• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Návaly vzteku, jak je zvládnout?

8. března 2015 
Nemáte nějaký recept, jak zvládnout návaly vzteku? Já malou hrozně miluju, pořád ju mazlím a zpívám jí, ale když už třeba hodinu krmím a ona mi to vykopne nebo když mám stres, že vůbec nepije a celý den ji po mililitrech zavodňuju a ona odmítá, mám pocit, že exploduju. Nechci nikomu ublížit, to vím už když bouchám, a ruku na nikoho nevztáhnu, ale mám třeba chuť to všechno jídlo a nádobí vzít a rozdupat nebo prohodit oknem, většinou se klidím, abych se rozdýchala někam z jejího zornýho pole. Příkladem je třeba i to, že když má někdy blbý spaní a pak konečně usne, tak manželovi začne zvonit telefon, na maximum, hnusná melodie, a já ho chci okamžitě vyhodit z okna (ten mobil) a nadávám jak dlaždič. Vidím rudě a jen nějaká kontrolka vzadu mě varuje, že to by mi asi neprošlo. Ještě jsem to neudělala. Rychle se uklidňuju, to jo. Nechci takhle bouchat, protože to k ničemu není, ale nevím jak v danou chvíli vychladnout jinak, než to tak popustit... Nějaký nádech či počítání asi nezabere. Krom toho se moc nepoznávám, tohle jsem nebývala já.
23. čer 2014 ve 13:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky jsem "bouchaci" Recept nemam, musi to ven :wink: Ale vekem se klidnim :wink: @diamanta
23. čer 2014 ve 13:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Přidávám se mezi bouchaly. Já se třeba umím dlouho ovládat, ale jak ten džbán přeteče, je zle. Tím pádem bych taky uvítala nějaký recept :slight_smile:
@milada2 to ti závidím, jsem mnohem starší, než ty, ale na mě věk nějak nefunguje :wink:
23. čer 2014 ve 13:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak já naopak bouchám víc čím jsem starší :slight_smile: ale mám vypozorováno, že se tahle situace objeví, když jsem vyloženě nespokojená nebo unavená. Vyloženě nespokojená jsem, když jsem na malou dlouho sama (tj. muž přijde z práce, sedne k pc -argumentuje, že se připravuje do práce - hraje občasně jako dj a nebo když se dívá na netu na auta - argumentuje tím, že pro nás shání nové auto - teď sehnal - a shání, kde se jaké náhradní díly a za kolik dají sehnat), s malou mi nepomůže - když ji koupe, slyším z koupelny jen řev (něco na moje pocuchané nervy), nebo i lupnutí na zadek.. Sám uspat ji taky neumí, skončí to fiaskem, malá rudá vzteky, nezvladatelná, manžel vytočený, že ji kolikrát políval studenou sprchou - a to mě může vždycky dodělat.. A unavená jsem, když jsem nevyspalá.. Naše malá stále nespí celou noc, jednu dobu už to vypadalo, ale teď se opět v noci několikrát budí a já jsem jak mátoha.. A kombinace všeho toho vede k tomu, že bouchnu i u toho, když mi manžel podává třeba Bounty tyčinku, kterou jsem před týdnem chtěla, koupil mi ji včera a já na něj vyjekla, že držím dietu :grinning: při těhle stavech jedu k našim pokud je to možné, jsem sama zavřená v pokoji, kde polehávám a věnuju se třeba půl dne sama sobě..pak jsem jak znovuzrozená a vyměněná...
23. čer 2014 v 15:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@diamanta Osobní temperament je vrozený. Měnit se dá jen ve velmi malém rozsahu a pod vedením dobrého psychologa. Obecně takovéto výkyvy nálad tlumí antidepresiva, ale nevím, jestli chceš jít přímo do medikace. V každém případě je ale potřeba pokusit se víc relaxovat, tzn. odpočinek či koníčky. Ale s malým dítětem je to trochu problém :confounded:
23. čer 2014 v 16:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
@diamanta
Vim, že ten tvůj přispěvek je už trochu starší, ale pobavilo mě to.. :D
Jsem ráda, že v tom nejsem sama, i když důvody na moje bouchnutí jsou trochu jiné. Malá teda taky občas dělá u jídla , ale to přecházim v pohodě.Ale je to vzteklounek a když vříská dýl, tak mě berou nervy. Někdy bych nejradši něco rozkopla...vim, že jí neublížim, miluju jí víc než cokoliv na světě, ale někdy mě dohání k šílenstvi. Třeba vidim, že je ospalá, tak jí dám hajat, uspávám jí jak vůl třeba půl hodiny a nic...když se na mě začně smát, tak ještě dobrý..ale když začne hysterák - vrrrrr........
Někdy vylezu na balkon a prostě si zakřičim :D
Pak si zase říkám, že se musim zklidnit, že ty nervy nám nedělaj dobře...
24. únor 2015 ve 20:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
@luckakaja normálně si čtu co jsem tehdy napsala, vůbec nevím, kam se to podělo, až teď si vzpomínám...a už to není pravda. Asi jsem byla pod velkým tlakem, tak to bylo. Legračně se to čte, co? :wink:
27. únor 2015 ve 22:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
já myslím že není k zahození občas popustit ventilek:slight_smile:)))))
27. únor 2015 ve 22:15  •  2 děti  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
no, taky mám k sobě takovej přístup, že holt jsme lidi, a nějak těžce se nepranýřuju... ale tehdy mi to už přišlo ujetý, protože jsem zřetelně cítila, že to nejsem úplně já.
28. únor 2015 ve 12:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jéééé, Ty píšeš o mně :grinning: Dcera je vyložený nejedlík a bohužel měla třikrát zánět moč.cest, takže její pití je pro mě též důležité a ona just nepije :-/ někdy mi připadá, že nedělám nic jiného než že kolem ní lítám s různými hrnečky, lžičkami, naběračkami a stříkačkami :grinning:
Jediné, co mi pomáhá je z dlouhodobého hlediska autogenní trénink (teď ho ale flákám..), hodně mi v minulosti pomohla psychoterapie (měla jsem více problémů, nicméně ta mi pomohla vyrovnat se sama se sebou a najít příčiny různých myšlenkových pochodů, s tím ovládáním je to již horší :wink: ) a tak nějak se snažit věci nehrotit a brát to tak, že když se stresuju, že nejí/nepije/nespí, ublížím tím sobě, situaci nezměním a když se snažím pro to udělat maximum, tak již víc není v mých silách a neovlivním to... To je asi hlavní zásada, snažit se změnit to, co mohu, ale to, co nemohu, musím nechat být...
28. únor 2015 ve 13:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
@diamanta Už se těšim, až to taky nebude pravda :grinning:
5. bře 2015 ve 21:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@daasenka85 no já na to koukám, že jsme taky měly období, nenapsat to sem, ani nevím...ale malá je jedlík příšernej, fakt zbouchá dvakrát tolik co já, spí celou noc...jen dýl usíná a blbě pije. Dneska dělám pořád polívky a do každýho jídla přiliju vodu co to vcucne...krmim piškoty rozhňahňaný ve vodě, občas kaši, snažím se kojit...ale ohledně jídla a spaní je zlatá. Ale i tak jsem si dnes vzpomněla, když to zas čtu tady jak ta diskuze oživla, že jsem jednou když spala hůř stála v okně a řvala na psa nějakou děsnou drasťárnu, až mi z toho druhej den ráno polilo horko, protože v noci štěkal a budil. Už si nepamatuju přesně co, že ji vykostím nebo co, bylo to tak blbý, že jsem nevěřila, že jsem to řekla... No je vidět, že mateřství je někdy záclona na mozku, to si pamatuju, že jsem ani nevěděla, kam na ty příšerný řeči chodím.
5. bře 2015 ve 21:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je to nekdy na palici..ale usmev to pak vyvazi :grinning:
I kdyz nekdy mam pocit,ze mam uplne vypatlano :grinning::grinning::grinning:
8. bře 2015 ve 13:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek