Maminky "nestandardních" dětí. Poruchy komunikace

@mogo Ahoj, no v něčem mi připomíná i mého syna-cca od těch 2 let měl taky záchvaty vzteku, tehdy asi ne hodinové, ale později přitvrdil-tak kolem 2,5 roku. Tehdy se taky zdálo, že kvůli ničemu, ale jak začal víc mluvit, už z něj šlo dostat proč řve a důvod to vždy mělo. Má je teda dodnes (2 roky 10 měsíců), ale řekla bych, že se to malinko zlepšilo. Jinak poker face ne, i se směje, dělá rád blbiny, zase se ale moc nemazlí... Taky má trošku specielní zájmy, je hodně na techniku, teď začal skládat hodně puzzle... řady doteď nedělal, ale má tu např. takový ty příšerky z Lidlu, a ty si do řady staví. Podle mě je ale důležitý hlavně to, jestli si hraje výhradně tak, zě staví řady např., nebo si umí hrát i jinak-syn si hraje i symbolicky, hra na "jako" u nás dost frčí-jako jede autobusem, jako vaří atd., s autama i jezdí, parkuje... Občas i hopká s plyšákama a mluví za ně, ale to jen málo. Teď je posedlej Machem a Šebestovou, furt chodí a říká, že je Mach... Fňukání máme doteď taky, opakujeme mu, že když něco chce, má to říct jinak a většinou to nakonec zabere.
Problémy s jídlem taky máme-nejí vůbec zeleninu a běda jak najde kousek v jídle-hned ho natahuje na zvracení. Nesáhne třeba na mokrej kapesníček, taky ho natahuje, to samé třeba při smrkání...
Jinak u těch záchvatů mi přijde, že se to často stává, když on něco chce (zmáčknout tlačítko u výtahu např.), já to nerozpoznám a on vidí, že to nestíhá, třeba že ho zmáčknu já-chytne ho panika a neumí se prostě tak rychle vyjádřit, takže začne ječet-občas teda pomůže všeho nechat, dřepnout si k němu a nechat ho, ať mi řekne, co chce, říct mu, že počkám, až mi to řekne-když vidí, že má na to dost času, tak se i vyjádří většinou...
U vás mi to moc na autismus nepřipadá, ale já byla taky se synem u Mudr. Wavroszové, a docela mě uklidnila, taky jsem měla podezření, u nás by teda asi přicházel v úvahu jen asperger, na autistu by asi komunikoval moc dobře. Hodně věcí by u nás sedělo, ale v poslední době mi i trochu připadá, že se začíná celkem orientovat v některých sociálních situacích, se kterými by měl nejspíš jako AS problém, tak snad je to fakt ok...

@verbalinka
@teravo moc díky! já ho dnes nechala prvně celý den koukat na pohádky na počítači dle jeho libosti a jen seděla a přemýšlela /u studia 🙂/ a světe div se - žádný extrémní záchvat se nekonal...probírala jsem to i s rodinou a i když jim taky přijde hodně "divnej", myslí si, že je to prostě jen terorista. Nepřemýšlela jsem asi o autismu jako takovém, ale spíš o nějaké jeho formě, právě třeba asperger by mi docela seděl - když se ho na něco ptám, přijde mi hodně zmatený, odpoví třeba kladně a za minutu se rozmyslí a je to naopak, pak se do toho zamotá a už se začíná vztekat + teda ta hodně špatná sociální komunikace s vrstevníky kdy se naprosto straní - ale pravdou je, že na příbuzné reaguje lépe. problém asi bude, že jsem v pze sama, tudíž se s nikým z nich nevídáme často, jen jedné babi voláme každý den a na ní teda právě reaguje úžasně, tak mu to prostě jen asi všechno trvá dýl. jinak s autama i jezdí a když tu byl jednou děda a vykolej jim vlak, přijel jako se sanitkou a policajtama a malej od té doby dělá pořád "nehody"-takže ta hra jinak tu asi taky bude, ale on na nic jiného než na dopravní prostředky více méně nereaguje, takže to moc nepoznám :/ ...dnes se teda ani nepřišel pomazlit a to jsem asi podělala včera, kdy jsem ten jeho záchvat už nezvládla a navíc začíná řešit vše agresí. ale možná je to opravdu tím, že ještě nemluví. navíc nám to nefunguje dlouhodobě doma a teď jsme zase v té horší fázi a on mi přijde jako extrémní barometr domácí situace. plus problémy se spaním, kdy je unavený sebevíc a nespí a nespí a čím víc nemůže, tím horší to je. a fakt je, že takhle velký záchvat jde vždy ruku v ruce s tím, že nespal. navíc jsem koukala na pár zkušeností se vzdorem a o záchvaty, kdy děti bijou hlavou o zem apod. není nouze, takže mě osobně spíš jen vyčerpává ta délka a to, že to nemám jak řešit a musím čekat na odeznění. člověk začne spojovat vše se vším a je to... no tak jsem si to tady hezky okecala a dost jste mě uklidnily! ještě jednou díky. Jméno jsem si poznamenala a po poradě s přítelem tam možná zajdu pro klid duše, teď pořád jen sleduju co dělá a co z toho je ještě "normální" a co už ne a mám celý dny sevřenej zadek a žaludek a bojím se na něj i promluvit aby nezačal. a nebavím sama sebe a i ten společnej čas je pro mě utrpením...už bych si chtěla to mateřství užívat, ale za ty dva roky se mi to fakt ještě nepodařilo :( jen jste mě trochu vyděsily, že by mohlo být ještě hůř a přitvrdil by - to už si moc nedokážu představit...Můžu se ještě zeptat jak to v ordinaci probíhá? Je to pro dítě nějak extrémně zatěžující nebo je to rychlovka?

@mogo No že se straní vrstevníků bych v jeho věku vůbec neřešila, to je normální, a ty záchvaty, když je unavenej-to máme taky, hůř se to zvládá, dítě je pdrážděnější... nevím, to co píšeš mi přijde fakt celkem normální, jen se možná zaměř víc na to porozumění, když se ti zdá zmatený v odpovědích. Vím, že holky tu radily kartičky s obrázky, např. židle, lžíce, hrnek, měsíc a ptáš se "na čem sedíme, čím jíme, z čeho pijeme, co svítí v noci na nebi" atd. Nevím přesně, jestli už by to měl ve 2 letech dávat, syn to teda už zvládal, ale nevím jestli musí... No a ta hra-chce s tebou něco sdílet, ukazuje ti věci? Jinak vyšetření u nás bylo formou hry, občas splnil nějaký úkol/pokyn, nic zatěžujíího.

@teravo to je těžký, zjistila jsem, že když začne takhle zmatkovat a já se snažím ho zeptat co opravdu chce, vede to spíš k záchvatu-dřív pomohla otázka, zda mi to může ukázat, teď už to moc nefunguje a několikrát za den vím, že jsem zachránila takhle težkej záchvat tím, že jsem to prostě přešla a okamžitě začala s něčím jiným (a měla štěstí, že se chytil), obrázky jsem taky někde četla, na druhou stranu tam taky padlo pár poznámek o tom, že se dítě pak nesnaží dané věci ani pojmenovat. máme to takhle třeba s knihou aj., znak pro ní si určil kdysi tak nějak sám, ani nevím, kde to vlastně vzal, dvakrát tleskne, knihu jdeme číst minimálně 4x za den a doteď to slovo nikdy nevyslovil a pořád jen tleská jak šílenej nebo s ní rovnou mává. tak se bojím, aby se nezasekl úplně a nezačal mi místo odpovědí strkat pod nos při každý příležitosti pak tyhle kartičky. já mu nad obrázkama říkám pořád co co je - my chodíme i do knihovny 😅 (tam je blaženej), puzzle složí takovou knihu s asi pěti stranama po šesti dílcích sám a hned. a s ukazováním to máme právě tak, že on na něco ukáže a chce slyšet co to je...ale jen doma. venku se chytá opět jen na dopravní prostředky, ale tam fakt jen ukazuje a kňučí a neříká ani slova, který doma jo (třeba to auto, pope /láři/), prostě mi tak celkově přijde, že mám dvě děti - jedno venku a druhý doma, jsem proslulá v okolí, že mám dítě, co na nic nereaguje a nic neříká, nekonverzuje a se stejně starýma klukama se nekamarádí-v partičce 4 stejně starých kluků tady je vlastně jediný, který se naprosto straní když jsou společně...ale asi mám fakt jen štěstí v neštěstí, že ty okolo jsou asi dost extrovertní. přetahujou se o hračky, vodí se za ruce, žvatlaj, spojujou, pořád se smějou...můj je pořád jen u mně a kouká. od doby co chodí jsem říkala, že sním o chvilce, kdy by se moje dítě rozeběhlo a smálo se tak, jak to vidím neustále na ulicích okolo :/ připadá mi, že žije v neustálý depresi. taky se teď začal dost často bezdůvodně točit do kolečka. já prostě asi jen nevím, co běžně dělají ostatní stejně starý děti a co už ne. no, možná by to jeden rychlý pohled odborníka sneslo co, tak tohle málo, co můžu udělat pro uklidnění asi podstoupíme. a Ty s malým ještě někam chodíš nebo se to tou jednou návštěvou uzavřelo?

@mogo fakt klid. Syn byl úplně stejný 🙂 Taky se s kamarády vůbec nezapojoval. Od těhotenství máme dva stejně staré kamarády a on si s nimi nehrál, stranil se a oni řádili sami. Po čtvrtém roce se to začalo lámat a na dovolené, ve svých 4,5letech, už s nima řádil až moc 😀 Jinak já taky měla dvě děti, obrazně. Venku byl úplně tichej, zlatej, dokázal sedět babičce na klíně v cukrárně dvě hodiny a jen si sám kreslil, jezdil s autobusy, nebo se koukal (babička byla nadšená 😀 ). Po příchodu domů se změnil na šílené vřískající dítě, ukňourané, visící mi za nohu. Tohle se postupně taky změnilo a teď je otravnej i venku, blbne s kamarády, ale stále je dost přecitlivělý, tak dávám pozor, aby nebyl šikanovaný.
Moje máma byla pak z jeho ségry úplně mimo a nechtěla ji hlídat, protože ona byla a je pravý opak - sedět potichu v cukrárně, aby si babička vypila kafe, neexistuje.
Doporučuju zajít k psycho, ať máš jasno 😉 Mně to pomohlo. Sice už mi neporadila, co s ním, protože ne úplně pochopila, co je zač (on se prostě u autorit chová jinak), ale vyloučení autismu bylo příjemné. Říkala, že možná časem asperger, ale že se jí to nezdá. A měla pravdu, není ani asperger.

Holky, měla bych dotaz.
Laura má bez pár dní 2,10 roků a její řeč je dost chabá. Poslední dobou se teda zlepšuje, ale žádný zázrak. Už jsem jí objednala k Junkový, tímto děkuju za rady!! 🙂
Teď si ji sama zkouším z porozumění a třeba na dotaz "kde se koupeme?" jde a ukáže na koupelnu. Na dotaz "kdo je větší, jestli já nebo brácha?" ukáže na mě. Ale třeba jsem v troubě pekla štrůdl, vyndávám ho (předtím jsem ještě několikrát říkala, že je horký a že jíst ho zatím nemůže) a po chvilce ptám "je horký nebo studený" a ona říká "ne fufu" (neumí říct ani jedno slovo a fufu znamená, že je něco teplé a musí to foukat), takže vlastně řekne, že je studený. Vyndám věc z lednice a ona řekne, že je horký.
A teď by mě zajímal příklad - dokáže normální dítě v tomto věku pochopit informaci, ať se v tramvaji drží, protože může přes koleje běžet zajíc, tramvaj kvůli němu najednou zabrzdí a ona přeletí a bude mít bebí? Zajíce jsem tam nacpala, protože informaci bez zajíce nechápala vůbec, ale nakonec se zajícem taky ne a pak se ptala "kde je?". Syn to v jejím věku chápal. Možná toho na ní chci moc 🙂 Ale začínám mít pocit, že nastává problém, kdy ona málo a špatně mluví (opravdových slov má málo a samé nepraktické) a komunikace s ní a vysvětlování ne vždy pochopí. Syn včera řekl hlášku, že už se těší, až bude mít 4 roky a bude konečně mluvit 😀

Jsem maminkou dvojčátek, jejichž řeč je dysfatická. Ve snaze zajistit jim odpovídající péči jsem se nakonec stala praktikem AIT. Poslechový trénink je vhodný pro veškeré logopedické obtíže, PAS, dyslexii, dysfázii, ADHD a jiné poruchy neurologického charakteru.
Vice informací naleznete na www.ait-czech.cz, popř. zašlu na požádání email: Lenka@ait-czech.cz
Článek o AIT od ARI naleznete zde
http://www.autism.com/understanding_ait_summary
http://www.autism.com/treating_auditory

@teravo zaujala mne tvoje poznámka o tom, že malý doteď nejí kousky a také že nesnáší mokrý kapesník na rukou.
Já pořád řeším nejední mého syna (18 m, 16m korigo) - kousky nesnáší a doteď nevzal do pusy rohlík. Na US stránkách jsem našla info o tzv. poruše senzorické integrace, kdy děti nedokážou správně zpracovávávat smyslové vjemy, buď je extrémně vyžadují nebo se jich naopak bojí (časté to bývá např. u autismu, ale není to tak,že kdo má tuhle poruchu je autoaticky autista). Hodně častá je kombinace - problémy s jídlem (přecitlivělost pusy) a prolémy s "taktilní oblastí". tj. nesnáší špínu na ruce.
Můj syn odmítá kousky a nesnáší jídlo na rukách, pěnu ve vaně, plastelínu atp...
Chci se na to zeptat příště psycholožky (chodím s ním ke Kamile W. - je nedonošený).
Neptala jsi se náhodou na ty problémy s jídlem atp. někde odborníka? Nedávali to do souvislosti s tou nesnášenlivostí vjemů?

@josefina79 Ahoj, to s tím jídlem jsem asi špatně napsala, není to tak, že nejí kousky, myslela jsem tím, že nesní ani kousek zeleniny v jídle.... v zásadě je to tak, že prostě nejí nic "zdravého", z ovoce jen pár druhů, zeleninu vůbec, vařenou ani syrovu. Jak právě najde byť jen minikikousek zeleniny v jídle, natahuje ho na zvracení...Jinak ale jí normálně, jako normálně kouše maso, pečivo atd. Ale na ty vjemy obecně je hodně přecitlivělý, třeba když jsem utírala ze stolu polívku, co tam vybryndal, tak jak jsem to tím hadrem trochu rozmázla, tak prostě hodil šavli. Stejně mu právě vadí třeba ten mokrej papírovej kapesník na rukách nebo ubrousek, ale jen papír, mokrým hadrem klidně i sám něco utře. Vlhčený ubrousky mu taky nevadí... obecně umatlaný ruce nemá rád, ale zase na písku nebo prostě venku si normálně hraje, pěna ve vaně mu taky nevadí...I s plastelínou si hraje...ale zase třeba nechce smrkat, taky ho natahuje na zvracení, to nevím proč... Ke Kamile W. chodíme taky, chci to tam při příští návštěvě trochu rozebrat...

@mogo Tvůj syn mi připomíná naši Elu. Chovala se jako mimoň. Ještě teď se dokáže neskutečně vztekat kvůli pitomostem. Myslela jsem si, že čím víc bude mluvit, tak se to bude zlepšovat, ale moc to vliv nemá. Sociálně je prostě pozadu. Má lehkou smíšenou dysfázii. V něčem je hrozně napřed a v něčem dost pozadu. U nás je to sociálno a řeč. Ve školce se chová normálně, tam si to nedovolí, ale doma ? Takže u vás to nemusí být žádný autismus, asperger a pod. Ale dysfázie. Spousta dysfatiků má autistický rysy, jen u nich časem vymizí. U nás to bylo to, že vyžadovala věci na svým místě, stejný rituály, stejnou dobu na spaní, stejná cesta do školy. Nedalo se s ní nikam jezdit na delší dobu, víc jak hodinu v kočáře nevydržela. Výlety fakt nehrozily. Venku stačilo, aby na ní někdo cizí kouknul a začala se vztekat, nesnášela, aby na ní děti šahaly, nechtěla si s nima hrát, byla na ně agresivní. Tohle všechno už vymizelo. Ve školce jí děti mají rády, má tam i kamarády. S jídlem problémy neměla, ale spaní byla katastrofa. Teď už je to lepší. Do dvou apůl let se budila několikrát za noc, už jsem z toho byla na mašli.
Já bych rpo klid duše zašla budď k Wavroszcový nebo se objednej k Novákový na Petřiny. Tam jsme byli my, akorát má delší čekačky. Pokud chceš nějakej názor hned, tak běžte soukromně.
A samozřeujmmně, že děti jsou barometry, pokud vám to neklape, tak to dítě vycítí a podle toho se chová.
Já čím víc jsem z ní byla vystreslá, tak to bylo horší. Nám strašně pomohlo, že začala chodit do školky, že se ode mně trochu odpoutala a není už takovej mamánek.

@josefina79 Taky to můžou být ochrnuté orafacionální svaly. Mně se na tohle ptala jak psycholožka, tak klinická logopedka. Jestli neměla problémy s kousáním, polykáním, jestli dobře sála mlíko. Hodně to souvisí s poruchama řeči. Ela s tímhle nikdy naštěstí problémy neměla. Ale jazyk procvičovat máme kvůli nácviku některých hlásek.

Děkuji. My už u jedné logopedky byly, ale ta vůbec nepomohla. Řekla, že je v pořádku po logo-stránce. Pak jsem si od ní vyžádala zprávu a tam bylo napsáno, že kouše. Tak fakt nevím, na co myslela, když ji psala :(.
V lednu jdeme k Mgr. Palasové (doporučeno přes Kamilu W. a i přes @ivular).
Nejvíc mne baví, jak všichni říkají, neboj neboj, moc to hrotíš, on začne kousat a mluvit.... A když se jich zeptám, zda by jim u JEJICH VLASTNÍHO dítětě nepřišlo divný, že v roce a půl nekouše a neřekne ani BAF, tak na mne koukají jako puk, že asi teda jooooo.... Hlavně, že se všichni pořád "chlubí", jak JEJICH dítě krásně mluví a co všechno už umí .... a pokud člověk chce řešit, že jeho dítě je trochu pozadu, tak je hned za hysterku. ☹

@josefina79 Pokud se ti něco nezdá, tak to řeš a kašli na okolí. Jejich dítě to není a máma většinou pozná nejlíp, když něco není v pořádku. Já jsem Elu pozorovala od narození. Zmátlo mně, že po motorický stránce byla a je hrozně šikovná. Že brzo ukazovala, první slůvka měla taky brzo, o všechno se zajímala, tak mně nikdy nenapadlo, že hůř rozumí. Brzo chodila, nočník taky nebyl problém. Ale po druhým roce zásek a slůvka najednou nepřibývala, chovala se čím dál tím víc jako mimoň. Jediný, čím se fakt hodně odlišovala od sestry bylo to špatný spaní a že byla taková strašně dráždivá, startovací, pořád jakoby nenaladěná.
My chodíme k logopedce Hulínové, sem http://www.ms-skolahrou.cz/specialne-pedagogick... a pak chodíme ještě soukromně.

@peggy722 a jéjé tak to si dokážu živě představit. Já mám "permanentně nasraný dítě". Jakýkoliv sebemenší problémeček ho vyvede z míry. Nerada to říkám, ale je to fakt otravné.

Josefina79 mě poslala odkaz na tuto diskuzi.Máme chlapečka 21.měsíců donošeného trochu při porodu přidušeného.Trápímě mě ,že v jeho věku nechce nic kousat a jidlo sní jen ze lžičky ,rohlík ,chleba,sušenku nic neveme do ruky ,aby okoštoval jí všechno jen ze lžičky a to ho musím krmit sám lžičku odmítá vzít do ruk.Má strátu sluchu na obou uších 50db což není tak velká ztráta již máme 5.měsíc sluchadla,ale bez změny neukazuje nepostavy kostky na sebe ,nežvatlá ani nemluvy.Když řeknu u doktorky ,že nekouše mámvne nad tím rukou,že se to naučí ,ale furt žádné zlešení není ani tu pusu neotevře,když mu chci něco dát nemá zájem něco zkusit.Když se mu něco líbí tak dá ručičky jednu na horu druhou vypne k tělu a cely se třese a ,každy si myslí ,že mává jazyček má také povystrčeny trochu venku žádny doktor mi zatím neřekl proč.Už nevím na jakého odborníka se obrátit ,aby mi řekl co sním je nebo je to jen opožděny vyvoj.

@vrtelka To budou možná ty orafacionální svaly. Foniatrii už asi máte, takže zbytek psycholog a logoped. Jsou na to cviky, jak ten jazyk a pusu rozhýbat. Zatím můžete zkoušet foukat do bublifuku, větrníku, brčka. Je toho mnohem víc. Někdo tu dával kontakt na jednu paní, co se tím v Praze zabývá, ale nevzpomenu si na jméno. To že neukazuje, je docela průšvih. Reaguje na jméno ? A opravdu nevydává žádný zvuky, vůbec nic ? A to že nic nechce ochutnávat, je taky divný. Děti jsou od přírody zvědavý jako opičky.

Třeba tady jsou cviky http://clanky.rvp.cz/clanek/s/P/11151/OROFACION...

Na logopedii chodíme,ale není schopny cvičení jazykem to z opakovat nevyplázneho ani foukání mu nejde směje se nám,když foukáme a má s toho srandu.Vydává ze sebe zvuky jak kdyby šli z hrdla aaaa,hhhh .Na jméno se otočí,ale když se mu řekne ,aby třeba něco podal nebo někam šel tak nejde.Pozornost má třeba dobrou to si ho chválí,když mu dělaji Wera vyšetření sluchu a musí se soustředit na zvuk a koukat na zvířátko za odměnu to mu jde bezvadně.Rád si nosí i knížečky a prohlíží obrázky,ale to nese jednou rukou a střídási je obě ruce na ráz neumí používat.Po novém roce se budem domlouvat na konzultaci paní co se zabyvá orafacionální terapii Kijkové nebo tak nějak.

@vrtelka Tak snad vám ta terapie pomůže, ale stejně bych hledala psychologa. Podle mně má horší porozumnění, ale jak moc, to ti řekne psycholog. Protože pokynům typu dones, dojdi by už měl dávno rozumnět. Rodiče dost často mají zkreslený představy o svým dítěti a chce to někoho nezaujatýho. Já jsem si taky myslela, kdovíjak mi Ela nerozumí a ona umí strašně klamat tělem. Na první pohled by to na ní nikdo nepoznal, protože funguje úplně normálně jako ostatní děti ve školce. Ale v tom hlubším porozumnění není na 4 roky. Záleží na tom, na co se člověk ptá a hlavně jak. Ela má navíc mírnou poruchu pozornosti. Strašně snadno se unaví, činosti se musí střídat. Co jí baví, tak u toho vydrží třeba půl hodiny a co jí nabaví, tak chce odfliknout co nejdřív a jít od toho. Ale zlepšuje se to, asi vlivem školky.
V Praze to orofaciálku dělá pí. Matějíčková, jsem si konečně vzpomněla 😀 . Ten Alzheimer už klepe na dveře.

Jo a Ela taky mluvila strašně hrdelně, teď už to tak slyšet není. Ale co to přesně znamená si už nepamatuju.

Ahoj, prosím vás o radu. Může mít dítě s dysfázií naposlouchanou velkou slovní zásobu a přesto špatně rozumět? Nebo vcelku čistě mluvit (i R), zopakovat bezchybně básničku, ale jakmile dává nějakou větu sama za sebe, tak trochu uniká skloňování, občas špatný tvar slova např. místo odpadek, odpadka apod.

@petra4040 Může třeba u receptivní je to běžný a pokud by jí měla hodně slabou, tak to člověk moc nepozná. A vy něco diagnostikovanýho máte nebo je to jenom domněnka ?

@peggy722 hele, můj syn taky nechce ochutnávat z ruky :(. Poslední dobou tedy posun, že si občas aspoň jídlo do ruky vezme a očuchává.
Když jsem pročítala tyhle stránky, zaujalo mne, že @sisstin také zmiňovala, že Tygr jedl rohlík až cca od 1.5 roku. Pak mu tuším diagnostikovali orální hypersenzitivitu, není to tak Siss? Co tak čtu zahraniční stránky tak mi přijde, že to je případ mého syna. Jako malý byl na sondě a někdy se to prý stává. Co jsem pochopila, tak se to prý "odstraňuje" spíš tak, že se dítě musí zvykat na vjemy v puse a kolem pusy, než nějakým cvičením jazyka. Ale jsem absolutní amatér. Ta Mgr. Kejíková je prý absolutní špička, věřím, že @vrtelka pomůže.

Jinak nemůžete prosím poradit nějakou dobrou vývojovou psycholožku pro @vrtelka? Je z Olomouce, tak někoho z okolí. Vrtelka, držím palce, ať najdete někoho, kdo Vám pomůže najít tu správnou terapii pro Ondráška.

@josefina79 jo, ma ji taky 😉 jako s jidlem je to lepsi, hlavne ve skolce ji celkem slusne, ale jinak jako je doma v tom jidle rigidni, neji treba v restauraci nic, krome cheese v Mekaci, kdxz jedem k mymu priteli, musim brat sebou chleba bochnik, Lucinu a sunku, jinak by tam nic nesned atd 😉

@petra4040 u slabsi receptivni to muze byt presne, jak pises 😉

@josefina79 ale ted mi to prijde uz spis psychickyho razu, nez ze by mel tu pusu tak citlivou... Ale driv ji fakt mel hodne

@sisstin no to jsou vyhlídky :(
Hele, nepamatuješ si (vím, že to je pravěk 🙂), jak to bylo u Vás s tím jedením věcí z ruky? A do kdy jsi mixovala? Fanoušek nesnáší, když mu do pusy cokoliv dávám, takže si to k puse musí přiblížit sám. Takže je jasný, že to moc nedělá :(
Zvládá pouze mačkanou stravu s měkkými kousky. Nějaké žvýkání podle mého laického názoru začal provozovat až teď, dosud pouze polykal.

@josefina79 on prave s kouskama problem do 18 m nemel. Jedl teda jen kupovsny, ale proste jedl, pak v 18 m slus a temer do ctyr let nejedl fakt vubec nic skoro, treba zil jednu dobu jen z Brumiku, pak zas z jedny suchy housky denne atd. V ty skolce se postupne a velmi pomalu rozjedl, ted posledni rok tam ji vse az na sladky jidla, doma na mnozstvi ji normalne, ale samy chleby s lucinou apod.

@josefina79 ja se priznam, ze proste to jeho jidlo neresim, on by se z toho clovek s prominutim pos... Proste hlady neumre, vim, co ji, tak to mu kupuju a ve skolce ma pestrou a zdravou stravu...takze tak, doma ji jen maso s ryzi nekdy, nekdy polivku a jinak to jsou samy chleby s necim, jabka atd 😉