Mladičká vdova. Má někdo podobný poblém?

Adalajdo,
nejsem na tom podobně, ale dovedu si to kapku představit. Vyrůstala jsem jako dítě bez otce. Taťka mi umřel, když mi byly tři a ségře půl roku. Mamině bylo 24 let. Do toho měli za velké peníze rozestavěný dům. Bylo to náhlé, nikdo netušil, že má taťka nemocné srdce, zkrátka se jednou nevrátil z tréninku. Navíc těsně před svátky. Od dětství má zafixovaný ten poslední pohled na něj, odcházel trénovat a dávala mi pusu s tím, že mám být hodná, že se brzy vrátí. Už jsem ho nikdy živého neviděla. Je to zvláštní, protože nic jiného si z takhle raného dětství nepamatuji.
Každopádně mi vždycky chyběl a chybí do teď. Rozumím Tvým pocitům, i když z jiného úhlu.
Jde o to překonat první svátky, myslím si. Jedině čas léčí, bohužel. Snaž se být hodně se svojí rodinou, kamarádkami. Doma asi na Tebe bude všechno padat. Nejspíš bych se snažila o vánocích někam vypadnout, nebýt tam, kde jste byli spolu. Ale to se mi to radí, viď? Držím palce, ať je brzy na duši lépe, ať jsi zase brzy šťastná.

Já s mnželem mluvila ještě hodinu před jeho smrtí když jsem za ním byla nemocnici. Tušil to, věděl to že to takhle doadne. Prosil mě ať se postarám o naše vysněné dítko. On byl hodně dlouho nemocný, rakovina, cukrovka, srdeční vada a vím že to pro něj bylo vysvobození, ale takhle před vánoci to vzdát. Brali jsme s ena silvestra a nechci ani pomyslet jaké to letos bude. Ondra půjde raději k našim a já si zalezu do koutka a o půlnoci pjdu manželovi na zahradu kde má hrobeček zapálit alespoň svíčku.

Adi, nemala by si byť sama - amina má pravdu - manželovi zapáliť sviečku možeš 1.1. ráno... Alebo popros Vašich, alebo kamošku - kohokoľvek, koho máš rada - aby prišiel k Vám - nebuď sama......

adalajda,
mě tedy nezemřel manžel, ale přítel, kterého jsem poznala před mým manželem. S přítelem jsme plánovali za pár měsíců svatbu a rodinu a nejednou prostě zemřel. Ještě 1/2hod. před tím, než se to stalo jsme spolu mluvili a pak už jsem jen musela potvrdit jeho totožnost Policii. Nechci to tu vše rozebýrat co a jak se stalo-byla to tragická nehoda (ne silniční) na kterou jsem ani já ani nikdo z jeho a mé rodiny nebyl připraven a všichni jsme to těžce snášeli.
Dostávala jsem se z toho několik let, docházela jsem i psychlogovi, dodnes na toho dotyčnoho denně myslím a nikdy na něj nezapomenu. Musím říct, že celá ta událost a vše co následovalo potom mi totálně zpřeházelo život a dalo jiný pohled na spoustu věcí.
Ten, kdo si něco podobného neprožije, těžko chápe.
Adalajda přeji ti hlavně hodně sil to vše zvládnout, ale máte spolu Ondráška a v tom máš kus svého milovaného manžela a Ondrášek ti tu sílu dá, uvidíš. Vím, jak je to vše těžké a ještě teď před Vánoci, ale mohu ti jen poradit neuzavírat se, nedržet ten bol v sobě ale žít co nejlépe dál a být tu pro toho malého.

adalajda vyrůstala jsem bez matky ☹ byli mi tři roky když zemřela a můj táta zůstal se čtyřma dětma sám...muselo to být pro něj děsně těžký, jako je to ted pro tebe..ale myslím si že to ustál jen díky tomu že nebyl sám....taky by jsi se neměla zavírat někam sama do koutku, ale naopak být se svými přáteli blzkými a tak...jak píše lendy tvůj chlapeček ti dá mnoho sil, ktere budeš potřebovat aby jsi se se vším vyrovnala...a taky pomůže čsa...
přeju ti moc moc moc sil a enrgie, a neboj, ikdyž ti to ted tak nepřipadá bude dobře 🙂

Adalajda, ani já nejsem ve stejné situaci jako ty, ale chci ti popřát hodně síly, aby jsi všechno zvládla....určitě pomůže jedině čas a v životě na tebe čeká ještě spoustu krásných dnů..... Přidávám se k holkám v názoru, že není dobré být sama, snaž se být s rodinou nebo s přáteli, které máš ráda. A určitě není žádná ostuda obrátit se na dobrého psychiatra, v dnešní době existuje spouta slabých antidepresiv, které by ti pomohly překonat ty nejhorší dny.

Mně v jedné hodně těžké životní situaci pomohlo, když mi můj brácha řekl: "Snaž se představit si sama sebe, že stojíš pod mrakem, nad kterým svítí sluníčko....ten mrak nebude pořád na jednom místě, časem se odsune pryč a zase na tebe bude svítit..." Přeju ti hodně štěstí. 😵

adalajdo, to co se ti stalo je hrozne, ale musis predevsimmyslet na sve detatko a blaho pro nej. naprosto chapu tvoji naladu, musi to byt strasne, ale kdyz se s tim smiris, uvidis, ze to nakonec preneses a budes vzpominat na hezke zazitky s nim.
Take tvoje dite potrebuje nejakeho tatinka, mozna, az prekonas bolest, by ses mela zacit ohlizet po nejakem novem🙂 urcite svemu diteti od malicka vstepuj do hlavy kdo byl jeho pravy otec ale prece jen nejaky nahradni b se hodil..
preju mnoho sily v prekonavani tech nejvetsich prekazek..🙂

Adalajdo,sama nevím -nevím co bych dělala,ale určitě aspon myslím:
HODNĚ O TOM MLUV!!-KAM JEN PŘÍJDEŠ POVÍDEJ SI O TOM.NAVŠTĚVUJ KAMARÁDKY,JEZDI DO PŘÍRODY A VŽDY KDYŽ TO NA TEBE ZAS A ZAS PŘÍJDE BĚŽ ZA MALÝM A KRESLI SI SNÍM, POVÍDEJ SI SNÍM A ZAMĚSTNEJTE SE OBA DVA!!

PŘEJI TI JEN TO NEJKRÁSNĚJŠÍ AT TĚ UŽ JEN POTKÁ!! 😵

Adalajdo- nevím, jestli tyto řádky budeš ještě číst, je mi moc líto, co se stalo, ale jak píšou holky, určitě by pro tebe bylo dobré si o tom popovídat s kýmkoliv komu důvěřuješ, a opravdu není ostuda obrátit se na psychologa, od toho tu jsou!! Snaž se neztranit lidí, a upni se k malýmu, ten je součástí tvého manžela a navždy ti ho bude připomínat, je to smutný, ale snaž se s tím poprat a kdyby ses chtěla vypovídat,jsme tu pro tebe!!drž se, myslíme na vás!!!

adalajdo asi píši už pozdě teprve tet jsem na toto téma přišla prožila jsem něco podobného akorát jsme měli před svatbou věděla jsem že je to ten praví milovala jsem ho celou vsou duší a srdcem nedokázala jsem si přectavit bez něj žít na valentýna jsme se pohádali a on odjel se projet na motorce a po pár hodinách přijela policie abych ho šla identifikovat že je mrtví najednou se mi zhroutil svět myslela jsem že umřu byla jsem na to vše sama a nedokázala se stím vyrovnat půl roku jsem nepromluvila nešlo to den co den to bylo horší a po třech letech jsem mu konečně mohla dát zbohem a ulevilo se mi sice bolest přetrvává ale odpočívá v pokoji pořád se mi o něm zdá vím že už nikdy nebudu nikoho milovat jak jeho máš velkou víhodu že máš manželova syna máš kus jeho a vím jak se musíš cítit i po letech je mi tě moc líto doufám že už máš novou rodinu a jsi štastná mě to alespon pomohlo 😉

Holky, já to nezažila a popravdě to ani nechci poznat. Jen vám chci říct, že na vás všechny, komu se to přihodí, budu moc myslet. Je to podle mě to nejhorší, co se může stát a člověk by na to neměl zůstávat sám. Přeju vám strašně moc síly na překonání té bolesti. A hlavně vám všem moc přeju, aby vás potkávaly už jenom ty nejkrásnější věci 😉