelně se stýkají a malý se ve školce chlubí že má dva tatínky :slight_smile: Ted čekáme druhé mimi a přítel hned po svatbě chce,aby Patrik nosil jeho přijmení.Jsem ráda,že to všechno takhle klape,protože znám hodně případů z okolí,kdy se dva vzali,protože museli,pak se rozvedli a dodnes se tahají o děti,dělají si naschvály a trpí tím akorát děti.Nám to takhle vyhovuje a spokojenost je na všech stranách
19. črc 2009 v 17:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, mě bývalí přítel opustil... no, vlastně jsem ho načapala se svou tehdejší dobrou kamarádkou pár týdnů před porodem Adámka. Takže jsme se rozešli a já zůstala na všechno sama, oporou mi byla moje rodina. Když se malej narodil, tak se na něho byl akorát podívat do porodnice, kde dělal toho nejpyšnějšího tatínka pod sluncem a od té doby se o malého nezajímal. Neozýval se jak se má, jak roste.... prostě nic, takže jsem s ním byla do jeho necelého půl roku sama. Na nynějšího manžela a jeho tátu na 100% jsem narazila na internetu, normálně jsem napsala, že jsem sama s malým klukem a hledáme kamaráda na společné procházky-kočárkování atd. a ozvalo se nám plno tatínků, ale jenom tento mě něčím zaujal. Možná to bylo i tím, jak reagoval na malého a reaguje tak na něj dotěď :wink: ale abych to nějak zhrnula, jsme spolu 3 a půl roků a pár měsíců k tomu, máme dva roky po svatbě a čekáme miminko. Malej má už 14dní příjmení po mém manželovi a o svém " biologickém tátovi " tak už nemusí slyšet, jak ho neměl rád atd. Tí chci jenom říct, že i těhulky a nebo maminky, které zůstali s miminky-s dětmi sami, si určitě najdou brzo ty lepší partnery a tatínky, pro své děti než byli ti předchozí..

Držím všem palečky a neházejte flintu do žita, seznamka je teprve začátek :wink: :slight_smile:
19. črc 2009 v 18:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky,jsem tu dnes poprve.Neda mi to nenapsat moji zkusenost se synem a jeho nevlastnim otcem.I kdyz to neni zrovna prijemna zalezitost,jsem presto rada,ze tento problem neresim jen ja.Vdavala jsem se pomerne brzy v 21 letech.Po 2 letech jsem se ale rozvadela a zustala sama s 2letym synem Matyskem.Netrvalo dlouho a dala jsem se dohromady s pritelem,ktery nas navstevoval jiz drive jen jako kamarad.Syn byl na nej zvykly a mel ho rad.Lada(muj pritel) se o Mateje staral,vozil mu vzdy neco noveho,bral nas na vylety,proste clovek podle mich predstav.Po nejake dobe se k nam nastehoval a ja byla stastna za to,ze jsem nasla pro syna dobreho strejdu.Po dvouch letech jsem otehotnela a porodila dnes uz 1,5 leteho Olivera.Jenze tim to vsechno krasne skoncilo.Pritel zacal uprednostnovat sveho syna a vztah,ktery mel doposud s Matejem se uplne obratil ke spatnemu.Obcas byl na Mateje i sprosty-debil ze ktereho nikdy nic nebude,a kdyz mu deti lezli na nervy tak to resil-vypadnete do pokoje idioti,nebo kdyz budete zlobit pujdete do decaku.Matej zacal veskere prusvihy odnaset za Olivera.Matej byl vzdy ten spatny a patricne mu zacal davat najevo,ze neni jeho syn a nikdy nebude.Kluk za mnou chodil s otazkou proc se takhle strejda chova a proc uz ho nema rad.Je mi z toho uzko,miluji sve deti a miluji i pritele,nechci uz znovu brat tatu a strejdu svym detem.Nevim co mam delat....
20. únor 2010 ve 13:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
luci.jen jedno řešení, pořádně od plic mu vysvětlit, že takhle teda neeee :wink:
20. únor 2010 ve 14:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
asi tak ako hovori verled...praitel sa bude chovat tak, ako mu to sama dovolis, resp zajde tak daleko ako mu dovolis.....by som povedala, bud alebo..bud sa zacne snazit a premahat sa a spravat sa k 1.synovi ako ma, alebo je koniec.
20. únor 2010 v 17:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Lucinda, ty musis chranit predovsetkym svoje deti. tvoj starsi syn musi v takomto vztahu velmi trpiet a moze ho to poznamenat do buducnosti. rezolutne mu musis povedat, ze takto sa spravat nemoze.

inac, prepac, ale tvoj priatel je dobry bl....c. :rolling_eyes: :rolling_eyes:
20. únor 2010 v 17:35  • Odpověz  •  To se mi líbí
souhlasím s rimmel myslím že by děti měli být na prvním místě a chlap který by mému dítěti jen jedinkrát řekl idiote by měl okamžitě zbalené kufry za dveřmi..S mým ex a zaroven biologický otec mého syna jsem to měla vždy těžké ale přes ružové brýle zamilovanosti člověk ledasco odpustí a zapomene..Jen do doby kdy měl malý asi 6týdnu když jsem ho večer koupala a ex spal kousek od nás na gauči "prý unavený z práce" a znáte to když miminka pláčou když se nechtějí koupat a to se taky stalo a v ten moment byl ex na nohou se slovy "udělej sním něco řve ti dítě" Ta věta řve TI dítě to asi ukončila..Druhý den jsem jela na návštěvu k našim a už se za ním zpět nevrátila.A až od té doby jsem viděla co byl za nasilnický charaktér a že to že jsem od něj odešla vše mu nechala zballila jen věci sobě a prckovi bylo to nejlepší rozhodnutí v mem životě..Svého současného manžela jsem potkala když bylo malému 5 měsíců a od te doby jsou ti dva nejlepší dvojka co znám..Po roce a půl jsme se vzali a 4 měsíce po svatbě jsme zjistili že čekáme miminko..Nevím co bude dál jestli někdy udělá rozdíl mezi dětmi ale jak se na něj tak koukám pochybuju.:Malý mu říká tati ex už ho rok neviděl,neplatí alimenty a brzy bude malý příjmením jako jeho nevlastní otec..Ne nevlastní-to je ošklivé slovo--řekla bych spíše jako jeho správný otec--Protože člověk který mu dává všechno,stará se o něj dnem i nocí, věnuje mu maximum by se neměl nazývat "nevlastní"...
20. únor 2010 v 17:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
teda holky, sem k vám si budu chodit pro inspiraci, samej krásnej konec.....to snad ani nejni možný, je fakt skělý vědět že naděje tu je:slight_smile:
20. únor 2010 v 19:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
já mam taky první dítě s někym jinym a můj nynější přítel jí má od 10měsícu.řekla bych,že se kní chová dobře,ale jako já menší rozdíli vidim,ale co vim,že bych nedovolila,aby se kní někdo choval jinak klidně bych se vzdala úplně všeho,ale děti je jediná věc na kterou mi nikdo nesmí šáhnout at slovně či fyzicky.a vlastní táta asi ani neví,že má dítě od té doby jí neviděl
20. únor 2010 ve 20:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
chlapi nechápu...... :unamused:
20. únor 2010 ve 20:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já taky ne a už přemýšlím, že si raději najdu babu :wink: . Měla bych klid. My teď řešíme opačnou situaci a to současnou přítelkyni mého manžela. Jsem z toho otrávená, mám strach o malého a po tom všem už bych konečně chtěla mít klid. Jedno vím jistě, malému bych nenechala ublížit a ani nadávat.
20. únor 2010 ve 21:13  •  3 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
danfal.ale copak??napiš.-)
20. únor 2010 ve 21:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak holky,byla jsem patnáct let vdaná,za tu dobu mám tři děti,BM mě podváděl celou dobu,třetí holčinu máme proto že jen tak prohlásil,že třetí dítko budeme mít jen aby si mě pojistil,že mu neuteču,už tehdy měl svoji nynější přítelkyni a je v rodině veliké podezření že její mladší dcera je jeho-podoba,chování,a vůbec.před pěti lety se sebral a místo společné dovolené se sebral a odešel k ní,v tu dobu jsem se už znala s mým nynějším,ale pak z toho nějak vyplynulo,že kamarádství bylo něco víc,jen chudák přišel od jednoho puberťáka co byl velice vzorný a na rozkaz maminky udělal úplně vše-spíš teda tím stylem,že matinka si udělala vše a chlapeček si dělal za tichého souhlasu co se mu chtělo-tak chudák přišel ke třem puberťákům,co zkouší co si můžou dovolit,ale jejich vztah není ani jako otec - děti,ale spíš starší a mladší kamarádi,tak si navzájem dovolí víc,ale i tak je u toho dost okřikování,že se mi něco nezdá,ono asi ani nejde říct puberťákům tohle je váš nový táta,a jen mimochodem,jeho synovi bude dvacet,a o tátu nejeví zájem,natož o brášku,což je podle mýho taky výchovou a prací jeho mámy,na upozornění na slušný vychování a že by mohl tátovi aspoň popřát k narozeninám odpověděl,že to neudělá,protože ten to taky nedělá-jenže neměl jak,tak jsem řekla,že odteď to bude probíhat papírovou formou,snad mu to matinka nezabaví,jako zapřela zaplacené výživné-proto mu nepsal,já si myslím že vztahy mezi dětma a partnerama si vytváříme samy tím jak se chováme,nejen doma ale i k okolí
21. únor 2010 v 10:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jak to holky, děláte, že jste si našly nového partnera tak brzo? :slight_smile:
Já jsem byla s 2 dětmi sama 7 let, než jsem potkala nynějšího manžela. Přišel k nám do rodiny v době, kdy bylo synům 11 a 10 let.
Atmosféra v rodině se naším sestěhováním změnila. Něco je lepší, něco chvílemi trochu drhne... docela mi trvá, než se z modelu 1 + 2 přeorientuju na kompletní 2 + 2. Máte někdo zkušenosti s tím, jak berou nového partnera starší děti?
21. únor 2010 v 16:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
Rozvedla jsem se, když bylo synovi 6 let. Od té doby jsem měla jednoho dlouholetého přítele, a od synových 16 let jiného, dnes již manžela. Musím říct,že jak předchozí partner, tak manžel, jsou hodní, ale nikdy žádný z nich nebral syna jako svého, nikdy si k němu takový vztah nenašli. Nebyly tam žádné problémy, třeba nadávky atd. ale také žádná láska, jen taková tolerance, že je prostě mou součástí "tak co se dá dělat,že". U mého teď již manžela to chápu, poznali se se synem v jeho šestnácti a tam už nemůže vzniknout "něco" víc než přátelství, díky i za to.Ale pořád se k synovi chovali líp, než jeho vlastní otec. Možná existují výjimky, ale připadá mi, že muž cizí dítě prostě nikdy úplně s láskou nepřijme, a tím spíš, pokud má pak dítě svoje vlastní. Třeba se to projeví jen v maličkostech, ale vždycky upřednostní svoje dítě, jak citově, tak finančně.
23. únor 2010 ve 12:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
kopa-já nikoho nehledala,našly si ho děti samy a teď jsou spíš kamarádi-ta tehdy nejmladší měla skoro devět,spíš je u nás problém,že je tu puberta na třetí,což je pro jinak klidného,ale neotrkaného jedince občas problém,já zažila pubertu už u mých sester a u kamarádek co měly starší děti,tak mám trochu průpravu a beru to většinou s klidem cholerického flegmatika-klídek,klídek ale pak mají smůlu všichni,tak v tomto místě,to u nás občas zaskřípe-hlavně u té dnes už třináctileté
27. únor 2010 v 10:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte,

já mám jiný problém. Jsem se synem sama od jeho 1,5 roku (teď má 4 roky) a už si nedokážu představit, že by to bylo jinak. Cítím, že mi stačí práce a chlapeček. Kdybych práci neměla, asi by mi kompletní rodina chyběla, ale takhle jsem ráda, že zvládám tyhle 2 věci. Asi se taky bojím už dopředu zklamání a toho, že to nebude fungovat. Toho jsem si užila dost.

Vím ale, že to není dobré pro syna, že pokukuje po kompletních rodinkách a že mu mužský vzor chybí. Na druhou stranu vím, že by hned tak někoho nepřijal (zkušenost stará 1,5 roku). Možná, kdyby se k nám vrátil jeho otec. Toho má rád, i můj bývalý přítel ho má rád - vídají se cca 2x týdně. Ale to je čirá utopie, protože my dva spolu být nemůžeme. Jsem skvělí přátelé, ale jsme taky dva totálně odlišní lidé.

Tak si připadám v lehce začarovaném kruhu. Možná se pokusím to zlomit, až bude syn větší a rozumnější.
27. únor 2010 ve 21:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
Simalex,ale když sama cítíš,že ti to tak vyhovuje,tak proč si násilím někoho hledat?Však syn otce má,vídají se,tak není problém.Ale nutit se do něčeho,to by asi nedělalo dobrotu.Já bych to na tvém místě asi nedělala.
Nic ve zlým,ale proč myslíš,že je tak nutný někoho mít,když po tom vlastně netoužíš?Prostě mě to zajímá.
27. únor 2010 ve 21:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
U mě to taky bylo podobně.Mě se do další ho vztahu vůbec nechtělo,ale věděla jsem ,že je to potřeba.Rekla jsem si,ráda bych měla ještě děti,normální rodinu,samy bysme taky nikdy moc slušně nežily,taky máme dost problémů a potřebuju někoho,kdo mě podrží a pomůže nám.Jinak jsem vztah jako takový moc nepotřebovala.No a tak když mi kartářka řekla,at se koukám kolem sebe,koukla jsem na seznamku,byl tam jeden sympaták,tak jsme si napsali,za týden jsme se sešli a hned jsme věděli,že spolu už zůstanem.A Michalka to věděla taky. :wink:
Malé byl rok a půl.No a je fakt,že ted jsem ráda,že jsem to nějak překonala a že nejsme samy,protože tak,jak se máme,bysme se určitě neměli.
A jsem hlavně ráda,že byla Michalka ještě tak malá,protože jsme normální rodina ona si nepamatuje dobu,kdy by s náma náš tatka nebyl.
A když jde do práce,tak se po něm pořád ptá,a když je s ním sama,tak se po mě neptá vůbec.Ale nežárlím.. :wink:
27. únor 2010 ve 21:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Rio, krásný příběh a happy end :wink:
Moc bych si přála, aby nám to s Luci taky jednou vyšlo :sunglasses:
28. únor 2010 ve 14:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
No bohužel jen v tomto.Jinak je naše situace dost špatná.Obdivuju přítele,že to vydrží,že už se na to dávno nevykašlal.Takový problémy s náma musí prožívat.
Určitě to vyjde i vám. :slight_smile:
28. únor 2010 v 16:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
ria80:

Já nevím, asi se bojím, že až překročím tu mez, kdy vůbec budu schopna s někým být, bude pozdě. Do seznamování se mi nechce, když už, tak by to musel být někdo, koho znám. Tahle varianta není neřešitelná (to vím). Musím navíc ještě řešit jednu věc, a to je komunikační porucha mého dítěte, kdy by měl být v klidu, abychom se aspoň pomalými krůčky jednou přiblížili vrstevníkům. To by ho hodilo zpět (zkušenost).

Ale máš pravdu, lámat to nebudu. Prostě to jednou přijde.

A jaké problémy řešíte? Teda jestli o tom chceš mluvit.
1. bře 2010 ve 22:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
simalex: i teď, když s náma manžel asi rok žije, mám pocit, že některé věci byly jednodušší, když jsem byla s klukama sama, než když je teď v rodině nový chlap. Původně jsem měla pocit, že chci chlapa jen pro sebe, ale pak se věci s mým nynějším manželem vyvinuly jinak - vzali jsme se a žijeme spolu jako rodina.
Takže tě celkem chápu, že se do ničeho nehrneš, a je fajn, že to bereš tak rozumně - až bude ta pravá chvíle, nebo ten pravý chlap, tak to přestaneš řešit...
Hodně štětí :slight_smile:
1. bře 2010 ve 23:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Musíme pořád řešit problémy s bývalým manželem.Zasahuje to celou rodinu.Obdivuju ho,já bych to na jeho místě asi nevydržela.Ale věděl do čeho jdemjá jsem mu to řekla ještě než jsme se setkali,jak to je,aby měl možnost si to rozmyslet.Nerozmyslel a jsem ráda.Moc nám pomáhá.

Ty si určitě k ničemu nenut,to by pak bylo vidět i v tom vztahu,že děláš něco,co vlastně nechceš.KDyž to tak cítíš,nevadí,ono to přijde,až bude čas.
2. bře 2010 v 08:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
podla mna je spravne pri novom vztahu pouzivat rozum a byt obozretnou. matka, ktora ma deti musi mysliet predovsetkym na ne. je nerozumne vrhnut sa do vztahu bezhlavo. inac to ani neviem pochopit, ved ked si nejaka zena uz cosi vytrpela s prvym partnerom, mala by byt poucena.... :frowning2:
ja som sa po rozvode do dalsieho vztahu vobec neponahlala. vlastne som na chlapov aj dost zanevrela. :confounded:
syn mal len 2 roky a nas zivot sa mi pacil. bola som slobodna, mala som klud a syn bol vynikajuci spolocnik. :slight_smile:
mala som aj nejakych napadnikov, ale nebola som pripravena.... az ked mal syn 5 rokov som jedneho spoznala.
nehral sa hned zo zaciatku na otca, ale povedal mojmu synovi, ze je jeho najlepsi kamarat. ked mohol, isiel pre neho do skolky a vzal ho na bobovu drahu, alebo inde, kam by mne nenapadlo...
bol taky fajn, ze sme sa po 2 rokoch vzali. nase manzelstvo je vydarene a vztah tychto dvoch chlapov je ok, aj ked obcas zaskripe ( vramci puberty). :sweat_smile:
2. bře 2010 v 08:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj všem,
Mám dost závažný problém. Před šesti lety jsem ovdověla, zůstala mi dcera, které byly tehdy tři roky.Našla jsem si přítele, s kterým mám druhou dceru. Zpočátku vše fungovalo dobře, ale teď se problémy stupňují. Můj přítel, mou starší dceru nesnáší, kritizuje jí za každou maličkost, zatímco mladší upřednostňuje. Dcera se léčí na psichiatrii, po těžkém zápalu plic se u ní objevila výrazná úzkost a pseudohalucinace. Mám strach o dceru, neboť její tatínek trpěl schizofrénií, ze které se sice vyléčil, ale může to být dědičné. Dcera má dodržovat duševní hygienu a máme udržovat klidné domácí prostředí.To však není možné, protože přítel jí stále něco vyčítá, nakzuje a to i když je hodná. Uznávám, že je trochu náladová a závislá na mě, bojí se spát sama a to z toho důvodu, že uslyší hlasy. Přítel jí to vyčítá a dost často jí schazuje. Já jí podle něj rozmazluju a možná má trochu pravdu, protože jí chci nahradit mámu i tátu. V posledních pár týdnech si ale na to dávám pozor a jsem více důsledná. K mladší sestře se občas nechová pěkně, protože jí závidí přízeň tatínka o kterou by ona tolik stála. Jinak přítel je pracovitý, hodný, ale tuto situaci nezvládá. Trápíme se všichni, nevíme jak z toho ven. Zajímaly by mě Vaše názory nebo rady. Co mám dělat já, protože jeho asi nezměním, je velice tvrdý, nekompromisní, pragmatický.Dceři je devět, vydržíme to do její plnoletosti?
25. čer 2011 ve 23:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek