• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Na děti nemám ani pomyšlení, ale možná bych mít měla

10. května 2013 
Ahoj, nevěděla jsem, kam se zařadit, tak prostě sem. Jsem čerstvě vdaná, zázemí taky fajn...
A už slýchám poznámky od kolegyně, od tchýně (je skvělá), že co miminko.
Když si to přeberu, tak bych měla začít přemýšlet o dítěti, ale tak nějak reálně, ne jako, že jednou děti budou. Nemůžu si pomoct, ale nějaké mateřské pudy mě totálně míjí. Vždycky jsem si říkala, že do 30 chci všechny děti, abych byla zdravá já i ony apod. To už abych pomalu začala. Reálně si to zdůvodním, ale v hlavě to prostě není. Zajímá mě sport podnikání a nevím co, ale děti fakt ne. Čas mě asi až tak ještě netlačí, ale úplně stejně to vnímám už od puberty. Má to někdo podobně?
6. bře 2013 v 00:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, mám to tak nějak taky. Teda měla. Nějak balancuju a říkám si, že nebudu věčně mladá a kdyby byl nějaký problém, tak aby byl čas na jeho vyřešení. S manželem se snažíme druhý měsíc, zatím asi nic, ani zatím ovulace není tento měsíc (i když by už měla být) a celkem to prožíváme oba. Jako ne, že bychom si rvali vlasy a brečeli do polštářů, ale ptá se, co ovulační test, jak ti je a tak no. Jinak jsem byla vždy proti dětem, že proč a na co a tak.. ale nějak se to ve mně zlomilo...
6. bře 2013 v 08:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
měla jsem to docela podobně i když jsme byla v jiné situaci, protože nějak nebyl vhodný tatínek:slight_smile:. Ale okolo 30 už mě ty mateřské pudy přepadli .....vhodný tatínek byl i když zpětně nevím, jestli vhodný partner pro život:frowning2:.
6. bře 2013 v 08:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, já jsem chtěla nejdříwe dostudowat, podnikat, mám spoustu aktiwit a koníčků a neuměla jsem si předstawit že bych měla dítě, i když už jsme byla wdaná a koupili jsme welký dům. Ale najednou se to uplně zlomilo a já jsem začla toužit po dítěti - prakticky z ničeho nic a tak jsme si ,,udělali,, Matyáška :slight_smile: . Na konci měsíce mi bude 23 takže času jsme měli ještě hodně, a před rokem a něco bych si tohle neuměla předstawit ale jak říkám - přišlo to uplně ráz na ráz :slight_smile:
6. bře 2013 v 11:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
U mě se to zlomilo kolem třicítky. Myslím, že nemusíš moc spěchat, když ti ještě ani nebylo 30. Zdravotní problémy můžou být i za mlada i po pětatřicítce :unamused:
6. bře 2013 v 11:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@skotskaa No a to je přesně ono, jsem nadšená z těhotných kamarádek, blahopřeju jim, ale když vidím to potomstvo, nedej bože pak ve věku kolem tří let. K dětem jsem nelnula nikdy, k žádnému věku od puberty dolů. Když kámoška na koleji v jednom kuse básnila o tom jak si pořídí "mimušenko" tak se mi protočily panenky a už při tom slově jsem se osypávala. A to mám doma na půdě hromadu věcí na děti, pojízdné košíky, sedačky, krásný kočárek z 30.let atd. Ale myslím, že v těch igelitech je tomu celkem dobře :grinning: Alespoň nějakou dobu určitě.

Tak třeba to přijde časem. Moje sousedka je totéž co já, teď má sice druhé mimčo, ale ten pohled na věc má dost podobný. Bylo jí přes třicet, děti ji netáhly, mateřský pud nedorazil, tak na něho prostě dál nečekala.
6. bře 2013 ve 20:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@letadlo13 Při slově mimušenko se osypávám i já, a to mám dávno po třicítce a 2 děti :grinning:
6. bře 2013 ve 20:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mně už taky bude třicet, zázemí i přítele mám, o dítku přemýšlím až letošní rok, asi to bude tím, že se blíží těch 30. Brouzdám po netu a tak, ale když si pak skutečně představím, že bych takové pídě měla, tak si uvědomím, že určitě nejsem připravená. Ale myslím si, že připravená nikdy nebudu, takže se do toho budu muset skočit. A myslím, že spousta z nás je na tom podobně (i když možná ne tady na tom serveru). Začít děti až ve 35 nechci. A přítel by byl taky rád. Já to vidím tak za půl roku. I když se trochu bojím toho, že to nebud etak, že si řeknu - tak a te´d se začneme snažit a hned to yvjde. Třeba to bude trvat rok....
7. bře 2013 ve 03:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já myslím že úplně člověk připravený není nikdy. a podle mě je i lepší na početí se příliš neupínat, protože dneska to není sranda, a pak sledovat ovulaci a bílé testy v rozpoložení kdy mimino strašně chcete a neúspěchy vás přivádí k depresím...to není nic moc. Samozřejmě se může zadařit hned a pak bych to brala jako velký dar a štěstí.
Já jsem chtěla dvě děti do 30 a mám je. Je to šílený zápřah na nervy, na imunitu, na psychiku celkově, když narazíte na výživné mimino, tak v podstatě rok flámujete :sweat_smile: Pokud máte napřed kariéru, tak mateřská je potom úplně jiný level, obrat o 180 stupňů. Může se stát, že když si pak v 35 vzpomenete že vlastně by to chtělo nějaké to dítko, a nejlépe do roka, tak že to pak nepůjde, čas poletí, bude vám 40 a bude vymalováno :confounded: .
Takže bych řekla, pokud děti v budoucnu chcete a v životě s nimi počítáte, tak kolem 30 ideální čas. Na splašené biohodiny se čekat nemusí, ty k lásce a péči o mimino až tak potřeba nejsou, stejně to přichází postupně...první utz, kopance, narození... :slight_smile:
7. bře 2013 v 06:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Připravený na 100% není člověk nikdy. My se snažíme o mimčo několik let, člověk by řekl, že tím pádem po něm na 100% toužím..no toužím, ale zároveň si uvědomuji, jaká je to zodpovědnost, co vše mě čeká, jaký mám vlastně teď klid atd. :grinning: Ale děti chci. :wink: Pokud však dítě zatím nechceš, nenech se do ničeho tlačit. No a co, že jsi vdaná, máš zázemí...tohle je jen na tobě a partnerovi a podle mě je lepší dítě nemít/mít ho později, než si ho pořídit jen proto, že to od tebe ostatní očekávají. Bohužel jednu takovou maminku znám, dítě nechtěla, děti jí nic neříkaly, neplánovala je, v podstatě můžu říct, že jsem si ani já ji nedokázala představit jako dobrou mámu a nakonec dítě má, ale nějak to není ono. Ani ona ani to dítě nejsou šťastní, ona je v depce, že je doma, chce co nejdříve do práce a na dítku je to taky vidět...
21. bře 2013 v 15:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@letadlo13 Vůbec se do ničeho netlač, není to dobré. Užij si, co si užít chceš, touha přijde sama :slight_smile:. Není nic horšího, než frustrovaný utahaný holky, který mají pocit, že jim miminko něco "ukradlo" (možnosti, zbytek života). Neřeknou to naplno, to ne, ale poznáš to na nich a na jejich dětech taky. Užívej si vše, co chceš a co život nabízí a ta touha přijde... :wink:. Času máš dost :slight_smile:.
21. bře 2013 v 15:53  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@orchidis Dík, právě to si taky říkám. Já mám v životě jasno a celkem srovnané priority, jen mě zajímalo, jestli to tak vnímám sama, nebo ne. Kromě toho, trošku sobecky, si nechci ještě pokazit svoji skvělou postavu :grinning: :grinning: :grinning:
25. bře 2013 ve 20:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
26. bře 2013 ve 20:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, já taky žádné pudy neměla...manžela jsem potkala v 28 a po půl roce si ho vzala. Po třicátých narozeninách jsem se dostala na koníka....abych načerpala nějakou inspiraci....dostala jsem se do skupiny mezi holky,kde jsme probíraly vše možné, ale žádné snažení apod.....no a šup a v květnu jsme to zkusili a vyšlo to. Nejsme typičtí ťuťuňu maminka a tatínek, mateřská centra beru obloukem. Prckovi jsou 4, bereme ho jako super parťáka, chodí se mnou pracovat, vymetává s náma restaurace, radí mi při shoppingu jaká trička apod :grinning: Postavu mám pořád fajn, dítě mě nijak neomezuje. Asi to mám hozené na pětiletky, páč mi bylo 35, a ikdyž jsme chtěli jedináčka, tak teď bysme možná i přibrali dalšího do party :grinning: Jinak většina mých kamarádek v mém věku má první maličké, pokouší se či čeká první. Já myslím, že doba je posunutá, stárneme pomaleji a každý to cítí jinak.
26. bře 2013 ve 20:23  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Do 34 let jsem o díteti nechtela ani slyset. Urvana,smrdi,skonci zivot...pak jsme o tom s pritelem zacali uvazovat a 14 dni pred 36 narozeninami se mi narodil prcek. Skoro 3 mesice trvalo nez jsme se sladili a ted uz bych ho nevymenila a uvazujeme o druhem. Clovek k tomu musi sam dospet,aby byl stastny. Nenech se do niceho nutit,pokud se na to jeste necitis,tak to nelamej pres koleno..nelituji toho,ze jsem starsi matka,jsem rada,ze jsem zazila co jsem zazit chtela a ted si prcka dokonale uzivam :wink:
26. bře 2013 ve 20:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
tohle znám :grinning: nikdy jsem si nepředstavovala rodinu jako manžel děti pes dům zahrada, ale věděla jsem, že nechci být sama a uvidíme, co my život přinese, neměla jsem žádná nutkání, ani pocit, že by mi tikali biologické hodniny, docela jsem trpěla, když se mi kamarádky zpovídali, jak nemohou otěhotnět a já to měla raz dva, a to jsem si říkala, klidně rok dva snažení my vadit nebude, ale tím to asi bylo, nelámat to přes koleno, všechno má svůj čas a nic se nemá uspěchat;
do té doby jsem si užívala volnosti a samostatnosti, protože dítě pro mě představovalo omezení svobodného rozhodování, měla jsem kolem sebe dost ukázkových případů, kdy kamarádky brebentili o miminku, pak se nosili s pupíkama, jedno druhé a mě pak plakali na raměni, že chlap nepohlídá, že nemůžou ani ke kadeřníkovi a podobně, jak je to složité s dětmi, trochu odstrašující :grinning:

teď je mi 33, mám dům se zahradou, místo psa kočku, po deseti letech chození a užívání jsme se vzali a do roka měli miminko, které má za sebou rok a půl života, nevěřila bych jak dítě dokáže život obohatit, ale to se musí zkusit, je to na zbytek života, takže velká zodpovědnost, alespoň pro mne
ničemu z toho ale nepředcházelo žádné plánování, jak to život přinesl, tak to bylo, stejně se to celé zašmodrchalo, jedináčka jsem nechtěla, jsem ze tří sourozenců, ale to už je na jiné povídání :wink:

díky že jsem se mohla vypsat :slight_smile:
10. kvě 2013 ve 20:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek