• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Nechci svatbu. Je tu někdo takový?

11. října 2011 
Ahojky. Je mi 22, a mám 18ti měs. dítě, a žiji s přítelem. A posledního půl roku do mě pořád každej hustí, ať se vdám, a kdy se budu vdávat, a co svatba atd. Když každému řeknu, že nechci svatbu, tak na mě každý vykulí oči, a hlavně jeho rodina, na mě spustí, že ho nemiluju, a jestli někoho mám atd. Už mě to fakt dost vytáčí, a nevím co mám dělat!! Prostě nechci svatbu, neříkám, že Nikdy, to ne, ale prostě teď Ne, tak proč to nikdo nemůže pochopit?? :angry: :angry: :angry:
Má tu někdo stejný problém jako já? Jestli ano, můžete mi poradit, jak to řešíte, či jak jste to vyřešily? Já už fakt nevím co komu mám říct.. :frowning2: Jen na mě každej kouká špatně..
26. pro 2010 ve 20:16  • Odpověz  •  To se mi líbí
nenech si do toho kecat, pokud fakt není důvod se ted brát tak určitě počkejte! z vlastní zkušenositi - žiju v cizině, brali jsme se z lásky samozřejmě ale hlavně kvůli papírů, abych mohla začít pracovat, abych tu měla nějaké práva atd, prostě to byla svatba na rychlo, neměli jsme peníze, tchýně to všecko platila, no v té době jsem byla ještě "hloupá" ale ted když si vzpomenu tak si říkám kdybysme měli tu možnost počkat pár let a zařídit si svatbu podle svého gusta tak by to bylo lepší....jasně i tak to bylo krásné atd, nelituju že jsme svoji, ale prostě jsem si ji představovala trochu jinak..místo hafa lidí třeba svatbu někde na horách nebo u moře...
takže pokud to tak cítíš určitě to nedělej, at si kecají jak chtějí, oni asi vycítí že to s tebou hne když takhle mluví, nedej to na sobě znát, zažertuj nebo to prostě zkus před nima aspon brát na lehkou váhu ty jejich kecy a určitě je to přestane bavit....tím že tě to vytáčí tak v tom podle mě pokračujou ti lidi..
27. pro 2010 v 11:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj. No, já ti moc neporadí, jsem vdaná, takže podobně blbé otázky na mě nepadají :unamused: . Chtěla bych ti alespoň vyjádřit podporu, je to čistě věc tvoje a tvého přítele a nikomu do toho nic není, hlavně nedělej nic, protože by si to přáli ostatní . My měli super svatbu, ale jen díky tomu, že jsme ji chtěli a udělali si ji podle sebe a nikoho jsme do toho nenechali kecat :wink: .

Možná by pomohlo, kdyby se za tebe postavil partner a své rodině řekl, že jim do toho nic není, a že se vezmete až budete chtít. Můj švagr na otázky, kdy se s přítelkyní vezmou říká, že 13.13.2013 :sweat_smile:
27. pro 2010 v 11:28  • Odpověz  •  To se mi líbí (5)
tak já nevim, ale když už se snažíš jít "proti proudu", musíš prostě čekat a přečkat reakce tradiční a konzervativní společnosti... to je prostě život :wink:
27. pro 2010 v 11:33  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
já bych jim řekla že nepotřebujete mít papír na lásku.že se milujete i tak.
27. pro 2010 v 11:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
my jsme spolu 7,5roku, máme skoro 4letou dceru, ze začátku do nás taky každý hustil, kdy se vezmem, teď každýmu říkám, když náhodou na to narazí, že se brát nechceme, a když mě někdo moc vytočí řeknu, že jsme dali 100.000 za dovolenou a že holt každej má jinou prioritu :grinning: stichnou, to mi věř :wink:
27. pro 2010 v 11:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
heliik hlavně se nenech do ničeho nutit. Taky takhle žiju s přítelem na hromádce a nemám pocit, že bych měla přítele míń ráda. Jsme spolu 10 let. Prostě všem řekni, že na to ještě není ten správný čas. A to, že přítele miluješ jsi už rozhodla dávno tím, že jste si pořídili Kristýnku. To je důležitější rozhodnutí než svatba.
Já jsem se třeba dřív nechtěla vdávat protože jsem jednou rozvedená a měla jsem pocit, že s papíre to nějak míň funguje. Pak se nám narodila Sára a chtěla bych aby jsme si případnou svatbu užili všichni, tak prostě není ten správný čas :slight_smile:
27. pro 2010 v 11:49  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
do mě to taky všichni hustili, já jsem necítila potřebu se vdávat....tak jsem prostě natvrdo ale s úsměvem řekla "nikdy svatbu nechci, nebude"....všichni čuměli s otevřenou pusou ...zkusili to párkrát a když pokaždý přišla stejná odpověď, tak byli zticha....nikomu do toho nic není, jestli chceš nebo nechceš, chce to jen vymyslet nějakou dostatečně šokující odpověd a pořád jí opakovat :slight_smile: nakonec jsme se vzali, ale bylo to po 8 letém vztahu a minimálně 2 roky před svatbou se nás už nikdo neptal, kdy to bude :grinning:
27. pro 2010 ve 14:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
odpovídala bych otázkou Proč se ptáš? co je komu po tom.
27. pro 2010 v 15:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
Já mám zase 5 měsíční mimčo a taky nejsme s partnerem svoji,nejvíc do mě hustili naši hlavně než se malej narodil.ale ted už dali pokoj,když se někdo zeptá tak prostě řeknu že na to nejsme,že je to jenom šaškárna a mají to.Jsme spolu 10 let a jde to i bez svadby tak na co? A o mě to prostě už všichni ví že se vdávat nechci ,takže už ani nikdo neprudí.
27. pro 2010 v 15:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
já si myslím, že pokud je ve vztahu dítě, tak by svatba měla být. Do té doby ať si ti dva chodí třeba i po uších. Mít dítě je určitě velká zodpovědnost a i manželství je určitá ochrana právě toho dítěte (vím o čem mluvím, můj otec zemřel a i kvůli mamčinýmu vdovskýmu důchodu se nám žilo aspoň trošku líp...). Tady nejde jenom o ty dva. Pokud je vztah v pořádku, tak se svatbou nic nemění...
Ale jestli svatbu opravdu nechceš (tedy jestli jenom marně nečekáš na velkou akci - pokleknutí a žádost o ruku s velkou parádou) je to jenom tvoje věc a nikdo ti do toho nemá, co mluvit. Otázka je, jestli stejně neustupný je i partner, on se třeba chce ženit. Pokud ano, tak je to na další diskuzi, pokud máte stejný názor, je to vaše věc.
27. pro 2010 v 15:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (8)
Mně se svatba nezdá jako šaškárna a souhlasím, je to ochrana i pro dítě - ale jak kdy, že?? Pokud se časem něco zvrtne, manžel je na hlavu a začne tahání o mimi a ty rozvody... uf.
Sama jsem zastánce, že by dítě mělo žít v manželství. Na druhou stranu manželství je hlavně o lásce, odpouštění, toleranci... a to můžou dva hromádkoví zvládat líp než nesezdaní. Kdybych věděla, že se nebudu chtít vdávat, tak bych to ale hlavně řekla už během chození a bezdětnosti. Oni by si ti příbuzní třeba mysleli, že změním názor časem - ale aspoň bych jim pak mohla připomenout, že jsem na to upozornila.
Manželství není jenom o papíru. Je to akt osamostatnění se od rodiny, proto tam ty rodiče mají být, mají to vidět a uvědomit si, aby dítěti už odstřihli pupeční šňůru. Svazek sebou nese povinnosti a obět, možná to je důvodem, že plno vztahů funguje, vezmou se a bác - rozvod. To, že se nám zavřeli zadní vrátka a najednou už to nebude jenom "sbalit tašku a jít" nás dělá nervózníma. Ve své podstatě chceme mít krásný vztah a mít se o koho opřít, ale těžko zvládáme jakoukoliv formu "obojku". :grinning: (Fuj to je slovo).
Čili já jsem všema deseti pro svatbu a manželství, ale pokud se nepochopí opravdová podstata a bude to jenom "o papíru", stejně to časem kiksne. Do svatby se musí dozrát, jako do všech životních etap. Někdo ve 20 (jako já), někdo ve 40.
30. pro 2010 v 10:42  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
mno - jak bylo řečeno - buď máš na to plavat proti proudu, ustát si hrdinně to, aniž bys musela hledat podporu v anonymním diskusích a nebo na to nemáš a bude tě to pořád štvát.
Druhá věc je čistě praktická - naše společnost je prostě právně uzpůsobena instituci manželství, rodina je prostě jednotka se kterou se počítá a vyplývá z toho spousta dalších souvislostí a právních vztahů. Takže sice si romanticky můžu říkat, že "na lásku papír nepotřebuju", ale pragmaticky řečeno potřebuješ ho na všechno ostatní kolem rodiny - resp. všechno je pak s jedním příjmením a statusem manžel-manželka-naše děti jednodušší, přehlednější, nevyvolává další otázky, nedorozumění atd. Kdyby to byla šaškárna, nebojovali by dlouhá léta homosexuálové o registrované partnerství - ti totiž vědí moc dobře, jaké nesesdanost pak působí problémy - partneři k sobě pak nemají žádné právní povinnosti, nároky, práva atd atd.
Za mě říkám, že je to každého věc, ale ať si to taky sám ustojí a nehledá podporu. Když to nedokáže, tak ať raději podlehne "sprosté" konvenci a praští do toho. :wink:
31. pro 2010 ve 14:26  • Odpověz  •  To se mi líbí (10)
Helik, nenapsala jsi pro me dve dulezite veci. Za prve, proc svatbu nechces? Vadi Ti ta saskarna okolo, nebo se bojis, ze prijdes o svobodu, nebo si nejsi jista svym pritelem nebo? A jak se na to tvari Tvuj pritel. Co chce on? Zadal Te o ruku? Co jsi mu rekla?
31. pro 2010 ve 14:53  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nikdy jsem se vdávat nechtěla, ale pak jsem poznala člověka o kterém jsem věděla, že s ním chci strávit zbytek svého života, když přede mnou klečel při romantické večeři ze zásnubním prstenem nedokázala jsem říct ne a vlastně jsem ani nechtěla, přišlo to jako samo, najednou jsem se hrozně chtěla vdávat, protože jsem věděla, že on je ten pravý. Svatbu jsme měli malou jen v rodinném kruhu, ani jsem neměla klasické svatební šaty, jen krémový kostýmek, po svatbě jsme šli jen na oběd, pak jsme nechali rodinu ať si slaví co chce a my jsme odjeli na víkendový romantický pobyt. Jsem vdaná téměř 4 roky a ani jedinkrát jsem nelitovala toho, že jsem se vdala. Pokud máš pochybnosti, tak se nevdávej, pokud je to např. jen kvůli majetku, tak je dneska možnost sepsání předmanželské smlouvy.
1. led 2011 v 18:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já si myslím, že záleží jen na Tobě, kdy se budeš cítit na to skočit do tak velkého rozhodnutí. Je blbost co píšou, že jde o zabezpečení dítěte. Mám taky malou dceru, které je 1,5 roku a s partnerem svoji nejsme. Dobře jsme se informovali a tím, že je otec napsán v rodném listě má dítě právo jak na vdovský důchod, ale jen pro dítě, tak pro peníze z pojistky a všechno ostatní.Nejste manželé, ale jste osoby žijící ve stejné domácnosti.
Taky jsme s partnerem nechtěli hned skákat "do chomoutu" hlavně protože na to v té době nebyly peníze, ale i proto, že jsme se na to ještě necítili. Teď jsme se po dlouhé době co spolu žijeme teprve zasnoubili, ale jen proto, že jsme se tak rozhodli, a že naši lásku chceme potvrdit i právně. Takže pokud se na to ještě necítíte nežeňte se zbytečně do tak velkých rozhodnutí. Ten čas kdy na to budete připraveni přijde a pak to bude nejkrásnější.
7. led 2011 ve 14:06  • Odpověz  •  To se mi líbí
já se taky vdávala když už byl malý na světě, je fakt že teda měl jen 7měsíců ale že bych se do toho nějak hnalo to ne, proč taky žili jsme spolu spokojeně i tak, malý měl přijmení tatínka, nám to klapelo,byli jsme štastní tak proč svatba. Ale přítel si svatbu strašně moc přál, prý chce být úplná rodina tak jsem o tom trošku začla uvažovat ale nebyl do důvod proč jsem nakonec řekla ano, hlavní důvod byl ted že manžel je elektromontér a v práci zrovna měli smrtelný úraz takže jsem začla uvažovat co by se stalo kdyby se fakt něco stalo mu že jen s mateřskou bychom to těžko zvládli a tak bych měla nárok na vdovský důchod,malý na sirotčí takže nakonec jsme se vzali ale že bych se do toho hnala a říkala si svatba musí to být to fakt ne a můj názor je stejný. Jo a když jsme se brali už jsem čekala druhého syna :slight_smile:,svatba byla krásná zatančila jsem si se svým synem :slight_smile: :slight_smile:. no a co komu říkat pokud si za tím stojíš že pro svatbu zatím nevidíš důvod nebo že jim do toho nic není, stát si za svým nic jiného nejde dělat. Prostě společnost má pořád zafixované první svatba, pak dítě. Já pro to taky nevidím důvod ale hodně lidí ano
7. led 2011 ve 14:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
To je zajímavé, že se někdo necítí na svatbu, ale na dítě ano. Přitom dítě je mnohem větší, nezrušitelný závazek na celý život, co je proti tomu manželství v dnešní době, téměř nic.........
7. led 2011 v 18:03  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Achoj Heliik, já jsem s Tebou:slight_smile: Mám přítele už devátým rokem, máme spolu krásnou holčučku Vendulku, která bude mít v dubnu tři roky a žijem si krásně na hromádce:D
Ani jeden z nás svatbu neplánuje, ani jeden z nás ji nechce, ani jeden se na svatbu necítíme. A hlavně není důvod svatby, když si stejně krásně žijem i bez ní..a nějaký papír nám nikdy nezaručí vztah plný lásky, ba naopak při rozchodu je manžeství jenom na obtíž!
Každopádně mohu říci, že i má a jeho rodina je s námi a zcela respektují naše pocity a nikdy nás do svatby netlačili, prostě respektují naše rozhodnutí :wink:
A na závěr..mám dvě kamarádky, které nejsou vdané, jedna má 37 a druhá 32 let a obě dvě se prostě vdávat nechtějí, tak jako já. Jedna z nich již vdaná byla a znova by do toho nikdy nešla! Ale samozřejmě mám i kamarádky, které vdané jsou a chválí si to.. Je to jen o názoru,každý z nás má zcela jiný názor a vidí to ůplně jinak. Jak manželství tak i život "na hromádce" má své pozitiva a své negativa!
Takže se zbytečně nestresuj a jasně a stručně všem vysvětli, jak to cítíš!!
Pa
7. led 2011 v 18:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ja taky patrim k tem konzervativnejsim a svatbu jsem do sveho zivota pocitala - asi bych nechtela dite driv nez svatbu, takze pohnutkam zen, ktere se vdavat nechteji nerozumim, ale rozhodne je v tom respektuju. Spis jsou hodne velkyma vyjimkama, protoze vetsinou to byva naopak, ze muz je ten, kdo nechce do chomoutu, nekdy takove zeny dokonce podezrivam z toho, ze muz nechce a tak se tomu postoji prizpusobej vlastni zmenou nazoru na svatbu. Tim nechci rict, ze by to byl pripad zde pritomnych. Chci tim jen vysvetlit, ze pro vetsinu lidi je to, ze zena, ktera si vetsinou na svatbu hraje uz od tri let, se ji v dospelosti vzda, tezko pochopitelne.

Ja uz mam svych pet minut slavy za sebou :wink: a do dalsi svatby uz se asi taky nepohrnu. Pocitam s tim, ze pokud budu jeste nekdy s nejakym muzem zit, tak bez svatby. Neni to ten hlavni duvod, ale kdyz jsme s manzelem minuly tyden odjizdeli od naseho rozvodu, tak jsem si v duchu rikala, ze ja se vubec vdavala. Mohla jsem si tento psychicky hodne narocny proces usetrit.
8. led 2011 v 10:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj..já tě chápu!! máme skoro 2 letou holčičku, jsme spolu přes 8 let..dřív jsem svatbu chtěla moc!!...ale co,mám se doprošovat? ne!! a navíc i tchyně,když jsme na toto téma zabousily řekla:dnes je jiná doba !!..takže za mě : NE,NE
16. led 2011 v 15:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj ja uz mam svatbu za sebou ale abych pravdu rekla bylo top takovy s donuceni rekl mi pokud si me do 2 mesicu nevezmes tak si te uz nikdy nevemu....no ale moc to uspechal strasne se zmenil a nejde to vydrzet ja se vsude petravruji ze je sve ok a pritom doma peklo....jako mala jsem si rekla nikdy se nerozvedu a svatba bude jen jedna jedina...ale nejde to tak chci podat rozvodove papiry ale uz nikdy se nevdám to uz bude muset byt ten u kteryho budu si jista ze me a malyho miluje
17. led 2011 v 16:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, jsem asi ve stejný situaci jako ty, ale už sem se obrnila, v dubnu se nám má narodit mimčo, jsme spolu už přes 7 let a docela chápu, proč svatbu nechceš. Před pár lety bych se do toho taky možná hrnula, dneska (nebýt toho, že spolu čekáme dítě, asi už spolu nejsme) už vidím, že ne vše je dle mých či partnerovo představ o vztahu, je mi jasný, že to bude vždycky, ale tak nějak mám pocit, že jsme oba takový protiklady, že by to bylo spíš ke vzteku, takže až si tím budeme oba jistí, prckovi bude tak 2 roky, možná ano, ale nenech se nikým nutit, dneska je to přece jedno. Dítě může mít jméno po otci, ať v tom není hokej a to by mohlo stačit. Koho dneska zajímá, vdaná či žijící s partnerem na hromádce, ty výhody co bývaly pro manžele už stejně nejsou, tak co. Nech to být, až přijde správný čas, tak se třeba rozhodneš, hlavně to nedělej jen proto, že tě do toho všichni tlačí, nemá to smysl, zbytečně by ses trápila, a pro dítě by to taky ve výsledku nemusela být až tak výhra. Přeju pevný nervy a kašli na to, co ti říká okolí, dělej to, co ti říká tvoje srdce a rozum, to je rozhodující.
20. led 2011 v 09:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky jsem na tom podobně.Zatím se s přítelem brát nechceme a jeho máma do nás pořád hučí,že je blbý,aby se malá jmenovala jinak než já a tak.No a všechno organizuje.Už mi koupila i svatební šaty a příteli oblek:sweat_smile:
21. led 2011 v 17:32  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj,já potomka čekám každým dnem a taky se nehodlám vdávat. Je fakt,že by to bylo jednodušší ve spoustě věcí,ale necítím potřebu se takto vázat. Zastávám názor,že na lásku papíry netřeba. Najsou se lidi,co rejpou,ale většina mého okolí moje rozhodnutí respektuje. Nenech se do ničeho tlačit,je to Tvá věc. Pokud Ti to takto vyhovuje,stůj za svým. Ikdyž neustálé otázky a rytí budou...
21. led 2011 v 17:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky holky, mám kamarádku, která se taky nechtěla vdávat. Narodil se jim syn a plánovali, že se vezmou postupem času, tak v jeho 2 letech. Nevzali se, pořád to nějak odkládali, za čtyři roky nato se jim narodila dcera. Kamarádka je doteď svobodná a začala toho teď litovat.Nějak jí to začalo chybět, tvrdí, že přeskočila jednu etapu života. Lituje, že už nikdy nebude ta "princezna". Děti má už velké 12 a 8 let.Navíc tvrdí,že ta svatba už potom není taková, jako když je člověk zamilovaný první roky....
Postavili spolu baráček, dala do toho nemalý prachy. Nadřela se na něm jak kůň, barák stavěl skoro celý její otec. Protože tenkrát byla na MD, nedostali by úvěr, tak si vzal úvěr na ně přítelův bratr a tak na něj napsali barák.
Dnes je v takové situaci, že se s přítelem nemůže ani vystát a vlastně čeká až uplyne ještě rok a půl a s dětmi od něj odejde(čeká rok a půl na to, až dcera dodělá ve škole první stupeň, nechce ji najednou odtrhnout od kamarádů i ze školy). A už teď ví, že odejde s prázdnou....a tahanice u soudu ji čekají stejně, protože se s přítelem na styku s dětmi nedomluví, dokonce jsem byla u toho, když ji to řekl..... dělá ji všechno na truc.
Takže stejně tomu neuteče.
Já sama jsem vdaná, ale chápu i ty, které se vdávat nechtějí. Jen jsem chtěla napsat jeden tvrdý pravdivý příběh ze života,jak taky může skončit velká láska a který začal jako pohádka....
21. led 2011 v 18:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
Heli nedělej nic, co sama nechceš! my jsme s přítelem 9 let a máme dvě děti, někdy je to nepříjemný,hlavně když se něco vyřizuje, nebo třeba na vítání občánků na nás mohli ostatní oči nechat, ale to už nese naše rozhodnutí.Pro mě je svatba v dnešní době jenom šaškárna, ale na druhou stranu, nikomu to neberu :wink:
Možná se jednou vdám, nikdy neříkej nikdy, že! ale žádný papír mi nezaručí ani plnění těch už zminovaných povinností vyplívajích ze snatku, které tady některé ženy zminují.I zákon se dá obejít a když bude chtít někdo uškodit, uškodí tak či tak.Samozdřejmě je potřeba o tom přemýšlet a velké věci si mezi sebou právně ujasnit dopředu, ale to je dobré udělat vždycky.Tak se drž, oni si v okolí časem zvyknou :grinning:
21. led 2011 ve 20:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj my jsme se brali když měla naše malá 5 měsíců,dítě bylo plánované taky jsem poslouchala kdy bude svatba čekáte ditě a bla však víte....ale já jsem je neposlouchala. ale kdyby mi někdo řekl že ho nemiluji tak bych mu řekla aha a proč sním mám teda dítě zkus to třeba to zabere je to jen o tom že je jiná doba není kam spěchat a papír není zas tak důležitý ale je to fajn když máte všichni stejné příjmení hlavně se nenech do ničeho nudit jsi taky mladá jako já a tohle musí přijít samo. lepší mít jistotu než se za pár měsiců rozvádět
7. říj 2011 ve 12:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj, taky nechci svatbu, máme 2,5 letého syna, a za případné ušetřené peníze bych ho radši vzala k moři. Dům je přítele, pojistky jsou na syna, já jsem jeho zák. zástupce, takže kdyby něco, tak bez peněz nezůstanem. Na to se nemusím vdávat. Svatbu jsme taky řešili, nicméně jsme se shodli, že nám to takhle vyhovuje. Já bych si stejně chtěla nechat své příjmení, takže bych se jmenovala jinak než syn a přítel. když se někdo ptá, tak narovinu říkám, že prostě nechceme, je to opravdu rozhodnutí partnerů a ne jejich příbuzných. Na nás kromě tchýně nikdo netlačil, stačilo jí říct, že na to prostě nemáme peníze, když tajnou svatbu by údajně nepřežila, tak nemám na to hostit ji a její početné příbuzenstvo a byl klid. :stuck_out_tongue_closed_eyes: Manželství není jediný důkaz lásky, můžete spolu žít na hromádce a být spokojeni tak jak to je, pokud to tak vidíte oba, tak není co řešit. :slight_smile: Že dítě by mělo žít v manželství? A co rozvod? každé druhé manželství se rozpadá... Já osobně jsem byla ve třídě Zš- 20 dětí asi 3 jsme byli ti, co jejich rodiče nebyli rozvedení. Takže asi tak. Nezůstávala bych v manželství jenom kvůli dětem. To je nesmysl. Pokud má dítě otce v rodném listě tak je právně zabezpečeno.
11. říj 2011 v 00:00  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek