Pohlaví děťátka si tajíme do porodu, jste na tom stejně?

Ahoj všechny těhulky a maminky,
jedna moje známá když byla těhotná, tak si nenechala říct pohlaví miminka dopředu a až při porodu se dověděla že má holčičku, udělala to takto dvakrát a povídala že to je moc krásné to překvapení. Když jsem otěhotněla tak jsem se rozhodla, že to také tak uděláme a necháme se překvapit. Jsem moc ráda, že jsem rozhodla takto a že mi to předsevzetí vydrželo, jsem ve 34 (35 UZ) týdnu, těším se na prcka a jsem ráda že můžu přemýšlet co to asi bude, že si můžu představovat a dát na vlastní pocity. Nějak s manželem cítíme, že to bude kluk a tak o prckovi mluvíme spíše v mužském rodě.
Nicméně v dnešní technické době mi připadá že jsem tu skoro jediná kdo neví dopředu co čeká. Když někdo vidí že jsem v očekávání, tak otázka: Co to bude? padne většinou jako první. I tady na koníkovi když projíždím profily maminek tak čtu: v dubnu čekáme holčičku Lucinka nebo Monika, či 28. května se nám narodí chlapeček Vojta. Jen já mám stále v profilu 24. května čekáme miminko: Pavlík nebo Michalka. Někteří lidé se dokonce diví jak to můžeme vydržet, jak to děláme s výbavičkou když nevíme zda ladit do růžova či do modra. Já na to prostě říkám, že jsem ráda že pohlaví nevím, protože se o to víc můžu těšit na porod, na to překvapení, že to posílí ten zážitek a že je krásné si o malém v bříšku fantazírovat, výbavičku prostě pořizujeme neutrální barvy, bílé, zelené, žluté, bledě modré (nic se nestane když bude mít holčička pár modrých kousků, no jen růžová na kluka nejde). Říkám, že dřív když nebyly ultrazvuky nebo respektivě byly ale dělali se jen v rizikových případech, jinak ne, tak taky nevěděli dopředu co se narodí a výbavičku už museli pořizovat, řešili to tedy stejně jako mi. No a po narození už není problém pořídit nějakou pěknou modrou kombinézu a nebo růžové šatičky. Navíc se to oblečení stejně jen velmi málo unosí, prý ty drobci rychle rostou a je jim vše chvíli. Prostě jsem za svůj postoj ráda a hlavně děláme to přeci pro nás (mě manžela a to malé) je to naše těhotenství a naše dítě taksi ho prožíváme po svém. Je to prostě nádhera, třeba ta chvíle kdy manžel hladí bříško a říká "to bude kluk, já to cítím", prostě ten pocit se těžko popisuje, ale je úžasný. Jen u doktora musím vždy připomínat, že nevíme, aby se neprokecnul.
Zajímalo by mě kolik takových maminek, které jsou na tom stejně jako já je. Proto bych chtěla poprosit každou, která si to nenechala říct aby označila příspěvek like. Také můžete připsat jaké to pro vás je a jak to prožíváte vy, jestli to cítíte stejně krásně jako já.

A přeju všem krásné těhulkování ať už pohlaví víte nebo ne a všem maminkám přeju ať jejich drobátka ve zdraví rostou.
vercik83
19. dub 2014
Ahoj holky,já mám právě před ultrazvukem ve 20.týdnu a silně uvažují o tom,si to říct nenechat.manžel to ale chce vědět.nevěřím,že to svým rodičům neprozrani,je těžké si to nechat jen pro sebe a nemoci to s někým sdílet.myslím si,že to bude kluk,ale jak píší holky nade mnou některé,těžko si pak k mimi hledali cestu,když se jim narodilo opačné pohlaví než s kterým počítaly....je více vás,kterým to nevadilo?
mon_88017
19. dub 2014
@partyzanka91 Já patřím k těm, co si pohlaví mimina říct nenechali, sice jsem tak na 90% byla o holce přesvědčená, ale to byl jen můj pocit 🙂. Při ultrazvuku nebyl problém, vždycky se ptali, jestli to chci vědět nebo ne, moje přání respektovali a nikde se tomu nedivili, i když je dneska trend spíš vědět. Nakonec to ta holka byla, mám z ní radost, ale stejně šťastná bych byla i kdyby to byl kluk.
A co se výbavičky týče, nemám ráda rozdělování na klukovskou a holčičí, takže jsem všechno pořizovala v neutrálních barvách (bílá, béžová, žlutá, zelená).
duck09
20. dub 2014
Tak přidávám svoji zkušenost. Předem nutno uvést, že obdivuju Vás všechny, které vydržíte si to nenechat říct. I když jsem k tomu sama neměla daleko - ale pořád jsem tušila opačné pohlaví, než které se nám nakonec narodilo 🙂 Je fakt, že mám hodně kamarádek, které si to až do porodu říct nenechali a pak taky hodně kamarádek, které to věděli, ale neříkali.
My jsme to nakonec vzali takovou kombinací obojího 🙂
Já jsem byla rozhodnutá, že pohlaví vědět chci, ale nechci ho říkat ostatním, ale věděla jsem, že jakmile to vědět budu, tak že se prokecnu. Takže jsem vymyslela takovou "strategii" - všem jsme říkali, že to vědět nechceme, a taky že si to nenecháme říct. Nutno podotknout, že všichni podle babských rad tipovali, že čekáme kluka - skromně musím uznat, že mě těhotentsví opravdu slušelo, zhubla jsem (i když mě nebývalo špatně a nezvracela jsem), zvětšovalo se jen bříško do špičky a já sama jsem si byla jistá, že čekáme kluka 🙂 Poprvé se nám pohlaví mělo ukázat na UZ ve 20tt. To jsme šli k MUDr., vyzbrojeni neprůhlednou obálkou a dvěma papíry s nápisem "Hurá, jsem kluk/holčička" 🙂 Sice si MUDr. ťukal na čelo, ale dostal instrukce - do obálky zalepit to pohlaví, které čekáme. Byla jsem si totiž jista, že kdybych to věděla, tak to prokecnu, nebo to na mě lidi poznají a budou to ze mě tahat. Takže sestřička byla sice zmatená, nicméně my jsme odcházeli s ordinace s tajemnou zalepenou obálkou a popisem na papíře - genitálie normální 🙂 Samozřejmě se lidi hned ptali, co čekáme a já popravdě mohla říct, že to nevíme. Každý se vyptával a vyptával - někdo věřil, že to nevíme, někdo tomu něvěřil a tahal to ze mě. Na kontrole v 25tt jsem MUDr. říkala, že to nechci vidět, a přesto přes to místo přejel - a já si byla jista, že jsem viděla, že čekáme kluka. Obálka stále ležela doma na poličce zalepená a my stále nevěděli 🙂 Nakonec dotazy trochu ustaly a my se rozhodli, že je na čase rozlepit obálku. Dokonce jsme si pohrávali s myšlenkou, že to opravdu necháme zalepené a nepodíváme se 🙂 Ale nakonec manžel dostal úkol to rozlepit. Rozlepil a kouká jako puk a nevěří svým očím - čekáme holčičku 🙂 Měli jsme obrovskou radost - manžel si holčičku přál /já spíše teda kluka 🙂 ale nakonec jsem byla nadšená za holčičku když jsem to viděla na tom papíře/ Na 3D UZ nám v 29tt MUDr. potvrdil holku. Až do konce těhu jsme ukrývali veškerou růzovou výbavičku, aby jí u nás nikdo neviděl 🙂 Všem jsme stále tvrdili, že nevíme a pak už se většin alidí ani nevyptávala (i když rýpalové se našli 😞 Jména jsme taky tajili a nikomu neříkali. Pravda, že jen manželův kolega věděl, že víme, co čekáme, ale respektoval to a nevyptával se. Nakonec jsme se až do konce těhu neprokecli. A musím říct, jaké bylo obrovské překvapení, když se malá narodila a všem jsme oznámili, že nám narodila dcera Karolínka. Tím, že je to holčička byli nadšení všichni prarodiče - zejména proto, že moje mamka už má 2 vnuky a tchyně měla 2 syny a tohle je první vnoučátko, takže pro obě je to obrovské potěšení. A musím podotknout, že i já jsem nakonec strašně ráda, že to je nakonec holčička a ne ten chlapeček, kterého jsem až do rozlepení obálky tušila 🙂 I když myslím, že každý si v to kterém pohlaví najde vždycky tu výhodu a říká, že je rád za to, co má 🙂
Ale je fakt, že mě lidi říkali, že je fajn, že jsme to nikomu neřekli. Protože o to větší celkově to překvapení je, když se miminko narodí a reakce může být - "Jé, mají chlapečka a Martínka, to je krásný ..." a ne když to člověk ví už 3 měsíce dopředu, tak bývá někdy reakce - "tak už to mají za sebou a Adámek je na světě 🙂" 🙂
Toť naše zkušenost, snad si neklepete na hlavu, ale já jsem ráda, že jsem se takhle rozhodla a uvidím, jak u druhého miminka 🙂 Třeba to tentokrát opravdu vydržím si to nenechat říct úplně 🙂