• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Maminky po císaři, taky vám chybí ten předěl?

19. září 2015 
ahojky,
chtěla bych se zeptat maminek po sekci jestli cítí to co já, jakoby takové neřádně zakončené těhu. Prostě tu bylo to období těhotenství a pak jsem se vzbudila a bylo období mateřství a mezi tím prázdno, nějak si to pořád nemůžu uvědomit, srovnat. Stále hledám ten přechod od jednoho období do druhého abych to jedno mohla v myšlenkách úplně ukončit a plně začít žít to druhé a protože se to nedaří často se k tomu myšlenkově vracívám a hledám tu přeměnu. Ono se to hrozně těžko popisuje, ten pocit, ale možná mě pochopíte. Máte to taky tak? Zmizí to s časem a nebo to ve vás zůstalo i po letech?
9. čer 2014 v 16:45  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ne nemám. Rodila jsem plánovaným císařem ve spinální anestezii, takže 1. jsem se na to od asi 36tt připravovala , protože jsem tušila, že už se asi mimi neotočí
2. byla to lokální anestezii = byl tam se mnou manžel a dceru jsem hned po porodu viděla
3. !!!!!! dcera měla pupečník obtočený 3x kolem krku a podle slov dr. šla těžko ven i při císaři ...normální porod by byl velmi rizikový ====takže nad vším u mě převládlo štěstí z toho, že jsem nijak neohrozila zdraví a hlavně život miminka ani si nezpůsobila zbytečné komplikace (velké potrhání , nutnost ukončit porod stejně císařem, ale akutním po hodinách kontrakcí, bolesti a problémů)!!!!!
4. pro mne byl císařský řez zcela pohodový a bezproblémový....nepamatuji si žádné velké bolesti, jizva se hojila krásně, neměla jsem žádné potíže, kojení bez problémů od druhého dne do 16m:slight_smile:, očistky byly minimální....

Přeju ať nepříjemné pocity brzy zvládneš a převáží radost ze zdravého miminka....
9. čer 2014 v 16:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ja nějaký zásadní předěl nezaznamenala ani u normálního porodu. :wink: proste jedno ráno jsem se probudila ještě jako těhotná s břichem a druhé ráno už jsem břicho neměla a najednou byl človíček, o kterého se budu muset starat 24/7...
9. čer 2014 v 17:02  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
autor
@pisisvori Tak radost ze zdravého miminka samozřejmě mám ohromnou, na začátku bylo okouzlení tak velké že mi bylo úplně jedno jak se vše odehrálo. Tenhle pocit se začal dostavovat postupně, jak jsem se o ní starala byla jsem najednou maminkou a stále mi v mysli nedocházelo jak se to vlastně stalo.
Taky jsem měla epidurální anestezii jenomže se něco zvrtlo a omdlela jsem, prostě jsem neviděla jak se narodila, jen mě pak oznámili že mám holčičku (velká radost a překvapení - nevěděla jsem to naštěstí dopředu), viděla jsem jí až na JIP poté co jí ošetřili a vyhřála se pořádně v inkubátoru. To bylo taky něco neskutečně nádherného. Holčička je hodná a zdravá jsem za to ráda a role maminky mě baví, těším se na to až si začne hrát z hračkama a až začně žbrblat a batolit se.
Ale vyplouvají mi občas na povrch takové ty myšlenky které touží vidět ten přímý okamžik narození, to ukončení těhotenství a první chvíle mojí holčičky na světě. Snažím se mermomocí si vzpomenout na to co se dělo po tom co mě zafáčovali a co začla operace (říkali mi že jsem jí viděla ale nepamatuju se nato). Mám pocit že kdybych si vzpoměla taky by se myšlenky urovnaly a našla bych klid, mozek by to kompletě zakončil. Ale neznamená to že bych byla nešťastná ani to nemůžu popsat jako nepříjemné pocity spíš jen jakoby nějaké hledání něčeho co mělo být...
9. čer 2014 v 17:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
@partyzanka91 taky si myslím, že ani u normálního porodu by to nemuselo být takové jak si představuješ...ono prostě tohle jsi prožila a normální porod ne, takže pro to si můžeš představovat jak by to bylo lepší...
Nevím jak to napsat...samozřejmě to nevím, ale myslím, že jak ty pocity přišly zase časem odejdou
9. čer 2014 v 17:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
@pisisvori No i to je možné že to není tím že jsem neviděla narození své dcery. Když se tak zamyslím tak těch 9 měsíců je dost dlouhá doba, člověk se těší na miminko, užívá si bříška, doma ohleduplnost, něžnosti, vybírání věcí, spousta času pro sebe, někdy dlouhé chvíle (od 3 měsíce jsem nechodila do práce kvůli rizikovému pracovišti)... Potom se ve chvíli porodí a najednou je vše naruby, nežijete pro své potřeby, ale pro jeho. Změní se vztahy v rodině, změní se denní režim, změní se úplně všecko ze dne na den a není to takové jak dřív jako před porodem. Prostě obrat ze dne a den.. A v tom to možná bude
9. čer 2014 v 17:25  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@partyzanka91 přesně vím co cítíš ... já rodila císařem víceméně plánovaným (i když jsem do poslední chvíle doufala v přirozený porod), měla jsem spinální anestesii a přesto mi ten samotný přirozený porod dodnes chybí ... a to tak moc, že se to celé snažím vytěsnit z hlavy ... ani teď se mi o tom nepíše snadno ... přesně jak píšeš, ty podivné pocity se začaly dostavovat postupně, jak opadalo to prvotní okouzlení z miminka ... dlouho jsem měla pocit, že mi dítě jen někdo půjčil a zase si ho příjde vzít ... špatně jsem se sžívala s tím, že je opravdu moje, když jsem si ho neporodila já sama ... možná jsem měla i trochu pocit vlastního selhání ... a nebo mi vadilo to, že byl celý porod v režii lékařů, že jsem sama nemohla vůbec nic ovlivnit ... každopádně právě dnes je mojí dcerce přesně 10 měsíců a já se snažím na porod nemyslet, protože při každém pomyšlení na něj se mi ženou do očí slzy, a není to dojetím ... je to spíš smutek spojený se vztekem a lítostí ... nevím jestli se toho někdy zbavím :confounded:
9. čer 2014 ve 22:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kvakuska
@partyzanka91 Holky, nejste v tom samy. Mám to úplně stejně. Chodím se s tím dokonce srovnávat k psycholožce a pokaždý tam řvu jak želva. Jsem 6 měsíců po císaři a každý den doufám, že už to přejde. Vídat tady na MK ty fotečky čerstvých miminek na břiše je pro mě hodně bolestné a okolí to nechápe. Přítel mi vyčítá, že se v něčem tak dlouho vydržím šťourat. Vím, že ani přirozený porod nemusí dopadnout dobře, někdy miminko hned odnesou, nebo se narodí kleštěma, ale stejně se s tím těžko srovnává...mám přesně ty pocity jako vy...pocit selhání, pocit "nedokončené práce" (začala jsem rodit spontánně) a pocit ukradeného porodu. A hlavně se bojím spoléhat na to, že druhý porod dopadne dobře a zahojí to trauma - četla jsem teď na FB příběh paní, co její druhý porod po takových psycho problémech, jako máme my, skončil opět císařem a je z toho úplně psychicky v háji :(
9. čer 2014 ve 23:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@partyzanka91 Vůbec nic mi nechybí a ani nechybělo. Porod proběhl přesně tak, jak jsem chtěla. Jsi ještě moc plná hormonů, nepitvej to a věnuj se dítěti - to je přece to nejdůležitější.
10. čer 2014 v 00:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@partyzanka91 Zkus o tom nepřemýšlet. Takové pocity bys mohla mít i po přirozeném porodu.Jakože něco skončilo a nastal chaos :smiley:
10. čer 2014 v 11:55  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@brouzdalka přesně jsi to vystihla ... a to s těma fotkama z porodu s miminkama na břiše je přesné, od porodu jsem si žádnou z nich tady na koníkovi nerozklikla ... navíc naše mimčo bylo počaté uměle, tak jsem moc chtěla, aby alespoň něco proběhlo přirozeně ... občas mám pocit, že nám malou opravdu přinesla nějaká vrána :sunglasses:
10. čer 2014 ve 13:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
@soleilll tohle není věc hormonů, já mám 10 měsíců po porodu a stále mě to pomyšlení na porod bolí ... naopak, hned po porodu byly tyto pocity potlačené radostí z miminka a zřejmě i hormonama, teprve postupně se začaly vynořovat a sílit ... to ale nic nemění na tom, že dcerku miluju od první chvíle a jsem šťastná že ji mám, ať už přišla na svět jakkoli :angry:
10. čer 2014 ve 13:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kvakuska To co pociťuješ je přirozené, říká se tomu "syndrom ukradeného porodu"... Každá ho prožíváme různě, někdo silně, jiný ne... Měla jsem ho u první dcerky silný, znásobený tím, že nás po porodu oddělili a malá musela být převezena do jiné nemocnice. Dlouho to ve mě zůstávalo, ale teď už po třech letech jsem se od toho více oprostila. Syna jsem neúspěšně rodila spontánně a následující akutní sekce mi žádné potíže nepřinesla. Snaž se soustředit na miminko, ale svým pocitům ohledně porodu se nevyhýbej, nepotlačuj je... Snad ti čas uleví, jako tomu bylo u mě...
10. čer 2014 ve 13:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@partyzanka91 Nějak mne zklamala technika a odpověděla jsem i Kvakusce... :slight_smile:
10. čer 2014 ve 13:39  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@partyzanka91 ...také si myslím, že jsi o "nic tak závažného" nepřišla... rodila jsem normálně a než si stačí člověk v té eufórii a šrumci něco uvědomit, strčí tě na pokoj, po nějaké době ti přivezou mimíse a.... na "už jsi mamina" tak se čiň :grinning: žádné "přivítání" do světa mateřství, mě stejně nejvíc obklopovala ta úleva z toho, že jsem to "přežila" a že je miminko zdravé :grinning: :grinning: ...brala jsem to za pochodu tak jak to šlo, jako všechno pot tom a nějak nevím, jestli bych se cítila při CS nějak ošizená. Myslím, že za chvilku ten nepříjemný pocit odezní :wink: Hlavní je, že jsi tady zdravá krásná maminka pro zdravou krásnou Míšu :slight_smile:
10. čer 2014 ve 13:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tak ja som tieto pocity tiež mala, tiež sa mi zdalo ako keby som bola o niečo ukrátená a pritom my odtiekla plodová voda aj bolesti som mala len som sa neotvorila. Ten pocit pretrvával možno aj do jedného roka malej ale potom to prestalo, lebo som ju čím ďalej tým viac milovala. Takže teraz keď má dva roky už to neriešim. Chce to asi všetko čas.
10. čer 2014 ve 13:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brendamonique To není o tom, že přirozený porod by byl super, něco lepšího, ale příroda nás na něj psychicky i fyzicky tak nastavila...
10. čer 2014 ve 13:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brouzdalka Mě druhý porod SC naopak pomohl a přitom to poprvé bylo plánovaně SC a podruhé akutně po dvanácti hodinách porodních bolestí... Nejen, že u druhého tyhle pocity nevznikly, ale "zapomněla" jsem i na ty ty pocity z prvního porodu....
10. čer 2014 ve 13:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@valik ...jen jsem chtěla zhodnotit mé pocity, že já bych se cítila zřejmě stejně, ať už by byl prcek venku jakkoliv, jelikož bych to stejně neovlivnila, já byla ráda, že jsem to vůbec zvládla a nijak jsem si to ani užívat nebo neužívat nechtěla, pro mě byl důležitější produkt mého čekání :grinning:
Porod jsem brala a beru spíš jen jako nutnost, kterou beztak neovlivním, ...hlavně, když mi pak do ruky dají ten krásný uzlíček plný lásky :wink:
10. čer 2014 ve 13:51  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Já měla podobné pocity, i když jsem 2x rodila spontánně. Jenže i ten první byl dost rychlý, člověk sotva se aklimatizoval v porodce, udělaly se vyšetření, sepsaly papíry a za hoďku bylo mimi ve vozíku vedle..a mateřství vítej :sweat_smile: Druhý byl totálně rychlovka, ale už jsem to snesla lépe, na druhou stranu tím jak rychlé to bylo, tak jsem nebyla důsledná v dodržení prodního plánu a pak mě to mrzelo. Ale hlavně kvůli prvnímu, se kterým bonding nebyl vůbec, ač jsem na něj nastavená byla, a navíc ta nejistota a rychlý předěl mezi těhotenstvím a mateřstvím..dovedlo mě to na festival Respekt k porodu, a tam jsem s M. Mrowetz absolvovala porodní animaci. Pomohlo mi i tohel jednorázové, ukázka..kdyby byly ty pocity horší, tak bych to udělala několikrát. Doporučuju.
10. čer 2014 ve 13:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Neviem prečo by sa mala nejaká žena cítiť menejcenne iba preto, že rodila císarským. Rozhodne to podla mna po psych. stránke nie je v poriadku.veď ste dali život niekomu ďalšiemu,to,že sa to zvrtlo, s tým treba občas bohužial počítať. Dôležité je, že to všetko dopadlo dobre a že ty aj dieťa ste zdravé!!!
Ja som rodila prirodzene a tiež boli chvíle, kedy som sa cítila tak, ako to ty popisuješ. Myslím si, že proste niekomu trochu dlhšie trvá, kým si zvykne na ,, materstvo´´, je to niečo iné a nedá sa od toho utiecť. možno to bude ten dôvod, prečo tak cítiš tú zmenu.Ale nie si jediná :wink:
10. čer 2014 ve 13:52  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Nebrala by som to tak tragicky...hold nie vsetky veci nam vzdy vyjdu ako si ich vysnivame...si zdrava ty aj tvoja dcera a to je myslim dostatocny dovod na radost, ci nie?
10. čer 2014 ve 13:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
@brendamonique Beru to taky tak, hlavně, že jsou venku... zvlášť, když vím, že bez císaře bych nebyla ani já, ani můj malý. Ale pro mě pocitově je císař neskutečně nepřirozený. A jako prvorodičce se mi s tím těžko srovnávalo, tak jak píšou holky...
10. čer 2014 ve 13:57  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@partyzanka91 taky jsem byla na sekci, ale nic takového jako ty jsem neprožívala. Věděla jsem to už pár týdnů, protože malá byla ve špatné poloze a bylo mi řečeno, že sekce je pro ni a vlastně i pro mě ten nejlepší způsob. Takže to tak beru - udělala jsem pro ni to nejlepší :wink:
10. čer 2014 ve 13:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Oprava "porodní imaginaci"...uvařil se mi mozek asi :sweat_smile:
10. čer 2014 ve 13:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
@partyzanka91 Ano, cítila jsem to stejně. Ten pocit vyprchal asi tak za půl roku, kdy jsem o tom přestala přemýšlet. Ale dodnes si přijdu nepatřičně - mám dítě, ale neporodila jsem ho. Je mi to líto i vůči dceři, když si představím, že na svoje narození ještě nebyla vůbec připravená a prostě tam pro ni někdo šáhnul a vyndal jí. Myslím, že jsme opravdu ochuzené o tu přípravu, průběh porodu, o ten první kontakt ......... :cry:
10. čer 2014 ve 14:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kvakuska Tak to jsme na tom podobně, malý počatý po 3 letech, stimulaci a IUI, tak jsem si taky říkala, že aspoň porod snad bude přirozeně. Měla jsem i porodní plán, přečetla knihu od Odenta a ty porodní příběhy těch nadšených maminek, ale holt člověk míní... Já jsem teda ráda aspoň za to, že jsem si mohla prožít těch prvních 12 hodin porodu, kontrakce a všechno. Mě to prostě bavilo :slight_smile: Většinu času jsem trávila doma, strašně rychle mi utíkal čas a pak v porodnici to bylo takové intimní, jen já a přítel, mezi kontrakcemi jsme si povídali, kontrakce jsem snášela dobře, jako něco přirozeného a pozitivního, ale pak na kontrolním monitoru to bylo najednou špatný :frowning2: Syndrom ukradeného porodu je přesné označení.
10. čer 2014 v 15:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
@valik Tak každá jsme jiná a někomu to udělá šrámy na duši, někomu naopak pomůže něco, co jiné ublíží :wink:
10. čer 2014 v 15:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
já teda vůbec nic takového necítila a ani zpětně necítím, protože pro mě je zdraví dítěte na prvním místě. ono když jsem rodila poprvé a pak po vyvolávaném porodu, který nakonec skončil sekcí kvůli nepoměru se ukázalo, že malý měl nezjištěný rozštěp, který operovali v jeho jednom týdnu a když jsem rodila podruhé taky císařem, ale ve spinále, tak mi bylo jedno jak rodím, ale hlavně, že porodím opět zdravé dítě :slight_smile: takže takové ty výčitky, že jsem nezažila normální porod neznám.
10. čer 2014 v 15:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ještě bych chtěla připsat, že možná tento pocit v ženách taky trochu živý dnešní "móda" a "kult" přirozených porodů... a takové ovzduší, že kdo rodil císařem je nějak "out" .....tak jako to bylo před pár lety s kojením. Ty ženy, kterým se nepodařilo kojit z toho měly trauma a úplně zbytečně !!!!. Každá žena miminko odnosila a dala mu život a je úplně jedno jak moc u toho pomáhal lékař....každá žena je pro to své maličké to nejdůležitější na světě=MÁMA.
10. čer 2014 v 15:50  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
Já mám normálně nízký krevní tlak, natož v těhotenství... Z porodu (přirozeného) si toho taky moc nepamatuju. Mám to celé tak trochu jako v mlze. Okamžik, kdy se malá narodila jsem taky pořádně nezaznamenala - vím jen, že mi doktroka říkala, že už nemusím tlačit. Otevřela jsem oči, viděla, že malou drží a zase je zavřela... na víc jsem se nezmohla...
Takže taky jsem nějaký významný předěl mezi těhotenstvím a mateřstvím nezaznamenala :unamused: Hlavně pak bylo hodně zvláštní, když jsem kojila a cítila jak se stahuje děloha (prý to bylo ono), tak jsem si ze zvyku hladila bříško, jako kdyby tam malá ještě byla... Až po návratu z porodnice mi všechno pořádně došlo a řvala jsem půl dne :grinning:
Věřím, že se vše brzy urovná!
10. čer 2014 v 16:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek