• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Nehrnu se k dětem, nemám s nimi zkušenosti. Změní se to?

8. října 2012 
Ahoj všem,
asi jsem možná trošku exot, ale zatím vše směřuje k tomu, že první děcko, které si pořádně pochovám, o které se budu mět starat, se kterým si hrát, atd. by mělo být až to moje vlastní (jestli/až bude).

Žádné drncání kočárků, žádné oňuchávání cizích miminek a dětiček..
Nějak nebyla v okolí příležitost a nejsem zrovna ten typ co se hned hrne ke všem dětem v okolí, cukrblikuje a má ten vztah k dětem hned tak nějak přirozeně.

Takže vlastně ani nevím vůbec "co a jak.." (Tedy samozřejmě když odmyslím tu přepečlivou péči o různé panenky v dětství :slight_smile: ) a možná i z toho pramení jistá obava.

Pravděpodobně - !doufám! - to PAK zčásti zajistí matka příroda a zčásti praxe a škola života a nějak to půjde, ale stejně......

Takže by mě zajímalo, jestli jste na tom některá (byla) taky tak?
Předem díky všem stejně "zaostalým" (pokud jde o vztah k dětem) za postřehy a názory :slight_smile:
22. črc 2012 ve 14:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pippi79 ahoj, asi takhle, deti mi nikdy nic moc nerikaly, presne jak pises, nikdy sem nemela potrebu se s detma nuhnat, vozit kocarek, s temi starsimi sem se neumela bavit,miminka sem mela vzzdycky rada, ale uplne odvarena sem z deti nebyla nikdy :sweat_smile: . Po svatbe se mi to navstevou kamosky s mesicnim susinkem tak zlomilo, ze v rijnu uz sem byla tehotna :slight_smile: ,nasi dceru miluju nade vse a nedokazu si predstavit, ze by to uz bylo jinak :dizzy_face: , takze az budes ready tak to poznas a naucis se az bude treba :wink: :wink:
22. črc 2012 ve 14:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pippi79 byla jsem na tom úplně stejně :grinning: a i v těhotenství sem měla obavy jestli vůbec budu dobrá máma a jestli to zafunguje a nějak se to mateřství ve mě probudí.. a dopadlo to dobře, už mám děti dvě :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face: :dizzy_face:
22. črc 2012 ve 20:54  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahojky, když jsem byla malá, chtěla jsem být kluk. Nějak mě ženské věci odrazovaly, snad jsem se jich i bála. Výzva k nějakému sportovnímu výkonu nebo dobrodružství byla pro mě důležitější než představa usedlé rodiny. Proto mi taky nevadilo, že mí partneři se do dětí nehrnuli. Po 10 letech manželství nastal zlom a já jsem věděla že "chci být máma!". Po porodu mi některé věci, jako přebalování, převlékání, chování, tak samy naskočily, že si říkám, že to mám snad z minulých životů. Navíc jsem poprvé pochopila, jak je možné, že rodič například dítěti daruje orgán. Dříve pro mne nepředstavitelná představa, dnes bych dala i srdce. Tak asi tak...
22. črc 2012 ve 21:11  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
autor
Ufff.... :slight_smile:
Moc všem děkuju za reakce.
Ono teda taky už poslední dobou pozoruju, že dřív nepředstavitelné věci související s mateřstvím mi najednou přijdou zvládnutelné a přirozené. A vlastně možná i proto jsem tu? ,)
23. črc 2012 v 18:38  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@pippi79
Jsem na tom obdobně :slight_smile: K dětem jsem nikdy extra vztah neměla, žádné ťuťuňuňu u kočárků, nutkání si pochovat každé mimčo, které bylo v okolí...děti mých příbuzných a kamarádek mám samozřejmě ráda, ale s většinou se stýkám jen omezeně kvůli vzdálenosti, a když už nějaké chovám, tak mám pocit, že u mě každé brečí (logicky, když mě moc neznají), takže se to zacykluje a já radši žádné nechovám, abych mu nezpůsobila újmu :grinning: Celkově musím říct, že mi v současnosti dost dětí dokonce spíše leze na nervy, resp. jejich rodiče, kteří podle mě kolikrát neberou ohledy na to, že ne každý nemusí být na jejich malý zázrak zvědavý... :angry:
Nicméně na tyhle stránky jsem narazila z lačnosti po informacích, protože můj bratr s manželkou čekají v říjnu holčičku, první vnouče, a já budu teta, a chtěla jsem trochu nastudovat něco kolem dětí a čím bych třeba mohla udělat radost nebo přispět do výbavy...A musím říct, že jsem zvědavá, jak na mě človíček, který bude mít vlastně částečně i mou krev a zatím to bude nejbližší miminko, v tomhle ohledu zapůsobí :dizzy_face: Zatím to vypadá, že ledy by se mohly pohnout, na malou jsem strašně zvědavá :slight_smile:
24. črc 2012 ve 21:04  •  čeká miminko, termín má v květnu 2017 (34. tt)  • Odpověz  •  To se mi líbí
A samozřejmě jsem zatím přesvědčená, že pokud někdy budu máma, tak to bude katastrofa :grinning: Přestože slýchávám, že "to naběhne automaticky"...já si tím u mě nejsem jistá :wink:
24. črc 2012 ve 21:06  •  čeká miminko, termín má v květnu 2017 (34. tt)  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pippi79 :D Klid. Ja mela moznost se o par z nich starat, se segrou jsem za mamku byla i chvilku na MD, a svete div se, zadne ocuchavani miminek se nekona. Za chvilku rodim a porad nejak nejucham nad cizima kocarama, dokonce mam averzi vuci nekterym trendum, ktere deti davaji na piedestal, a uprimne, nenapadlo by me napsat status, ze miluju sve nenarozene dite. Vzdyt je to malej zajic v pytli, ja o ni vubec nic nevim, ani jsem ji nedrzela v ruce. Doma s manzelem rikame, ze nemuzeme verit necemu, co jsme jeste nevideli :slight_smile: Takze ja bych rekla, ze kazda zenska to ma jinak, nektere halt juchaj uz od zacatku jeste pred otehotnenim, na nektere to neprijde ani behem neho, a treba nebudes ani takova mama. To nemusi znamenat, ze sve dite nebudes mit rada nebo ze mu ublizis ci pro nej neudelas neco, co bude potrebovat :slight_smile:
25. črc 2012 v 16:17  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@pippi79 takových jee, já jsem taky děti zrovna nevyhledávala.. ani to s nima neuměla, sice kamaráky dcerka v době , kdy začala mluvit mně titulovala MÁMA stejně jako svoji maminkku, ale jinak nic.. ono to možná nenastoupí ani automaticky díky matce přírodě, ale ona i vůle je dost.. před prvním porodem jsem měla hrůzu, že to ani nebudu umět vzít do ruky..že to při koupání určitě utopím :grinning: :grinning: :grinning: atd...teď mám každou chvíli rodit druhé..
po porodu jsem na dceru koukala skoro apaticky, ani auforie se nedostavila, když se porod blížil, bylo mi to celkem jedno, teď se nemůžu dočkat, nejen kvůli tomu překážejícímu pupku , ale prostě se na to druhé těším.. ono to prostě přijde časem, ženský nejsou kočky ani feny..některým a není jich málo, to úplně automaticky nenastoupí, a je zbytečné se za to obviňovat, že nejsi nebo nebudeš dobrá máma..takže klid..
25. črc 2012 v 16:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
jojo byla jsem na tom úplně stejně - nikdy jsem si nechovala žádný miminko ani v porodnici, protože jsem se bála, že mu něco udělám, nikdy jsem žádný nepřebalovala, nekoupala, neoblíkala,........až to svoje! :wink: ze začátku jsem v tom byla taky pěkně neohrabaná :grinning: jedna matka od 4 dětí se na mě v porodnici dívala jak na exota, když jsem tam na dětský vizitě zápasila s oblíknutím Leničky, protože byla tak malá a křehká,......, ale pak už to šlo samo :wink: tak nějak postupně pak přejdeš do světa plínek, vhlčených ubrousků, bryndáků, flašek, dudlíků,.....že ti to bude připadat tak přirozený, budeš bravurně umět spoustu říkanek a dělat paci paci, jak je veliká, tak tak všelijak.....atd. taky bych tomu dřív nevěřila :sweat_smile: :grinning: ale prostě to tak je :wink:
25. črc 2012 v 16:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Jojo, byla jsem na tom dost podobně a někdy jsem se přistihla jak se mi malí dětí hnusí.Když jsem se měla na dítě usmát tak to nebyl úsměv, ale škleb,ušmudlaný dětský ručičky,všude napatlaný jídlo....... :grinning: Ani nádhernej klučina mojí nej kámošky mě nezměnil,líbil se mi jen on,ale jen jednou za týden a jen na koukání a když jsem ho měla jednou hlídat,tak jsem ho držela stylem,že chovám něco strašně odpornýho,ale já i mimčo jsme přežily :slight_smile: No ted jsem ve 33.týdnu a modlím se abych aspon to svoje dokázala přebalit,budu asi taky, jak Popellka řekla,za totálního exota v porodnici :slight_smile:
31. črc 2012 v 19:11  •  čeká miminko, termín má v září 2012  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pippi79 já jsem (před svým prckem) NIKDY neměla v náručí dítě, NIKDY žádné nehlídala, NIKDY nevezla kočárek... Naopak. Když jsem viděla dítě v obchodě, radši jsem tam nešla. Pokud šlo po ulici víc než 3 děti najednou, přešla jsem na druhou stranu... :grinning:

A jde to. Hned jsem se se svým dítětem naučila co a jak. takže neboj. Ono to půjde.
31. črc 2012 v 19:18  • Odpověz  •  To se mi líbí
zdravím holky, se musím smát....já jsme na tom byla podobně, když už mi někdo v rodině dal dítě do ruky a to i moje segra, připadala jsem si divně - jak debil....přišlo mi zvláštní....do dnes mám výčitky, že mám takové pocity....segra malého u nás přebalovala a já si říkala, to je des....pokakaná plenka a ještě ji dala na stůl, sem myslela, že se zblázním...všude lezl atd....a všechny děti mi přišli nevychovaný, usmrkánci, uřvaný....divný....a bohužel to mám dodnes...

pak jsme si pořídili svoje a ted čekáme druhé a to je něco uplně jiného :D to jsou mazlínci....někdy mám výčitky dodneška, že jiné děti mi přijdou divný a nechci psát, že je nemám ráda, ale žádný vztah k nim němám....až na vyjímky teda, že si řeknu, že třeba známá má holčičku a chlapečka a ty jsou stranšě hodný a vychovaný....ale jinak.....

a kámoška mi říkalam už jak jsme byla těhotná - počkej, všechny ostatní budou strašný jen ty tvoje nejlepší a je to pravda....je to tak...takže nemějte výčitky....
5. zář 2012 v 17:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
mně ještě v prvním těhotenství přišlo divný chovat a krmit známých mimino :sweat_smile: Jen se neboj, to všechno přijde, jen co objevíš //, postupně se to v tobě všechno ozve :wink:
5. zář 2012 v 17:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
@tarra27 jak pravil klasik, s dětma je to jako s pšoukama, vlastní nevaděj..... :sunglasses:
8. říj 2012 v 11:41  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Zdravím, možná jsem trochu extrém, ale cizí děti nesnáším. Zvládám sahat jen na neteř a kamarádky synka. Od ostatních si držím pěknej odstup, popřípadě odcházím úplně. Nechápu, proč se matky rozplývaj nad bobkama dětí, nad jejich žvaněním, atd. Mohly by pochopit, že jejich děti nejsou středobodem všehomíra. Já jim taky nevykládám, kde a jakou hromadu vyprodukoval můj pes. Naskakuje mi husina nad slovy "snažilování, tulínkování, kočárkování, manža, .."
Možná mi napíšete, ať radši děti ani nemám, ale ke svýmu vlastnímu cítím, že to bude jiný. Jen ho nebudu cpát na obdiv a budu se věnovat i jiným věcem. Doufám! :slight_smile:
8. říj 2012 v 11:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky já mluvila na toto téma asi před týdnem s partnerem, protože naše známá nedokáže vyjít se 14ti letou dcerou svého partnera a to s nima dcera nebydlí....má radost, když e hádají, má radost, že ji nepřivezl dárek z dovolené....a můj partner na to má jasný názor - kam ten svět spěje, že dítěti, které za nic nemůže....navíc komu jinému by měl dávat peníze než dceři a že kdo je víc než díétě....a že ta známá je sobec a zlá....

no řeknu vám, mě to potěšilo, protože děti má jen se mnou....a vím, že by ženu nesnel, kdyby neměla ráda naše děti, i když jsme spolu, ale přemýšlím, kdybychom spolu nebyli, vím, že pro něho naše děti budou všechno, i víc než ženská....

ale jsem ráda, že to nemusím řešit a že nemá dítě z předchozího vztahu......měla bych to hodně těžké....

tak se držte....
8. říj 2012 ve 20:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
me cizi deti taky vubec nebrali(pokud nepocitam svuj vek tak do 13let....) presne jak pises, zadne drncani s kocarky, ocumovani miminek.. atd... manzel byl naprosto spokojeny, nebot mel pocit, ze deti snad ani chcit nebudu :slight_smile: pak jsem otehotnela ... cizi mimca me stale nebrala ... a ted, kdyz mam tu svoji Berusku uz na svete, tak slintam nad kazdym miminkem, film, kde nejak ublizuji detem me hned rozbreci....to jsem predtim vubec neznala..... jo a jaka jsem mama?.... nic nehrotim, chytre knizky nectu, delam vse, tak jak si myslim - mala spi od 6-ti tydnu ve svem pokojicku a jsme spokojena rodina :wink:
8. říj 2012 ve 20:13  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Tvůj příspěvek