• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Nedaří se mi otěhotnět. Jaký jiný smysl života najít?

5. dubna 2013 
Ahoj. Nenašla jsem podobné téma, tak snad tu nikde není :wink:. Chci se zeptat snažilek, kterým se už nějakou dobu nedaří otěhotnět, jaký jiný smysl života si našly. Samozřejmě, že tu snad všechny chceme to vytoužené miminko, ale když se nedaří :sweat_smile: ... Čím se zabavit? Jak jste to řešily vy? :wink:. Snad se tu budeme navzájem inspirovat :wink: .
30. srp 2009 v 16:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
Consti, já asi ve své situaci nejsem ta pravá, kdo by mohl radit :grinning:
Ale když to dýl nešlo, snažila jsem se o to víc realizovat v práci (takže když mě vyhodili, slušně jsem se sesypala). Měla jsem pocit, že tady když člověk napře snahu nějakým směrem, tak prostě k výsledku dospěje :wink:
Pořádně jsem se vrhla do studia jazyků, udělala si patřičné zkoušky.
No a hlavně teda maximální potěšení nacházela ve své lásce největší - cestování. Za ty roky jsme na vlastní pěst sjezdili půl Evropy stylem, který už s dětma půjde dost těžko.
Taky jsme každej rok udělali kus práce na rekonstrukci bytu.
Před druhým IVF jsme si pořídili kočičku, je neskutečná, úžasná, možná trošku slabá náhrada za dítě, ale je to jednodušší k ní přijít, že :wink:
Teď jsem doma na PN, žijeme jen z úspor, tudíž žádný velký hýření se nekoná, navíc mám fůru času přemýšlet a uvědomit si, že prostě v současný situaci dítě priorita je a dlouhodobě se to moc oblefnout nedá :unamused:
Takže asi můj hlavní poznatek - maximálně zaměstnat hlavu, ať není čas myslet na kraviny (což na PN nedokážu :stuck_out_tongue_closed_eyes: ) a co peníze dovolí, realizovat se v těch věcech, který máte rádi :slight_smile: A pokud si vymyslíte nějakou aktivitu, která už s dítětem nepůjde, bude to aspoň trochu satisfakce :wink: Užít si tu bezdětnost, co to jde a dokud to jde :grinning: Otázka pak je, jak dlouho to člověku vydrží...
30. srp 2009 v 16:52  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj costi, to je těžký každý hledáme smyml života v tom co je nám blízké, Někdo v prácí--zaměstnání jiná v domečku či bytu a jiná ve zvířátku. Já s přítelem se snažíme už skoro rok :frowning2: a nijaký významější smysl života nehledáme.
Snažíme se žít tak jak to je, užívat si života podporovat jeden druhého a nezbývá než čekat co se přihodí.
Pracujeme na domečku takže moc toho přemýšlení přes den není. A to víš že když jsi jdeme večér lehnout je nám ouvej, ale věříme že se taky dočkáme.
Trochu jsme ten osud popostrčili a v koncem září jdeme na spermiogram tak snad už budeme trochu chytřejší.
Jinak hodně štěstíčka a vydrž stojí to za to :slight_smile:
30. srp 2009 v 17:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahojky len, díky :wink:.
S tou prací je mi to líto. Vím, že se toho na tebe sesypalo najednou víc :stuck_out_tongue_closed_eyes:. Věřím, že bude líp, přece člověk nemlže mít pořád smůlu!
No, já se v práci moc realizovat nemůžu, protože mě poslední dobou i ta práce štve a ubíjí... a zároveň vím, že hledat si něco nového je v současné době běh na dlouhou trať a bylo by to asi z bláta do louže :sweat_smile:. Jazyky bych mohla pilovat, ale po letech na škole jsem ráda, že jsem ráda :grinning:. Vzhledem k tomu, že jsem v práci každý den do 17.hodin a někdy i déle, tak moc času na soukromý život taky nezbývá a většinou jsem z práce psychicky vždy tak vyšťavená, tak jsem ráda, když na chvíli na nic nemyslím. S kamarádkou chodime plavat aspoň jednou týdně, ale to teď flákáme a přecejen je to fyzická a ne psychická aktivita (nezabrání mi to na mimi nemyslet :sweat_smile:).
Cestování je super tip, ale peněz se moc nedostává, takže max.podnikáme nějaké víkendové výlety a dovča v létě. Ostatně v práci mám jen 4 týdny dovolené a ty jsou hned pryč :pensive:. A stejně jako vy jsme si pořídili mazlíka, my teda pejska :dizzy_face: . Je to naše zlato.
Jen mám poslední dobou pocit, že je to pořád jen z práce do práce, uklidit, postarat se o zahradu a barák, do toho depka, že se nedaří...Nevím, nějaký stav, kdy mě nic nebaví :sunglasses: :confused: .
30. srp 2009 v 17:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
polesuvka máš pravdu, každý má ten smysl života v něčem jiném, ale já tak nějak poslední dobou už nevím v čem :sweat_smile: :confused: .
30. srp 2009 v 17:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Consti, napadá mě třeba dobrovolnictví, to je moc fajn činnost, která přináší krásné pocity uspokojení :wink: Ale při tvé pracovní vytíženosti.. Třeba aspoň jeden večer v týdnu :wink:
30. srp 2009 v 17:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
No, když se pořádně fyzicky odrovnáš, tak už máš myšlenky jen a jen na spánek :grinning: Jenomže to nejde dělat denně a navíc, kde při tom ještě brát energii na to samotný plození, že jo? :grinning:
Jinak to každej prožívá po svým, mě právě ten pracovní kolotoč těšil a teď mi sakra schází, ráno dlouho spím, přes den lítám po doktorech a háčkuju čepičky... hlavně, že mám tu školu a praxi a jazyky a tak :grinning: Prvních 14 dní relax paráda, ale jsem dost akční, takže teď to vidím na poslední pokus a dýl už bych to vážně doma nezvládala :zipper_mouth:
Asi si musíš najít něco, co sedne vám. To cestování se dá taky podnikat po kempech pod stan, zrovna před 14 dněma jsme byli v Podyjí a nádhera, úplně mě to osvěžilo, jaký to je míchat si konzervu v ešusu :grinning:
Jinak mě napadá s tou prací (že zrovna já radím, co?) - píšeš, že je to běh na dlouhou trať, ale v podstatě čas máš, tak co to zkusit zvolna rozjet? Když by to neklaplo, nic se neděje, svoje jistý máš, ale třeba by se ti zrovna nějak zázračně povedlo najít něco super :wink: Paradoxně já měla v plánu přesně tohle - kdyby neklaplo červnový IVF, tak přes prázdniny na dovču a pak zkusit hledat v jiných vodách, brát to jako výzvu, jako změnu... prostě jako jistou formu zaměstnání hlavy :wink: Se zázemím jistýho místa by vlastně o nic nešlo, dalo by se na tom jen vydělat. Bohužel mě teda zaměstnavatel předběhl a zrušil celý moje oddělení, no a z pozice člověka na neschopence už se hledá sakra jinak :wink:
30. srp 2009 v 17:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Consti, co nejake cviceni? Nevim odkud jsi, ja z Prahy a chodila jsem na takovyho cvicitele, ze tam neslo premyslet i kdyby jsi chtela. A vzdy me to nabilo pozitivni energii. Sranda byla, kdyz jsem takhle jela nekdy v zime ze cviceni metrem a tam byla na neco reklama, uz nevim na co, ale byly tam asi 3 holky s odhalenymi brisky. A ja si rikam, budu chodit casto cvicit, at mam v lete brisko jako ony. A co myslis, mela jsem pekny pupek :grinning:
30. srp 2009 v 17:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
marinka něco takového mě taky napadlo. Nevíš, kde bych dostala nějaká info. Možná by nebylo špatné se scházet třeba s nějakým postiženým člověkem a pomáhat mu nebo tak něco.
len jo jo, pod stan my jezdíme často a je to super relax. S tím hledáním jiné práce je to špatné i v tom, že se chceme stěhovat... Dům jsme zkoušeli prodat přes realitku, ale je blbá doba a navíc máme poměrně hodně velký dům dole s restaurací :sweat_smile: . a pokud se přestěhujeme, tak úplně mimo tento kraj a tak je těžké hledat něco tady, když můžeme být za půl roku jinde :sweat_smile: .
30. srp 2009 v 17:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
consti, nevím, odkud jsi, ale skoro v každém městě je organizace, která stružuje dobrovoníky. U nás je to Adorea http://www.adorea.cz/
Je to super, protože tě tam krátce vyškolí a pak ti najdou člověka, který dobrovolníka hledá a se kterým se budeš cítit dobře. Takže si můžeš vybrat, jestli budeš chodít třeba za nějakým nemocným dítkem, opuštěným starým člověkem apod. Já jsem dělala dobrovolníka 2x, vždy jsem chtěla ke straým lidem a bylo to hrozně moc fajn a těším se, že až budou děti trochu větší, zase se k tomu vrátím :slight_smile: Zkus pohledat na netu, určitě ve tvém okolí bude něco podobného..
30. srp 2009 v 17:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jasně, no, tak to je taky dost velká akce, ne? :wink:
Jinak mi moc pomáhá Koník, že se tu můžu vyventilovat a taky vidím, kolik lidí je na tom 100x hůř, než já :pensive: Což teda není nic pozitivního, ale zase to vrátí člověka hezky zpátky nohama na zem :wink: A osobní srazy s holkama, ať už dětnýma nebo bezdětnnýma...
30. srp 2009 v 17:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Consti ahojky :slight_smile:
Vím dobře, jak ti je, to mi věř... ale za těch 14 měsíců snažení jsem došla k tomuto: nemá smysl si hledat nějaký jiný cíl, něco, co ti nahradí touhu po miminku, čím zaplácneš tu prázdnou díru v srdíčku a na co se upneš. Protože NIC takového prostě není. Je jen jediné řešení: žít tak, jak život dovoluje, snažit se dělat si všední radosti a brát věci tak, jak jsou. Užívat si svého muže a prostě si říkat, že co se má stát, to se stane.
Koník mi, upřímně, moc nepomáhá, protože tady se samozřejmě řeší převážně miminka :sweat_smile: A to, že je na tom někdo hůř... no, kdoví, jak to dopadne se mnou, takže to mi náladu rozhodně nezvedne, naopak, je mi těch holek vždycky hrozně líto a začnu přemýšlet o spravedlnosti a podobných jiných kravinách :wink:
Toť má zkušenost - ale každý to má samozřejmě jiné :slight_smile:
Posílám ti úsměv do tváře a klid do dušičky :dizzy_face:
(i když ten bych sama občas taky potřebovala... :sweat_smile: )
30. srp 2009 v 17:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ahoj Alenko :dizzy_face: . Pod tvá slova se podepisuji, ale zkusím možná to dobrovolnictví, co radila marinka a taky se budu snažit nějaké cíle v mé práci (i když to docela pochybuji) :grinning: .
30. srp 2009 v 17:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ally, smiřme se s tím, že v životě spravedlnost není a hotovo :wink: Koneckonců, proč by měla být, spravedlnost je výmysl lidí, co se snaží nacpat věci kolem sebe do škatulek, na to příroda nehraje. Spíš si říkám, že si nemám na co stěžovat, co jsou pitomý dvě IVF proti tomu, že jich má někdo za sebou pět a nemá vejcovody, takže přirozeně se mu to nepodaří nikdy... Nicméně si stejně stěžuju :grinning:
Ale máš pravdu, že každý to má jiné, navíc u každého se to vyvíjí - jinak vnímám nezdar po roce, jinak po třech a jinak po deseti. Jsou tam etapy klidu, vzteku, smíření se s osudem a pak zase okamžiky, kdy jsem ochotná se rvát do roztrhání těla... než mi dojde, že mi to stejně k ničemu nepomůže :wink:
Ale ten úsměv a klid bychom asi potřebovaly všechny, já poslední dobou obzvláště :grinning:
30. srp 2009 v 17:46  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Jenže ono je těžké být klidná, když ti tikají biologické hodiny, roky utíkají, kolem jsou samé těhule a všichni na tebe koukají jak na exota, že ještě děti nemáš :sweat_smile: :grinning: . No to známe asi všechny :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes: :sunglasses: .
30. srp 2009 v 17:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
marinko tak jem našla jednu organizaci, co funguje u nás ve městě. Díky moc za tip, snad to dotáhnu do konce :dizzy_face: . Jen se bojím, že až uvidím nějakého starého nebo nemocného člověka, tak třeba budu brečet nebo tak. Jak jsi to zvládala ty?
30. srp 2009 v 17:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
No počkej, myslím, že jsi mladší než já, tak nestraš si biologickýma hodinama nebo si budu představovat, že další zastávka už je až na hřbitově :grinning: Klidná teda nejsem ani omylem (se budu opakovat, ale od toho vyhazovu, ještě po potratu jsem byla celkem OK), ale biologický hodiny, dej pokoj! :grinning:
30. srp 2009 v 17:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
len nevím, kolik ti je :wink: . Každý má biologické hodiny jinak nastavené a mě bijí na poplach už teď :grinning: . Bude mi 28 :grinning: :sunglasses: .
30. srp 2009 v 18:01  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nojo, tak asi o rok a půl starší jsem :wink: Jsem si teda vždycky myslela, že biologický hodiny nejsou touha po dítěti jako taková, ale to, že už na nás tělo křičí - bacha, blížíš se do přechodu, koukej otěhotnět, protože za rok už se ti to třeba nepovede! :grinning: Tak tohle teda zatím nezažívám. Ovšem to, že by bylo na čase do pěti let po svatbě porodit pokračovatele rodu, to se mi do mysli vtírá neodbytně :wink: Jestli to chci realizovat, mám na to pár měsíců :grinning:
30. srp 2009 v 18:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
Consti, to bude v pohodě, neboj :wink: Většina těch starších lidí chtějí někoho na popovídání, když jsou sami, tak jich chybí právě to, že si nemají s kým promluvit.. Já jsem chodila ke třem starým lidem. První paní už byla trochu poplantaná, ale byla s ní sranda, vždycky chtěla hrát člověče nezlob se a vždycky mě rozdrtila :grinning: Pak jsem chodila k jedné úúúžasné babičce,na tu hrozně moc ráda vzpomínám, taková bych chtěla být, až mi bude osmdesát :dizzy_face: Chodili jsme na procházky, potřebovala někoho, kdo by ji podpíral a hrozně ji zajímalo všechno o mě, co studuju a vůbec ji zajímal život mladých lidí, vůbec si na nic neztěžovala, tam mě to vždycky úplně nabilo. No a pak jsem chodila k jednomu pánovi, ale ten už měl těžkého alzheimera, to už bylo dost náročné, vůbec si mě nepamatoval, ale byl hodný. Tam jsem byla jen chvíli, protože jsem otěhotněla..
Ale neboj, sama si vybereš, ke komu chceš jít, vždy tam jsou nějaké návštěvy s někým z té agentury, kde zkusíte, jestli vám to spolu bude fungovat :wink:
30. srp 2009 v 18:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Consti, ve 28 na tebe koukají jako na exota, že nemáš děti?? Kde žiješ, proboha?? To mně když bylo 28, tak kolem mne žádné děti ani těhotné kamarádky nebyly (kromě mé sestry, která blázínek otěhotněla ve 22). Jinak všichni začli až po 30 a všem se to podařilo téměř hned. Kromě mně, ehm :angry:
30. srp 2009 v 18:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
kamarádka je nemocná a když podstupovala experimentální léčbu a nesměla otěhotnět, tak chodila a myslím, že ještě chodí do kojeňáku :dizzy_face: pomazlit miminka a batolátka a zpříjemnit jim den :dizzy_face: vím že je to těžké na psychiku, když každý den odcházíte a oni tam zůstávají, ale těmhle dětem každé citové i fyzické pohlazení hrozně pomůže se socializovat :wink:
30. srp 2009 v 18:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky :slight_smile: Koukám, že se tady rozjela hezká diskuze :slight_smile:, taky jsem tohle řešila a vlastně řeším, tak se mi líbí číst, jak to zvládáte vy ostatní. Já mám hlavně pocit, že potřebuju mít nějaký cíl a na něco se těšit. Vždycky jsem to po neúspěšném těhotenství cítila tak, že počkáme tři měsíce a můžeme se znova snažit a přišlo mi, že ten čas uteče a utekl. Začala jsem vždycky zase chodit na spinning, ten mi pomáhá fakt hodně. Úplně vypnu a baví mě to a ještě mám pocit, že jsem pro sebe něco udělala :slight_smile: Práci nepočítám, ta mě nebaví, ale teď prostě nemám sílu chodit po pohovorech, takže se radši vrátím do té staré. Teď po posledním neúspěchu mám pocit, jako bych sama v sobě rezignovala, jako bych to vzdávala, ale na druhou stranu to nevzdávám. Nevím, prostě strašně rozporuplné pocity. A jaký smysl života teď? Udělala jsem si minule kurz manikúry, takže dělám nehty, jen tak pro radost, že mě to baví, teď jsme si zajeli na dovolené, začali jsme jezdit zase víc na kolech, když je čas, chtěla bych si koupit brusle ... . A co nejvíc, asi se upínám k adopci, musíme pořešit nejspíš svatbu, ještě uvidíme a podáme si žádost a v tom asi vidím největší naději a sílu jít dál. Protože děti chceme oba a jsou pro nás hodně důležité, asi jako pro vás všechny tady :slight_smile: Ještě teď řešíme plno doktorů a možností a tak mám pocit, že je pořád co dělat a jakoby se těšit na další novinky, které nás snad posunou o něco dál.
30. srp 2009 v 18:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Asi jsem napsala všechno trochu zmateně, jak mě to zrovna napadalo :sweat_smile:

ygreen, to je hezký, musí to být krásný se s miminkama pomazlit a pomůže to i jim, ale ty odchody musí být dost těžký. Vůbec nevím, jestli bych tohle zvládla. Zdá se mi, že asi ne.
30. srp 2009 v 18:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
veria to není o věku, ty blbé dotazy, ale spíš o tom, že jsme "už" 3 roky manželé, mám dostudováno, praxi atd. takže tak. Já nevím jak ty, ale já mám kolem sebe samé páry (kamarádky, známé) co se buď vdávaly jako těhule nebo měly dítě max.dva roky po svatbě :wink: :sweat_smile: . Proto padají takové dotazy, ne proto, že mi je tolik, kolik mi je :wink: .
marinka tak to zní moc hezky :wink: . Jen to zdejší dobrovolnické centrum je zařízení při nemocnici, takže dobrovolníci chodí do nemocnice. Ale tak i tak to snad bude ok :wink:
30. srp 2009 v 18:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
maova to je hezké, držím pěsti! My se nesnažíme několik let, ale kolikrát si říkám, že prostě když to nějak dlouho nepůjde a nebude možnost mít děti vlastní, tak bychom taky šli do adopce. Je tolik dětí, co nemají rodinu a dát jednomu (více dětem) šanci ji mít, musí být krásný pocit, i když to je náročné :wink:.
veria a to stejné holky z beremese. Ty, se kterými jsem chodila do diskuze a vdávaly se v podobném termínu už mají skoro všechny děti, některé i dvě nebo druhé na cestě :wink:.
30. srp 2009 v 18:58  • Odpověz  •  To se mi líbí
consti, jj, holky co se vdávaly se mnou ve stejný den a chtěly děti, tak už je taky snad všechny mají :slight_smile:
Já adopci vidím tak, že my pomůžeme sobě a zároveň nějakému opuštěnému děťátku. Je to ale určitě běh na dlouhou trať a hrabou se ti v soukromí, ale myslím, že to se dá zvládnout :slight_smile: Už jsme byli na úřadě a tady u nás byla moc milá paní, takže její návštěvy u nás doma se ani nebojím. Jen ty otázky, něco nám dala pro začátek už na papíře a někdy ani netuším, co na to odpovědět. Snad i další lidi ohledně adopce budou příjemní :slight_smile:
30. srp 2009 v 19:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
consti, je to zajímavé téma na diskusi. každopádně mám ale dojem, že se nám tady míchají dvě trošku odlišné věci, a sice "co je mým smyslem života" a "jak se zabavím, než budu mít dítě, když ho chci mít nejlépe hned a nejde to". Co se týče smyslu života, tak tam mi kdysi pomohla knížka Hany Konečné Na cestě za dítětem. Vyjmenovává všechny způsoby, jak se stát maminkou (ať už vlastního nebo adoptované dítěte). A pak se dostává k bodu, kdy si každý pár musí zodpověď otázku, jestli chtějí za každou cenu dítě. Jestli je to tedy smysl života daného páru. Je zajímavé se nad tímto zamyslet. Protože pak už nejde o otěhotnění, ale hledání dalších alternativ, např. jako dělá maova.
my se snažíme už skoro 4 roky, je mi 33, manžel je o 16 let starší. Mám hodně kamarádek, v mém okolí (kamarádům) se za tu dobu narodilo asi 20 dětí. nicméně jsme za tu dobu zrekonstruovali domek.
loni v listopadu jsem dostala v práci výpověď, od prosince jsem byla doma. zjistila jsem,že jsem v současné době nezaměstnatelná. a tak se pouštím do podnikání s manželem. provozuje jazykovou školu, kde jsem přebírala roli šéfa kanceláře a budu učit děti angličtinu. Spoustu času trávím se svými kamarádkami a jejich dětmi. a sleduju, jak kdo ty osobnosti vychovává a hodně se tím učím. Protože se mi to určitě bude jednou hodit. děti mají ohromnou pozitivní energii, kterou dokáží předat. nebála bych se ani toho kojeňáku, ale nemám potřebu. v mém okolí je mimin hodně. a když mi někdo z těch dětí sám vběhne do náruče, protože jsem důvěryhodná teta, tak to už je odměna. to mi dělá obrovskou radost.
30. srp 2009 ve 20:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mne osobne pripada, ze adopce neni totez, co vlastni dite. Myslim to na sebe a pocitove. Asi bych v tuto chvili nedokazala "zaplacnout" tu diru po vlastnim diteti adopcatkem. Nevim, zda bych na neco takoveho byla dostatecne silna, navic ja skutecne touzim po tom byt tehotna a zazit si porod. Jednu dobu jsem o adopci hodne uvzaovala, ale od te doby hodne casu uteklo, ja o tom precetla hodne odborne literatury i beletrie (nejen Rok kohouta) a shodli jsme se s manzelem, ze na tohle proste nemame. Kazde dite si s sebou neco prinasi a z toho mam obavy, proto ja rikam adopci NE. Ale obdivuju ty, co do toho jdou a udela je to stastnym.

Consti, my se vdavaly ve stejny rok, takze te naprosto chapu. Jen s tim rozdilem, ze my se zacali par mesicu po svatbe snazit. V posledni dobe mi lezlo na mozek vsecko, takze jsme po dlouhych uvahach dospeli k nazoru, ze tim spravnym zaplnenim casu, nez dojde mimino, bude studium dalsi vysoke skoly. Jen to vyrizeni formalit mi nedovolilo pomalu na nic jineho myslet. A pak taky pomoc kamaradkam s jejich svatbami, vyroba ruznych darku, zlepsovaku, vychytavek, dekoraci, co udela lidem radost a ze me vypustit napeti. :wink:
30. srp 2009 ve 20:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj Leni, Marti a vůbec všechny :slight_smile:
Myslím, že zabavit se je strašně důležité, ikdyž šance k otěhotnění se příliš neliší od toho, když budeme sedět doma na zadku a žmoulat kapesník. Člověk se snaží ten problém nějak řešit (doktoři, adopce...), nějak se musí obrnět trpělivostí, protože těhotní jsou teď úplně všichni včetně nejbližších příbuzných a vašeho psa, a to, co jste si naplánovaly, aby jste si jakžtakž zachovaly zbytky psychického zdraví, se vždycky vrátí jako bumerang, aby vám to podkosilo nohy a ještě máte pocit, že se vám někdo ze shora děsně tlemí.
Hodně pomáhá pohyb a nemusíte zrovna vyloženě cvičit, výborné je někde porejpat kousek zahrádky a lízt tam po čtyřech třeba kolem mrkve, přestože jich do polívky spotřebujete sotva 5. A taky doporučuju nějakého toho živočicha - psa, kočku, králíka... ostatně kdo to psal o té ženské, co si za každé nepovedené ivf koupila psa a skončila s pěti ratlíkama a dvojčatama :stuck_out_tongue_closed_eyes: A taky je dobrá nějaká mozek zaměstnávající činnost - já jsem schopná pořád dokola skládat puzzle, luštit křížovky a háčkovat deku, taky je dobré do zblbnutí číst...
Fajn je cestovat, my jsme si pořídili chaloupku. Je strašně rozpadlá, ale krásná a byla fakt levná :wink: protože nikdo jinej než neplodnej na to nemůže mít nervy :grinning: Pomohlo to hlavně manželovi, má co zkoumat, já sem tam něco pohrabu a hodím na oheň, jsme na čerstvým vzduchu a je nám fajn :dizzy_face: ale stejně bychom to všechno rádi vyměnili za jedno uřvaný prtě
30. srp 2009 ve 20:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
autor
h.jitka máš pravdu. Každopádně mým smyslem života jsou děti...ale teď jde o to, jak dlouho se nebude ještě dařit a já nebudu muset ten smysl přehodnotit :sweat_smile: . Každopádně vím, že tím dalším smyslem života u mě nebude škola (jedno studium mi stačilo, ale ty, co jsou do dalšího upřímně obdivuji :wink: ) a nejspíš ani práce :stuck_out_tongue_closed_eyes: . Alespoň ne ta, co dělám teď. Nejvíc by se mi líbilo dělat v oblasti, kde se pomáhá lidem, ale zase jsou tam malé peníze a nemám manžela, který vydělává desetitisíce. Tak snad jen kdybychom vyhráli x milionů a já bych nemusela vydělávat a dělala bych něco jen pro radost :wink: :grinning: .
mmk jsi dobrá, že budeš studovat :wink: . Držím pěsti!! :dizzy_face:
30. srp 2009 ve 20:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek