• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Poporodní deprese. Prožily jste si to samé?

3. srpna 2010 
ahoj, poradi mi nekdo? mam 8 tydnu po porodu a peru se s opravdu osklivou poporodni depresi. Pripadam si uplne neschopna, nepoznam, co maly chce, maly je nervni a uplakany, coz me stresuje jeste vic...Se zatatymi zuby kojim ( moc nam to nejde, pereme se s malym dnes a denne, ale pribira) a ted mi psycholozka rekla, abych uvazovala o antidepresivech. Nekdo, kdo si prozil to same? Co jste uzivaly, jak vam to rychle zabralo a jak jste se citily a ovlivnilo to nejak kojeni (meli prckove boleni briska nebo nejake jine priznaky?) Moc predem dekuju za odpoved...
7. črc 2010 v 09:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
Milá losice. Vím, je to těžké, ale čím více si ve stresu ty, miminko je také. Vše z tebe vycítí. Proto ti nejde to kojení. U kojení jsem prožívala to co ty, nešlo mi to, byla jsem nervní a tím pádem to nešlo ještě víc. S antidepresivy zkušenost nemá, ale zkusila bych to raději bez nich. Pokud však není jiná cesta, nebránila bych se. Ale opravdu, musíš se snažit vše dělat v klidu, pustit si ke kojení třeba oblíbenou hudbu nebo klidně i oblíbený film a hlavně zaujmi pohodlnou polohu. nejde.-li to v sedě, zkus u toho ležet. Nemyslet na to, že je to problém. Miminka jsou chytřejší, než si myslíme. Pláč miminka samozřejmě zatím nerozeznáš. Já až nyní a to jsou nám 3 měsíce pryč poznám tři druhy jejího pláče. A to určitě nejsou všechny. Moc ti držím palečky, ať to ustojíte i bez léků. :wink:
7. črc 2010 v 09:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@losice pripojuji se k nazoru koblichzek. U me to bylo to same. Zadne leky jsem nebrala a vlastne ani s nikym situaci neprobirala az spetne jsem si riala,ze to byla urcite deprese,protoze mi bylo fakt hrozne a mozna i proto mala hodne plakala a tak to byl zacarovany kruh.
Myslim, ze je tady i nekolik diskuzi s podobnymi tematy.

A hlavne kdyz zacnes uzivat antidepresiva myslim, ze se nesmi kojit:frowning2:. Ale tve zdravi je prednejsi, protoze male vic nem MM potrebuje klidnou a spokojenou mamku. Drzim palce a preju spoustu stesticka a at se to rychle vyresi a muzes si uzivat maminkovstvi jak se ma:slight_smile:
7. črc 2010 v 10:55  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jo a urcite ucinek antidepr je az za nekolik(2-4) tydnu.
7. črc 2010 v 11:02  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@brisalek a za jak dlouho jsi tto prekonala a jak?a dekuju za odpoved
7. črc 2010 v 11:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@losice já mám zkušenosti bohaté s antidepresivy, brala jsem jsem Citalec - Cipralex před těhotenství, v těhu byla pauza a pak hned po porodu jsem na nich byla zpátky. Není pravda, že se nesmí kojit - tyto serotoninové jsou nejbezpečnější. Kojila jsem do 9. měísce.
Jak jsem se zklidnila já - cca do 3 týdnů, zklidnil se i maličký a od té doby už byla jen pohoda. Na dítě to žádný vliv nemá. Není to chemie v pravém slova smyslu, jen tzv. mechanicky stimulují organismus k produkování přirozeného hormonu serotoninu, který, když chybí, rozvíjí se deprese. A ztrácí se proto, že žijeme ve stresu a nepohodě. takže v určité fázi úbytku si ho už tělo nedokáže vyrobit dostatečnou zásobu. Je nutný a nezbytný zásah zvenku.

Nic s tím sama nenaděláš, nemá cenu to přemáhat, nejde to a ještě si ten stav zakonzervuješ a dostaneš se do bludného kruhu. Jestli ti je doporučila psycholožka, tak je fakt důvod a co nejrychleji naběhni. účinek se projeví max. do 3 neděl. Z počátku počítej s nějakou nevolnosti, nepříjemnostmi, ale to je všechno JEN dočasné. Tělo si zvykne a pak se to naopak rychle zlomí. Budeš se cítit šťastně, vyrovnaně a to dítě potřebuje, aby bylo klidné. Kojení je vázané úzce na psychiku - není divu, že máš problémy. Rozhodně ale natidepresiva nejsou důvod k ukončení kojení. Ačkoliv to někteří doktoři alibisticky tvrdí, všeobecně není kojení kontraindikace. Doktor ti dá ten typ, který neškodí. Já je beru už 8. rok a žádný problém.
Lidé s vrozenými depresemi je berou celý život, aby byli stabilizovaní. Jako cukrovkář si musí celý život píchat inzulín. Není to nic divného. :slight_smile: Hlavu vzhůru a utíkej si pro léky, ať si to mateřství užiješ a mohla si ho pamatovat jako krásnou dobu. :slight_smile:
7. črc 2010 ve 14:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@losice souhlasim s kubakou. Antidepresiv se neboj. ja sem je brala pred otehotnenim a ted sem na nich zpatky...
kdyz sem kojila nebrala sem je-nepotrebovala sem je.... ale ani toho bych se nebala...
Budes klidnejsi a bude klidnejsi i mimis..uvidis.. :wink:
7. črc 2010 ve 14:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@kubaka jsi ZLATA!!!!! ozvu se, jak to dopadlo...
7. črc 2010 v 16:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@momin i tobe moc a moc dekuju. Moc mi to pomohlo
7. črc 2010 v 16:44  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já můžu antid. jken doporučit, pokud má někdo nějaký problém, já to beru už asi 8 let, již výše zmiňovaný Citalec, brala jsem to i po celé těhu, i v době kojení, kojím stále, malý má 6 m, akorát jsem o něcomálo snížila dávku, je to zajímavé, ale mě na psych. řekůli, že kojit můžu jen s 10tkou a v porodnici mě dětská řekla, že můžu i s 20tkou, nakonec beru jeden den 10tku a další 20tku a tak dokola a musím zatukat, vše zvládám řekla bych na jedničku:slight_smile: a s kojením jsem si taky užila svý, prvně jsem byla celé těhu přesvědčená, že teda kojit nebudu,že nesmím a asi měsíc před porodem mě ta doktorka z dětského vzkázala, že můžu. Jenže já to asi už měla nějak bloklé v hlavě, malý se absolutně nechtěl přisát, musela jsem i doma odstříkávat a dávat stříkačkou přes prst, dávala jsem mu asi málo, pač pořád plakal, pak jsem kojila přes klobouček a asi až ve 3 měsících se naučil cucat sám...ale ty stavy s tím kojením,to byly muka a sama se divím, že jsem to zvládla a nesáhla nakonec po umělé výživě. Jo a taky by mě hrozně zajímalo, jak by se to kojení řešilo v porodnici, pač tam prostě musí podle nich kojit naprosto každý, malýmu ano nechtěli dávat příkrmy, už pak chudák zesláblý jen spal a plakal:(, bylo to hrozný, abych nemusela kojit, to bych bývala asi potřebovala přímo papír od té psychiatričky či co já vím. Jo a holky, nestává se vám, že vám mrňata otáčí oči v sloup? můj to dělá, když je unavený, než usne, ale už několikrát to udělal i přes den a vypadá to děsně, tak si říkám, snad to není následek těch antidepresiv??????
7. črc 2010 ve 20:28  • Odpověz  •  To se mi líbí
@zuzuza ježiš mankote nééééé :grinning: , prostě mu zaplouvají očíčka... ale jako humorná tečka dobrý :grinning: Kdybys nesměla kojit, určitě by ti papír dali a dítě nakrmili - i když teda si nejsem jistá v nšem zdravotnictví ničím. :stuck_out_tongue_closed_eyes:
já měla asi děsnou kliku na porodnici v Podolí.
Rodila jsem císařem a malého normálně přikrmovali od začátku cizím MM - nejdřív cucal u mě a pak ho nakrmili, jinak by umřel hlady - měl 4500 kg a těch pár cuců mleziva ho naprosto nezasytilo. Všechna miminka spokojeně spinkala a všechny jsme se vklidu rozkojily - já až 4. den a žádné drama kolem toho nedělali. Já věřila, oni byli vklidu a stalo se.
. Do měsíce jsem byla zpátky na Citalecu, stačila mi 10 mg :confounded: protože poporodní hormony udělaly teda své - doktor na to byl připravený, mám takového rozumného psychouše, vrazil mi zpět AD, hlavně abych se zase stabilizovala a dítě i já byli klidní. Na tu dobu po zaléčení budu vzpomínat už navždycky. Prvního syna jsem si zdaleka tak neužila. Ty deprese jsem měla taky, ale netušila jsem to. vždycky jsem k nim měla sklon - léčím se až od r 2002 od povodní a nikdy mi nebylo lépe. Takže někdy se prostě nedá nic dělat, když má člověk fungovat. Taková je doba a valí se toho na nás moc...
7. črc 2010 ve 23:27  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@zuzuza jee taky me to pobavilo..... :grinning: Dela to hodne deti-nevim jestli vsechny,ale nas jo..... :sunglasses:
Ma na usinani latkovou plenku a ted jak uz je vetsi vezme si vzdycky dudlik,plenku-prituli si ji k obliceji---oci v sloup... :grinning: a je jasne ze se jde spinkat... :wink:
8. črc 2010 v 08:00  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
tak uz je beru holky... :( myslete na me!
8. črc 2010 v 16:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
@losice ale nesmutni.. vzdyt to neni zadna tragedie.. :wink:
Za 14 dni vam bude vsem lip. :dizzy_face:
8. črc 2010 v 17:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
losice, dneska to bere každej druhej, i moje dvě kámošky!! Akorát někteří lidi se za to stydí a třeba moje tchýně vykládá, že lidi, co mají deprese, mají jít makat a hned je to přejde, tak jestli o tom ještě někdy začne tak jí řeknu, jestli já teda mám jít taky makat a jestli teda su blázen, když to beru ´, no holt člověk musí odhadnout, komu o tom řekne, ale udělala jsi moc dobře, že to bereš!!! pomůže ti to!! Já měla od 12ti let takový stavy, že jsem pomalu ani nemohla vyjít ven, týden jsem jen ležela a nikdo nevěděl, co se mnou je a začala jsem se léčit až ve 20ti a na tu dobu mezitím, nikdy nezapomenu, jak to bylo děsný!!!
8. črc 2010 v 18:08  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj, holky, nechci tu prudit, protože s tím nemám velké zkušenosti (občas mě nějaká depka přepadne, jako asi každého, ale není to nic, co bych musela řešit léky) - tak můj dotaz prosím neberte jako provokaci, ale spíš že mě to opravdu zajímá.
Ale Vám vážně připadá v pořádku brát antidepresiva NĚKOLIK LET??? :confused: Neznamená to spíš, že je něco ve Vašem životě špatně a měly byste to změnit? Něco, co si možná nechcete ani samy přiznat? Léčbu léky rozhodně nezatracuji, určitě je to dobrá věc pro nastolení duševní rovnováhy a toho, aby člověk zase začal střízlivě uvažovat. Ale podle mě takto dlouhodobé prožívání depresí (které chápu jako DUŠEVNÍ STAV) značí spíše nějakou skrytou nespokojenost s vlastním životem, uspořádáním světa, nebo něčím podobným... A aby se z toho člověk vyhrabal, tak je třeba odstranit příčinu té nespokojenosti, nejen se tlumit jakýmisi léky a odstraňovat jen příznaky... Najít si nějaký smysl života - cokoliv, co Vás bude těšit a dá vám pocit užitečnosti. Nebo to tak není? :sweat_smile:
Nevím, osobně jsem po porodu taky padala na hubu, věčně nevyspaná, nenajezená, s dvěma uřvanými miminy věčně na rukách, sotva člověk ukonejšil jednoho, mohl pokračovat u druhého... Občas jsem si představovala, jak daleko by asi z okna toho prvního patra letěli :grinning: Často jsem vzpomínala, o co to bylo jednodušší, když jsme ještě byli sami. Ale že bych na to brala léky, to mě ani ve snu nenapadlo... Prostě jsem si vždycky řekla - nejsem žádná padavka a když to zvládli jiní, zvládnu to taky...
Pokud jsem se Vás někoho dotkla, tak se omlouvám, rozhodně to nebylo mým úmyslem... Ale tak to prostě vidím :sweat_smile:
8. črc 2010 ve 22:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
@shaula opravdu nemáš žádné zkušenosti s klinickou depresí - takto se ptá člověk, který ji, díkybohu, nikdy neměl a to, co měl byly obyčejné běžné splíny, které přepadají každého a jsou úplně přirozené.l

stručně zhrnu to základní. Deprese se projevuje mnoha fyzickými i psychickými příznaky, dělí se do několika stupňů podle závažnosti, ve třetím až čtvrtém nejsi schopná pracovat, ani vstát z postele a jde o život.
Deprese je narušená biochemická složitá mašinérie v mozku - čím těžší deprese, tím větší narušení, se kterým si tělo už samo neporadí a je nutná léčba AD
Antidepresiva neodstrňují jen příznaky - to dělají ty oblbovadla typu Lexaurin, Xanax, neurol. Ty jen krátkodobě potlačují příznaky. AD napomáhají vrátit hormonální a chemické procesy do normálu tak, aby tělo zase začalo fungovat. Tento proces trvá běžně měsíce, někdy roky - je to citlivý mechanismus. Nejsou návyková a nejsou to tlumidla - léčí příčinu.
Deprese jsou dvoji: ty, které se vyvinou bez příčin, jsou lidé, kteří k nim mají vrozenou dispozici k úbytku serotoninu v mozku a těm nezbývá nic jiného, než brát léky celý život - bez nich, by nebylï schopni vůbec fungovat a žít normální život. Takže divné to vůbec není. Kardiak taky bere léky na srdce, diabetik inzulín.

Druhý typ deprese je způsobený vnějšími okolnostmi - dlouhodobých stresem a životem v napětí a duševním vypětí se přirozeně spotřebovává hormon "dobré nálady" serotonin. Když se vyčerpají zásoby rychleji, než je tělo stíhá doplňovat, nastane tak kritický nedostatek, že propukne deprese. Tohle s "blbou náladou" nemá nic společného. to je choroba.

Každý musíme v životě zvažovat, zda žijeme OK, měnit, co nás stresuje - jenže každý organizmus snáší zátěž a tlak zvenčí jinak - ne každý se otřepe. Doba je hektická, život je hektický, člověk se tomuto tempu nestihl evolučně přizpůsobit. Čím dál míň zvládá tlak na něho kladený.
Vždycky je proto dobré kombinovat léčbu AD s návštěvou psychoterapeuta a hledání způsobu, jak žít víc vklidu a míru sama se sebou.
Deprese také způsobují traumata z dětství, neřešené problémy, které prosakují z podvědomí. Je to agresivita obracená proti sobě - Je to složité a hluboké, dlouhodobé - ...

Pokud ale někoho atakuje deprese tak, že není schopen ani vnímat, poslouchat, jít do obchodu, přejít ulici, číst, chápat, co druhý říká, má záchvaty dušnosti - tedy úzkosti, paniky, nespí, má noční můry, sesypese v pláči, při sebemenším problémů a dojet tramvají někam je pro něho nadlidský výkon a má záchvaty beznaděje a má strach, že ublíží svému dítěti - pak opravdu je jediné možné řešení začít se léčit. Znám případ, že dívka byla přes rok v takovém stavu, že nakonec musela podstoupit sérii elektrošoků v narkoze, aby se zase vrátila do života.
Opravdu nejde jen o to chtít a mít pevnou vůli.
Při depresi se rozsýpá člověku život pod rukama, ztrácí pevnou půdu, ztrácí nad sebou kontrolu a tudíž důvěru v sebe sama. To, že nevěří sám sobě v těch nejzákladnějších denních úkonech je pekelné a totálně děsné. Ztrácí sám sebe jakoby se neznal. S tím se nedá žít a nedá se to zvládnout - to už je jen na léčení.
Psychiatrie léči mozek, psycholog pomáhá chápat sám sebe, rozumět životu a naložit s ním tak, abych v něm byla spokojená. To je ta cesta ke změně.
9. črc 2010 v 00:07  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
@shaula ona taky není depka jako depka
a ta prava depka není jen proto, že jsme se zrovna pohádali, jsme ve stresu a doma to zrovna není nejružovější
on taky člověk může být jednoduše nemocný a antidepresiva dlouhodobě potřebuje, tak jako např astmatik, cukrovkář a pod.
samozřejmě pak mužou vznikat období, kdy člověk není psychycky v pohodě, ale tam pak asi není užívání léků takhle dlohodobé a pokud vyřeší určitý problém, tak je to léčba jako každá jiná (tak jako ti předepíší antibiotika na angínu) hlavní je, že mamka bude v pohodě a tím pádem i mimi a vše se srovná


možná si o antidepresivech neuvažovala i proto, protože si je opravdu nepotřebovala.já depresemi také netrpím,ale zabrousila jsem sem proto, protože někdo v mém okolí má podobné potíže, tak jsem chtěla zjistit nějaké informace a tomu dotyčnému nějak poradit či pomoc (a jsem ráda, že jsem se dozvěděla, že kojení není kontraindikací, ač jsem sama myslela, že jo, zase je člověk o něco chytřejší


rozhodně si ale nemyslím, že dlouhodobé braní antidepresiv je jen tlumení příznaků nějaké nespokojenosti v životě

9. črc 2010 v 00:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
@kubaka tak než jsem to stačila poslat, tak jsi mě předběhla :grinning: příspěvek výstižný, souhlasím s tebou
9. črc 2010 v 00:43  • Odpověz  •  To se mi líbí
@shaula naprosto souhlasím s kubakou. Napsala to natolik výstižně, že není, co dodat. Kdysy jsem si zakusila variantu deprese jak ji kubaka popsala jako druhou a od té doby vím, že chvilkový splín z toho, že jsem unavená a smutná deprese není. Když sliším děcka říkat jakou mají depku, musím se smát, protože skutečná depka je fakt životu nebezpečná.

O příčínách se nechci rozepisovat, ale můj tehdejší stav byl zhruba takový, bále jsem se být sama, ale nechtěla jsem, aby někdo chodil za mnou a já chodila někam, ležela jsem v posteli a nemohla spát ani vstát, brečela jsem a v noci jsem se budila se záchvatem úzkosti a hysterickým pláčem, který střídaly záchvaty, kdy jsem se nemohla nadechnout. Pomoc jsem našla u psychologa a AD jsem brala jen chvilku. Ale věř, že tohle se nedá zvládnout tím, že zatneš zuby a jdeš dál.
9. črc 2010 v 07:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
@pindruzka hi hi, psaly jsme současně - já tohle dokola a dokola píšu už asi 2 roky do tématu Deprese ve Volné diskusi - pořád stejné dotazy, obavy a neznalost. Ale dá se to celkem rychle vysvětlit a objasnit co je co.

Já jsem se z přepracování v redakci a ze stresu, ve kterém jsem byla, když na mě ležel celý časopis sesypala během dne tak důkladně, že jsem opravdu nebyla schopná ani uvařit, komunikovat. Mrostě mozek zpomalý psychické procesy natolik, že člověk má pocit odosobnění, že žije pod skleněným poklopem a všechno okolo se mu jaksi deformuje do neskutečné kulisy. Jako kdyby byl jediný divák v kině a život se odehrával na plátně. Totální odříznutost. Pak se přidruží třeba sebepoškozování, protože těžká deprese je velká duševní bolest - když měřili hladinu konrtizonu, zjistili, že lidé s depresí ho mají stejně vysoký jako lidé trpící akutní silnou bolestí. Je to bolest, která se ale nedá navenek nijak ošetřit. Člověk má potřebu vyskočit ze svého těla, což nejde. Pak si na sebe sáhne, protože fyzická bolest se ošetřit dá, je konkrétní, můžu s ní něco udělat.
Kdo to nezažil, nebo neměl ve svém někoho s klinickou depresí a není empatický, to nedokáže procítit. Zkušenost to je nesdílitelná. Ani můj muž to nedokázal - ne že by se zas až tak snažil :frowning2:
Je to doslova prodírání se peklem. Pro sebe jsem si udělala definici, že opravdové Peklo číhá uvnitř nás samých, aby nás zadusilo a sežralo zaživa.
Když tím dokážete projít, tak vás to změní - jak koho ale - udělá zkušenost, pochopí spoustu věcí a třeba radikálně změní život /jako já např.) Ne že by přímo chtěl, ale sám je jiný, takže se přirozeně začne dívat a chovat jinak. Vyplyne to.

V mém případě se asi i stalo to, že stav byl tak těžký, že se ne všechny mechanismy dostaly zase do normálu. Některé nervy se už nezregenerovaly, takže třeba nezvládnu to, co dřív, nemám takovou výdrž, odolnost, víc zapomínám (mozek se tak brání zahlcení) a bez AD být nemůžu. Zkoušela jsem, ale přijdou úzkosti, dušnost, která nemá s životní situací nic společného. Doktor mi říkal, že i to se může stát. Netrápí mě ani náhodou, že jsem odkázaná na letié užívání AD, protože vím, jaké to bylo bez nich a za co vděčím moderní medicíně. Bez nich bych tu nebyla. Raději brát každé ráno pilulku, než prožívat to peklo, které dopadalo na celou rodinu. To nesmím udělat svým dětem ani manželovi, nesmím to dopustit. Nikdo by neměl dovolit se nechat takto týrat a týrat svou rodinu. Děti nás potřebuji. A život je příliš krátký na to ho prožít v zoufalství a nepohodě, kterou přenáším dál...
tak, myslím, že teď už jsem napsala vše, co považuju za důležité k tématu Deprese.
9. črc 2010 v 09:14  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
9. črc 2010 v 09:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@kubaka <3 moc ti dekuju...
9. črc 2010 v 09:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
kubaka, můžeme děkovat moderní medicíně za možnost AD, jinak by sposta lidí už nebyla mezi náma. Když jsem si prožívala svou depresi a trvalo cca 3měsíce než jsem pochopila, že nejsem jen hysterka (o čemž mě přesvědčoval můj ex přítel), ale že jsem nemocná. Byly chvíle, kdy jsem vážně myslela na sebevraždu a nebýt opravdových přátel, kteří mě dotáhli na psychiatrii, asi bych to i zrealizovala. Bylo to nejhorší období v mém životě a doufám, že už se nikdy nevrátí. I když prý když někdo má depresi jednou, je už k ní člověk náchylný vždycky.
9. črc 2010 v 11:13  • Odpověz  •  To se mi líbí
Taky vděčím AD a psychologum za život.....
Souhlas s vama
@aleachim a
@kubaka ...
Tady uz neni ani co vic napsat.. napsaly ste to moc hezky.... :wink:
A
@losice drzim palce!!
9. črc 2010 ve 13:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Shaulo, souhlasím s ostatníma, nemůžeš to pochopit, jaký to je, když nevstaneš z postele a nejsi schopná dojít ven a nic!!!!!!!! A navíc, je to porucha, nemoc jako každá jiná, mnohdy ještě horší,
9. črc 2010 v 16:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Holky, teť to tady čtu mamce, která to taky má a říkáme si, jak jste to holky pěkně popsaly:slight_smile:
9. črc 2010 v 16:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
@momin dekuju:slight_smile:
9. črc 2010 v 17:23  • Odpověz  •  To se mi líbí
@losice omlouvám se, vůbec jsem nereagovala na to, co jsi psala ty. Nemám zkušenost z dlouhodobým užíváním AD, ale vím, že deprese je nemoc a hodně nebezpečná a bez léčení to může dopadnout špatně, takže se toho neboj. Jestli ti lékařka, které věříš řekla, že by byla léčba vhodná, jdi do toho, ať si můžeš užít mateřství. Proč trpět, když to jde i jinak. Není to žádné selhání. Držím pěsti, ať ti to, co nejdříve pomůže a můžeš si naplno užívat Matýska:slight_smile:.
10. črc 2010 v 18:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
holky, omlouvám se za ty příšerné hrubky. Asi dočasné zatmění mozku. Fakt děs. :angry: Budu to po sobě muset číst, protože jsem schopná napsat hrozné slinty a na překlepy to rozhodně svádět nemohu. Fuj :stuck_out_tongue_closed_eyes: .
10. črc 2010 v 18:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
@momin doufám, že ty jsi v pořádku a deprese jsou pod kontrolou:slight_smile:
10. črc 2010 v 18:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek