Poporodní deprese. Prožily jste si to samé?

Ahoj, poradi mi nekdo? mam 8 tydnu po porodu a peru se s opravdu osklivou poporodni depresi. Pripadam si uplne neschopna, nepoznam, co maly chce, maly je nervni a uplakany, coz me stresuje jeste vic...Se zatatymi zuby kojim ( moc nam to nejde, pereme se s malym dnes a denne, ale pribira) a ted mi psycholozka rekla, abych uvazovala o antidepresivech. Nekdo, kdo si prozil to same? Co jste uzivaly, jak vam to rychle zabralo a jak jste se citily a ovlivnilo to nejak kojeni (meli prckove boleni briska nebo nejake jine priznaky?) Moc predem dekuju za odpoved...
losiceautor
11. črc 2010
@aleachim dekuju ti🙂
shaula
11. črc 2010
Ahoj, moc děkuji za odpovědi. Já si vcelku dovedu představit sitauci, kdy člověk je natolik psychicky na dně, že opravdu není schopen normálního života - něčím podobným jsem si prošla, když mi matčin druh dělal ze života peklo - domů jsem chodila s třesavkou (tím myslím opravdu fyzicky jsem se třásla) a se strachem, co mě doma zase čeká... Ráno jsem se tvářila, že spím, až dokud mě potřeba jít na WC nedonutila opravdu vstát... Klasická depka, jak ji popisujete, to asi nebyla, ale normální život taky ne.
Šlo mi jen o to, co je vlastně příčinou takové deprese - většinou jsem četla, že to způsobil stres a vyčerpání - a o to mi šlo - kdyby se podařilo ten stres nějak odbourat (třeba změnou zaměstnání), tak se z toho člověk mohl možná včas dostat, než to propukne naplno... (Možná?) Ale vím, že to není jednoduché, mám nebo před mateřskou jsem měla taky velmi psychicky náročnou práci, často se mi vůbec ráno nechtělo vstát a jít do práce, měla jsem i problémy se spánkem... Takže MD pro mě byla vlastně i možností, jak se z toho načas dostat...
Co tím chci vlastně říct: pokud je příčinou deprese nějaká fyzická příčina (špatná funkce mozku nebo endokrinního systému nebo něčeho podobného), pak jsou léky na místě - ovšem nejsou to pak spíše neurotika (jestli se to tak jmenuje :-N ) než antidepresiva? Pokud je ale příčina psychologická, tak dlouhodobé užívání AD podle mě opravdu neřeší příčinu, ale jen příznaky... V krátkodobém horizontu jsou AD jistě prospěšná, o tom není sporu 😉
Každopádně všem ještě jednou děkuji, a znovu zdůrazňuji - nikoho neodsuzuji, na to s tím mám příliš málo zkušeností 😉 Naštěstí 😎
Všem přeji, abyste se z toho brzy dostaly 😉
aleachim
13. črc 2010
@losice tak jak? Už je to lepší?
bara78
14. črc 2010
Ahoj, tak já se taky přidám. S AD mám zkušenosti, vysadila jsem je, jakmile jsem zjistila, že jsem těhotná, po porodu jsem je sice nebrala, ale v péči psychiatra jsem byla a ani nevím, jak se mi to podařilo zvládnout bez AD. Nechci vypisovat svůj příběh, protože to je hodně komplikované.
Nicméně jsem chtěla ještě napsat takový podotek - deprese vzniká vždycky na základě mnoha příčin, od genetické výbavy a dispozic přes vliv rodinného a sociálního prostředí, osobnostního nastavení, aktuální zátěže...
Pokud je to opravdová deprese, tak je tam pak ta "fyzická" příčina...pokud to ovšem hodně zjednodušíme. Ten stres, nějaká velká zátěž pak může fungovat jako spouštěč, ale nebývá jedinou příčinou, spíše poslední kapkou, která urychlí nebo rozjede ten proces. Příčin bývá daleko víc a jsou mnohem hlubší a leckdy neovlivnitelné.
Je samozřejmě fajn zkombinovat AD s psychoterapií, protože je potřeba jednak pochopit, co za tím vším může být, jednak se naučit znovu fungovat a změnit svůj life style tak, aby se člověk byl schopný lépe chránit, rozeznávat svoje limity a potřeby. Takže pak se dá trochu předcházet tomu, aby se ty ataky deprese vracely, ale někdy je i tak potřeba brát dlouhodobě antidepresiva.
Nelze to rozdělit na fyzické a psychické. Psychické choroby mívají organické příčiny a/nebo fyzické důsledky... Tělo funguje jako komplex. Jenže když člověk v depresi není schopný fungovat, tak je rozumnější nejprve nasadit léky, nechat ho stabilizovat a pak se teprve věnovat psychoterapeutické práci a nějakým změnám v životě. Pokud člověk má v hlavě úplnou temnotu a není daleko od sebevraždy, tak na pochopení svého života a případných změnách bude pracovat těžko.
doufám, že tady neplácám přechytřelosti, ale jednak s tím mám osobní zkušenosti a jednak mám vystudovanou VŠ v oboru (bohužel se to nevylučuje) 🙂

losice: je fajn, že jsi na ta AD přistoupila, je možné, že by se to dalo zvládnout i bez nich, ale bylo by to na dlouhé lokte a možná by to taky nevyšlo a zbytečně by ses trápila. V okamžiku, kdy máš na starost malé mimi, které tě potřebuje, tak ses rozhodla nejlíp, jak jsi mohla. AD se s kojením nevylučují, pokud lékař předepíše vhodný typ. Držím moc palce.
losiceautor
14. črc 2010
@bara78 moc dekuju🙂
losiceautor
14. črc 2010
@aleachim uz uzivam, takze cekam, az to zacne ucinkovat. budu se snazit sem napsat, jak to probiha - treba to nekomu pomuze
losiceautor
22. črc 2010
tak po nejnovejsi kontrole zustavam na 10 mg denne a asi se trochu lepsim 🙂
losiceautor
24. črc 2010
a mlha se pomalu zveda a rozplyva🙂
veronika.h
3. srp 2010
@losice Ahoj, i já mám zkušenosti s AD. Po porodu jsem se svými depresemi a úzkostmi bojovala 8týdnů. Nejhorší chvíle v životě!!! vysadila jsem je za pár měsíců, makám na sobě, chodím k psycholožce a život je zase krásný!!
Držím palce
losiceautor
3. srp 2010
@veronika.h tak to je supr, ze ti je zase dobre. Jak rikas, jsou to nejhorsi chvile v zivote, opravdu, clovek si sahne na dno... Ale ja se taky lepsim a pracuju na sobe. A bez AD bych to fakt asi byvvala nezvladla. Tak at se dari i nadale a dekuju za prispevek!🙂

Začni psát odpověď...

Odešli