• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Obavy před porodem. Zvládnu péči o dítě?

15. května 2014 
Máte také obavy z toho, jestli všechno okolo narození dítěte a jeho následné péče zvládnete? Bojím se, že to nezvládnu, že třeba nemám na to být matkou (ikdyž dítě je plánované a těžce jsme nesli to, že se nám zpočátku nedařilo).. Máte nebo měla to některá z Vás podobně? Pokud ano, řešily jste to nějak (popř.jak)?
Prý je to před porodem normální, ale i tak by mě zajímaly Vaše zkušenosti...
Děkuji :slight_smile:
14. kvě 2014 v 16:17  •  1 dítě  • Odpověz  • To se mi líbí
Když jsem čekala první dceru, byla jsem na rizikáči doma a měla jsem nařízeno ležet, tak mě taky napadaly různý myšlenky, co a jak a jestli to zvládnu. Nakonec to byla poměrně pohodička. Teď s druhou dcerou jsem měla těhotenství v klidu, navíc jsem musela do práce, i kdybych nechtěla a měla jsem i kolem školy takové fofry, že jsem na tyhle myšlenky vůbec neměla čas :grinning:. Nijak jsem to tenkrát neřešila, ale já jsem taková povaha, že řeším trable aktuálně, až se vyskytnou, případně preventivně, ale to jen ty, o kterých vím, že hrozit stopro budou.
14. kvě 2014 v 16:24  • Odpověz  • To se mi líbí
Mám. Ale co mě furt "žere" jsou obavy, až bude starší (např. těch cca 15 let). Vím, že je to fakt hodně dopředu, ale stejně nad tím přemýšlím :unamused: Já se celkem pořád cítím sama jako velké dítě :grinning: a přijde mi divný, že mám vychovávat nebo že vůbec budu mít vlastní dítě/děti :grinning: Blbě se mi to vysvětluje (nehledě na to, že já obecně neumím nic vysvětlovat, aby to někdo pochopil :grinning:)
14. kvě 2014 v 17:09  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
@lucyanek Tohle znám, mojí starší bude v létě 11 let a starosti, které jsou s ní teď, když pomalu leze do puberty, bych klidně vyměnila za starosti o miminko :grinning:. A bude hůř.
14. kvě 2014 v 17:13  • Odpověz  • To se mi líbí
Já to mám podobně, ale ono to všechno přichází tak postupně a přirozeně. Taky si připadám jako přerostlý dítě i co se týká chování (občas), ale zatím to jde a myslím že to jde automaticky každé matce.
Ale obavy jsou taky...pořád :slight_smile:
14. kvě 2014 v 17:15  • Odpověz  • To se mi líbí
Mám skoro půl roční dceru a obavy před porodem jsem měla opravdu velké....! Když jsem však porodila tak vše přišlo samo, i když nemám dokonalé dítě a malá je hodně uřvaná, nervy mi někdy tečou, ale vše zvládneš uvidíš... Jen se těš a užívej bříška...hodně spi!!! Opravdu radím dobře... věř mi :wink: :grinning: :grinning:
14. kvě 2014 v 17:16  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
myslím, že to jsou běžný stavy... Já si naopak myslím, že to, že tě trápí, jestli vše zvládneš a budeš dobrá matka, je kvalitní a zdravej základ k tomu fakt dobrá matka být :o)
14. kvě 2014 v 17:16  • Odpověz  • To se mi líbí (2)
Hlavně se udrž v klidu :slight_smile: vše zmákneš :wink:
14. kvě 2014 v 17:17  • Odpověz  • To se mi líbí (1)
14. kvě 2014 v 18:39  •  1 dítě  • Odpověz  • To se mi líbí
@mor48tko taky jsem takovýhle obavy měla, řekla bych že je to úplně normální. Po návratu z porodnice se to na mě všechno sesypalo - přítelova 10 denní dovolená v práci padla, přivezl nás domu, donesl tašky do dveří a odjel. Zůstala jsem s tim našim uzlíčkem doma úplně sama, nevěděla jsem jak jí uvařit mléko, postýlka sice smontovaná ale její obsah ještě v igelitech, nevyvařená láhev,.. Byl to fakt zápřah ale zvládala jsem to, nakonec jsem si říkala že nejsem tak neschopná jak jsem si myslela a byla jsem na sebe pyšná :slight_smile:

Buď v klidu, určitě to zvládneš :wink:
14. kvě 2014 ve 21:37  • Odpověz  • To se mi líbí
já jsem první holku měla ve 22 letech a nikdy mě nenapadlo že bych se o ní nedokázala postarat. Péče o mimino není nic v porovnání s dítětem v první třídě. Čím je dítě starší tím je to víc starostí. Nechci vidět až bude v pubertě.
15. kvě 2014 v 08:18  • Odpověz  • To se mi líbí
Buď v klidu nejsi sama, kolikrát mám takový pocity taky a hrozně mi pomáhá, když si s přítelem o tom můžu promluvit, naštěstí mám fajn chlapa, který mě ve všem podporuje. Mimčo máme také plánované, ale i tak si říkám, co když budu špatná máma a nezvládnu to? Ale přítel je tu, rozesměje mě, pohladí po tváři dá mi pusu a je semnou a hrozně to pomáhá.
15. kvě 2014 v 08:27  • Odpověz  • To se mi líbí
Tvůj příspěvek