Obavy před porodem. Zvládnu péči o dítě?

mor48tko
14. kvě 2014

Máte také obavy z toho, jestli všechno okolo narození dítěte a jeho následné péče zvládnete? Bojím se, že to nezvládnu, že třeba nemám na to být matkou (ikdyž dítě je plánované a těžce jsme nesli to, že se nám zpočátku nedařilo).. Máte nebo měla to některá z Vás podobně? Pokud ano, řešily jste to nějak (popř.jak)?
Prý je to před porodem normální, ale i tak by mě zajímaly Vaše zkušenosti...
Děkuji 🙂

somalicats
14. kvě 2014

Když jsem čekala první dceru, byla jsem na rizikáči doma a měla jsem nařízeno ležet, tak mě taky napadaly různý myšlenky, co a jak a jestli to zvládnu. Nakonec to byla poměrně pohodička. Teď s druhou dcerou jsem měla těhotenství v klidu, navíc jsem musela do práce, i kdybych nechtěla a měla jsem i kolem školy takové fofry, že jsem na tyhle myšlenky vůbec neměla čas 😀. Nijak jsem to tenkrát neřešila, ale já jsem taková povaha, že řeším trable aktuálně, až se vyskytnou, případně preventivně, ale to jen ty, o kterých vím, že hrozit stopro budou.

lucyanek
14. kvě 2014

Mám. Ale co mě furt "žere" jsou obavy, až bude starší (např. těch cca 15 let). Vím, že je to fakt hodně dopředu, ale stejně nad tím přemýšlím 😒 Já se celkem pořád cítím sama jako velké dítě 😀 a přijde mi divný, že mám vychovávat nebo že vůbec budu mít vlastní dítě/děti 😀 Blbě se mi to vysvětluje (nehledě na to, že já obecně neumím nic vysvětlovat, aby to někdo pochopil 😀)

somalicats
14. kvě 2014

@lucyanek Tohle znám, mojí starší bude v létě 11 let a starosti, které jsou s ní teď, když pomalu leze do puberty, bych klidně vyměnila za starosti o miminko 😀. A bude hůř.

chlupacek
14. kvě 2014

Já to mám podobně, ale ono to všechno přichází tak postupně a přirozeně. Taky si připadám jako přerostlý dítě i co se týká chování (občas), ale zatím to jde a myslím že to jde automaticky každé matce.
Ale obavy jsou taky...pořád 🙂

wwpetulkaww
14. kvě 2014

Mám skoro půl roční dceru a obavy před porodem jsem měla opravdu velké....! Když jsem však porodila tak vše přišlo samo, i když nemám dokonalé dítě a malá je hodně uřvaná, nervy mi někdy tečou, ale vše zvládneš uvidíš... Jen se těš a užívej bříška...hodně spi!!! Opravdu radím dobře... věř mi 😉 😀 😀

anetka1701
14. kvě 2014

myslím, že to jsou běžný stavy... Já si naopak myslím, že to, že tě trápí, jestli vše zvládneš a budeš dobrá matka, je kvalitní a zdravej základ k tomu fakt dobrá matka být :o)

wwpetulkaww
14. kvě 2014

Hlavně se udrž v klidu 🙂 vše zmákneš 😉

mor48tko
autor
14. kvě 2014

@wwpetulkaww @anetka1701 @chlupacek @somalicats @lucyanek Děkuji Vám všem 🙂

mafeska
14. kvě 2014

@mor48tko taky jsem takovýhle obavy měla, řekla bych že je to úplně normální. Po návratu z porodnice se to na mě všechno sesypalo - přítelova 10 denní dovolená v práci padla, přivezl nás domu, donesl tašky do dveří a odjel. Zůstala jsem s tim našim uzlíčkem doma úplně sama, nevěděla jsem jak jí uvařit mléko, postýlka sice smontovaná ale její obsah ještě v igelitech, nevyvařená láhev,.. Byl to fakt zápřah ale zvládala jsem to, nakonec jsem si říkala že nejsem tak neschopná jak jsem si myslela a byla jsem na sebe pyšná 🙂

Buď v klidu, určitě to zvládneš 😉

pavlapl
15. kvě 2014

já jsem první holku měla ve 22 letech a nikdy mě nenapadlo že bych se o ní nedokázala postarat. Péče o mimino není nic v porovnání s dítětem v první třídě. Čím je dítě starší tím je to víc starostí. Nechci vidět až bude v pubertě.

domca89
15. kvě 2014

Buď v klidu nejsi sama, kolikrát mám takový pocity taky a hrozně mi pomáhá, když si s přítelem o tom můžu promluvit, naštěstí mám fajn chlapa, který mě ve všem podporuje. Mimčo máme také plánované, ale i tak si říkám, co když budu špatná máma a nezvládnu to? Ale přítel je tu, rozesměje mě, pohladí po tváři dá mi pusu a je semnou a hrozně to pomáhá.