Maminky "nestandardních" dětí. Poruchy komunikace
ahoj holky 🙂 ráda bych založila pokec mamin, které mají jakýmkoliv způsobem "nestandartní" děti 😉 at už jde o opožděný vývoj, fyzické postižení či psychické 😉 ty denní starosti a radosti jsou přece jenom trošku jiné, než mají ostatní maminky "klasických" dětí a je dobré vědět, že v tom člověk není sám 🙂
syn má pravděpodobně vývojovou dysfázii s poruchou receptivní složky řeči, tudíž se u něj řeč nevyvíjí přirozeně jako u běžných dětí, zatím velmi málo rozumí, co mu kdo říká..jen odhaduje, nemluví vůbec... 😉 více zde https://www.modrykonik.cz/forum/show.php?vThrea... jinak je v podstatě jako běžné dvouleté dítě, co se týče projevů, sebeobsluhy atd. Ale stejně je to dost náročné...
takže maminky dětí s jakýmkoliv problémem šup sem 🙂
@sisstin Já Ti nevím Teri, když vidím i tu jeho mizernou hrubou motoriku.. Jen je mi divný, že byl vždy motoricky naprosto v normě nebo i napřed, ale zhruba v 18 m se natvrdo zastavil a ta stopka trvá doteď. Nechápu proč a jsem z toho už lehce nervní 😠
Ještě se zeptám, když říká "o" pokaždý, když tohle písmenko vidí, to asi není slovo, že? Už fakt nevím, kde ty slova nahonit.. 😅
@speedygon - aha, my jsme byli na foniatrické klinice v Žitné, na Praze 2, chodíme tam jednou za půl roku, i když ten Motol bychom měli prakticky za rohem 😉 , ale Jiřík už je tam zvyklý... Jinak - to právě byla výhoda s těma nemocema, že v té miniškoličce bylo jen pár dětí a navíc to fungovalo jen na dopoledne, takže tam chodily vlastně jen děti, co měly maminky doma, takže je mohly hned nechat doma, když byly nemocné...tudíž tam Jiřík nemocný nebyl vůbec, nebo jen pár dní rýmu, kterou ale většinou chytil někde jinde 😉. Na hřiště jsme chodili taky, ale Jiřík se dětí tehdy dost bál a neuměl s nimi vůbec navázat kontakt, jen je pozoroval a v té školce mu mezi těmi 3 dětmi bylo fajn, postupně si na ně zvyknul - jak s nimi jednat a nebylo jich tam 25 jako v normální školce, tu by nedal možná ani teď 😒 . On byl tenkrát už i přijatý do klasické školky, ale přes prázdniny jsem to pak zrušila, protože jsem viděla, že to prostě nepůjde....no a zrovna to září kousíček od nás otevírala paní tu miniškolku, tak bylo jasno 🙂. Ale já jsem k tomu neměla čerstvé mimčo, to je fakt, to už je pak organizačně náročnější 🙂
@speedygon - jinak, ty jsi tu myslím psala, že bydlíte na Andělu, viď? My bydlíme jen kousek dál - nad Krematoriem Motol, to je od Anděla kousíček tramvají, přes Anděl jezdím do práce, přesedám tam na metro 🙂 , tak bychom se třeba mohly někdy sejít a jít na hřiště nebo tak...my jsme tedy časově tou školkou a mou prací dost vytížení, ve všední dny se někam dostaneme nejdřív po 15.hodině odpoledne, vikend mám volný jen jednou za 14 dní....ale v létě nebude Jiřík chodit do školky, je celé dva měsíce zavřená, takže toho času bude určitě víc 🙂
@speedygon - Jiřík tam chodil loni, teď od září chodí do speciální MŠ je to jen kousíček pod Motolskou nemocnicí, je jich ve třídě jen 12 zapsaných, takže reálně většinou tak max 10, 2 paní učitelky a asistentka. Do té miniškolky chodil sem www.mcstodulka.cz , platili jsme tam 300,- za dopoledne (tj. za 3 hodiny), není to úplně málo, ale jednou týdně se to dalo zvládnout a fakt mu to moc pomohlo...navíc nebyl problém se dohodnout, když jsme kvůli mojí práci potřebovali přijít o 20 minut dřív, paní to má v rodinném domku a je moc fajn 🙂 . Ale vy byste to asi stejně měli dost z ruky, i když autem by to bylo v pohodě, my to měli jen kousek pěšky, teď do té speciálky jezdíme dvěma autobusy, ale jsme tam do 25 minut, takže taky dobrý 🙂
V Řepích jsem právě našla jednu speciální, která má více odnoží(nebo jak to nazvat)...a dokonce otevřeli i třídu pro autisty...ale jinak tam mají děti s problémy, jako má např. Lenička....
@speedygon - o té školce v Řepích vím, my jsme zvolili tuhle, že jí mám pak na trase do práce a tak nějak dopravně lépe dostupnou - my nejezdíme autem...Tady v tom Motole mají převážně děti s řečovými problémy, dysfáziemi, hyperaktivní, i pár autistických dětí, lehčí mentální opoždění...jsou ve třídách různě namíchané, ale vždycky tak, aby ta třída byla schopná fungovat...ta asistentka je tam v každé třídě hlavně pro 1-2 děti, co to potřebují, když je možnost, tak pomáhá i ostatním....Jiřík je tam hrozně spokojený, hned první den si našel kamarádku (a co je u něj co říct), jezdí na koníky na hipoterapii, chodí tam canisterapeut s pejsky, logopedka si ho bere jednou týdně rovnou ze třídy k sobě do pracovny, plus jednou za 2 až 3 týdny k ní jdu s Jiříkem i já na konzultaci - fakt mu to tady sedlo perfektně, stejně tak jako předtím ta miniškolka.... 🙂
@sisstin - já myslím, že spíš ne...on se s těmi dětmi baví rád, to jo, i někdy ten kontakt navazuje sám první, ale přece jen je to pořád malá skupinka, pro něj dobře známá a přehledná....jako oni se tam taky na některý činnosti občas smíchají s vedlejší třídou, ale ne moc často a já na něm třeba vidím, že ho pořád trošku rozhodí třeba i to, že když jdeme brzy ráno, tak si je přebírá paní učitelka z vedlejší třídy, než přijde ta jeho a i když jí zná, tak to na něm stejně vidím, jak znejistí....navíc on zrovna nemusí mít kolem sebe veliký dav a rámus - bývá z takového prostředí hodně unavený a rozhozený. Ale hlavně má pořád trochu problém s tím soustředěním, když okolo něj někdo je, takže pak pořád jen kouká kolem sebe a je roztěkaný a nesoustředěný, vůbec nevnímá, co se po něm chce...a vůbec si neumím představit, co by to udělalo mezi 25 dětmi 😒 ....přitom když se s ním pracuje individuálně, tak se soustředí dobře... Jako on by to v té třídě asi nějak přežil, ale bylo by to pro něj strašně psychicky náročný se v takovým množství lidí zorientovat a trošku projevit, takže by se radši neprojevoval vůbec...on prostě momentálně pořád ještě potřebuje té pozornosti víc, než by mu mohla učitelka v klasické třídě dát... Takže čistě teoreticky - možná že on by tu běžnou třídu už dal, ale jemu by to nedalo vůbec nic, takže zůstane tam kde je 🙂
dneska šel opět s Lucinkou a neříkali si nic, prej 😅 😅 😅 jen ahoj 😅 😅 takže klasika. Jinak on s nima celkem mluví jako přeze mě, ale jak je někde sám, tak to tak na 99% mlčí 😅 jsem se ho ptala proč a prej "ve školce nic neříkám, prostě to tak je"..no a konec 😝 😅
@sisstin - tak to já mám pocit, že právě čím míň má těch dětí kolem sebe, tím víc s nima komunikuje, má na to víc klidu, je to pro něj přehlednější. On právě když má kolem sebe moc lidí a podnětů, tak musí pořád sledovat co se děje kolem a kolikrát na něj musíme promluvit několikrát, než nás začne vnímat a stejně mu to pak pořád odvádí pozornost jinam...
Jinak já teď s ním mám ještě jeden problém, ale to vůbec nevím co s tím - on doma mluví v jednom kuse, používá rozvinutá souvětí, fakt už je to pěkná řeč, i kolikrát mluví hodně čistě - ale když je na logopedii, na foniatrii, u psycholožky, u dětské dr. apod., tak odpovídá pomalu šeptem, totálně znejistí, jestli to říká dobře, odpovídá jedno nebo dvouslovně...no a já jim tam potom můžu vykládat jak chci, jak moc se v té řeči zlepšil a co všechno už používá, ale když ho oni pak vidí, tak vypadá jak opožděný a podle toho pak vypadají i ty zprávy z vyšetření ☹ . Někdy už jsem z toho fakt nešťastná, protože jemu to opravdu pálí dobře, je hodně empatický, používá už docela složité výrazy a naprosto trefně komentuje různé situace, až jsem kolikrát paf z toho, co všechno mu docvakne....no, ale když jim tam potom předvede, to co předvede..... co s tím? U něj je to asi tím, že je nejistý a pořád potřebuje potvrzení že to dělá/říká dobře a pak teprve může pokračovat.....
@krystalka a to potvrzeni chce furt,ted u Baslika mel priazovat kratkou a dlouhou slabiku a schvalne jsme mu to nemeli potvrzovat,tak proste to nedelal,vzdycky to dal mysi nad spravnou odpoved a kdyz jame mu to neodsouhlasili,tak to zas dal zpet a zacala se mu klepat brada 😝
@sisstin - no, přesně, Jiřík třeba posledně u logopedky dělal časové posloupnosti, někdy mu to ještě moc nejde, ale třeba i obrázky, které už zná a uměl to, tak tam to prostě dělá váhavě, vypadá u toho značně nejistě a jak ho nepodpoříme, tak ve finále to i pomotá, přitom to třeba doma uměl v pohodě 😒
@sisstin - no, já už teď jasně vidím, že právě kvůli té sociální a emoční nestabilitě mu ten odklad do školy na 100 procent dám...i když přemýšlím, že u něj to částečně může být i zděděný povahový rys, já byla a ještě i teď často jsem taky taková - prostě se dokážu uvolnit, odvázat a předvést, co ve mě skutečně je, jen v úzkém okruhu mně dobře známých lidí, před kterými nemám zábrany - prostě doma bývám úplně jiná, než mě znají lidé na veřejnosti...
Holky ahoj, nějak sem nestíhám zajít, teď jsme hodně venku, využívám toho, že je pěkně a Lukin je šťastnej na hřišti, včera jsme byli dopoledne i odpoledne a už si docela pěkně hraje s dětma, vydrží dlouho na písku, loni jsem ho tam vůbec nemohla dostat, pořád sleduje, co dělají ostatní děti a zkouší se nějak s nima do hry zapojit, nejraději si kope s balónem, i třeba s úplně cizím chlapečkem, opakuje věci, co dělají ostatní, úplně mi tím udělal radost...
Jsem myslela, že se z něj přes zimu stane úplnej asociál, ale myslím, že to bude jen a jen lepší to sociálno... Jen si teda nepokecají... 😝
Nová slova nepřibývají, ale snaží se při nácviku opakovat, jde mu to fakt ztuha, to bude fakt u nás na hodně dlouho... dneska se moc na nic nesoustředil, tak jsme spolu dělali domácí práce, jako přesazovali kvítka na balkón, věšeli mimi oblečky pro brášku, trénovali aspoň před zrcadlem... snad to zítra bude lepší.
Pořád nemám zprávu od Kr, snad dojde co nejdřív a snad se mi taky co nejdřív ozvou z té logopedické třídy, jak jsme dopadli v SPC a jak to vidí oni se školkou... už bych docela chtěla vědět, co a jak.
Tak se opatrujte, já jsu dneska K.O., byla jsem v Brně odpoledne na nákupech a pak na pokec s kamoškou a jsu vyřízená.
Ahoj holky, já nějak vůbec nestíhám, konečně je hezky, tak jsme furt venku… O víkendu jsme na zahrádce postavili trampošku, tak děti skáčou, dneska jsem Vojtovi vytáhla kolo s pomocnejma kolečkama a nevím no, jako nejdřív brečel, pak teda seděl, ale šlapání nechápe vůbec zatím. Zkusím to každej den na chvilku a pokud to nepůjde, tak to nepůjde no, fakt nevím, jak mu to vysvětlit, prostě absolutně není schopnej pochopit, co má s těma nohama dělat. Jinak jsme teďka venku tak 5 hodin denně a furt tu někdo je, tak fakt nestíhám nic…
Včera jsem byla s Nelí na vyšetření sluchu… Byla jsem pochválena, že jsme měly krásně připravený a nacvičený obrázky, Nelí to nakonec zvládla a už tam nemusíme. Samozřejmě ji to za chvilku nebavilo, tak dělala kraviny, ale ta paní, co to audio dělala, říkala, že ji překvapila, že ani nečekala, že to dáme napoprvý, že maj kolikrát problém i u tříletejch dětí. Jen teda paní primářka mě zase dojala… Do zprávy mi napsala, že má Nelí vývojovou dysfázii a těžkou poruchu pozornosti s hyperaktivitou 🙄 Já už se tomu jenom směju… Všichni ostatní doktoři mi tvrdí, že něco takovýho se dá diagnostikovat až po třetím roce, navíc násta první ještě chválila, že je Neli šikovná a ona mi napíše tohle… Ale srát na ni, prostě papír na to, že slyší, máme, což po nás chtěla neuroložka a praktická, tak můžu tuhle kapitolu uzavřít a ať mi políbí…
Rovněž jsem si včera střihla s Vojtou psycholožku… Výsledek je, že zvládnul úkoly pro 3, 3 a půl, 4 a 4 a půl roku, teda kromě jednoho, a sice popsat ve větách, co je na obrázcích… Inteligenčně je tedy v pořádku, lehce napřed, stejně jako Nela… Úkoly na porozumění řeči zvládnul dobře, ale to jsem jí říkala, že ještě nedávno byl docela mimo, tak říkala, že asi udělal skok, že to je v pohodě, že neva, že to ještě nedávno neuměl… Jinak byl Vojta zlatej, spolupracobal, usmíval se jako sluníčko, maloval si tam a pak se i škádlil s „tetou“ a volal na ní „koukej, co jsem nakreslil, no podívej se, ty se nedíváš“ atd… Prostě se předváděl… Jinak co se pozornosti týče, tak mi říkala, že jí přijde naprosto v pohodě, že jako ADHD se diagnostikuje později, a jako to, že je roztěkanej, ještě neznamená vyloženě poruchu pozornosti, že to spíš souvisí s jeho celkovou sociální nevyzrálostí. Jinak ty úkoly plnil hezky, i se soustředil, takže by to na žádnou tragédii neviděla, že hyperaktivní děti se chovaj jinak. Jinak teda říkala, že jí přijde sociálně nevyzrálej a že je dobře, že půjde do velký školky až ve čtyřech letech. Co se týče řeči, tak nám doporučila logopeda, že dost patlá a že ta řeč a vyjadřování určitě taky neodpovídá věku, že je taky určite zhruba půlrok pozadu, ale že to rozhodně není na dysfázii, že prostě opožděnej vývoj řeči a není to nijak tragický… Každopádně tu logopedii od čtyř let doporučuje. On jako mluví, ale tak patlá, neumí pár písmen, a navíc prostě ten obsah věku fakt neodpovídá no… Ale nepřišel jí na žádnou diagnózu. Takže více méně mám na tom obě děti stejně, opožděný v sociálním kontaktu a v řeči 😀 K těm jeho dřívějším autistickým libůstkám mi toho moc neřekla, jen že občas i normální děti se na něčem zaseknou, že teda nemůže do šesti let vyloučit Aspergera, ale nevidí důvod, proč by ho měl mít, jinak klasickej autík ani omylem. Jo a ještě mi říkala, ať ho fakt zkusím motivovat na tu jízdu na kole, že to je důležitý na rozvoj mozku a propojení hemisfér nebo co… No ale on je fakt úplně dřevěnej… No snad mu to v tom mozku brzo sepne… Mu těma nohama točila dneska dokola určo hodinu a fakt vůbec ani náznak. No a z kreslení a zpívání atd si prej nemám nic dělat, že na tohle je dřevěná půlka chlapečků, takže to by taky nijak tragicky neviděla.
Jinak hlášky u psycholožky… „Který zvířátko chytá myši?“ „No přece ryba!!!“ Pak si krknul a řekl „krk“, tak mu říkám „No Vojtí fuj, jak se říká“ a očekávala jsem, že řekne promiňte a on prej „krk – bude husa“ 😀 😀 😀 To ho naučila babička…
Hlášky doma… cvičím, Vojta rádoby cvičí vedle mě, prostě poskakuje, tatínek překvapivě leží na gauči a čučí na golf na noťasu… Vojta „tatínku, pojď taky s náma cvičit… maminko, tatínek nechce jít cvičit… tatínku, no tak pojď cvičit, vždyť je to moc příjemný… tatínku, a ty jsi nemocnej… jsi v pořádku, bolí tě něco? dáme medicínku… mamí, tak řekni tatínkovi, ať jde cvičit…“ A za chvilku Martin u golfu „ten Tiger (Woods) je úplně mimo, zase mu to nejde“ A Vojta přilít… „tygr? kde je tygr??? áááále dyť tam není žádnej tygr, tatí, dyť si tam nějaký pánové hrajou s balónkama, vidíš?“
Jinak pokud bude nějakej sraz, ráda se zúčastním, zapomněla jsem totálně na to setkání rodičů dysfatiků, přihlásím se na FB do skupiny, snad to najdu někde, fakt jsem teďka časově úplně mimo.
Jo a Nelí se naučila táta, máma, bába, diďa a už na nás i správně volá... Vojtu zatím nevolá. A další slova jako oueška (ovečka) a k tomu vždycky řekne bé, žába, želva, káva bůů, spa (spát), puk nebo pupu (pupík), kouo (kolo) a u spousty slov začala opakovat první slabiku... Jo a když jí dám bonbón nebo něco padám, tak vždycky říkám, že se říká dík a ona si to přebrala po svým a vždycky, když mi ona sama něco podá, tak pak řekne dík 😀 😀 No rozjíždí se slušně, snad s tou řečí naskočí i lepší porozumění. I venku už na 100% slyší na svoje jméno a poslocuhá, že má jít, že jede auto atd... Tak fakt doufám, že u nás to bude jen OVŘ, ale teda paní primářka na tý foniatrii mi tvrdila, že když má dítě problém v porozumění, tak to prostě OVŘ v žádným případě bejt nemůže, že to VŽDYCKY značí vývojovou dysfázii... Tož to jsem z toho jelenice...
@kajiszek já myslím že záleží do kdy to porozumění naskočí, Dádovi kolem 2,5 a v principu tu řeč dohnal, asi ho taky vezmu ke KW, ale už dvě logopedky mi řekli že má řeč k věku 🙂 dokonce mu nenapsali ani to OVŘ. Hele a co říkala na to že v roce a půl mluvil ve větách já zase nevěděla že OVŘ může mít dítě které je třeba ve dvou letech k věku je to zajímavý. Hele s tím kolem on na to zatím asi nemá, osobně bych ho neučila s kolečkama pak se jich špatně zbavuje. Na pochopení šlapání je dobrá tříkolka, nebo třeba i ve stoje rotoped pokud máte. To kolo mu dejte na nejnižší možnou pozici sedla, pokud sundá nohy ze šlapek tak by mít nohy na zemi stejně jako na odrážedle, nechat ho aby na tom kole jel jako bez šlapek. To že má pak skrčené nohy na šlapkách nevadí. pak mu musíš pomoci se rozjet držet ho za záda a jet na tom kole klidně desetkrát na místě to nepochopí malá kola mají brzdy takzvaná torpéda a ono jim to brzdí proti musí se to kolo hýbat jinak jim to klade odpor a nebaví je to. To nejsou moje moudra bratranec má cykloservis sundal mu sedátko dolů a Dáda jezdil jak drak. Máme kolo od středy a už ujel docela hodně kilometrů. Na druhou stranu pokud to nebude chápat nechala bych to třeba za měsíc a zkusila tříkolku, co jsme byli na cyklostezce, tak většina dětí do těch 4 let fakt na kole nejezdí, Dáda tak se svojí mrnavostí vypadal jak cirkusová atrakce 🙂
@kajiszek ono to právě dřív nešlo,jak bylo narušený porozumění,tak to nemohl být Ovr. Jenže teď jsou nová diagnostická měřítka a už to jde:pona to i říkala Kr. Že v dnešní době je těch děti tolik,že by diagnózu měl pomalu každej druhej. Ale třeba za Tygra,když mu byly tři,tak porozumění muselo být v pořádku,jinak to Ovr nebyl. Co po něm chtěla ve všech na porozumění,teď nemusí umět ani čtyřletý.
@sicinka No říkala, že má stejně jako Nelí nerovnoměrnej vývoj, že to samozřejmě standardní není tyhle záseky nebo regresy, ale že prostě některý děti to takhle maj, že stagnujou a pak to prostě skokově doženou... Mně se obě děti vyvíjí takhle ve skocích... Tříkolku nemáme a nemám si ji ani od koho půjčit a přijde mi to jako zbytečná investice. A bez koleček to prostě nedá ani omylem... On jako rovnováhu drží, ale strašně se bál na tom kole vůbec sedět, takže kdybych mu dala ty kolečka pryč, tak už na to nevleze. Zkusím mu ještě to kolo dát domů a podložit, aby šlapal na místě... Včera teda pochopil šlapání dozadu, to mu šlo, ale dopředu vůbec ne. My nemáme kolo s brzdou na šlapky, má volnoběh, brzdy má ruční, takže se to dozadu normálně točí... Akorát jak to jde na místě, tak to pochopil, ale dopředu třeba jednou nohou šlápne, ale pak ty nohy neotočí, ale zase se vrátí a šlápne znova a takhle dokola... Já mu taky původně ty kolečka dávat nechtěla, ale jsem si naprosto jistá, že bez nich bude brečet a vůbec na to kolo nevleze 😖
@sisstin No asi se ta měřítka fakt celkově posunula... Ale zase KW je prostě taková mírná, že vůbec nerozvádí nějaký teorie, co by dítěti mohlo bejt, ale spíš to bere tak, že má pořád spoustu času se vyvíjet a že to není vůbec definitivní... Kdežto ta primářka měla prostě opačnej přístup a brala to tak, že prostě problém má, ale zase říkala, že to může dohnat, takže ve výsledku je to vlastně stejný... No uvidíme...
@sicinka - díky za dobré tipy s tím kolem 🙂 , já chci teď Jiříka taky přemluvit, ať to kolo zkusí, my máme to nejmenší - 12, myslím, že už mu bude zoufale malé, stejně jako koloodrážedlo, ale na to učení to teda asi bude ok 😉 , my už ho máme doma druhým rokem a zatím ho to nezaujalo - rovnováhu držet umí z koloodrážedla a koloběžky, šlapat se naučil na tříkolce, tak teď už nám zbývá jen to spojit 😉, tak snad se to letos povede a pak mu už pořídíme 16...
@kajiszek - já jsem loni učila Jiříka šlapat sice na tříkolce, ale taky se jí právě otáčely ty šlapky samy, takže jsem dopředu uvázala provaz, nohy mu dala na šlapky a jedno odpoledne ho pořád tahala na provázku za sebou 😀 - jak se mu otáčely ty nohy na šlapkách, tak už to pak nějak pochopil - ale taky nejdřív šlapal dozadu...a taky to dlouho nemohl pochopit, vždycky šlápnul jednou nohou, ale pak už je nevystřídal...ale tady tím stylem to pochopil docela brzy - my tu tříkolku měli naštěstí zděděnou, jinak by se mi jí taky nechtělo moc kupovat 😉
ahoj. ráda bych se k vám připojila. naše starší má už 4,5 rok, ale taky je taková jiná. už jsem i slyšela, že by mohla být indigová, duhová nebo diamantová. je to možné, ale tolik po tom zase nepátrám. rozhodně je ale jiná, taková hodně vnímavá a často se ji změní nálada do mínusu během sekundy a jakoby ani neměla důvod. vývojově taky byla pomalejší, nechtěla pást, ložit ani po čtyřech, mluvila hodně málo, někdy jsem měla pocit, že mě jen poslouchá, vše do detailů ukládá do pamäti, ale nijak jí to nezajímá. a manžel mě moc nepodporoval. oni chlapi a tatínci si moc nehtějí připustit, že je jejich dítě jiné, nedejbože nemocné psychicky. teď má naše Anička 4,5, běhá, mluví jako mlínek, někdy je jakoby byla na baterky. a někdy vůbec netuším jak s ní mám mluvit, jakoby v ní bylo 8-leté a ne 4-leté dítě. nálady se ji ještě pravidelně mění, ale jinak je jako všechny ostatní děti. chodí do školky a je tam náramně spokojená. takovým "jiným" dětem hodně pomáhá režim, přesně stanovené hodiny jídla, spánku, procházky a pod. těm dětem to pomáhá. pro mě je to problém, dodržovat nějaký režim, ráda se přispůsobuji aktuální náladě, počasí, možnostem a pod., ale když vidím, že je Anička hodně nespokojená a rozhozená, tak režim nastavím, předem ví, co se bude dít, kam půjdeme a za pár dní je zase ok. a je to pořád lepší a lepší. hodně pomáhá chodit do kolektivu, děti jsou kopíráci ostatních dětí. kopírují to dobré i to špatné. 🙂 ...tak nezoufejte maminky, já věřím že trpělivostí a láskou dokážeme připravit do života všechny naše děti. ať jsou jakékoliv. 🙂
@ivular tak ve dvou letech je fakt brzy,ale okolo tri let uz se to poznat da,ale zas nekdy to je fakt hranicni a tam to je poznat v tomhle veku nemozny.