Kdo žije s nevlastním otcem svého prcka?
ahojky,chtěla bych se zeptat jestli se tu najde mamča která taky nežije s vlastním otcem svého ďítěte.já jsem odešla od bývalého když malému bylo 8 měsíců.a žiju s novým přítelem už 8 měsíců.najde se tu taky nějaká????moc mě zajímají vztahy v nové rodině atd.díky
Přítel je o jejím zdravotním stavu informován, četl propouštěcí zprávu z psychiatrie, kde se léčila tři týdny. Tvrdí, že její zlobení nemá s nemocí nic společného.Jen trochu zazlobí a přítel je z toho úplně na nervy. Ale je to dobrý nápad, na konci srpna jdeme na kontrolu k psychiatričce, tak se pokusím vzít ho sebou. Ale takto se k ní choval již před nemocí. Chtělo by to odborníka, ale jak ho tam dostat? Nerad něco řeší často utíká ve svém volnu na chalupu.
@markketa je treba to rychle vyresit, protoze dcerka se musi ohromne trapit ☹ Myslim, ze pristup by mel hlavne zmenit tvuj pritel, ne ty. Pokud bude dcerka mit pocit, ze uprednostnujes pritele pred ni a souhlasis s jeho chovanim, tak ji muzes navzdy ztratit. Ja bych dala dceru na 1. misto, a zvlast kdyz trpi psychickymi problemy.
Ahojda,tak já žiju taky s mým nynějším manželem se kterým máme dvě děti,ale náš třetí nejstarší není jeho.Je ale fakt že ho tak hodně bere.Tráví s ním čas,hraje si s ním a taky se s ním učí a kupodivu se s ním chce Jaroušek mazlit pomalu víc než se mnou 😅 😉 .Je fakt že to pro mě bylo rohodující jaký vztah budou mít ti dva spolu...A vyšlo to.nemohla bych být s někým kdo by ho nebral ☹ .A nikdy jsem neslyšela nic co by jen lehce naznačovalo že Jára není jeho.Je prostě náš jako ti dva malinký 🙂 😉 .A taky mu i říká tati 🙂.Jelikož byl už dost velký,bylo mu 5 když s námi začal být,nikdo jsme ho do ničeho nenutili a on sám asi před rokem se manži zeptal jestli mu může říkat tati 🙂 Byli jsme z toho vykulený,protože jeho vlastní táta si ho pravidelně bere a mají hezký vztah 😉 .Máme teď úžasnou a šťastnou rodinu se třema zbojníkama 😀 !!!Jo a nynějšího manžu jsem potkala v práci 😉 .
@zuzik_p
Já dceru na první místo samozřejmě dávám, přítel tvrdí že za ním nestojím, že si dcera vše vypíská, a hledá oporu ve mě. On také nechce problémy, velice se kvůli tomu též trápí. Obávám se že však neumí být jiný. Vyrůstal v horách v tvrdých podmímkách a třemi bratry a nechápe ten náš ženský svět. Přitom na začátku vztahu byl úplně jiný. Hodný a pozorný. Včera večer jsme o tom všichmi mluvili. Dcera plakala a říkala mu že by si přála aby jí měl rád stejně jako mladší dceru, a že často kvůli tomu brečí, on jí odpověděl, že až se k němu začne chovat líp, on taky začne být hodný. Ptal se jí, proč nepřijde za ním, ona tvrdí že se ho bojí, že jí odmítne.Ona o něj skutečně stojí, on jí nevěří. Je pravda, že občas neposlechne ze vzdoru. Domluvili jsme se, že prázdniny budeme trávit odděleně. Já s dětmi doma a on na chalupě. Také hledám rodinnou poradnu nejlépe v Plzni, on ač nerad tak souhlasil že tam půjde.Chce to taky řešit, nevidí v sobě chybu, vidí chybu hlavně v dceři, ale ona je moc malá a není ani dost silná, není dospělá a nemá za tuto situci zodpovědnost. Jinak děkuji, že se mnou tuto situaci řešíte, jsem moc ráda za názory.
@markketa Jak to tak ctu, tak mi pripada, ze dcerce by stacilo, kdyby ji tvuj pritel objal a rekl ji, ze ji miluje stejne jako svou vlastni dceru. Problem je, ze pritel nechce videt chybu v sobe, ale hleda ji v dcerce. Presne jak pises, ona je jeste mala a evidentne touzi po jeho lasce a je zmatena. Deti jsou pouze obrazem svych rodicu, tento fakt by vsichni rodice meli prijmout.
@lucinda333 Ahoj, tvuj příběh je podobný tomu mému i když ten tvuj je starší a ja se chci zeptat jak jsi to vyřešila, jestli jsi dál s přítelem nebo jsi odešla, nebo to jeho chování k nevlastnímu synovi změnil a jste spolu.Já mám také 2 děti, kluky. S přítelem jsme spolu byly od Šimonovích 2 let a náš vztah nikdy nebyl úplně ideální ale byla jsem zamilovaná, když nastaly nějaké problémy tak jsem se chtěla rozejít ale jeho reakce byla že skočí pod kamion a brečel a sliboval a že mě a Šimona nechce stratit a tak jsem povolila a byly jsme spolu dál, i tak jsem pozorovala že Šimona bere spíš jako nutné zlo, prostě je můj a tak ho akceptoval, po 5 letech jsme spolu začaly bydlet a on začal být na Šimona dost přísný, což jsem ještě brala ale postupem času ho začal občas shazovat a dělat mu naschvály, dětský psycholog nám řekl že má nízké sebevědomí a musíme mu ho posilovat ala to přítel nikdy nedělal, spíš opak. Pak přišlo miminko naše společné, už když jsem byla v porodnici, tak mi Šimon pořád volal že to doma s ním nevydrží, že mu pořád něco provádí. Pořád jsem mu opakovala proč se k němu tak chová a postupně to přecházelo až v to že Šimon je spratek rozmazlenej, má poruchy příjmu potravy, chová se jak debil, patří do chlíva, je to blbec a já jsem prase když zapomenu plínu na přebalováku a kdyby nám to pořád nepřipomínal tak chcípnem ve špíně, musela jsem se ptát jestli můžu jít večer za kamarádkou, jestli je doma pohlídá a odpověd, že hlídat nebude že já jsem na mateřské a beru za to peníze, nesnáší moje kamarádky. Šimon už s ním sám nechtěl zůstávat doma, brečel a prosil mě at ho raději obvezu k babičce a já v tom lítala, babička když ho hlídala tak jí říkal že je debil, že ho nikdo nemá rád a bylo by lepší kdyby mebyl.Na štědrý den Šimon brečel a to mě fakt už došla trpělivost, řekl nám že jsme hamižný a myslíme jen na hmotné dárky a že je to komunistický režim a že příští rok si vezme malého a půjde k rodičům a já at si se Šimonem děláme co chceme. Pak Šimona poslal do prdele, když si chtěl odpočinout od učení, že spratek nebude pořád odmlouvat a když jsem mu řekla proč se k němu chová tak hrozně tak mi řekl že se bude chovat ještě hůř a já mu řekla že nebude a on, a co s tím jako udělám, že nic. A já udělala, řekla jsem dost a odešla i s dětma k rodičům a to chtěl ještě taky skákat z okna ale já už se nedala zlomit, ted mám podanou žádost o svěření do péče ale on mě psychycky týrá i tak, rozhodně mi to neulehčuje, je to týden co jsem od něj a neni to jednoduchý ale aspon jsme v klidu. Šimonovi bude 9 let a malému je 7 měsíců a taky jsem nechtěla trhat rodinu ale vím že by nás psychycky zničil, už jsem nemohla spát ani jíst a byla bych na prášky. Mluvily jsme s psychologem a ten mi dal za pravdu. Jestli chceš tak napiš, ráda bych věděla jak to s tebou dopadlo. 🙂
Víte po sedmi letech, to vůbec neni jednoduchý se sebrat a odejít, nebylo to jen špatný a on má psychický problém a měl by docházet k psychologovi a třeba by mu pomohl a bude se chovat líp. Možná bych tomu měla dát ještě šanci a když to nepujde tak opravdu odejít. Ale malého si i tak nechám svěřit do péče, kdyby náhodou. Prostě vůbec nevím co mám dělat, nechtěla jsem trhat rodinu a být sama se dvouma dětma.
@airusa psychicky problem ma momentalne hlavne tvoj syn a zrovna toto su veci, ktore ho ovplyvnia na cely zivot.. psychicke tyranie obvykle dieta poznaci tak, ze sa z toho nikdy uplne nedostane, dokonca z neho tiez moze vyrast tyran.. takze je sice pekne, ze chces dat priatelovi sancu, ale k psychologovi i ho mala poslat pred niekolkymi rokmi.. hlavne ak si dochadzala k psychologovi so synom a vedela si, ze potrebuje posilovat sebavedomie a chovanie priatela je nepripustne.. Ja verim, ze to po tolkych rokoch nie je jednoduche, ale mysli hlavne na deti a zariad sa podla toho, co je najlepsie pre nich..
Ahoj,
i já mám se svým nynějším manželem dítě s předchozího vztahu.Spolu máme ještě jedno,ale žádné rozdíly nedělá,syna si i osvojil,je zapsaný v jeho rodném listě jako táta 🙂
@markketa a co keby si priatel pohovoril so psychiatrom? mozno len nevie reagovat (zial dusevne choroby su stale vnimane ako nieco divne) a tvoje napominanie berie ako kritiku.. keby mu lekar vysvetlil, ako sa k nej spravat, tak by to mohlo zabrat.. drzim palecky..