Maminky "nestandardních" dětí. Poruchy komunikace
ahoj holky 🙂 ráda bych založila pokec mamin, které mají jakýmkoliv způsobem "nestandartní" děti 😉 at už jde o opožděný vývoj, fyzické postižení či psychické 😉 ty denní starosti a radosti jsou přece jenom trošku jiné, než mají ostatní maminky "klasických" dětí a je dobré vědět, že v tom člověk není sám 🙂
syn má pravděpodobně vývojovou dysfázii s poruchou receptivní složky řeči, tudíž se u něj řeč nevyvíjí přirozeně jako u běžných dětí, zatím velmi málo rozumí, co mu kdo říká..jen odhaduje, nemluví vůbec... 😉 více zde https://www.modrykonik.cz/forum/show.php?vThrea... jinak je v podstatě jako běžné dvouleté dítě, co se týče projevů, sebeobsluhy atd. Ale stejně je to dost náročné...
takže maminky dětí s jakýmkoliv problémem šup sem 🙂
Ja mam i docela pro ten pohled zvenci pochopeni, protoze jsem si myskela neco docela podobneho, nez se to pak stane NEKOMU OSOBNE. Pak je vse jinak, a jak se clovek vzdelava ohledne pricin a prognoz, teprv zjisti, jak vsechno je. Osobni zkusenost je neprenosna. Pokud se vas to netyka, nic si o tom nezjistite, cili vite prd co co znamena v realu. O nejakem poskozeni mozku jsem nikdy nic nevedela a nezajimala se. Jak je pak vsechno jinak, kdyz jde o vase dite, toho jsem dukazem i ja sama.
@dencaf1 co znamená "svou leností dotáhla až k Vojtovce"? Ono dokáže třeba půlroční dítě být líne??? A na to funguje Vojtovka?
Ty jo, jestli Vojtovka funguje na lenost, tak už vím, co mi pomůže se dokopat k vyžehlení té hory prádla, co mám doma 🙂.
@josefina79 napiš jestli to u tebe zabralo zkusila bych to taky 🙂
@josefina79 hjuuuu, 14tt??? 🙂
No jinak holky, svagrovy o 3m holcicka pusu nezavre a Justyna opet nic, velmi sporadicky tata a nene, ale ze by nejak extra zvatlala, to fakt ne... :p
Mladsi, mi tam vypadlo...
@anlek - u nás to bylo tak, že syn se někdy po 4.roce jednoho večera rozbrečel ve vaně a nemohla jsem z něj dostat, co se stalo....až po chvilce z něj pomalu vylezlo, že pláče proto, že mu nejde se naučit vyslovit nějaké slovo a ptal se, jestli bude někdy mluvit jako ostatní děti....byl tenkrát jak hromádka neštěstí....tak jsem mu řekla, že někdy se stane, že někomu jde to mluvení hůř a že musíme hodně trénovat....to ho uklidnilo a pak už se tuším nikdy na nic neptal....o tom, že má dysfázii asi ví, chodil do speciální školky, teď chodí ve škole do logo třídy a tam jsou takové děti taky....a z různých hovorů doma i ve škole to slovo asi zná, ale nikdy se na to už neptal a neřešil....teď už mluví krásně, skoro už to není ani poznat, nicméně ačkoli vyslovuje pěkně, tak motoriku jazyka a pusy má celkově dost děsnou a teď nedávno zrovna říkala jeho paní učitelka (logopedka), že děti, které mají špatnou motoriku jazyka, ačkoli mluví pěkně, tak že mají problém s kousáním a polykáním....což by u něj docela sedělo, on než třeba zkouše maso, tak to je věčnost a pořád to v tý puse tak nějak divně převaluje....takže v logopedii se zaměřují teď hlavně na tohle.....
@sisstin @krystalka Dík, u nás totiž nikdy nenastalo, že by si syn stěžoval, že mu nejde mluvit. My znakovali, takže on si pomáhal znakama, dokud to nešlo bez nich. Že chodíme na logopedii, to chodí hromada dětí (no asi ne hromada od tří let, ale tenkrát by ho nenapadlo se srovnávat a i teď není logopedie pro něj ostuda, logopedka ho pořád chválí - taky je za co, zvládl toho dost, tak tam chodí rád). On si doteď neuvědomuje, když se zadrhává/koktá. Všichni mi říkají, že dokud si to neuvědomuje, tak jedině dobře. Mladší, který tu neplynulost řeči má také, tak si to uvědomil v necelých 4 letech - brečel, že mu nejde mluvit. Dysfázii určitě slyšel, všude, kde "ji řešíme" chodí a vždy se mluví před ním. Otázka však zatím žádná nepřišla. Ono možná trošku to bere, já cvičím mluvení, kreslení, ... A brácha také jednou bude muset, až bude takhle starý. Zas brácha cvičí puntíky - reflexní terapie, kterou nemá starší. Když byl měsíc v Žitné ve stacionáři, tak říkal doma bráchovi, až ti bude pět, tak také půjdeš cvičit mluvení do tý jiný školky. 😀
@sisstin Já si pořád myslím, že žvatlání není úplně směrodatné. Mám mladšího, který nežvatlal. Mě to tenkrát neděsilo, protože mě to nenapadlo sledovat, u staršího teprv v tu dobu jsme začínali mít podezření, že vše asi není ok, natož abychom tušili, že má VD a tím pádem víc sledovali mladšího a jeho vývoj řeči. Jediné, co možná nežvatlání způsobilo, že je u něj dyslálie. Ale to ti říkám na rovinu, to je sranda. Stačilo vyvodit jednu správnou hlásku, cvičit orofaciální cvičení a hromada hlásek naskočila sama. Už mu toho moc nechybí a to je stále ve věku, kdy by se u něj logopedie do pětileté prohlídky neřešila. 😉
Je tu prosím maminka z Brna s dítkem s vývojovou dysfázií ? Potřebuji se na něco zeptat a popřípadě se i sejít děkuji 😊
@anlek - tak to on se taky domlouval gesty a znaky, ty znaky si i sám vytvářel a my je odpozorovali, jinak byl mistr pantomimy, dokázal gesty vyjádřit téměř cokoli, když nedokázal předvést konkrétní věc, tak napodobil, co se s tou věcí dělá, byl fakt neuvěřitelnej 🙂 , ale problémy nastaly, když zkoušel říkat delší slova a ty si prostě nepamatoval a pořád je komolil...
@josefina79 To znamená, že pediatrička neshledala nic proti ničemu, dcera se jí jen nehýbala, prostě se jí z nějakého důvodu nechtělo, takže Vojtovka...
@josefina79 Eee jsem něco prošvihla ? 🙂 Obr gratulace.
@sisstin Přesně syn jedné známé má zase těžkou hypotonii, taky do roka jenom ležel a nikdo to neřešil. Sám nechodí ještě ve 3,5 letech.
@dencaf1 Takže jako sorry, ale plácáš nesmysly. Ty vyšetření děti nijak zvlášť neotravují a lepší pár vyšetření než něco zanedbat a pak to složitě dohánět a ani se to nikdy nemusí podařit. Buď ráda, že sama máš zdravý děti. A všichni tvoji známí taky. O problematice evidentně nevíš vůbec nic.
@dencaf1 to mi připomíná, jak pediatra také na mém synovi nikdy neshledávala nic divného. Pak v 8-9 měsících, kdy se pořádně ani neotáčel, tak jsem se s ním dostala na rehabilitace a ejhle. Pohybově odpovídal na 3 měsíce.
V roce, kdy byl zabrzděný nejen fyzicky, ale i mentálně, tak mi stále pediatra tvrdila, že je OK. No o 3 měsíce později po vyšetření klinickou psycholožkou jsme se dozvěděli, že ve většině dovedností odpovídá tak na 11 měsíců (opoždění o 4 měsíce) a v porozumění tak na 6 měsíců (takže v podstatě v roce a čtvrt vůbec ale vůbec nechápal, že mu něco říkáme ... žádné ham, koupání, paci paci ... to mu nic moc neříkalo).
Ale podle pediatry byl úplně OK, jenom trochu línější.
@peggy722 neprošvihla nic 🙂 . Já to nikde neventilovala. Ještě teď mám zadek stažený a budu ho mít, do té doby, dokud neporodím.
NT screening mám za sebou, vše OK, až na testy na preeklampsii. Tam mám riziko preeklapsie před 32tt 1:21, před 37tt 1:7. Takže k narozeninám dostanu tlakoměr 🙂.
Holky, myslete na mne, držte nám palce, ať to dopadne. Díky 🙂
@josefina79 Tak to chápu. Já měla staženej zadek u Ely taky až do porodu. Já měla preeklampsii u Lucky, u Ely bylo všechno v pohodě. Tlakoměr jsem doma měla taky, ale vůbec jsem ho nevytáhla. Budu ti držet palce, aby bylo všechno v pořádku. Někdy bysme se zase mohly vidět. Lůca bude jako obvykle prvních 14 dní na táboře, Elča ve školce, ale asi jí budu dávat jenom na dopoledne. Mmch byly jsme v úterý u koní a už zase nějak smrká. Takže asi nějaký alergie, doufám, že ne na kočky, protože to teda fakt nevím, co bysme dělali s chudákem Tomíkem.
Holky, tak u nás v pátek poslední třídní schůzka, i druhou třídu končíme se samými jedničkami, zatím v podstatě žádný problém, občas trochu zaváhá u slovních úloh, než si přebere, co má vlastně počítat, ale jinak dobrý 🙂 , příští rok už budou mít víc učiva, víc hodin, už nebudou mít jednu paní učitelku na všechny předměty, tak jsem zvědavá, jak se s tím popasujem 🙂 . Tak teď už jen pár výletů, poslední dvě lekce plavání a hurá na prázdniny! 🙂 Jiřík už nedočkavě počítá dny, které zbývají do konce roku 🙂
Ahoj holky. Vím, že tato diskuze je primárně o dysfázii a problémech v oblasti vývoje řeči. To my nemáme, syn mluví dobře, spíš byl dlouho napřed. Ale hodně se tady taky řeší Aspergerův syndrom, opakovaně jsem k tomuto tématu zkoušela hledat něco na fóru a vždy mi vyskočí tato diskuze, kde je toho snad nejvíc. Chtěla bych znát váš názor, případně doporučení. Pokusím se nepsat román.
Syn, nyní 3 roky a 2 měsíce, je odmalička náročnější. Nejdřív jako miminko byl velmi dráždivý, neustále plakal, první půl rok až rok byl opravdu peklíčko. Neodložitelné děťátko. Jak byl u mě v náručí, tak ok, jakmile jsem se vzdálila třeba jen na WC nebo k ledničce - řev a řev. Také velmi citlivý, všechno ho vylekalo, hlavně zvuky (to přešlo po roce a půl, teď taky nemá rád hlasité zvuky, ale nebrečí, spíš ho to jen prudí, když děti třeba hlasitě výskají, křičí). Zoufale špatně spal - v kočárku jen za jízdy, v noci se budil třeba i 9 x za noc. Motorický vývoj ok, psychosociální bych řekla taky celkem, i když většina dětí v okolí byla v tomto ohledu šikovnějších (dělali věci typu papa, jak jsi veliký o nějaký měsíc dřív a hlavně velmi ochotně). Nicméně do roka ukazoval, napodoboval, mával (ne extra ochotně, ale ano), řeč super, měl na roce 20 srozumitelných slov, které správně používal, uměl na požádání zvuky mnoha zvířátek. Do roka a půl docela ustoupila ta dráždivost, vypadal zcela standardně, spíš velmi šikovný, spojoval slova v jednoduché věty, nestyděl se, nevadili mu děti ani dospělí. Přetrvávala ale ta citlivost, úzkostnost. Okolo roku a půl ale začal problém s vrstevníky (po několika běžných dětských přetahovačkách v mat. centru, u kamarádek apod.), začal se jich stranit, okolo 2 let panikařil, jakmile se dítě přiblížilo, odmítl jít na pískoviště/klouzačku apod., pokud tam bylo více než jedno dítě, jakkoli byl doma ukecaný, komunikativní a zvídaví, na hřišti jak když utne. Zaraženě seděl u mně na lavičce a křečovitě se držel. Pokud si hrál a přišlo cizí dítě, ztuhnul a čekal - nechal si vše vzít, strčit do sebe apod., jen pasivně čekal, co se stane. Začal se stydět dospělých, odvracel se a někdy i vztekal, jakmile na něj někdo promluvil. V kroužku nespolupracoval a chtěl jít vždy raději domů. Ke třetímu roku zlepšení. O děti asi má zájem, s těmi, které velmi dobře zná a s těmi staršími si hraje, s vrstevníky ale v podstatě nekomunikuje. Pokud jde o větší kolektiv, jen zaraženě sedí a zamračeně kouká, případně mi visí na noze. Pokud jde o situaci jen on a jiné dítě, tak je dost pasivní (jen kouká, nemluví), ale je vidět zájem - pozoruje ho, neutíká, ale třeba na otázku nebo výzvu ke společné hře nereaguje (přestože jsem si jistá, že rozumí a mluví doma v rozvitých souvětích). Když se rozkouká, je to někdy lepší, někdy ne. Občas překvapí, že třeba to cizí dítě i sám osloví (to se stalo tak 2x - 3x), ale třeba taky dost mimo kontext a děti pak nereagují. Jinak ale má kamarádku, kterou vídáme od miminka a tu miluje a krásně a dlouho si spolu hrají a často ji vyžaduje (ať k ní jedeme na návštěvu apod.). Jenže ona je hodňoučká, přizpůsobí se mu ve všem. Všimla jsem si taky, v té komunikaci s vrstevníky, že moc nepoužívá řeč, i když mluví, místo toho třeba začne říkat nesrozumitelná vymyšlená slova, nebo nereaguje na to, co řeknou, nebo úplně neadekvátně. Prostě je trochu mimoň. Ostatní děti třeba ani nemluví tak dobře jak on a stejně mi přijdou v těch sociálních situacích mnohem lépe orientované. Taky mu zůstala ta citlivost a úzkostnost, takže dost často brečí (ne bez důvodu, ale kolikrát fakt kvůli maličkosti, př. trošku polité tričko, počurá si trošku ruku apod.) nebo se vzteká a pořád se drží u mě nebo jiného dospěláka, neznám zdrhající dítě, moje poslušně ťapká u nohym nejlépe za ruku (bohužel ne proto, že by byl tak super rozumný a vychovaný, ale prostě protože se bojí), doma nezřídka odmítne zůstat sám v místnosti, pokud si například potřebuji odběhnout vyčistit zuby do patra, v cizím prostředí se absolutně sám nepohybuje.
Myslíte, že AS je možný i když vlastně nemá jiné příznaky než tu úzkostnost a sociální stránku (četla jsem kde co a on opravdu nic jiného nemá)? Myslíte, že ta sociální stránka může být opožděná jen z důvodu té úzkostnosti? Já fakt nevím, někdy mi přijde úplně v poho, ale když ho vidím mezi vrstevníky, tak mi ty problémy v soc. oblasti fakt přijdou celkem výrazné.
Co si o tom myslíte? Přeháním, nebo je důvod k obavám. Objednali byste se na mém místě někam na konzultaci (příp. kam v Praze?). Skoro bych ráda zatím vynechala APLA, kvůli čekačkám a také kvůli tomu, že se mi i dle této diskuze zdá, že oni v pochybnostech spíš tu diagnózu aut. dají, než nedají. Nebo mám počkat, jak si povede ve školce (nastupuje v září jen 2 dopo v týdnu do lesní školky do třídy o 16 dětech a do věkově smíšeného kolektivu)? Děkuji předem za všechny názory.
Ahoj holky jdu se pochlubit. V pondeli jsme byly na kontrole u Novakove. Honzika moc chvalila odpovida sirsi norme. Neco na 4 roky,neco na 4.6 a i na 5 let to zvladl. Jen rec neodpovida veku nepouziva si,se ale jde mu rozumet dobre. Kontrola za rok. Dnes na hristi si hral s holcickou a dokonce si povidali. A 'varil' jinejm maminkam kafe a hezky jim rekl tady mate kaficko 🙂 jen me dojala maminka jine holcicky taky dvoulete kdyz se Emicky ptala jestli ji nevadi plinecka. Jeji ji nemela a hned se cvicne pocurala. Ale koukala kdyz mi ema v cele vete neco rekla. Ema chodi na nocnik jen kdyz ma saty a je naha jinak si nerekne,ale neresim ma cas.
@veru_veru - ahoj, jak to tak čtu, tak kromě té řeči, která u nás nebyla ok (dysfázie), je to jako kdyby jsi popisovala mého syna....byl úplně to samé, fakt do detailu, s tím spaním, hřištěm, vztahem k dětem.....do školky tedy chodil do speciální, dali jsme ho tam hlavně proto, že špatně snášel větší kolektiv a tady bylo jen 10 dětí ve třídě, což mu naprosto vyhovovalo....jinou diagnózu, kromě dysfázie nemá, ale dodneška mám pochybnosti, jestli tam nějaká PAS přece jen není....ale postupně se to s věkem zlepšuje, sice pomalu, ale pokroky dělá pořád....tak už to u odborníků nijak neřešíme, pořád je úzkostnější a takový trošičku "jiný", ale už funguje docela dobře.....je takový citlivý, má velkou fantazii, je dobrý v matematice..., teď je mu 8 let, chodí do druhé třídy (logopedické), kde je 8 dětí ve třídě a zvládá výborrně....nicméně ve třídě o 30 dětech bych si ho fakt nedokázala představit....to by pro něj bylo asi docela peklo, ve velkém kolektivu se hůř orientuje a vadí mu třeba i větší hluk....
@veru_veru - jinak, počkala bych, jak to bude vypadat ve školce, třeba se to časem bude zlepšovat....ono mně to tak přijde, že v podstatě je mi k ničemu vědět, že má takovou nebo makovou diagnózu, důležité je, nějak s tím pracovat, najít způsob, jak s ním jednat a snažit se ho postupně pomaličku začleňovat a hlavně mu dodávat jistotu, ukazovat mu, jak má různé situace řešit....
@krystalka Děkuji moc za názor. On mi doma připadá úplně v pohodě, že si vždy říkám, že fakt jsem blbá a přehnaně úzkostná já, že je normální. On třeba v řeči hodně rozumí i náznakům, metaforám, chápe vtip, ironii. Kolikrát s manželem před ním řešíme něco, co předtím nechceme říct úplně na plnou hubu, tak mluvíme v náznacích a on je perfektně orientovaný a přesně pochopí pointu. To mi přijde třeba dost neautistické. Ale zas v tom sociálnu. Teď jsme měli úvodní schůzku do školky a za celé 2 hodiny se od nás nehnul - nešel si tam hrát, ostatní stejně staří kluci šli, většinou si nehráli spolu vzájemně, ale alespoň šli prozkoumat hračky, průlezku apod. Ona je to lesní školka, což by mu mohlo vyhovovat, že to není uzavřený prostor se spoustou lidí, není tam přehnaně podnětů. Dětí tam bude 16, ale věkově smíšený kolektiv, takže by měl být čas i na individuálnější přístup. A bude tam chodit jen na dvě dopoledne. Ale stejně mi přijde, že to nejspíš nedá. Neumím si ho tam představit ani trochu. 😒
Já taky nepotřebuji vědět diagnózu pro diagnózu, ale právě kvůli tomu, jak k němu přistupovat. Někdy si říkám, zda nebýt přísnější, ale nejsem si jistá, zda bych prostě nešla přes jeho limity, přes něco, co on nemůže změnit. No a pak kvůli té školce, že jo. Pokud sám nezvládne normální školku, tak nějaký papír budeme potřebovat a řešit to.
Vy jste byli v kolika letech na nějaké diagnostice? A kde? A nemůžou být u vás ty projevy prostě jen k té dysfázii, i když už zbytkové? Já fakt nevím. On je taky dost jak já, co si jako dítě pamatuji. A vyrostla jsem z toho, jsem si jistá, že žádné PAS určitě nemám. Já zas nechci, aby měl diagnózu zbytečně, jsme tady na vesnici, jak dám do školky/školy papír, že má nějakou PAS, tak už se té nálepky nezbaví, i kdyby z toho vyrostl...
@veru_veru - my jsme se byli poprvé poradit u logopedky ve 3 letech, protože téměř nemluvil, měl pár slov, převážně zvuků zvířátek a citoslovců, nerozuměl mu kromě nás nikdo....od 3,5 jsme chodili pravidelně na logopedii do SPC, na foniatrii mu napsali tu dysfázii a psycholožka pak už jen potvrdila....ve 3,5 začal teprve spojovat dvě slova dohromady - máma hají....apod....v té době fakt školka nehrozila, dětí se bál a nedal byl v té době žádnou školku, našli jsme mu takovou soukromou miniškoličku, kde bylo jen 5 dětí a kde se pomalu otrkával, navíc paní tam s nimi dělala spoustu věcí, hodně i montessori, bylo to fakt super, přesně to, co potřeboval.....další rok, ve 4,5 pak nastoupil do té speciální školky, kde jich bylo 10 ve třídě, klasická by pro něj ani potom nebyla...., dodneška je citlivý na hluk a ruch kolem sebe apod.... do té speciální jsem ho dala sama od sebe, protože jak jsme tam chodili do toho SPC, tak jsem měla možnost pozorovat, jak to tam chodí, zatímco on byl u logopedky....a moc se mi to líbilo, jak tam s nimi pracovali a celkově ta atmosféra....přijetí nebyl problém, protože diagnózu měl.... Jinak já už žádnou další diagnostiku neřeším, ale celkově se o ty věci kolem PAS hodně zajímám, protože mi to pomáhá pochopit, proč se možná někdy chová tak, jak se chová a co by mohlo fungovat nebo mu nějak pomoci....a s ním je to pořád tak trochu jak na houpačce....má období, kdy si říkám, že už z toho všeho vyrostl, dozrál apod.....a pak mi pár dalších dní předvede takové chování, že si říkám, že je úplně mimo a metodou pokus omyl hledám přístup, který na něj bude fungovat.....a ono to třeba funguje dvakrát, třikrát a počtvrté zjistím, že už to najednou nefunguje a hledám zase jiný způsob....beru to tak, že on mě má asi něco naučit, něco mi ukázat.....a naučil už mě toho ostatně víc než dost 😉
@peggy722 ahoj! Vidět bychom se určitě mohly a měly. Píšu SZ.
Já mám pocit, že pokud sem někdo přijde, kdo má dítě "standardní", ikdyby třeba lehce mimo tabulky, tak je bez šance vysvětlit ...