Když kojení způsobuje deprese
Už dopředu čekám, že mě zřejmě většina z vás za to odsoudí, ale možná, že někdo měl podobné pocity a poradí...
Úvodem, v mém životě se mi nic nedaří, všechny partnerské vztahy krachují s tím, že ještě já jsem v nich za tu svini a chlap hrdina, že utekl. S posledním se soudím.... Ani bydlení a práce nejsou oblasti, kde by se mi nějak dobře vedlo. Tak jsem doufala, že by se mohlo povést alespoň mateřství. Něco, kde by se mi zase život zcela nepodělal. Jenže chyba lávky.
Už od narození se malá nechtěla přisávat a v porodnici jsem s tím dost zoufale bojovala. Doma jsem se jakžtakž kojila s tím, že mi malá vůbec nepřibírala. Musela jsem jí dávat odstříkané. Bydlím s matkou, takže flaška. Zatím malá snášela oboje, jak prso, tak lahev. Ale poslední dobou mi prso začala bojkotovat.
A já z toho jaksi šílím. Malé jsou tři měsíce. Když se mi nechtěla přisát, tak jsem ji nadávala, že je to svině zasrána. Nebavila se s ní a když jo, tak jsem ji říkala, že ji nenávidím. Všechno kvůli tomu, že si nevzala prso. Do toho se ve mně mísí pocity. Jsem naštvaná na sebe, že jsem nezvládla tlak ze strany matky a dovolila, aby ji dávala láhev bez ohledu na moje pocity. A také mám pocit naprostého selhání, že jsem neobstála v roli dnešní matky. Kdy, když nemá vaše dítě prso v pusince 24 h jako by žena matkou nebyla. Zároveň jsem naštvaná na matku, že ji dala hned flašku, aby měla klid.
Momentálně každou chvíli brečím, nejím, nepiji, nedokáži si na malou ani pořádně podívat, reagovat na její úsměv. Pořád myslím na to "nepřisávání k prsu". Někteří lidi mi sice doporučili šátek, ale ten se ukázal pro nás jako ne moc vhodná varianta. Laktační poradkyně nevím, jestli by mě dokázala pomoc a jestli by to bylo i vhodné, když mám z toho kojení takové stavy.
Takže by mě zajímalo, jestli se zastavuje laktace, pokud je ona příčinou depresivních stavů nebo se to zkouší nejdříve s léky.
Upřímně, když si vzpomenu, že bych nedávala ani odstříkané mléko, tak se cítím ještě hůř. Vyrovnávaly jste se někdo s pocity totálního selhání kvůli kojení? Prý mám být ráda, že mám mléko, že mám zdravé dítě a já kromě napsání této zprávy podstatě dokáži jenom brečet a čučet do blba...
@jipe díky, to jsem přehlídla☺
@sijane poporodní depresi je velmi obtížné zvládnout bez pomoci. Navíc ty, které se s ní setkaly, o ní nechtějí mluvit - je to "temná stránka jejich mateřství", za kterou se stydí a obávají se, že by to ostatní maminky nepochopily a odsoudily je.
Třeba tento článek dodá trochu povzbuzení, že nejsi "špatná", ale že potřebuješ pomoc: http://lucievlachopulosova.cz/d-e-p-r-e-s-e-ane...
Ahoj, napíši ti neco, co ti mozna pomůže. Ve 22.letech se mi narodila krásná holcicka. Moc jsem se na ni těšila. Porod jsme meli trochu hektický, ale dalo se to zvladnout bez jakýchkoliv léků. Bohužel malá se též špatně prisavala. V porodnici to bylo jeste dobre. Byla strane hodná. Spala, neplakala. A doma to zacalo. Pláč. Pláč, pláč. Moje psychika sla jiz prvni vecer doma do háje. Nejdříve paranoja, ze mala predtane dýchat. Neustale jsem stála nad postylkou. Pak přišly pocity, ze uz nikdy nebudu mít pritele jen pro sebe. Ceky dny jsem probrecela, ze jsem špatná máma, byla jsem nervózní. Na.pokraji zhroucení. Dokonce jsen jeden den dostala střídavě horecky a zimnice. Nemohla jsem ani vstat z postele. Pokazde, kdyz se malá zbudila, zachvátila me panika. Ta materska laska na prvni pohled uke tedy nenastala. Byla jsem jako stroj. Vedela jsem, ze ji musím nakrmit, prebalit, prevlect, ale vse jsem delala jen z povinnosti. Nekdy me popadly myslenky, ze odjedu někam pryč, nebo dokonce i tak šílené, ze se rozejdu s chlapem, protože bude mivat malou na vikendy a ja si odpočinu. Jednou odpoledne strane plakala a uz to nedavala. Zarvala hseme na ni co po me chce. Stale plakala. Položila jsem ji do sve postele a utikala se zavrit do koupelny a brecela jsem a brecela. A v tu chvíli jsem rekla DOST! Bala jsem se, abych ji nedejbože neublížila. Asi po 14.dnech jsem zaszavila laktaci, koupila UM a najednou neplakala ani mala (kdyz pominu koliky) ani ja. Pomalu se ma hlava dostávala z toho hrozného sverace. Ale stejne to trvalo minimalne rok, než jsem se uplne vyklidila. Byla jsem stale taková precitlivelejsi, nervóznější, ale bylo to sto a jedna. Noo jenze jsen poprve v životě zacala uzivat antikoncepci a zase to se mnou zamavalo. Pritel byl pro me nesnesitelnej, nemohla jsem ho ani citit =D vzetkla, podrážděnà... takze jsem ji vysadila a zase bylo vse zalité slunickem =) Takze ma rada zni. Nejsi spatna máma kvuli tomu, ze nekojis. Ba naopak chces pro sve dite klid a vyrovnanou mámu. Nic si nevycitej. Je nas vic, nez si myslíš. Jen tohle je téma, které je bohužel v nasi společnosti jeste celkem tabu. Drzim palce a snad jsem ti aspoň trošku pomohla. =)
Já bych ti radila vyhledat odbornou pomoc. Jinak být dobrá matka, neznamená, že musí mít dítě prs v puse 24 hodin. Dobrá matka, je i ta, která nekojí vůbec. To by ve světě, kde je mateřská pár týdnů a kojí se tam minimálně , byly asi samé špatné matky.
Kamarádka skončila 3 měsíce po porodu v Bohunicích☹. s kojením byl také problém, byla pak ošklivá i na děti, manžel jí odvezl k lékaři a bylo to na okamžitou hospitalizaci, pokud máš pochyby zajdi k lékaři.
Podobné diskuze
- Potíže s kojením. Poradíte mi, prosím?15
- 2 měsíční dítě se přes den stále kojí. Večer mi z prsou už neteče mléko. Mám ...1
- Večer nemám žádný vypuzovací reflex - je to konec kojení?10
- Kojím plus občas příkrm, pije vaše mimi také oboje?10
- Chci 7týd. miminku dávat v noci odstříkané mléko z lahve58
- Kojení - malý vypije málo mlíka, musím dokrmovat3
@panickatlamicka zakladatelka psala, že se s otcem soudí (zatím o určení otcovství), jestli jsem to dobře postřehla.
Jinak ohledně těch dávek určitě poradí OSPOD (orgán sociálně právní ochrany dítěte), možná bych popátrala i po nějaké např. neziskovce pomáhající matkám v nouzi a nezavrhovala ani ten azylák. Spolubydlení spíše s jinou maminkou, už jsem i tady na koníku viděla nějaké poptávky