• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Pobyt rodičů nemocného dítěte na Jip a ARO

29. března 2011 
Jedna z věcí, které jsou pro mě hodně bolestné, byla nemožnost zůstat s Milenkou na Jip v Plzni a pak sice jen přes noc na Jip v Motole. Některé z vás se nad tím také pozastavovaly. Pojďme si popovídat, jaké s tím máme zkušenosti a hlavně, co by se pro změnu dalo dělat.

Přemýšlela jsem o tom, jakým způsobem by to vlastně mělo být zařízeno, aby bylo možné rodiče s dítětem na Jip či ARO nechat. Aby to bylo schůdné pro rodiče, zdravotníky a hlavně co nejvíc prospěšné pro nemocné dítě.
Myslím, že velmi dobrým příkladem může být pokoj matek hned vedle pokoje Jip či Aro, tak jak je to nyní na nové neonatolagii v Plzni. Matka by mohla být s dítětem u jeho lůžka a v případě, že by si potřebovala odpočinout, mohla by si jít lehnout na pokoj v době spánku dítěte a také by mohla být odtud hned přivolána, kdyby se dítě vzbudilo a postrádalo ji. Stejně tak by mohla odejít na pokoj matek v případě, že by lékaři potřebovali na Jip udělat nějaký výkon, při kterém by přítomnost rodičů nebyla vhodná.
K tomu bych ovšem ráda poznamenala, že v ideálním případě by rodič měl mít možnost být u svého dítěte při různých bolestivých výkonech a dodávat mu klid a jistotu útěchy, ovšem na to už zdravotníci nejsou připraveni vůbec. Také nejsou vůbec připraveni na to, že pacient či rodič pacienta má právo spolurozhodovat o léčebném postupu. Lékaři mají dojem, že nejsme kompetentní, ovšem pokud jasně a srozumitelně vysvětlí zdravotní stav a možné postupy léčby, jsme mnozí z nás pacientů, myslím, schopni rozhodnout, co se bude nám či našim dětem provádět. Kromě toho musím poznamenat ze zkušenosti s Milenkou, že jako matka jsem měla výrazně lepší odhad závažnosti stavu svého dítěte a dnes je mi líto, že jsem více nevěřila svému mateřskému úsudku než lékařům. Oni se totiž závažně mýlili, což se může každý, bohužel ovšem jejich omyl plynul především z toho, že přecenili svůj vlastní úsudek a výrazně podcenili to, co jsme jim s manželem jako rodiče říkali. Jenže já jsem byla se svým dítětem stále, velmi dobře jsem ho znala a lépe než oni jsem dokázala posoudit změny v jeho stavu. To, že by pacient nebo rodič měl spolurozhodovat o léčbě podpořím jedním argumentem, jsou to nakonec pacienti nebo jejich blízcí, kteří nesou břímě léčby a následky lékařských rozhodnutí. Žádný z lékařů, kteří na začátku tak tragicky podcenili Milenčin stav, dnes denně nepláče a nezoufá si, neponese si v sobě bolest do konce života. Tohle břímě nakonec zbylo mě, proto si myslím, že jsem měla právo být více slyšena a můj pohled na věc měl být brán mnohem více v úvahu, i když nejsem odborně vzdělaná.
Poněkud jsem odbočila od tématu, ale ono to všechno spolu souvisí. K původnímu chci dodat, že by rozhodně měl být tlak na zřizování pokojů matek při dětských Jip a Aro, tlak na to, že je samozřejmé, že těžce nemocné dítě vedle sebe nutně potřebuje matku nebo otce, že jejich přítomnost je stejně důležitá, jako přítomnost a práce zdravotníků.
31. bře 2008 v 16:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Dovolte mi ještě úvahu na toto téma. Často se za běžné považuje pobyt matky na standartním oddělení, ale jak se řekne Jip nebo Aro, tak mnozí mají zafiksováno, že tam to prostě nejde. Jenže právě tam jsou často případy dětí, jejichž nemoc nedovedou lékaři úplně vyléčit, něco udělat mohou, ale často záleží na tom, jak to dítě zabojuje, jak se cítí psychicky, jestli má vůbec chuť žít. A když mu vezmou maminku, nechají ho samotné uprostřed cizích lidí, kteří mu z jeho hlediska jen ubližují, tak kde má brát sílu bojovat. Když jsme po těch dvou dnech Milenku viděli, vypadala přesně tak, že to prostě vzdala, všichni jí odešli dokonce i máma, odmítla jíst i pít, buď plakala a nebo vysílením usnula a když nás tam pak viděla, jakoby jí znovu svitla naděje, úplně se jí to dalo z tvářičky číst, že ji to překvapilo, že to snad už ani nečekala. Lékaři by měli mít více pokory a pochopit, že právě tam, kde medicína není všemocná, potřebuje takto vážně nemocné dítě blízkost rodičů především maminky stejně nutně jako jejich péči, aby se uzdravilo.
31. bře 2008 v 16:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja s tebou naprosto souhlasim nemam s timto zadnou zkusenost(JIP ),ale lezela sem na detsk.odd,s malou a taky mi hned nabidla sestra toto zaprve jsem kojila(mozna proto)sic emela skoro rok a pul,ale byla velmi prijmna a mila ,myslim,ze to je pohodlnost lidi ,ze tohle co rikas jeste neni..na vsecko sou penize ale na potrebne veci ne..porad jen materialni veci ja chapu,ze potrebuji hodne pristroju to je bez reci,ale tohle je jedna z veci ,ktera prece pomaha plnemu uzdraveni a to kontakt s milovanou osobou (psych.stav)
31. bře 2008 v 16:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
Mělo by to být možné všude, jako zdravotník můžu říct že přítomnost rodiče pomůže i personálu už proto že dítě je klidnější a rodič pomáhá o něj pečovat :wink:
31. bře 2008 v 16:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Miliharmi, taky s tebou naprosto souhlasím a je mi moc líto co se vám přihodilo :frowning2: . Přítomnost rodičů, zejména pak maminky nemocného dítěte by měla být samozřejmostí a nemělo by se jí za žádnou cenu bránit být při něm. Dítě se pak opravdu cítí samo a daleko hůř se uzdravuje :unamused: , psychický stav je opravdu hodně důležitý. Moje holčička tenkrát taky onemocněla, naštěstí né nijak vážně (bylo jí ani ne 8 měsíců a já téměř plně kojila), měla vysoké horečky a lékař na pohotovosti nás hned seznamoval s tím, že kdyby se jí přítížilo a byla by nutná hospitalizace ať počítám s tím, že pokud nebude místo, nebudu moci s dcerkou být, ale jen za ní dojíždět. Bylo mi tenkrát z té informace hrozně zle a každý z příbuzných nad tím jen kroutil nevěřícně hlavou ...ale opravdu se to děje :( a tak jako píše aponchie na všechno peníze jsou, ale na potřebné věci ne.
31. bře 2008 v 16:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
moj syn sa narodil predcasne a stravil nejaky cas na JIS pre rozikovych novorodencov, rodila som sekciu a uz 6 hodin po nej som sa dokazala sama postavit na nohy len aby som ho mohla vidiet.Ked som tam prisla prve co mi sestricka povedala,ze naco som akoze prisla,isla akurat deti kupat a bola z toho nervozna, tak ma vypoklonkovala,vraj JIP nieje holubnik a mam prist v nastevne hodiny.Ked som sa opytala ze by som rada videla ako maleho kupe tak na mna skaredo zazrela.Uplne som sa vtedy zrutila, nevladala som ani prejst naspat na izbu.V zivote nikdy nezabudnem na jej slova.
31. bře 2008 v 18:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
mili neviem ako ti bolo vtedy,ked si nemohla byt pri malinkej,to som nezazila a dufam ze snad ani nezazijem ale jedno si myslim ja by som spala asi aj na chodbe na zemi a neodisla by som....zufalstvo a strach by mi to nedovolili.trebarz by som spala aj pred nemocnicou.je to hrozne co vam robili,ze vam neumoznili byt spolu :frowning2: velmi ma to za vas mrzi a casto na vas myslim...a hlavne na malinkej slova dobre,dobre :cry: :cry: mam ich v usiach...
31. bře 2008 v 19:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj,my jsme byli nedavno na JIP v Brně v dětské na interně-malej kojenej,10 měsíců-akutní laryngytida.Nikdo se mě neptal,jestli tam chci být s ním-automaticky mi přidělili postel na pokoji na stejném oddělení.Na jeho pokoji jsem mohla být kdykoliv jsem chtěla a jak dlouho jsem chtěla.Když usnul,šla jsem taky spát a když se vzbudil a začal plakat,hned přišla sestřička a vzbudila mě,že malej plače.V nemocnici odmítal cokoli jíst i pít kromě MM.Taky zaboha nechtěl do postýlky-dávala jsem ho tam až tvrdě spal.Nevím co by tam beze mě dělal,jen by plakal,museli by krmit intravenózně a asi ho i přivazovat-měl kapačku a monitor.Byli jsme tam 3 dny a když jsme se vrátili,říkal manžel,že je jinej-ustrašenej a opatrnej a nejí-trvalo 14 dní,než se to vrátilo do normálu.A to nám vlastně nic nedělali a byli jsme tam chvíli.Sestřičky i doktoři tam byli super,ale vrátit bysme se tam teda nechtěli.U většího dítěte nechávali mamu,dokud neuslo a ráno mohla přijít téměř libovolně brzy.Pokud měli volnou postel,mohla tam spát,ale mámy malých a kojených měli přednost.
Nikdy bych ho tam nenechala samotnýho,ikdybych měla spát na podlaze před pokojem a na pokoji se hádat.Mám právo tam být a ono má právo na mě-zaručuje mi to hned několik listin.
2. dub 2008 v 17:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte!já jsem byla s malou asi před týdnem v nemocnici.Malá měla bronchitidu a z té se vyklubal těžký zápal plic!Přišli jsme v úterý,a zeptali se mě jestli chci s ní zůstat a já řekla,že ano,takže jsme byli spolu na pokoji.ležela jsem s ní nejdřív na dětském odd.,ale pak ji dali na JIPku,mohla jsem tam s ní zůstat,ale měla jsem angínu v ten den co jí dali na JIP takže jsem šla domů a pro antibiotika.Nemohla jsem tam být s ní,a rvalo mi to srdce a musím říct,že jsem každý den obrečela co jsem s ní nemohla být,ale stejně bych jí tam nic nepomohla,ani nekojím takže jí krmily sestřičky!!!Na JIPce byla týden a já za ní chodila den co den a pak mi ve čvrtek řekli at příjdu v pátek,že jí dávají na pokoj,a to jste měli vidět ten úsměv co se mi udělal na tváři :grinning:!!!Byla napojená na monitor,měla zavedenou kanilu v ručičce přes kterou jí šli antibiotika,a musela inhalovat!!!!po 2týdnech nás propustily domůa já byla ten nejštastnější člověk na světě.Byla to hrůza se dívat jak malá trpí :cry: Taky bych tam malou nenechala samotnou!!NIKDY
10. črc 2008 v 16:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Milenka, neviem si predstavit, ako si sa musela citit, museli to byt jedny z najtazsich chvil tvojho zivota... a je to strasne, ze lekari si neuvedomuju, ako velmi deticky potrebuju maminku v takychto chvilach, ako velmi to moze pomoct aj zdravotnemu stavu dietatka, ked maminka je pri nom a pohladka ho...
Normalne citim tu bolest v mojom srdci s Tebou :frowning2:
10. črc 2008 v 18:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj děvčata, zrovna řeším podobné téma. Byla jsem s dvoutýdenním synem v nemocnici a při odběru krve mi řekli, že u toho nemám být. Vůbec jsem nepochopila proč bych ten mrňavý uzlíček něměla držet za ruku. Argumentovali, že jim tam matky omdlévají :unamused: , a dokonce že to ty malé děcka stejně neví jestli tam jsou s matkou nebo samy - drsné, že?! Podařilo se mi je přesvědčit, že na to mám právo, ale já to vlastně vůbec nevím, jaké právo v těchto věcech jako jeho matka mám... Poraďte, nejen zkušené právničky, kde se to dá najít. Mají mu vyplachovat oční kanálky a už mě kamarádka připravovala na to, že mě tam nenechají. Nevíte někdo, při kterých zákrocích je ještě přítomnost matky přípustná? Mám to pro sebe rozdělené asi tak, že ve chvíli, kdy má dítě narkózu, tak už tam opravdu k ničemu nejsem, ale do té doby ho mohu doprovázet vždy.
22. srp 2008 ve 22:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Katerz, to máš rozdělené celkem správně, tak by to mělo být. Myslím si, že to o omdlévajících matkách je jen výmluva. Matka, která se na to necítí, se do toho ani nepohrne a podle mé zkušenosti milující maminky dokáží pro své děti mnohé překonat a zvládnou věci, které by za jiných okolností třeba nezvládly.
Bohužel s tou právní stránkou je problém, charta práv dětí v nemocnici sice deklaruje právo dítěte na přítomnost matky i u bolestivých a nepříjemných úkonů, ale pokud vím, není to závazný zákon, takže stále vlastně záleží na benevolenci lékařů stejně jako v případě společného pobytu matky s dítětem v nemocnici. Možní by nebylo od věci zatlačit na naše zákonodárce, aby do připravovaných zákonů o zdravotní péči byla také vložena povinnost umožnit dítěti doprovod matky za všech okolností, aby se už nemohlo stát, že se zdravotníci vymlouvají na nevhodné podmínky atd. Moje zkušenost je taková, že jsou to skutečně juen výmluvy, tam, kde je dobrá vůle, to jde, tam kde není dobrá vůle, nejsou žádné podmínky dost vhodné.
Katerz, zkus se obrátit na nadaci Klíček, již se dlouhou dobu tímto tématem zabývají a poradí ti , na co máš právo atd. Tady jsou jejich stránky http://www.detivnemocnici.cz/
22. srp 2008 ve 23:26  • Odpověz  •  To se mi líbí
no, kazde dieta velmi dobre vie,ci ma alebo nema pri sebe maminu,ktorej hlas pozna od narodenia (aj skor :slight_smile: ). cize s tym by som asi maminu z miestnosti nevytento .
mne vobec nevadi pritomnost rodicov pri hociakom vykone,ked si nejako zacneme zavadzat,aspon ju poprosim,ci sa moze troosicka posunut a tak vlastne stale ostava v miestnosti.
vzdy sa pre istotu opytam, obcas maminky chcu,ale v skutocnosti ani nie, lebo sa trebars boja,ze nezvladnu pohlad na ranu,alebo zavadzanie nejakej hadicky co chapem.tak ju aspon,lebo nic ine urobit nemozem, skusim ukludnit,ze ked pocka za dverami, za sekundu jej drobca vratim a ze to ze nie je u neho neznamena ze nechce. ale ja osobne asi tiez nebudem moct byt ani pri odbere ked raz budem mat babo,lebo by som si pripadala ako spolupachatel :grinning: teda to sa teraz bavim ,ze ked to bude fakt malinke. 5 rocne by som zas uz same nenechala.

teraz k tym hlavnym tematickym veciam. ja si myslim ze pokrok v ubytovavani matiek je zrejmy. zoberme si,ze este pred par rokmi sa neprijimala ziadna mamina ani na klasicke lozkove odd. potom sa zacali prijimat kojace a tie,ktore mali malinke babatka. boli na to vyhradene izby mamiciek, bud ak to odd dovolilo kapacitne rovno vramci neho,alebo uplne na inom odd.
neskor sa zacali prijimat maminy detom do 6 rokov. potom uz aj nad 6.
potom zacal tzv. roomingový sposob, to je matka s dietatom na izbe.

teraz uz vsetci chcu rovno iba rooming. co je jasne,ale nemozne



:dizzy_face:

cize ja sa ako zdravotnik plny ochoty mozem aj postavit na hlavu, ked ja nemam kde uz maminu prijat, lenze je skoda,ze tie nadavky na moju neochotu si vypocujem ja. toto je totiz problemom a hlavne teda zodpovednostou vedenia nemocnice, vytvorit podmienky a kapacitu. su proste veci,ktore nestoja na ochote a neochote,ale na moznostiach.
23. srp 2008 v 09:56  • Odpověz  •  To se mi líbí
tymto som chcela povedat,ze si myslim ze postupne pojde vpred aj moznost samozrejmosti byt pri dietati aj na jis aro.
nepoznam ich rezim, naozaj neviem,ci je nepritomnost rodica tak ziadana,alebo skor ide o zvyk.
pre mna znamena pritomnost mamin na odd s detmi obrovsku pomoc. kym oni prebaluju,krmia a meraju teploty , venuju sa svojmu dietatu+ kopec inych veci, ja mozem konecne nachystat lieky, vybavit papierovacky, prijimat a venovat sa inym detom, trebars aj tym.,ktore su prijate same. nehovoriac o tom,ze si mamina moze vsimnut veci,ktore si clovek,co dieta logicky tak dobre nepozna nevsimne.
23. srp 2008 v 09:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Nyve, tp je výborné, že máš takový přístup, děkuji ti za něj. Máš pravdu, že se hodně v tomto posunulo, mnohé nemocnice a oddělení tento trend podporují a pobyt umožňují. Je ale škoda, že pokud se ve vedení najde někdo, kdo matky na oddělení nechce, má své možnosti bránit. Abys rozuměla mé poznámce o neochotě a výmluvách na podmínky. Rooming je samozřejmě ten nejlepší způsob, ale já jsem byla ochotná s umírající Milenkou sedět třeba na židli a spát kdekoliv, když ona bude spát s tím, že by mě zavolali na mobil, když by se vzbudila. V Motole mi to umožněno bylo, jen přednosta nechtěl maminky u dětí přes noc, přesto mě tam jednu noc nechali na křesle, protože Milenka předcházející noc moc plakala a volala mě. Ovšem předtím na JIp v Plzni nám byla umožněna pouze 15 minutová návštěva a jinak nás tam vůbec nechtěli. Milenka (20 měs.)tím moc trpěla. A přitom podmínky na té plzeňské Jip byly o mnoho lepší než na té motolské, jak co se týká prostoru, uspořádání, vybavení. Takže v tomto případě šlo opravdu jen o tu vůli.
23. srp 2008 ve 12:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak já jsem ležela s malým na JIP - hned od narození - postel (pokojíček) jsem měla hned vedle místnosti s inkubátorama - a po porodu mě za ním převezli hned za ty 2 hodiny co pouští ze sálu - a na té jipce jsem byla u všeho - u všech vyšetřeních, odběrech, koupáních atd....vždy sestřička přišla že budou dělat to a to a jestli tam chci být....byli jsme tam 3týdny, a miminek tam měli spoustu, bohužel pokojů pro maminky bylo jenom 3, takže ty ostatní byli na stejném patře jako jip - ale až za takovou prosklenou návštěvní místností, kam jsme mohli nosit i miminka z inkubátoru ukázat, když přišla návštěva (samozřejmě pokud to jejich zdravotní stav dovolil) a tam byl pokoj asi pro 4-5maminek - s interním telefonem, kterým je sestřičky volali na kojení, koupání, a tak....
A miliharmi - moc tě obdivuji,musíš být strasně silná ženská, četla jsem Milenčin příběh na andělících (myslím) - brečela jsem jako želva a nemohlaj sem uvěřit, že je to pravda, že se něco takového vůbec může státkoukala jsem i do tvéha alba - byla to nádherná holčička....hodně síli a štěstí do života :wink:
23. srp 2008 ve 13:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Vojtisek2007 :slight_smile: Mohla bys napsat, kde jsi s malým byla, je to pro maminky dobrá informace a takový přístup je třeba ocenit.
23. srp 2008 ve 13:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
V nemocnici v Jindřichově Hradci - oddělení JIP pro novorozence,pak je tam ještě JIP pro malé děti (nevím přesně název) a pak normální dětské oddělení - kde jsem ležela asi před 5 roky s nejstarším synem - a taky jsem s ním byla celé ty 3 dny na pokoji - ač měl jen podezření na otřes mozku.
JInak budova, vybavení, koupelna a tak nic moc - vše je staré,ale přístup sestřiček, doktorů, rehabilitačních - prostě všech byla fakt perfektní, ale samozřejmě je lepší se do těchto míst vůbec s mimísema a dětičkama nedostat.
Jo a nevím teda jestli se to smí, ale návštěvy nám pouštěli až k inkubátoru - když v něm malý ještě byl na hadičkách a přístrojích tak a nemohla jsem ho vyndavat...cca první 4 dny - pak mi ho vždycky odpojili a už jsme mohli kojit a muchlovat se a ...
23. srp 2008 ve 13:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojte, ja som "ležala" s mojim najstarším synom (pred 5 rokmi) v BA na Kramaroch na JIS-ke na patologických novorodencoch, keď mal 5 týždňov-prijali nás tam akútne, pretože ako povedala jedna "mudra" MuDr. hneď pri príjme "nám umieral od hladu"... :frowning2: Vraj som mala málo mlieka a tak po mesiaci jeho života nám vychudol na kosť (podotýkam, že som s ním chodila k pediatričke na denné vženie, takže sme boli "akože" pod kontrolou) a potreboval hlavne veľa papať, aby sa pozviechal. Automaticky som rátala s tým, že budem celý čas pri ňom-aj v noci, aby som si ho mohla čo najviac prikladať, no moje predpoklady (a nieln tieto ohľadom pobytu s dieťaťom) boli ďaleko od pravdy... Hoci ma hospitalizovali s ním, v noci som bola úplne v inej budove nemocnice, niekde v suteréne, vzdialená od malého možno aj 3km-zdalo sa mi to nekonečne dlhé, kým som v noci-po tmavých chodbách bludiska na Kramároch dobehla za ním, aby som ho nakojila... Nemohla som byť totiž pri ňom... ak som po setsričkinom telefonáte nestihla dobehnúť (lebo malý už robil-podľa nich- neskutočný rámus- tak mu jednoducho dali fľašu s umelým mliekom a keď som prišla už sa mi nechcel ani prisať-priam sa odtláčal! A tak to robili čoraz častejšie, až ma prestali v noci budiť úplne a sestrčiky samé ho kŕmili z fľaše... :angry: A to bol vlastne začiatok nášho konca v dojčení... keďže patril medzi pohodlne bábätká, akonáhle zistil, že z fľašky sa nemusí namáhať a tečie samo, viac sa ku mne neprisal... ešte som si tri mesiace otrocky odsávala tých pár kvapiek mlieka, ktoré mi zo stresu, smútku, napatia a sklamania ostali v prsníkoch a potom sme s dojčením skončili... (a od toho momentu začali problémy ďalšie, lebo malý dostal alergiu na bielkovinu kravského mlieka, ktorú mu zistili až veľmi neskoro...)...a to už je iná kapitola...
Možno to už takto na Kramároch nefunguje, neviem, ale vtedy to tam tak bolo...
23. srp 2008 ve 14:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
No ja mám aktuálnu odpoveď na Kramároch to tak funguje doteraz.
Akurát tam mám sestru s malou a sú odelené od seba a to tak že cez den sa tam môže byt stále ale večer nie. Malá má len 7týždnou a operovali jéj obličku a nie velmi šikovne ale malá to zvládla akurát pondelok idú domov. Ale to čo moju sestru najviac mrzí že ona kojila tak ako si to mala vyžiadala a už to mala dobré že v noci len si ju priložila raz k prsníku a už zostala s nimi v posteli no jednoducho bolo to pre ňich aj pohodlné :slight_smile: .
Ale tu na Kramároch každé 3hodiny kojit to dodržujú sestra už má aj menéj mlieka lebo sa jéj nestíha vorit tak jéj už pomali dávajú aj z flaše a to ž aj sestričkám vravela že nech to nerobia a oni aj tak urobia ako oni...
Od kedy som si aj prečítala Milin príbech a aj po skúsenostiach s mojou svokrou a ich chlapcom a či aj s mojou sestrou jednoducho už nedvôverujem nemocniciam.
Ja ked som bola s mojou menšiou malou v nemocnici a to kvôli žltačke lebo nas tak pustili domov sme išli do nemocnice a tam nám dovolili byt s malou ja som tam bola a dokonca aj staršia s nami spala jednu noc lebo dom ju nemala kam dat, ale aj to sa im hodilo lebo bolo prázdne odelenie ešte aj staršiu tam chceli zapísat ako prijatú že jéj urobia všetky vyšetrenia ale to som nedovolila načo ked je zdrava...
23. srp 2008 ve 14:31  • Odpověz  •  To se mi líbí
hm, naozaj je to vsade inak. :slight_smile: deti patria k rodicom.obzvlast vo chvilach ked sa jedna o chorobu,alebo proste pobyt v nemocnici. dufajme,ze raz to bude umoznene vsetkym rovnako.
23. srp 2008 v 19:57  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, tak jsem dostala odpověď z nadačního fondu Klíček (díky moc Miliharmi! :slight_smile: ) Moc se mi líbila a myslím, že by mohla být užitečná. Tož je tu i pro ostatní:
Jako maminka jste zákonný zástupce dítěte a jste za dítě zodpovědná – z
tohoto pohledu tedy záleží jen na Vás, kdy dítě "svěříte" někomu jinému
a spustíte je z očí, a kdy nikoli. Ve zdravotnických zařízeních někdy
rádi tvrdí, že pokud je dítě v jejich péči, mají za ně zodpovědnost oni.
Často se ale zapomíná na to, že zákonným zástupcem dítěte i v takovém
případě zůstává rodič (nebyl-li soudně zbaven rodičovské zodpovědnosti)
a že zodpovědnost zdravotníků se vztahuje výhradně k poskytovaným
službám a poskytované péči, tedy k odborným záležitostem – k nimž ovšem
navíc rodič, nejde-li o stav akutně ohrožující život či zdraví dítěte,
musí předem dát svůj poučený souhlas. Považujete-li Vy přítomnost u
dítěte za důležitou, a ošetřující lékař nikoli, je rozhodující Vaše
stanovisko – lékař samozřejmě má právo na svůj osobní názor, Vy se ale
tímto názorem nemusíte řídit. Obecně se dá říci, že neexistuje zákrok, u
nějž by Vaše přítomnost byla nepřípustná. Problém by nastal jen v
případě, kdy by Vaše přítomnost prokazatelně stála proti zájmu dítěte,
což je ale v tomto případě absurdní; navíc by to stejně musel posoudit soud.
Ptala jste se také, kde se tyto věci dají najít: zákonné zastupování
řeší občanský zákoník (zákon č. 40/1964) – v § 27 odst. 1 se píše, že
to, "kdo je zákonným zástupcem nezletilého dítěte, upravuje zákon o
rodině". Zákon o rodině (zákon č. 94/1963) pak uvádí, že zastupování
dítěte je součástí "rodičovské zodpovědnosti", tedy souhrnu práv a
povinností rodiče vůči dítěti (rodičovskou zodpovědností se tento zákon
zabývá od § 31).

Argumentovat se dá i Listinou základních práv a svobod, jež je součástí
našeho ústavního pořádku:
“Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na
rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé
děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím
soudu na základě zákona.” (Ústava České republiky, Listina základních
práv a svobod, čl. 32, odst. 4.)
Velmi důležitá je zde formulace "proti jejich vůli" – pokud rodič nedá
najevo, že se odloučení děje proti jeho vůli, lze na jeho jednání
nahlížet jako na tzv. "konkludentní souhlas", tedy souhlas zřejmý ze
souvislostí; v takovém případě svým jednáním (a mlčením) dává najevo
svůj "souhlas", přesto, že vnitřně se situací nesouhlasí. I na tom je
zřejmé, jak důležité je otevřeně komunikovat.

... a kdybychom ještě mohli být jakkoli užiteční, dejte nám, prosím,
vědět.

Za Nadační fond Klíček zdraví

Jiří a Markéta Královcovi

P.S.
Nějaké další informace jsou k dispozici i na našich stránkách
www.detivnemocnici.cz – stránky ovšem brzy čeká důkladná aktualizace.

P.P.S.
Argumentace tím, že rodiče "nezvládnou pohled" na prováděný zákrok se v
minulosti objevovala i jinde ve světě – vedla až ke vzniku studie
(pokusíme se na ni získat přesný odkaz), která zjistila, že procento
omdlévání je u rodičů úplně stejné, jako u zdravotníků (ke zdravotníkům
se počítali i praktikující medici a sestry).
J.K.

Pěkné, že?!
24. srp 2008 v 01:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
, hehe,ja som prvy den v robote odpadla :grinning: ,lebo som pozerala na dost tazky a dlhotrvajuci odber krvi. mamina maleho krpca to zmakla v pohode,kym ja som funela na chodbe.
24. srp 2008 ve 20:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dobrý večer,maminky!Já jsem strávila pár nocí na JIP hned po propuštění z odd.šestinedělí,Terezka totiž hned po porodu zvracela krev.Na JIP jsem správně hned po porodu měla chodit s doprovodem,ale sestřičky jsem ukecala-chápaly,že chci být se svým dítětem.
24. srp 2008 ve 23:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Také jsem před pár dny četla příběh Miliharmy a také jsem u něj dostala "záchvat" hrozného pláče :cry: ... Od té doby si na Miliharmu a její maličkou vzpomenu několikrát za den, protože to, že nemohla být se svojí milovanou holčičkou, když ji potřebovala, volala a chtěla ji u sebe mít je něco naprosto hrozného!!! Vůbec si to neumím představit-k mojí malé běžím hned, jak o to projeví zájem...a kdybych ji měla někde nechat plačící...no hrůza! Takže díky Katerz za info z Klíčku!!! Hned jsem si zjišťovala, jak to vypadá u nás a na webu bylo následující (týká se dětského oddělení+dětské a kojenecké JIP:

"Hospitalizace doprovodu pacienta Doprovod dětí do 6 let plně hradí zdravotní pojišťovna.
Doprovod dětí nad 6 let věku hradí rodiče - 311 Kč/den + 119 Kč/za celou hospitalizaci.

Plně respektujeme "Chartu práv hospitalizovaného dítěte" - právo dítěte mít u sebe své rodiče, nebo jejich zástupce.

Event. nižší komfort pro doprovázející osoby je dán omezenou ubytovací kapacitou."

Tak jsem hned trošku klidnější, i když z celého srdce doufám, že to nikdy nebudeme muset využít...
25. srp 2008 v 00:12  • Odpověz  •  To se mi líbí
i já se přidám se svou skušeností.. dcerka mi ve zhruba půl roce vypadla z postýlky, chvilku byla v bezvědomí.. takže jsme skončily v nemocnici na pozorování na klasickém dětském oddělení.. pak začala strašně zvracet, několikrát za sebou, takže doktorka rozhodla, že bude převezena na JIpku.. já jsem samo čekala, že tam půjdu s ní, ale bylo mi to zakázáno, že prý až "ji připojí na přístroje a ona se uklidní",výslovně a DOST důrazně jsem s tím nesouhlasila, ale bylo mi to s prominutím prd platné :angry: :angry: :angry:
JIPka byla přes chodbu, takže jsem slyšela její neustálý křík a pláč :frowning2: :frowning2: :frowning2: .. pustili mě za ní až po 3/4hod!!!! :angry: ..
ale od té doby jsem se od ní nehla, bylo mi dovoleno být u ní i přes noc.. i sestřičky byly rády, že tam je s mámou.. přebalovala jsem si ji, krmila a vše v naprostém klidu.. i na vyšetření jsem si ji nosila sama a myslím, že byla daleko klidnější než kdyby tam byla sama... takže si myslím, že by i připojení na přístroje proběhlo v daleko větším klidu a né řevu, pláči a slzách.. :frowning2: :unamused: :angry:
25. srp 2008 v 00:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
pridam aj svoju skusenost hoci som o tom pisala aj v inych temach-marek bol narodeny s pravym uzlom-vyhliadky po porode skoro nulove ,neskor dobre no aj tak musel byt prevezeny na jisku-ja uz tri dni po porode som isla za nim-prvy den my ho len ukazali a doktorka povedala nie priliz priazdive slova,sestricka mi povedala ze ked chcem mozem si ho odfotit :frowning2: a na druhy den nech pridem aj s priatelom,aby ho videl aj on-no bola som zrela do blazinca.tak sme na druhy den isli spolu-a prognozy po vysetreni mozgu boli lepsie.tak som na to oddelenie chodila denne a neskor aj sama kojila -ine som nepohla,ani len si ho prebalit ci okupat.po dalsich dnoch bol marek prevezeny na normalne oddelenie kde som chcela byt s nim aj cez noc,no nebolo miesto tak som o siestej chodila tam o deviatej oddial-sama som ho kupal,krmila prebalovala-inak z jisky mal zadol do masa vypareny a az na moje rozhorcenie doniesli niaku liecebnu lampu aby sa mu to zahojilo-keby som sa mohla tam o neho starat urcite by tak navyzeral :angry: .
no a starostlivost na normalnom oddelni,horor-ked v noci plakal az tak ze mu vynechalo dychanie napojili ho na pristroj,sondou do zaludka mu natrhli nostek,na vysetrenia chodila so mnou sanitarka ktorej by ste nezverili ani psa-vydupala som si ze potom chodil vzdy niaky medik-boal som neprijemna mamicka v ociach sestier a reci coby som chcela ked zarobia 8 tisic ma dorazila uplne :frowning2: -tak nech robia nieco ine a niesu s detmi co utiekli z hrobarovej lopaty :frowning2: -pretoze aj to ze k piskajucemu inkubatoru sa moc neponahlali ma nervovalo :angry:
27. srp 2008 v 11:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Super nielen naše ale aj české zdravotníctvo ma ešte čo doháňať :angry: Ja som bola v nemocnici s 2r. dcérkou prijali nas s teplotou cez 40 mala bola dehydrovaná a vždy len spala a ťažko dýchala a ani naša dokrotka nechápala čo jej je lebo krv vyšla v poriadku, hrdlo tiež a až na 3 deň /5min. pred 12h/ ju napadlo urobiť moč a bolo to do 5min. sme boli v nemocnici na podozrenie zápalu obličiek /aj keď jej moč bol na oko čistý a dokonca ani ščervenanie žiadné a ani sa na nič pri močení nesťažovala/ čakali sme na chodbe asi 3hod na príjem /inak my máme novú detskú nemocnicu vraj najmodernenšiu na východ.slovensku ale iba ak z vonku fasádu :angry: / keď nás vzala sestrička tak ju vôbec nezaujíalo že mi skoro umierala na rukách ale ešte pol hod. vypisovala papiere a keď som povedala že chcem s ňou ostať tak sa zatvárila tak kyslo že citrón bol sladší a odvrkla tak toto si vybavte s pánom primárom nie somnou :confused: tak až neskôr som sa dozvedela že som mala vlastne šťastie že tam práve asi 2hod. nebol tak nás vybavil zástupca a bez problému, lebo vraj primár čaká najprv niečo a až tak rieši aj keď máš na to právo :angry:. Na oddelení mi ju zobrali vraj si mám isť po veci dole do auta a oni ju prezrú. Keď som prišla hore skoro som skolabovala. Maličku ani neprezliekli nechali ju v tom spotenom čo prišla vrieskala v tej horúčke o život a mala priviazané ručky a nôžky o postielku s obvezami a na ručičke napichnutú infuzku a ručku v dlahe, takže som ju ďalšie 3dni nenohla ani prezliecť. Keď som sa spýtala prečo to urobili, iba odvrkli že bežný postup, vyslobodilo nás to že po vybratí asi 30 infuziek nám na 4 deň ručka opuchla ako guľa tak jej tu dláhu muesli dať dole a konečne som ju mohla prezliecť do pyžamka a osprchovať, normálne ožila a nehovoriac o tom že tých 30 infuziek som jej musela strážiť deň a noc ja aby sa jej tam nedostal vzduch tak som jej nastavovala kapačky a dokonca som sa potom naučila aj sama vymeniť, pokrok pre ekonómku :grinning: :grinning: no neviem si predstaviť že by som ju tam nechala sama dokonca prvé dva dni som chodila o posch. nižšie na jedlo iba vtedy ak náhodou zaspala, lebo som nemohla isť ani na wc bez toho aby som s ňou nehovorila, lebo bola v panike. Keď jej išli brať krv tak som sa tvárila že im nerozumiem prečo mám ostať tu keď jej viem zobrať moč 10x dodňa a vymeniť infuzku tak prečo by som obyčajný odber nezvládla ale upozornili ma že ak to somnou nepôjde tak ma vyvedú von ale nakoniec asi boli radi že som tam bola lebo sestričke sa nepodarilo nájsť ani na 6x žilu a prišla Dr. a ani ta nemohla nikde nájsť žilu no nakoniec jej našli na nôžke /2r./ tak si viete predstaviť čo by tam sama robila kým by jej krútili ihlou v tele. To že máme isť na sono, nám zabudla sestrička oznámiť a tak sme sa tam nedostavili, prišli na to až na druhý deň pri vizite a primár sa rozčertil a kázal okamžite zariadiť, tak keď sme prišli dole na sono tak sa na nás milostivá pani Dr. vyvrieskala že čo si myslíme že kde sme, či ona ma skákať ako pacient píska, tak som ju uzemnila že nie som sopľavé decko nech si to necha na doma a ja som si to nevymyslela a ani ten bordel systém v nemocnicim,tak stíchla ale len do vtedy kým si mala neľahla a začla mrnčať / veď 2r. dieťa muselo mať hroznú paniku čo zas s ním idu robiť/ a ona sa vyvrieskala že čo bľačí veď nič nerobí je to len studené a že keď okamžite neprestane a neutíšim ju tak nás pošle bez vyšetrenia preč, a mala začala ešte viac plakať lebo sa jej zľakla čo vrieska ale to ešte takú mamičku nezažila ako som na ňu vybľkla potom už aj ja že snaď 2r. dieťa ma nárok na plač /a ona vraj si myslela že ma4r.- fakt dobré ospravedlnenie/ takže sme boli šťastné keď sme odchádzali po mesiaci domov/ešte že sme vianoce stihli doma :wink: Ale aj dnes viem že by som ju ani 5r. nenechala v nemocnici sama ani na 1min. aj keby som si to musela zariadiť aj u ministra :grinning: :grinning: :stuck_out_tongue_closed_eyes:
27. srp 2008 ve 12:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
leni fakt sila. :frowning2:

Tak ak by som niečo podobné musela riašiť, tak aj ja budem trvať na tom, že budem pri deťoch.
27. srp 2008 ve 12:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Dobre na tom všetkom je to že mala si už na to nepamätá, lebo keď sme si prezerali fotky z nemocky tak sa pýtala že kde bola a čo tam robila :grinning: :grinning: milosrdná krátka pamäť maličkých :wink:
27. srp 2008 ve 13:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
je to fakt sila,a o tom ze by tam pustili oteckov je tiez diskutabilne,ten moj bol len raz na tej jiske potom nemohol lebo zeby to niektorym mamam vadilo ked koja-no mne by to bolo suma fuk ved ked tam ma chore diat co ho je po inych zenach a aj maminy co tam prespavali si deti nemohli zobrat na izby-jedine boli pri nich a poviem vam par dni po porode sediet na tych kreslach v izbach kde je 35 st-horor.,ja sa niekedy normalne cudujem ze som nechytila niaky zapal,teplotu a nestartila s tych nervov mlieko :angry: a etse ked poviete ze zavolate televiziu ze ako to vyzera na tych magalomanskych kramaroch tak povedia ze kludne nech vidia :angry: .
dnes keby sa nieco stalo aj mojim detom zaplatim aj to posledne aby boli hospitalizovane hocijakej nadstandartke,len nie tam-aj keby som mala vycestovat sem za hranice a hradit si osetrenie v rakusku :frowning2: .nemam nic proti doktorkam,ale vybavenie a ostatny personal hnus.
27. srp 2008 ve 13:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek