Rozhoduji se, zda si nechat dítě nebo ne
Vím, že konečně rozhodnutí je na mně, přesto by mě zajímali Vaše názory....
Je mi 32 let, mám za sebou předčasné ukončení těhotenství ve 22tt z důvodu vrozené vývojové vady neslučitelné se životem, miminko bylo chtěné, vymodlené, ale bohužel....Po tomto zážitku ode mě odešel manžel ke své milence, byla jsem z toho na dně, dávala jsem se do kupy z "porodu" a do toho jsem musela řešit rozvod. Myslela jsem si, že život pro mě skončil...Nyní, po dvou letech, jsem neplánovaně těhotná. Mám fantastického přítele (32 let), aspoň jsem si to myslela a pořád si to myslím. Známe se krátce, cca 4 měsíce a z toho měsíc spolu žijeme. Přítel má 1,5 roku starou dceru, o kterou se vzorně stará, se kterou i já dobře vycházím. Před 14 dni jsem zjistila, že jsem neplánovaně těhotná. Když jsem těhotenství oznamovala příteli, jeho reakce byla jednoznačná, potrat. Důvody pro potrat, které mi sdělil byly a jsou opodstatněné, ale přesto je nevnímám jako dostačující a jednoznačné pro to, abych bez dalšího uvažování šla na potrat. Má tři důvody (finance a bydlení řešit nemusíme): známe se krátce na to, abychom spolu teď měli dítě, že nemá vyřešený předchozí vztah (rozvod), a že v dítěti bude vidět mého exmanžela, protože si myslí, že si dítě chci nechat, neboť on už dítě má, a že to beru jako soutěž...Dítě chce, až on bude chtít, chce nejdříve svatbu a pak zakládat rodinu, na dítě se chce těšit .... teď ho prostě nechce a jestli prý chci být svobodná matka, co bude dělat, když nám to nevyjde, když se rozejdeme, když budu těhotná atd. Asi si dovedete představit, jaké mám teď pocity, co všechno v sobě řeším ..... na jedné straně dítě chci, vím, jaký je to zázrak (nemohla jsem dlouho otěhotnět při prvním těhotenství), ale také vím, že chci, aby i otec dítěte svého potomka chtěl a těšil se na něj. Vím, že nechci přijít o přítele, je úžasný otec, fajn chlap, ale pokud půjdu na potrat, bojím se, že náš vztah už nebude jako dosud a rozejdeme se a pokud na potrat nepůjdu, že se narodí dítě, které jeho tatínek bude odmítat a náš vztah také nakonec skončí rozchodem. Nikdy jsem se nechtěla do téhle situace dostat, ale bohužel je tady a já ji budu muset do Vánoc vyřešit. A stále ještě nejsem přesvědčená, jaké rozhodnutí bude to nejlepší.
Děkuji za Vaše názory.
Já bych v tvém věku na potrat rozhodně nešla 😉 . S manželem jsme od mých 16-ti let a asi po roce vztahu jsem měnila antiko a ms se zpozdila. Než jsem si udělala test, tak jsme řešili co bychom dělali. Ani jeden dodělanou školu, bydleli jsme u našich.... ale stejně jsme si tehdy řekli, že to mimi nemůže za to, že jsme blbý a nechránili jsme se v té době ještě jinak, tak to zkrátka nějak zvládneme.... každá to máme nastavené jinak, ale já bych s někým, kdo by řešil případné těhotenství radikálně potratem být nemohla.... 🙂
I já se přidávám k většině. Ve Tvé situaci bych vůbec neváhala a dítě si nechala. Moje kamarádka taky otěhotněla po 2měsících známosti, plánovaně! Oba věděli, že jsou pro sebe navzájem ti praví. Dneska mají dávno po svatbě a dvě děti 🙂 Třeba je partner jen zaskočený a potřebuje trochu času, aby si všechno správně přebral. Držím vám moc palce, ať se rozhodneš správně.
@helousek1 v Tvém věku, po tom co máš za sebou a když vezmu ještě v úvahu, že finance nemusíš moc řešit - určitě bych si mimčo nechala....
chápu jeho úvahy (kromě té poslední, soutěž s ex??), ale tohle je DÍTĚ.... nevím jestli si to uvědomuje... možná je toho na něj hodně, má drobka co sotva začal chodit..... z jeho pohledu je tedy jeho postoj pochopitelný.... ale není v tom sám, je tu ještě matka, Ty a taky to dítě....
z toho co píšeš bych do toho šla, i kdybych na to měla být sama.... znám bohužel příliš lidí, kteří čekali a teď jim je 35-40 a mají problém počít nebo donosit zdravé dítě 😔
ahoj, tak si tak říkám, jestli jsi vůbec po takové "smršti" ještě odpovědi četla. 😒 Tak jak to popisuješ cítím, že tě to hodně trápí. Možná by pomohlo, kdyby jsi si svůj příběh, který jsi nám napsala přečetla nahlas až budeš sedět sama u PC. A pak ještě jednou..... nevím jak ty ale slovo ON by chtěl, ON by nechtěl, až bude ON chtít, až bude ON připraven...... nějak jsi se mi holka z toho příběhu ztratila ..... a vlastně já zapomněla jsi tu "ALE TĚHOTNÁ" a JEMU se to nehodí...... musíš se rozhodnout sama a jestli jsi opravdu chtěla slyšet na MK názor, tak pevně věřím, že tu za pár týdnů budeme gratulovat k "bublině" a fotečkám z ultrazvuku. Ono se vlastně vše okamžitě vyřeší jakmile se ty postavíš tam kam chceš, bez ohledu na to že budeš řešit co ON chce. Vyřeš nejdříve sama sebe, chtěla bys to miminko ty ANO NEBO NE.... víc psát asi nemá cenu. Držím palečky aby jsi udělala své životní rozhodnutí tak aby jsi si to v životě nemusela vyčítat 🙂....... hodně sil
@helousek1 Myslím, že je to od přítele vůči tobě hodně kruté, po tom, čím jsi prošla, chtít po tobě abys šla na potrat. Je možné, že opravdu je z toho všeho v šoku, takže racionální myšlení jde stranou. Snad se časem probere. Ty víš co chceš a já myslím, že se o miminko nechceš nechat připravit. Vyčítala by sis to po zbytek života.
Heleď já nejdřív měla 11letý vztah, kdy se mi nepodařilo přijít do jiného stavu (snažili jsme se tři roky). Pak ( z jiných důvodů) jsme se rozešli a zakrátko jsem si našla jiného. Řekli jsme si hned že by nám to spolu mohlo klapat (nebyli jsme taky už nejmladší 😀 a ohledně miminka jsme tomu nechali volný průběh (byli jsme připraveni na to, že se to může stát) No a ejhle stalo se hned druhý měsíc našeho vztahu. Zatím to klape snad dobře, jsme manželé, a děti máme už dvě. Takže na délce vztahu asi nezáleží. Trochu nechápu tu nezodpovědnost (nebo snad selhala antikoncepce?) - pokud si dva nedávají pozor musí být prostě připraveni na to, že počnou dítě. Pokud je někomu do dvaceti let, tak snad pochopím, že je ještě s tou zodpovědností trochu na štíru, ale vy dva už jste trochu jiná věková kategorie. Jasně, ty víš co chceš, ale tvůj přítel ?? Sakra měl by přijmout tu zodpovědnost! Podíleli jste se na tom oba, tak proč přenáší veškerou tíži situace na tebe?? Měli byste si o tom v klidu promluvit, třeba si každý napsat plusy a minusy téhle situace (ale každý jen to, co se jeho osobně týká) - nemůže ti on podsouvat, že to děláš proto, že exmanžel... atd. , ale proč jemu osobně vadí mít dítě teď, proč vadí krátkost vztahu, jestli to nějak vadí vzhledem k předchozímu vztahu atd. Ale fakt jen logické argumenty, né nějaké klišé. Přeju ti, ať se to co nejdřív vyřeší, a hlavně ať se rozhodneš jak ti srdce velí.
@helousek1 Necetla jsem to cely, jen poznámka - pokud je planovaci typ (znam to z domova...😉), nebrala bych ty reci tak uplne 100% a rozhodne bych si nedovolila rict, ze to je hajzl, pryc od nej... Ja jeho pohled trochu chápu - jedno maly dite ma, něco krachlo, on naplanoval něco jiného a zase se mu to hrouti (důvod je irelevantni). Myslim, ze az odezni první sok, bude spoustu věci videt jinak. Coz nic nemeni na faktu, ze na potrat bych nesla, uz nam není 18...😉
Ahoj. Nebudem sudit Teba, exmanzela, priatela. Snazila som sa predstavit si, ako by som sa rozhodla ja, keby ma stretla v zivote takato situacia. Rozhodla by som sa takto: dietatko, hoci necakane by som si nechala, nie sebecky, ale preto, ze pochadza z lasky a je jedno ci dnes, alebo za par rokov, je to skratka zazrak... netreba zabudnut na to, ze aj clovek, ktoreho lubis by to mal vediet a preto, bez vycitiek, extremnych emocii a kriku sa treba rozpravat a rozpravat a rozpravat. Drzim palce, aby ste sa vy dvaja (traja) rozhodli najlepsie, ja verim v zazraky,hoci cesta k nim je casto, alebo skor vzdy velmi trnista.
Taky je mi 32 a na potrat bych nedokazala jit, pokud by miminko bylo zdrave. Snad se partner vzpamatuje a zmeni nazor.
V tvém případě bych na potrat nešla. A to věř tomu, že jsem schopná říct i opačný názor, ale tohle není ten případ. Finance a bydlení jak píšeš máš. Chlap se s tím musí srovnat, nebo jít. Uděláš se nešťastnou jen kvůli němu? O první dítě jsi přišla, druhé si necháš vzít, je ti 32 let. Vážně si myslíš, že ještě nějaké další bude? To, že si tvůj partner myslíš, že dítě chceš, abys mohla soutěžit s bývalým vypovídá o tom, že zase tak skvělý asi nebude. Že jste spolu krátce je pravda, ale tobě tikají biologické hodiny a je zázrak, že se to povedlo (když máš za sebou takové neštěstí a tak dlouho to nešlo) a že není rozvedený? No tak ať si pohne. I tak je dle mne šílené nebýt rozvedený a žít s jinou ženskou. Sorry, v tomhle jsem staromódní. Mysli trochu na sebe, mohlo by to dopadnout tak, že se váš vztah stejně rozpadne a ty nebudeš mít ani to dítě a později už třeba neotěhotníš a budeš bezdětná. Mohlo by to dopadnout tak, že se vztah nerozpadne a ty se budeš dívat na toho úžasného chlapa, jak dělá úžasného tátu svému dítěti z prvního manželství a ty nebudeš mít dítě žádné. Nic, dítě si nech a on ať o zkousne a nebo za to nestojí.
@fallingstars pekne napsano, souhlasim. taky bych byla opatrnejsi v soudech typu "chlapa vykopni, nestoji za to", z jeho strany to muze byt jen kratkodoby zkrat a jeste muze jednou byt skvely otec.
@dora13 Já se obávám, že krátkodobý zkrat to nebude, protože zakladatelka píše, že to zjistila a promluvila s ním již před 14ti dny a jeho názor evidentně přetrvává.Počáteční šok bych pochopila, ale její partner měl dostatek času se uklidnit a probrat to v klidu.
Možná z něj časem bude dobrý otec, to nikdo z nás neví, ale od partnera bych očekávala více empatie a ne jen já, já, já..Za sebe si neumím představit žít dál s někým, kdo o dítěti uvažuje jako o nepohodlné věci, která se mu zrovna nehodí do krámu a partnerku obviní ze soutěžení s expartnerem.
Na chlapa se vykašli...Dítě je dar. Bála bych se, že to je moje poslední šance. Nemohla by ses obrátit na rodinu s prosbou o pomoc?Aby ti poskytli podporu,.. zázemí. Vysvětlit jim situaci... Pochopila jsem v životě jedno...chlapi přicházejí a zase odcházejí a někdy za sebou nechávají dost velkou paseku a zničené ženské.Ty pak litují, že se rozhodly pod nátlakem svého muže a že vše mohlo být dnes jinak. Dej na svůj instinkt a rozhodni se srdcem. (Já bych si miminko nechala!!!) Moc ti přeji, aby se vše vyřešilo!! P.S. Myslím si, že by se našel nový tatínek 🙂
Necetla jsem celou diskusi, jen tvůj uvodni...Nevim, ale myslis, ze když pujdes na potrat, tak ten vztah mezi vama bude takovy, jako byl dřív??? Mozna z jeho strany, ale z tvoji ne....Je sice hezky, jak to ma pritel naplanovane - prvne to, pak tamto.....,ale ono to vždycky podle planu hold nejde, stejne tak, az byste si třeba za 2 roky rekli, ze chcete rodinu a najednou nic...to by sis pak neodpustila....nevim, ale dokonalost muze si nepředstavuju takhle....a pokud te opusti, tak uz vůbec ne....situace je potřeba resit, ale rohodne ne tak, ze...nejak to mam naplanovane, tak to jinak nebude....Clovek mini, život meni....a vsechno se deje z nejakeho duvodu.......Ja bych na potrat nesla...Hodne sil na rozhodovani🙂
@antoinet Pokud sis nevšimla, na těchto stránkách se řeší VŠECHNA témata ohledně těhotenství - a ano, patří sem i případné potraty. Projdi si názvy všech diskuzí 😉
@helousek1 Ahoj, já se připojuji k těm, které se myslí, že pokud partnerovi v tomto vyhovíš, tvůj vztah k němu stejně velmi ochladne. Pokud ty sama miminko vnitřně chceš, budeš mu to jednou vyčítat - a co hůř, budeš to vyčítat zejména sama sobě.
Navíc - teď to nemyslím nijak zle! ale vzhledem k věku si myslím, že na první miminko už čas máš a právě čas je v této věci u někoho nekompromisní. Neříkám, že neexistují ještě daleko starší prvorodičky, ale úplně přirozené mít první dítě třeba až někdy okolo 40, to není 🙂.
Mě osobně tedy přijde i hodně sobecký přístup tvého partnera - teď zatím ještě dítě nechci, nejdřív svatba a potom si miminko uděláme. Není to takové trošku rouhání?? Chápu, kdyby už třeba děti v současné situaci nechtěl vůbec, žádné...........ale prostě posílat tě na potrat, s tím, že to jenom odloží no a pak ti udělá další...............Dítě přece není mobil nebo auto! 🙄
Detatko je dar neni kazdemu dan a tak je treba se k prichodu mimca postavit... chlapi jsou a budou, deti zustanou a mas je naporad v srdci...
Ahojky, nečetla jsem předchozí příspěvky, ale mimi bych si určitě nechala. Máš 32 let.a nikdy nevíš, zda to není poslední možnost mít mimi. Pokud nemusíš řešit peníze, tak neváhej. Na přítele nedej, on už své díťe má, tady jde o tebe! Když tě opustí, tak to není ten pravej. Pokud jsi na mimi připravená určitě to zvládneš sama i bez chlapa. Vždycky se můžete dohodnout, například ohledně otcovství, alimentů - právně.
Hodně štěstí při rozhodování.
Moc Vám všem děkuju za názory, někdy je potřeba vyslechnout si třetí stranu a hlavně si vše utřídit v hlavě.
Máte určitě pravdu v tom, že je třeba nejdříve řešit sebe a to já neumím. Pro mě jsou na prvním místě vždycky ti ostatní a pak teprve já. Vím to, bylo to tak i v mém manželství, které nedopadlo. Můj exmanžel byl Sobec s velkým S a to doslova. Po jeho odchodu jsem se zařekla, že už nikdy se nebudu na 100% přizpůsobovat tomu druhému, jeho názorům atd. a evidentně se mi to nedaří. Mám ještě týden čas na definitivní rozhodnutí a určitě ještě proběhne diskuze s přítelem, tak uvidíme, jak to nakonec všechno bude.
Nečetla jsem všechny reakce, takže jen moje poznámka, co mám odpozorováno ze života: Pokud jde žena sama proti sobě, proti svojí intuici a pocitům, vždycky nakonec skončí špatně. Nevkládejte svůj život a svá rozhodnutí do rukou nikoho jinýho, protože to se vždycky nakonec obrátí proti Vám.
@helousek1 Budu Ti držet palce, ale ať už se rozhodneš jakkoli, mysli na to, že to je rozhodnutí, které Ti může ať už pozitivně nebo negativně ovlivnit život. Hlavně se nenechej donutit k rozhodnutí, o kterém sama nebudeš přesvědčená, že je to správné. Jsi moc hodná holka, která spíš myslí na druhé než na sebe, což mám dojem, že v dnešní době je spíš minus bohužel....
@helousek1 - nečetla jsem předchozí příspěvky, píšu jen sama za sebe...Píšeš, že máš fajn přítele...Promiň, ale mě tak fajn zase nepřipadá, když se nedokáže k situaci postavit jako chlap a v tvém věku, po tvých předchozích zkušenostech tě tlačí do potratu. A ty důvody, které uvedl mě nepřijdou opodstatněné...ale velice, velice sobecké. Radši bych byla svobodnou matkou, než se denně dívat na chlapa, který mi zkazil největší štěstí mého života. Je ti dost let, další šanci už bys dostat nemusela, finance a bydlení neřešíte..takže co vlastně řešíte ?? Jen jeho neochotu a jeho blbé pocity.... ☹
@helousek1 Vidíš, tohle, co jsi teď napsala, je asi klíčem ke všemu. Napadlo mě to už předtím, jen jsem v tom nechtěla tak moc šťourat. Člověk má tendenci si k sobě podvědomě hledat pořád ten samý typ partnerů - ve Tvém případě jsou to evidentně sobci. Většinou to tak děláme podle modelu, na který jsme zvyklí z rodiny ( i když jsme si třeba přísahali, že tak, jako to měli rodiče, to u nás doma nikdy nebude). Řekla bych, že hlavní rozdíl mezi Tvým současným a Tvým bývalým partnerem je ten, že se současným jsi teprve krátce - tj. jsi právě v období největší zamilovanosti, zdá se Ti na něm vše perfektní, pokud Tě náhodou nahlodá intuice, hned ji utneš.... Vlastně ještě ani neměl šanci projevit se napllno jako záporák a sobec (ony tu náznaky samozřejmě jsou - i v tom Tvém textu, ale to Ty po krásném večeru, který jste spolu zrovna zažili, nevidíš). Troufám si ale říct, že ten vztah postupně směřuje do stejných kolejí jako Tvůj vztah s bývalým. A že pokud budeš tomuhle zase ve všem ustupovat, dopadne to zase akorát tak, že si Tě nebude vážit. A pak jednou odejde a Tobě to bude strašně líto, když ses tak snažila☹.
Já zase pocházím z rodiny, kde měla hlavní slovo matka a otec byl podpantoflák, který plní, co jí vidí na očích. Samozřejmě ani to není perfektní model, uvědomuju si to a snažím se s tím bojovat, aby ze mě nebyla semetrika. Ale díky tomu, že mám tendence vyhledávat si opačné typy partnerů (řekněme někdo strašně hodný, kdo pro mě bude dýchat), už v takovém krátkém textu, který jsi napsala, vidím x varovných světýlek "pozor, ten na ni nebude hodný," "pozor, ten myslí hlavně sám na sebe". A pak nechápu, nad čím vůbec uvažuješ, protože já bych ho nakopla a bylo by, vůbec bych takového chlapa nechtěla. Uvědomila jsem si, že jsem radila přesně to, co bych udělala já, ale tím, že Ty jsi Ty a ne já, to nebyla úplně ideální rada. Měla by sis ujasnit nejen to, jestli chceš dítě (já vím, že ho chceš, a Ty to určitě v hloubi duše víš taky a dojdeš k tomu). Ale i to, jaké byly Tvé předchozí vztahy, na čem zkrachovaly, co Ti na těch mužích imponovalo, jak ses k nim chovala a jak se chovali oni k Tobě. A pak to porovnat se svým současným vztahem, jestli náhodou zase nesměřuje tam, kam ty předchozí.
Ahoj,
nechci Ti radit, rozhodnutí je na Tobě. Ale ze své zkušenosti můžu říct, že MUJ SYN JE PRO ME VSECHNO!!!!
Manželova teta měla první dítě ve 38 letech, dříve ho nechtěla ... a její kamarádka (zároveň i lékařka) jí před otěhotněním kladla na srdce: "musíš mít dítě. Chlap Tě může opustit, ale dítě budeš mít na celý život" ...a už nikdy nebudeš sama 🙂
Určitě se rozhodneš správně 🙂. Hele, ale jsi ve věku ideálním na to mít dítě a pokud neřešíš finance ani bydlení, tak to prostě zvládneš - při nejhorším i sama. A ten tatínek by se taky našel a nakonec by jste byla šťastná rodina. A nebo třeba si rostoucí bříško zamiluje tvůj současný přítel a všechno dobře dopadne.
Držím palečky! Lenka
@helousek1 držím ti palečky ať to vyřešíte. Pamatuj, ve svém životě jsi TY ten nejdůležitější, tvoje myšlenky, pocity, a rozhodnutí zůstanou s tebou... i přítel nedej bože může jednou odejít ať už důvod bude jakýkoliv .... znovu zůstaneš TY a tvoje myšlenky, pocity, a rozhodnutí - no a možná když uděláš rozhododnutí řekněme "A" , tak budeš mít vedle sebe jednu velkou životní radost, a budeš si moct říct, že to všechno "STÁLO ZA TO " hodně sil helousku1 🙂
je ti 32 let a ta šance už nemusí nikdy přijít... mužů potkáš ještě mnoho ale dítě ti nikdy nikdo nenahradí