• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Porod jako nejstrašnější zážitek v životě

3. června 2013 
@musiiv A kde jsi rodila jestli se můžu zeptat? Vidím region Blansko, tak předpokládám Boskovice? Já tam rodila před 7 měsíci a přístup v pohodě, ale to je člověk od člověka, třeba jsem měla štěstí na lepší směnu. Každopádně tvůj zážitek ti nezávidím. Také jako ty chceme po prázdninách začít pracovat na druhém, tak uvidíme. :slight_smile:
6. kvě 2012 ve 14:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Rodila jsem třikrát, poprvé to byl porod koncem pánevním, podruhé jsem rodila 34 hodin, potřetí to šlo jako po másle. Porody byly vždycky vyvolávané. Personál nebyl vždy příjemný, větší bolest jsem nikdy nezažila, ale že bych porod označila jako nejstrašnější zážitek v životě? To ani náhodou!!!
V životě přijdou situace, kdy jsem opravdu nevěděla kudy kam. Když byly děti malé a nemocné, když jsem s jedním musela do nemocnice a neměla hlídání pro druhé, když muž boural...
Porod většinou končí dobře, narodí se miminko a to je přeci radostná událost. To, že to bolelo, nebo že byl personál nepříjemný....na to se pak zapomene...
6. kvě 2012 ve 14:44  • Odpověz  •  To se mi líbí (3)
@lili1986 Tak si taky uvědom, žetu jsou třeba taky maminky, které o dětátko přišly, nejsi jediná na světě komu se to stalo! Dokonce se to někomu stalo třeba i několikrát. A co třeba maminky, které do sebe musely cpát hormony, lítat po IVF a já nevim čem všem, aby dětáko měly? Píšeš tady ted ty jako největší fnukna, která jako jediná na světě zažila bolest!! Přišla jsi o nenarozené dětátko, je to obrovská životní tragedie, o tom nepochybuji, ale až se Ti dětátko narodí, tak uvidíš, že strach o něj je tak šílený, že budeš mít pocit, že se z toho zblázníš a začíná to už porodem, víš. když uvidíš, že miminku není dobře a nikdo nic nedělá...
6. kvě 2012 v 15:40  • Odpověz  •  To se mi líbí (6)
Já jsem rodila dvakrát v menší nemocnici s úžasným osobním přístupem, pokaždé jsem byla jediná rodička na sálech, takže jsme měli s mužem soukromí a pohodu, personál se k nám choval velice přátelsky a přirozeně, takže si nemůžu stěžovat. Ráda bych tu mojí porodnici doporučila, ale bohužel tři měsíce po narození mladšího syna byla pro nedostatečný počet porodů (hranice je 600 porodů/ rok a tu prostě tato porodnice nebyla posledních pár let splnit) zavřená . . . Jsem ráda, že jsem oba porody zvládla tam a nemusela jsem do velké nemocnice, kde to jde jak na běžícím páse, asi bych z toho byla taky dost rozčarovaná
6. kvě 2012 v 15:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Příspěvek byl smazaný adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Neurážej, neprovokuj".
6. kvě 2012 v 16:35 • lili1986
Příspěvek byl smazaný adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Neurážej, neprovokuj".
6. kvě 2012 v 17:43 • dlabinecka
Příspěvek byl smazaný adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Neurážej, neprovokuj".
6. kvě 2012 v 17:48 • lili1986
@hondashi pokud jsi v blízkosti Prahy, doporučuju porodnici v Hořovicích.. poprvý jsem rodila U Apolináře a děs a hrůza, opravdu otřesný zážitek z porodu! Byla jsem rozhodnuta, že jestli někdy bude nějaké příště, rozhodně ne v Praze.. v Hořovicích jsem byla po dálnici za půl hoďky, personál se nedá srovnávat, pokoje krásný, doktoři výborní.. je tam hodně plusů, nechci je tu všechny vypisovat, ale moc mi to tam sestřičky zpříjemnily, měli jsme nějaký problém, takže jsem tam byla asi 10 dní a ony byly po celou tu dobru vážně úúžasné! S kojením pomohly co mohly, to v Praze ani náhodou - malá když mi plakala, tak jí dali rovnou flašku s mlíkem, ale v Hořovicích chodily, radily, učily.. doporučuji všema dvaceti :wink:
6. kvě 2012 v 19:33  • Odpověz  •  To se mi líbí
@misaskul jj, v Boskovicích
6. kvě 2012 ve 21:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lili1986 pro někoho je jednoduše porod nejstrašnějším zážitkem. a pokud vše nakonec dobře dopadlo, tak přejme maminkám, aby to opravdu zůstalo tím nejstrašnějším, co v životě prožijí. chápu, jaks to myslela, nikdo by nechtěl prožít ztrátu dítěte. myslím, že i zakladatelka by naznala, že lepší to, než o dítě přijít, ale psychika je těžkej soupeř a každej se s tím vyrovnává jinak a je dobře, že existuje možnost se vypovídat. to, cos ty celkem necitlivě zmínila, je prostě na jiný téma.
6. kvě 2012 ve 21:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
@mirunda Já už jsem o ni slyšela, sestřenka přímo v Hořovicích bydlí a zároveň i tento měsíc rodí. Jen se bojím, kdyby to na mě přišlo, aby mě neodvezli do té nejbližší nejhorší porodnice Bulovka. Tam rodila kamarádka a mazec.
6. kvě 2012 ve 21:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hondashi na Bulovce chce rodit kamarádka, protože to má nejblíž.. :slight_smile: Hele, když to na tebe přijde, tak taky můžeš porodit doma - to prostě nevíš.. každopádně je pravděpodobnější, že do porodky v pohodě stihneš.. tchýně z Prahy jela 2x rodit do Krkonoš, bylo to 3. a 4. dítě.. a taky v pohodě.. mysli pozitivně, zařiď si hlavně takovou porodnici, kde se líbí tobě a ze které budeš mít dobrý pocit..
6. kvě 2012 ve 21:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
@hondashi na Bulovce jsem rodila 2x, porod beru sice jako velmi nepříjemnou nutnost, ale rozhodně ne díky personálu, ten byl profi a milý. :sunglasses:
6. kvě 2012 ve 22:04  • Odpověz  •  To se mi líbí
@lili1986 No, Tvůj příspěvek mi vyrazil dech... když už nemáš k tématu co říct, tak aspoň neshazuj ty, co k němu co říct mají. Taky jsem přišla o chlapečka a nic to nemění na tom, že jsem měla právo prožít další porod jako krásný zážítek a nakonec to byl horor, o kterém se mi ještě po devíti měsících zdá :pensive:
7. kvě 2012 v 07:18  • Odpověz  •  To se mi líbí (4)
Tak jo, parádně jste se tu pohádaly na téma "co bylo dřív vejce nebo slepice", případně "bolí víc porod nebo kopanec do koulí" a co z toho?! Prostě kurník.
Nemůžu se zbavit dojmu, že zakladatelka tématu si to prostě vymyslela a teď se dobře baví. Na můj dotaz o čem vlastně píše mi neodpověla, v diskusi se dál nevyjadřuje. Nechcete jí přestat dělat radost a ukončit ty hádky? Myslím, že vyjadřovat se v tématu, kdy někdo porod prožil ve stresu, že ho rodí "údržbář" a ne doktor a miminko by to přežít nemuselo o tom, že se zase tolik nestalo, protože dítě si odnese rodička domů a že já jsem větší "chudák" protože to moje miminko je v nebíčku je stejně nevkusný jako psát, že porod nemá být ve stresu někomu, kdo možná taky rodil a ten svůj uzlíček si domů odnést nemůže. Neporovnávejte jablka s hruškama.
Nezažila jsem jaké to je přijít o miminko a doufám, že ani nezažiju, ale to neznamená, že nemám právo být rozhozená z porodu, kterej sice podle někoho končí happy endem, že odcházíme domů s miminkem, ale prožila jsem si při něm okamžiky hrůzy, kdy mi nikdo nechtěl, nebyl ochotnej pomoct a já měla strach udělat cokoliv, že ohrozím svoje miminko, svůj nenarozenej poklad, kterej i přesto, že je na 100% zdravej, tak by mohl při nějaké chybě mojí nebo arogantního personálu o svůj život přijít. Já jsem měla ohromný štěstí, že jsem i jako prvorodička měla rychlej porod a na tyto myšlenky nebyl čas, ale spousta maminek ne. Spousta maminek rodila mnoho a mnoho hodin, sledovala výsledky monitoru, které se s další a další hodinou zhoršovaly a zhoršovaly a v ten moment je potřeba zásah personálu, je potřeba, aby někdo kdo narozdíl od rodičky o tom něco ví rodičku uklidnil, podpořil a ne aby na ni ještě řval. Vzpomínám si na "finále porodu" myslela jsem si, že polezu po stropě, už jsem nevěděla jak si lehnout co udělat, aby ta bolest přestala. Kdyby na mě v ten moment ještě někdo začal křičet, asi bych se z toho dlouho vzpamatovávala a to jsem huba nevymáchaná a hned tak si něco líbit nenechám.
Já bych taky mohla vykládat, jak mi zkazily porod, protože jsem rodila ve fakultce, doktorka i PA byly jak po škole, hned z porodního pokojíku mě šouply na operační sál na revizi, kterou totálně posr... 10dní po porodu, když jsem byla na kontrolním UTZ a doktorka co mě vyšetřovala (tak kolem 50tky) se při UTZ otočila na sestru a řekla jí něco ve smyslu, že v tomto stavu mě chtějí propustit z nemocnice. Jaksi nepostřehla, že jsem už týden propuštěná a v porodnici zůstávám na hostinským pokoji (ubytování jak hotel), kvůli hospitalizaci nedonošenýho dítěte. Chtěla mě okamžite poslat na druhou revizi, protože evidentně nebylo něco o.k., ale nevykládám to. Prostě se to stalo, měla jsem štěstí, že to dobře dopadlo a nevracím se k tomu Druhýho prcka budu rodit taky tam. Nikde není záruka, že všechno bude o.k. a tato porodnice má perfektní novorozenecký oddělení pro komplikace.
Já jsem zastánce názoru, jak se do lesa, tak se z lesa ...co se týká chování, tak PA i MUDr. byly v pohodě, jen ta lékařská praxe nebyla tak dobrá.
7. kvě 2012 ve 23:37  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
@pumuckl Vlitnes do tematu, vsechny sprdnes, pak napises, ze nebudes nic vykladat a vykouzlis nejdelsi vypraveni :grinning:
8. kvě 2012 v 07:22  • Odpověz  •  To se mi líbí
Příspěvek byl smazaný adminem, protože nesplňoval pravidla fóra. Porušoval pravidlo "Neurážej, neprovokuj".
8. kvě 2012 v 08:26 • pumuckl
@veruska007 to co by mohlo pomoci je psycholog - at uz se svymi zazitky dokazes propracovat, nebo i kdyby to skoncilo jako u mne - zadankou na cisare:slight_smile: bez te vize uz bych do dalsiho proste nemohla jit...
16. led 2013 v 06:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já teda porod nepovažuju za nejhorší zážitek v životě, ale chtěla bych něco napsat k tomu personálu. Poprvé jsem rodila s dvěma PA. Jedna byla zlatá, druhá úplná noční můra. Mladá holka, která mi celou dobu nadávala, co dělám špatně, že jsem tlustá (nadváhu mám, ale žádný extrém), že mám tlusté ruce, že se blbě tvářím! , že si nechávám píchnout epidural a podobné věci. Porod nakonec zkončil akutním CŘ, což sice nebyla její vina, ale ještě si pamatuju, jak mě odváželi na sál, že řvala na manžela, co tak blbě čumí, ať si raději sedne nebo sebou sekne a ona se bude muset starat ještě o něho.
Celkem dlouho po porodu mě to štvalo, i když nečekala od porodu nic krásného. Nakonec mi došlo, že to bylo kvůli tomu, že já, člověk docela od rány, který sebou nenechá mávat, jsem nebyla schopná se nijak bránit, že jsem tu blbou k.ávu neposlala někam.
"Vyléčil" mě až druhý porod. 3 měsíce po prvním jsem neplánovaně otěhotněla a za rok jsem šla rodit znovu, plánovaným císařem. Dorazila jsem do porodnice, tentokrát zcela v klidu, bez bolestí a kontrakcí a samozřejmě ta stejná služba. Stejná staniční a stejné dvě PA.. Dali mě na porodní box, kde jsem měla čekat, až mě vemou na sál, s tím, že mi PA přijde natočit monitor a udělat přípravu. Otevřely se dveře a vlezla moje stará "kámoška". To jste měly vidět ten fičák :slight_smile:)) Pěkně jsem jí do plic řekla, co si myslím o ní, jejím přístupu a nakonec jsem jí řekla, ať se sebere, že už ji nechci vidět a ať mi ten monitor natočí někdo jiný. Zmizla a už jsem ji neviděla. To mě definitivně vyléčilo a od té doby už jsem si na ni nevzpomněla, až dneska :slight_smile:
Každému, kdo má takový problém, bych doporučila buď osobní konfrontaci (fakt to stojí za to :wink: ) nebo prostě napsat stížnost. Velmi mě tehdy mrzelo, že jsem to neudělala a později už mi to přišlo hloupé, zvlášť když ostatní personál, doktoři, sestřičky na 6-nedělí až po uklízečku byli naprosto dokonalí.
16. led 2013 v 08:05  • Odpověz  •  To se mi líbí (2)
Když já šla do porodu,můj gynekolog mi ho nezakázal,nic méně mě už předem varoval,že to bude pro mě veliký rysk. Kromně toho,že mám velké hormonální problémy sem taky poměrně malá,měřím sotva 163cm a prý mám dost úzkou i pánev. I přes to jsme se s mužem rozhodli do toho jít. Moc sem se toho nebála,řekla jsem si,že to prostě zvládnu,dokázala to moje máma,dokážu to i já. Těhotenství nebylo vůbec příjemné,příšerné bolesti zad,kloubů,nevolnosti. Přesto že jsem neustále zvracela jsem ale nabrala asi 21-kilo ( to mně fakt " těšilo " ). No a na konec přišel porod. V životě jsem nezažila nic horšího,neustále jsem prosila doktory,aby mě uspaly,ale nikdo nemohl,kvůli miminku. Trvalo to celkem 18 hodin od příjezdu do nemocnice. Nejhorších 18 hodin mého života. Kluk Tadeášek se narodil zdraví,já si to ale už nepamatuji. Když už konečně " vyklouzl " ven valila ze mě krev a já omdlela ( to teda během porodu asi třik-rát ). Dva dny jsem byla v komatu a bojovala o život,moje štítná žláza nebyla dost silná,aby vyprodukovala dostatek hormonů pro děložní stahy,které byli kvůli mojí ůzké pánvi ještě o to potřebnější. Na konec jsem tedy o chlub vyvázla,byla jsem roztrhaná snad ze vnitř všude a měla jsem zlomené žebro,ale probrala jsem se,druhé miminko už ale opravdu s manželem nechceme,to naznal i on. Za Tadeáška ale děkuji bohu a věřím,že mně nechal žít právje pro to,abych se o něj mohla postarat.
5. kvě 2013 ve 21:20  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
ahoj,no já u prvního byla spíš psychicky na dně než z bolestí,byla jsem na vyvolávání,3 dny mě vyvolávaly a nechtěla ven,musela jsem u toho pořád ležet,natáčely mě,furt se ve mě štáraly,bolelo to jak svi.a,sestra co tam měla službu si mě vůbec nevšímala,primář mi řekl at tolik neřvu,takže co dodat-děs běs!ale druhej byl v poho,byly tam dvě sestry co byly pořád u mě,těšily mě a odrodily po 7 hodinách(do porodnice jsem jela vytlemená v půl 3 ráno,přítel byl na nervy :grinning: ).
Ted je té starší 4roky a mladší 2a něco,krásný,zdravý!!!co víc si přát
3. čer 2013 ve 12:51  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek