Rozhodla jste se některá nemít dítě?

mikhael
16. črc 2014

Zajímá mě, jestli se tu najde žena, která se rozhodla nemít nikdy dítě, případně by mě zajímalo proč. Také uvažuji o tom, že bych z určitých důvodů děti prostě neměla...

hojda
18. črc 2014

@gepe Mě se jenom nelíbí, že se bere v potaz spojení mateřství a mozek většinou jen v tom smyslu, že ženská zblbne, ale to přece není vůbec pravda.

kathy.skal
18. črc 2014

@gepe Ano identita... když jsme oznámili, že jsem těhotná, tchán mi najednou přestal říkat jménem a začal mi říkat "mamčo" ... nesnášela jsem to a on to nebyl schopný pochopit. Stejně jako jsem nechápala, jak si všechny holky fotí těhotné břicho s komentářem typu "už rosteme"...já se za svoje břicho styděla. Vlezeš někam do dveří a tam se ozve Á, jak se máme?? či "Jak rostete?" a já se vždycky musela ohlídnout, kdo že že to přišel se mnou, že je ta otázka pomnožná... Rozčilovalo mě, jak mě najedou každý zařadil do kategorie chudinek .. každý mě vyhazoval od práce, usazoval do křesel a já si připadala spíš jak smrtelně nemocná než těhotná a akorát jsme se kvůli tomu doma hádali. Až někdy v půlce těhotenství se moje rodina smířila s tím, že svoje těhotenské aktivity si budu řídit sama a když chci vozit kolečko s hnojem od koní, vozit ho budu jen si prostě naloží míň. No...já si prostě neuměla užít ani to těhotenství a těšila se, až to bude "za mnou". Každý to má v hlavě prostě jinak, mě přišlo těhotenství až takové ponižující..pro jiné holky je to nejhezčí období života

kathy.skal
18. črc 2014

@hojda a já si třeba myslím, že ve spoustě případů to není zblbnutí, ale totální vyčerpání. Ale jak jsem napsala výše, holky, které najednou začnou mluvit stylem "rosteme, pijeme, spíme..." my tak trochu dost zblbé přijdou... 🙂

makuka88
18. črc 2014

Ahoj, já děti nechtěla vůbec, a když tak kolem 40ti a jen jedno aby se neřeklo !!! nooo ...a mám přítele 2.rokem který naopak děti chtěl a nějak mi ukázal, že tyhle malí tvorečci také existují a přišlo to samo a teď se divim, že jsem do toho nešla dřív 🙂 Možná kdyby manžel zakladatelky chtěl, byl by názor úplně jiný, ale zase chápu tu nemoc ... dělám se ženskýma různého věku a někdo má dřív někdo nemá na 30ti a ani neplánuje ...

lu777
18. črc 2014

@michaela_2 vydrž, od 4 let je to fakt super.... a staršímu synovi je 6 a to je balada 😵 😵 balzám na nervy, teď je u babičky a ta je zírá jak je vše na pohodu, všechno se dá vysvětlit a už mi i leccos kolikrát připomene... napadají ho různé věci, má super otázky, zajímavě si popovídáme....
prostě je to fakt parťák 😵 když jsem s ním, tak se nemusím stresovat.... a když jsme spolu sami třeba celý den tak stačí říct že chci chvilku být sama a není problém, chápe to, chvilku mě nechá, já si oddechnu, přečtu třeba kousek novin a zas mám chuť si s ním hrát a nemusím se do toho nutit a nikdo mě netahá za kalhoty...

jako miminka jsou nádherná... ale já už jen na pochování (stačilo mi minule na plavání jak jich půlka brečela a úplně jsem litovala ty maminky když si povídaly jak se nevyspaly a k tomu kočár a milion věcí, dítě pořád na ruce).... já zbožňuju jak mě to dítě stimuluje teď co je starší, opravdu nad těmi dotazy musím někdy dost přemýšlet (je to takový myslitel a dostává mě už pravidelně do úzkých), to mě hrozně baví 🙂 😎

přiznám se, že jsem děti moc chtěla, starší je vymodlený, ale ten kolotoč na MD mě tedy semlel (i proto, že jsme neměli žádné hlídání a mladší byla velmi náročná do 3 let).... měla jsem opravdu syndrom vyhoření se všemi příznaky, měla jsem pocit, že ani neexistuju, bylo to hrozné.....
takže ač bych si to nikdy nemyslela, tak návrat do práce (na 6 hodin v tuto chvíli) byl pro mě velká úleva a děti si užívám opravdu až od 4 a 6 let....
a nebudu se za to stydět, opravdu v noci vstávat, neustále převlékat něco počůraného a celý den dětem obstarávat zábavu mě 6 let v kuse nebaví 😅 😔

takže za mě: neumím si představit, že bych neměla ani jedno dítě... ale chápu kdo se tak rozhodne... i když čím jsou děti starší, tím víc si je užívám, to pouto s dětmi je něco unikátního, člověk zažije mnoho náročných dní ale pak ty chvilky kdy vše klape a opravdu cítí tu rodinnou soudržnost a dítě řekne něco opravdu krásného, to je nádhera 🙂 ale není to jako v reklamě 95 % času 😀

jako se vším, mateřství má plusy a mínusy a prvních pár let je pro matku leckdy docela drsných...
pro mě byl náročný jak ten začátek tak ten konec... změna ze svobodné na matku na MD na plný úvazek a pak zpět, to tedy byla obrovská změna... ale pomohlo mi to si mnoho věcí utřídit a uvědomila jsem si, že mi to pomohlo v mnoha věcech dozrát... ovšem jaká bych byla bez dětí netuším, možná znuděná, možná bych si to super užívala, kdo ví? jenže to samé bych si mohla říct o manželství, o práci atd. 😉

zuny
18. črc 2014

já jsem nikdy nebyla mateřský typ, ale od 16ti jsem chodila s manželem a nějak to vyústilo v to, že jsme se rozhodli mít miminko....šla jsem na to logicky, že do 30ti chci mít odrozeno 😀 žádný mateřský pudy se mi předtím neprojevily, nějak jsem netušila, co to všechno obnáší 😀 Musím říct, že to přišlo v pravý čas, nejen kvůli nám dvěma, ale kvůli mojí mamce a otčímovi, měli krizi středního věku a vnuk je stmelil opět dohromady 🙂 pro třetí jsme se rozhodli "nečekaně", když manželovi se zabila sestřenka v autě, měla 25let, byla z dvojčat a rodičům "zůstal" jen syn, "díky " tomu máme teď holčičku.
Tvýho manžela chápu, vždycky mě rozčilovaly cizí děti, když se vztekaly a lehaly si v obchodě na zem, to bych jim s chutí dala na zadek 😠 Své děti taky vychovávám myslím celkem přísně, ale už trochu povolulu 😅 Možná až manžel bude starší, začne po dětech toužit, ale myslím, že vždycky to závisí na ženě....

gepe
18. črc 2014

@kathy.skal tak 🙂 pro me treba tehotenství bylo pekelny. I moji lekari mi dodnes rikaji, ze to jak mame klidne a pohodove dite, je odmenou cim jsem si v tehotenstvi prosla. Me taky vadi oslovovani mamko, kdyz to neni nase dite, ktere mi tak rika. Jsi mi pripomela: uz mate zoubky? Ano, ja mam vsechny a dcera 2 🙂
@hojda dcera nema doma prison opici lasky a omykani @kathy.skal my nepouzivame doma souslovi materska demence, nelibi se nam, manzel to souslovi nesnasi. Sam rika, ze to je ponizujici pro zenu, ze materska neni prochazka ruzovym sadem a je to zpusobeno prave unavou a vycerpanim.

lu777
18. črc 2014

@nonnni "kdybych mohla, porodím si tříleťáka" 😀
jo, tak na tom něco je... je tedy rovnou čtyřleťáka 😀
a můj sen je že jednou třeba se synem půjdu na pivo a on mi dá tip na opravdu dobrou knížku, půjdeme do kina a tak vůbec.... svoje děti miluju, jen mě neskutečně ubíjí ta rutina 😖 😖 😖 zachraňuje mě fakt práce a to, že natvrdo chci, aby některé věci dělaly (přiměřeně věku) samy, prostě je moc neobsluhuju od 3 a 5 let... a snažím se soustředit na to co je pro větší děti - takže jedeme na kole, jdeme na hrad, do knihovny, na festival atd.... 🙂

hojda
18. črc 2014

@makuka88 Kamarádka to měla zase opačně, ona děti chtěla, její přítel ne. A realita mají 3 děti a ona z každé rodičovské utíkala hned do práce, protože jí to nebavilo 😀 .

lu777
18. črc 2014

@kathy.skal oslovování "mamčo", tak to jsem zažila párkrát a to je příšerné... i mezi partnery....
copak já jsem nějaká mamča a on je taťulda? ne, jsme partneři, máme jména a máme spolu sex. život a chceme spolu chodit za ruku a taky někdy být sami... a mě zajímá plno věcí kromě dětí...
tchýňka je zlatá ale říká mi "mammelle" (je Američanka), teď přijela na 7 týdnů a když to řekla dvakrát za sebou, tak se nedalo, musela jsem jí říct aby mi prosím říkala jménem, že nejsem jen matka, mám i jiné role a jediný od koho chci slyšet mámo, maminko jsou moje děti 😵
mužovi taky říkám jménem, prostě říkat mu "táto" mi přijde divné, táta je přece můj táta 😕 😅

lu777
18. črc 2014

@hojda nj, člověk neví dopředu jak to bude 😉 já mám kamarádku a ta do asi 32 nesnášela děti, hrozné komentáře, že jsme jí i v práci museli říct ať nám to pořád neříká, otřesné to bylo...
teď má 2 děti, sama chtěla, je na ně taková ostřejší, ale velmi obětavá matka nakonec... člověk neví co to s ním udělá 😉
a můj muž ten zas děti ani tak moc nechtěl, bylo mu to jedno, děti má moc rád, ale už mu bylo 50 a nějak to vzdal... a teď je super táta (dopracovával se k tomu tedy pár let), děti ho zbožňujou a umí to s nimi dost 🙂 chová se naprosto přirozeně a jde mu to líp jak mně častokrát.... těžké to odhadnout, sázet se na to ale nedá, ne každý chlap takhle otočí

lu777
18. črc 2014

@mikhael IVF je nápor, ale pokud do toho nejdeš 10 x tak to není tak hrozné... já jsem to zvládla 3x a to jsem předtím měla únavový syndrom a mám kardiopotíže 😉
není to zas tak příšerné.... spíš se to táhne (testy, kontroly, ultrazvuky, před i po, je toho mnohem víc než při normálním těhu)... ale okolo mě je několik lidí s dětmi z IVF (my nakonec ne, zadařilo se přirozeně) a všechny děti jsou zdravé a většině se zadařilo během těch 3 cyklů...

lu777
18. črc 2014

@mikhael pokud je partnerovi jen 27 let, tak se to může ještě změnit...
a jak tu padlo, já taky jekot dětí nesnáším 😖 a moje mladší dítko je velmi hlasité, ve školce nejhlasitější, nejaktivnější, to mám asi jako lekci 😝 😅
ale ono mnoho věcí si můžeš zařídit podle sebe....
nesnášíš kočárek? tak nos v nosítku...
nechceš doma milion miminkovských serepetiček? tak je nekupuj, udělej si to s dítětem po svém...
nechceš trávit čas sezením na hřišti, kecáním s ostatními matkami a posloucháním i jejich dětí? tak si najmi paní na hlídání alespoň 2x za týden a jdi do práce nebo pracuj z domu a projít se můžete jít do lesa...

jako trošku přeháním, ale mám okolo sebe i matky které nejsou urvané z mateřství... některé šly do práce po šestinedělí... jiné měly paní na hlídání... dvě rozjely v době MD z domu podnikání (a daří se jim)....
celkově je ta aktivita na Tobě.... fakt nemusíš sedět doma a plácat se jen v dětských věcech 😉

michaela_2
18. črc 2014

@lu777 děkuju za dávku pozitivních vyhlídek do budoucnosti 🙂 😀 . Já už se na to opravdu moc těším..........Nejvíc na ,,mozek mi to leze'' když jsme doma. Proto pořád trajdáme někde venku. Malého šoupnu do manducy, starší za ruku nebo vezme odrážedlo a jdeme. Na výlety nebo jenom tady u nás.
Moje mamka mi pořád říká, že jsem nevyspalá a k tomu pořád tohle, tak pak nemám být urvaná....ale mě to dobíjí a pomáhá.
Když se Fanoušek narodil, v listopadu a byli jsme první týdny i s Adriankou pořád doma - kromě jedné krátké procházky za den, myslela jsem, že mě odvezou...........V noci spánek 2-3h, přes den kolotoč okolo novorozeněte + ani ne 2 letého dítěte, to jsem si fakt sáhla až na dno sebe samé. Pak měl malý v 6 týdnech zástavu dechu............Někdy si říkám, že mít děti později, už to nedám, takhle mám pocit, že jsem zestárla snad o 10 let za poslední měsíce 😅

Ale sama už vidím, že to lepší a lepší opravdu je. Malej na ségru hodně reaguje, v noci už jakž takž spinká lépe........navíc v létě se přeci jen dá být pořád venku, jak už jsem psala.............Ale přesně jak píšeš o tom vztahu mezi maminkou a dítětem, to je pravda. Já mám pořád tak nějak maličko blíž k dceři. Ta ač teprve 2,5 letá, tak už hodně komunikuje, řekne si vpodstatě cokoliv. Stává se z ní úžasný človíček a je skvělé to sledovat. Syna ještě pořád beru - s nadsázkou řečeno 🙂) za takovou malou přísavku, co mi nedá pokoj, pořád chce být na rukou a něco potřebuje 😀

lu777
18. črc 2014

@michaela_2 jo, to znám 😝 my taky pořád někde trajdali, starší byl tak mnohem spokojenější a já taky 🙂 pak se narodila malá a venku nechtěla pít ani spát moc, byl to boj, takže jsme se skoro rok točili jen po Vinohradech a okolí, já myslela že se zblázním.... malá usínala v půlnoci, ve 3 vzhůru, kojo dlouhé, pak jí bylo zle a kolikrát do 6 hojdání, v 6 vstal starší..... zachránilo mě to, že jsem dostala tip na soukr. předškolku, kterou zrovna otevírali, starší tam šel na 2 dopoledne nejdřív, takže jsem měla aspoň 3 hodiny denně jen jedno dítě a i když jem většinou nemohla spát, tak on se vyblbnul a odpo byl hodnější a bylo to klidnější prostě...

už máš kus za sebou 😉 vydrž, fakt se to zlepšuje po kouskách... krize u nás teda byla, když mladší začala chodit a brát hračky... ale zase se víc zaměstnala a mohli jsme dělat víc věcí...
super to je poslední 3 měsíce 😅 děti spolu hrají karty, i mladší se už naučila na kole, dá se s oběma jít do divadla apod... ale teda od toho vyhoření natvrdo občas musím říct že už nemůžu (mám pocit, že bych skočila z okna snad, ten tlak je hrozný) a když děti hodně zlobí nebo jsem nemocná a u toho pracuju a hlídám je taky nemocné z domu apod., tak pak prostě občas předám manželovi nebo i paní na hlídání (tak 1x za měsíc) a jdu, vypínám telefon a vím, že musím... jinak bych pak nezvládla zase fungovat....
teď tu máme babičku po roce tak hlídá mladší a to jsem taky předala a poraďte si a šla jsem do práce, už nemám sílu u všeho asistovat a vařit denně teplé večeře.... dala jsem jí info kam jede která tramvaj, vyprala, nakoupila a zbytek je na nich.... a za 10 dní jedeme s mužem na 8 dní pryč a bude si muset poradit s oběma, vždy říká jak jsou v pohodě, no počítám, že to bude jako minule "omlouvám se, ono když to je každý den, tak je člověk opravdu unavený, víc psychicky než fyzicky"....
asi tak 😅

jinak nejlepší restart za mě je udělat si (až to půjde, já jela když dětem bylo 2 a 4) volno a jet někam SAMA....
nejlépe někam dál... já jela na Podkarp. Ukrajinu na 10 dní 😅 měla jsem pocit, že buď odjedu nebo se zblázním.... ten pocit úlevy, klidu a štěstí se nedá popsat... úplně mi to vyčistilo hlavu (hlavně proto, že mi nešel telefon, vypadal jako že funguje ale když mi z domu volali, tak jim to padalo do schránky, já to zjisitla až při příjezdu, takže to mě asi "tam nahoře" ochránili, abych měla jednou klid).... a žiju z toho 2 roky.....
teprve poslední měsíc mám pocit, že bych potřebovala něco takového zase, ale teď mě drží jednak práce a druhak to, že starší se tak hrozně posunul a v září půjde do školy a ta je alternativní a vypadá moc dobře, oba se moc těšíme, bude to takové trošku dobrodrůžo a konec jedné etapy.... miluju, když se rutina rozseká na kousky 😎 😀

lu777
18. črc 2014

@gepe tzv. mateřská demence je přesně to co píšeš... stačí dát chlapovi dvě děti včetně domácnosti na týden...
a jak mi stokrát přísahal, že on by tohle a tohle nedělal, tak byl jak moje kopie 😀
stejně jako když říká, že děti jsou super a co řeším někdy (protože je v týdnu vidí sotva hodinu denně, dlouho pracuje)... má je o víkendu 1 den a on, který spí tak 5 hodin denně a nebývá unavený, tak v 7 lehne, dá mi děti a usne na gauči v obýváku 😅
ono opravdu nejsme my matky divné nebo rozmazlené... prostě jsme jen lidi 😅 a taky se potřebujeme vyspat a najíst bez přerušování, být chvíli samy nebo dělat něco co baví NÁS 🙂
fakt stačí někomu předat děti vč. domácnosti a neasistovat.... zatím se mi ještě za 6.5 roku nikdy nestalo, že by se dotyčný neomlouval nebo neříkal něco ve smyslu "je to fakt náročné" apod. 😉

rituska88
20. črc 2014

Já jsem tak ještě nedávno přemýšlela - přítel už jedno dítě měl, navíc jsme na tom byli finančně dost bídně, měla jsem práci, která mě strašně bavila, a navíc jsem sama vyrůstala mezi dospělými a k dětem jsem nikdy nějak netíhla, takže jsem si dovedla představit i život bez nich. Spíš jsem víc milovala zvířata než děti a rozněžnilo mě víc kotě než miminko 🙂 Loni na podzim jsme s přítelem začli plánovat, že si na Vánoce pořídíme kočku, dokonce už jsme měli vybrané jakou, já už pro ni kupovala výbavičku... A ejhle, neplánovaně jsem otěhotněla. Byla jsem z toho zmatená, těšila jsem se na kotě a místo toho budeme mít jiné ,,zvířátko" 🙂 Ale když už se stalo, věděla jsem, že na potrat bych nikdy nedokázala jít a pak jsem si uvědomila, že se vlastně nemám tak špatně, abych dítě nemohla mít - mám přítele, kterého už dobře znám a vím, že mu můžu věřit a spolehnout se na něho, mám rodiče, kteří bydlí kousek od nás a rádi nám pomůžou, máme kde bydlet... A pak jsem se začala na miminko těšit, i když jsem se pořád bála toho, jak to zvládnu - já, která to s dětmi nikdy moc neuměla. A pak se Pepíček narodil, ještě jsem ho ani neviděla, ale teprve slyšela brečet a už jsem věděla, že to je láska na celý život. A když pak druhý den přijel přítel a pustil mi video z porodu a prvních chvil s Pepíčkem, tak jsem ještě po zbytek dne bulela štěstím 🙂 No a teď, po 2 měsících se někteří, kteří mě znali dřív, smějou, když vidí, že už i já jsem dospěla k tomu šišlání na miminko, že jsem zblázněná z každého jeho úsměvu, že i když mě nikdo dřív ani za nic nedonutil zpívat, mu zpívám 🙂

zazulka
20. črc 2014

Tak tedy taky přispěju. Mě teda nejvíc vadí, že kdykoli se někdo na něco zeptá, ženský se pošňafou a tazatelka zůstává celkem opomenuta... já jsem děti dřív taky nechtěla. Jsem ze třech dětí, velmi komplikovaný dětství, starší sestry, starší kamarádky. Okolo mě všichni rodily, mateřily, propadly mateřskýmu plurálu a mě to nějak vadilo. Před 10ti lety jsem ale potkala nejlepšího chlapa na světě a ten děti vždycky chtěl a bylo jasno. Chtěla jsem je pro něj, i když jsem se hrozně bála porodu a toho všeho okolo, nějak mi chyběla naivita, když už jsem měla okolo sebe tolik dětí...Teď máme dva syny, 3 a 1 rok. Nezdebilněla jsem, jak tady některý holky píšou, dospěla jsem, vyřešila si svoje dětský křivdy a snažím se být tou nejlepší matkou. A naplňuje mě to a nepřijdu si tím mateřsky dementní. Naštěstí mají naše děti oba rodiče, který se jim věnují každou volnou chvilku, takže na to nejsem sama, mám čas zajít si zacvičit, zajít si s kamarádkou, mateřství mě neobtěžuje. Jsem ráda, že je mám a děkuju osudu, že jsem změnila názor.
Píšeš tady, že máte na děti jiný názor a Ty máš hemofilii...obávám se, že tady nepřispěla ani jedna z nás, kdo by měl nějaký větší povědomí o téhle nemoci. Jste mladý. Možná máte čas na správný rozhodnutí...jen komunikujte, mluvte spolu, ať víte oba na čem jste, lidi vedle sebe dozrávají... Z lásky dělají lidi různý rozhodnutí a mít děti je to lepší z nich ;) Ale nevíme asi přesně, co Tvoje nemoc obnáší... znám i holčinu, která kvůli nemoci dvě děti adoptovala a je tou nejlepší matkou bez pocitu viny, že by svou nemoc přenesla... mějte se rádi a určitě to vyřešíte, držím Ti pěsti. A hlavně, poslouchejte svoje srdce a ne názory všech okolo, který o vás vědí stejný prd jako my všichni tady 😉

zanett
24. črc 2014

@mikhael Je mi 31 a jsem dobrovolne bezdetna. Velmi se ztotoznuji s nazorem fallinstars. Pro rypaly: duvod, proc jsem obcas tady na Konovi je ten, ze me kamaradky maji deti a od podzimu budu poprve teta, sbiram tady obcas informace o tom, jak s detmi 'zachazet' 😀 V podstate jsem se zde v 2006 zaregistrovala proto, ze moje dobra kamaradka tehdy cekala prvni dite, tak jsem si kolem nich nechtela pripadat jako 'slon v porcelanu' - toliko ma obhajoba sve pritomnosti zde na Konikovi 😝

Co se tyce duvodu proc deti dobrovolne nechci - promin, ale to ti napisu pouze do soukrome zpravy, mas-li zajem, nechci to ventilovat verejne, pred par lety jsem to tu udelala a uzivatelky se na me sletly jako vosy na bonbon a daly mi 'co proto' 😝 😖 🙄 😀

Dale k tomu nemam moc co dodat, snad jen, ze spolecensky tlak na to byl 'normalni' (tedy mit deti, je prece normalni je mit 🙄 ) je velky a kdo neni silna osobnost, casto si dite poridi,i kdyz sam nechce, jen aby mel pokoj - znam nekolik takovych pripadu v okoli.

PS - never recem o tom, ze zivot bez ditete je nenaplneny. Pro nekoho naplneny, pro nekoho nenaplneny. Jaky si to udelas, takovy to mas, hodne stesti 😉

pet.s
31. črc 2014

Ne, nikdy.Pamatuji si, když mi pomalu docházelo cca v 21, že nepřijdu do jiného stavu asi tak jednoduše, že mě napadlo šílené pomyšlení, co budu dělat, když nebudu mít děti (předesílám, že tou dobou, žádné umělko neexistovalo nebo to spíš byla nereálná sci-fi). Moje odpověď sama pro sebe byla "To si hodím mašli!"
Nejkrásnější zážitky mého života? 1.) Věta v poradně pro náhradní rodinou péči- Máme pro vás holčičku- pak černovlasá panenka v růžových dupačkách s oslíkem a s palcem v puse.2.) kakaový uzlík ve sněhobílém fusaku s bílou čepičkou na hlavě v kojeňáku v náruči mého bývalého. 3.) A je venku..holčička... a je 19.21
4.) Vzkaz od nejstarší dcery na FB (neměla odvahu mi to říct osobně-tetování měla zakázané) - Posílám Ti obrázek mého tetování. Překlad z latiny. "Rodina je moje všechno!" 5.) Od syna přáníčko z 1.třídy - Mojí milované mamince, která si mě vzala a vychovala dosud. 6.) Rozhovor s dcerou - J: Víš, člověk by měl mít životní sen a jít si za ním a udělat všechno pro, aby si ho splnil. D: Mami a Ty jsi splnila svůj sen? J: Ano. D: Jaký? J: Vždycky jsme chtěla být mámou a mít děti. .-))))
Chápu, že to někdo může mít jinak, ale já to mám takhle. Už jsme v životě byla chudá, bohatá, nemocná, šťastná a nešťastná, totálně na dně, ale vždy pro mě byly prioritou moje DĚTI. 😀

achjonetusim
31. črc 2014

@pet.s Krasny, ukapla mi slza 😵 Vlastne nekolik.... no spousta 😅 !

llluckaaa
31. črc 2014

@achjonetusim Mně taky 😉 @pet.s To je krásně napsané 😵

stachovka6
2. srp 2014

já si myslím,že kdyby stát udělal něco proto,aby se rodiny s dětmi měli ,alespoň normálně a neživořili,tak některé ženy tak neuvažují.Kdo má peníze tak ani nepomyslí na něco takového,ale spadnout dolů může kdokoliv ani neví jak a to pak přemýšlíte zase jinak.Já osobně neodsuzuji takové ženy,proč ......

texetka
4. srp 2014

Ahoj, my děti nechtěli. Ne, že bychom neměli k dětem vztah, ale prostě nás to netáhlo si pořídit vlastní. Pořídili jsme si s manželem bydlení, dva psi - já na sportování , muž má zase svoje sportovní zájmy. Chodíme do divadel, kina, na kulturní akce všeho druhu . No a letos na dovolené jsme se rozhodli, že to zkusíme. Je nám oběma 30 let a dohodli jsme se, že ještě chvíli počkáme - do jara příštího roku - než našetříme alespon polovinu toho, co bychom chtěli mít v rezervě jako rychle dosptupné peníze . Že to budeme zkoušet rok a po tu dobu budeme šetřit a pokud to nepůjde, tak se nic neděje a ušetřené peníze si užijeme pro sebe .
Ono rozhodnutí nemít děti bylo u nás přirozené hlavně v touze zachovat si sami sebe .Sousedi, kamarádi mají všichni děti ( až na jeden pár) a strašně jim to změnilo život. Některým k dobrému, ale někteří ztratili sami sebe - najednou nemají jiný zájem než dítě , neznají jiné téma k hovoru než dítě, plínky, kakání a čůrání. Nemyslím to zle, ale z velmi aktivních lidí se stali lidé, co někdy i odsuzují ty, co děti nemají, nebo mají a netočí se jim život jen kolem dětí, ale mají i své zájmy a svůj čas. Odsoudí ty kteří , klidně dají dítě k rodičům nebo chůvě a jdou do divadla, nebo jedou na závody .
Uvidíme jak to bude u nás, zda vše vyjde nebo nevyjde. Ale jedno vím jistě, dítě není naše priorita - myslím , že bychom nebyli ochotni pro jeho pořízení se vzdát zdraví - hormonální léčba, nebo pak až by bylo na světě se vzdát sami sebe - svých zájmů, přátel a sportování.

alisek
4. srp 2014

@mikhael pokud otom uvažujete tak je asi důležité abyste jednou nelitovala tohoto rozhodnutí, myslím si že když otom uvažuje žena, které je po 30 let, tak může ještě "dozrát" k opačnému názoru, přeci jenom člověk s přibývajícími léty přehodnocuje svoje názory. myslím si, že je to těžké rozhodnutí, jednak žena je, ač chceme nebo ne, přeurčena rodit a vychovívat děti, je to v nás zakodované a pokud tomu tak vůbec není tak se někde asi stala chyba..každopádně by to nemělo být odsuzováno, je to každého věc a ten tlak okolí musí být velmi nepříjemný. A taky najít partnera, který má stejný názor a děti také nechce a vydrží mu to, bohužel se někdy stane že po nich nakonec zatouží a najde si jinou ženu se kterou to dítě bude mít..a většinou rychle.

alisek
4. srp 2014

@texetka myslím si že ať chceš nebo ne, stejně na nějakých pár let..cca3 roky při jednom dítěti sama sebe zapřeš, prostě téměř všechen svůj čas věnuješ dětem a to vlepším případě, taky se může stát že budeš mít nemocné díte a to e budeš věnovat víc jak na 100% a dlouhodobě, člověk pokud si pořizuje dítě, né jako módní doplněk, tak musí být srozumněn i s tímto.

scheetje
4. srp 2014

@texetka Ahoj. Vyjadrila jsi to presne. Dite (zejmena kojenec) vezme paru (zejmena zene) obrovsky cas, ktery byla x let zvykla venovat sobe. A to nemluvim jen o nejakych extra koniccich, ale i o obycejnem umyti hlavy nebo oholeni nohou (interval jednou za 14 dni je luxus!). Jsou zeny, ktere zasveti svuj zivot diteti, protoze to maji v sobe a chteji to tak nebo se nicemu v zivote moc nevenovaly, a tak jim neprijde, ze o neco prichazi. Ja mela konicku hodne, krome tech klasickych jsem se hodne seberealizovala. Ucim AJ a k tomu jsem tocila vyukova videa i metodicka pro dalsi ucitele, vyrabela jsem didakticke pomucky, spravovala sve webovky. To byl muj zivot. A najednou jak kdyz utne. Samozrejme sve dite miluji a zivot bez nej si uz nedokazu predstavit, ale se ztratou sveho "nematerskeho ja" jsem se tak uplne nevyrovnala. O tom jak to zmeni partnersky zivot zas nekdy priste 🙂

texetka
4. srp 2014

@alisek Je zvláštní, ale mám kolem sebe několik matek, co mají dítě do 3 let věku a nevzdaly se sami sebe. Mají koníčky, některé studují - nemusí, ale baví je to a rozšiřují si obzory. Jiné sportují . Jistě, předpoklad je zdravé dítě a manžel, co pomůže .
Neumím si prostě představit být "jen" pro dítě. Najednou zapřít vše co mne naplnuje a baví, nabíjí z docela náročné práce a být doma a věnovat se jen miminku. Myslím, že ani muž by to nechtěl a neocenil. Počítáme s tím, že první 3 měsíce budou těžké, ale pokud bude dítko zdravé, tak nevidím důvod nemoci se věnovat sama sobě , manželovi a dítě třeba na pár hodin "odložit" k babičce ( pokud by chtěla a měla čas - mám velmi aktivní tchýni a i moje máma je aktivní i s nemocí co má a moc času doma netráví ani jedna 🙂 ) s odstříkaným mlíkem nebo s výživou ( pokud bych nemohla kojit) . Nebo vzít dítko sebou do manducy a vyrazit na výlet, do přírody .
Vycházím jen ze zkušenosti mých kamarádek a kolegyň v práci,a le u nich vidím, že to lze. Takže věřím, že i s malinkým dítětem se mi podaří ponechat si koníčky - alespon některé určitě - moje dva psy a sport .

alisek
4. srp 2014

@texetka já to beru spíš ze své zkušenosti, mám "náročnější" děti a hold to co jsem dělala před 4 roky už nedělám, jednak mi na to nezvývá tolik času kolik bych potřebovala, dokonce ani už nejsou na to peníze (cestování)..a v neposlední řadě energie, znám taky holky co mají "bezproblémové" děti a celkem si při nich užívají..já to tak nenám, no nic s tím nendělám ale žiju s vidinou, že bude líp jen co druhé odroste z batolecího věku 😉

texetka
4. srp 2014

@scheetje děkuji za příspěvek. Já si pořád . možná naivně , myslím, že to zvládneme a půjde to nechat si alespon jeden, dva zájmy. jistě ne hned po porodu, ale po 3-4 měsících, kdy je už trochu vše zajeté ? Opravdu by mne děsilo vzdát se toho co mám ráda a myslím, že je důležitý i čas který se věnuje manželovi a partnerství jako takovému.
Mám příklad v mé mámě, která se mnou dokázala dokončit vysokou a být na mě v podstatě sama, neb můj táta hodně cestoval a byl pryč a moje máma mu ještě chystala podklady do práce. Babičky nefungovaly , takže holt jsem část života trávila v ohrádce , když se máma učila nebo pracovala pro tátu .