Ahoj vsem... tuto diskuzi zakladam v nadeji, ze mluvit, psat o tomhle beznadejne uzavrenem kruhu me i jinym se stejnym problemem pomuze se nad to alespon malinko povznest. Zazily jste to? Prekonaly jste to? Trapi vas to? Tak se o to podelme....
Mam zase tu fazi. jsem 22dc vim ze neni sance na tehotenstvi protoze v dobe ovulace mel pritel horecky. muj mladsi braska se bude zenit vsude sama tehulka a mimco a ja jen problemy, svobodna netehotna. no paradne se v te sebelitosti placam. nic se mi nechce jsem protivna a predstava ze za dve hodiny uz budu v praci me dorazi...
Ahoj, to je opravdu těžké. Vím o čem mluvím. My se snažíme celkem 3,5 roku. Za testy už jsem dala majlant 😀 Stačili jsme postavit barák, manžel vystudoval dálkově vysokou, nastoupila jsem do nové práce, takže změn požehnaně 😅 Druhé dítko však stále nikde a příčina neobjasněna, jsme zdraví.
Myslím, že žádná zaručená rada neexistuje, musíme se stím poprat jak jen to nejlépe. Chtě nechtě si člověk těmi krizemi projde, pak se zas odrazí ode dna a jede se dál.
Nás stále nad vodou drží náš 5 letý syn. Máme alespoň jeho a jsme za to šťastní.
Všem přeji hodně a sil a brzy mimísky v bříšku 🙂 🙂
Ahojky - tak my se snažili o mimčo 4 roky. 2x IUI, 4x IVF, všechny možný vyšetření, testy, rady - abychom se na to tak nesoustředili- jenže psychice člověk neporučí. Až když jsem byla totálně na dně a řekla si, že už mimčo nechci, že se na rok přestaneme snažit, tak jsem se od toho dokázala odpoutat. Strašně se mi ulevilo, že už nemusím nikde "roztahovat nohy", že už nemusím píchat hormony, že se z milování zase stane milování a né výrobní proces..... A za 2 měsíce jsem byla v tom 😀
O druhé mimčo jsem ani moc nestála, spíš manžel chtěl, mě by stačilo i jedno. Ale hlavně jsem byla přesvědčená, že nám to stejně nepůjde, že tomu dáme tak dva roky a pak zase budem lítat po doktorech. Odmítla jsem "počítat" plodné dny, dělat ovulační testy a vůbec se na to nějak soustředit, práce kolem dcerky bylo dost, takže jsem ani nějak neregistrovala, když jsem to nedostala 😅 Když jsem pak zjistila, že už je to 40 dní a na testu //, tak jsem to ořvala (štěstím) 😵 A dnes řeším, jakou šetrnou antikoncepci nasadit, abych zase nebyla za chvíli "v tom" 😀 😀
Kočky držte se, rady typu -hlavně se na to nesoustředit - vám dávat nebudu. Svého času jsem za každou takovou větu málem vraždila, vím moc dobře, že to nejde. Ale jednou to určitě přijde 😵
@maximaty - člověk se od toho asi nedokáže jen tak odpoutat silou vůle a přestat se na to upínat. Musí si sáhnout až na dno a smířit se s tím, že je to prostě takhle a jinak už to nebude, teprve po tom smíření se se situací se dokáže upnou někam jinam, koukat jiným směrem....Ale k tomu musí každý dojít sám. 😔 Tak hodně štěstí 😵
@maximaty - nic si z toho nedělej, já jsem vždycky brečela jak želva (tajně večer), když mi nějaká kamarádka oznámila, že čeká....v tom se člověk asi neovládne.
četla jsem ti v pasu tu zmínku o včerejší diskusi "aktívna v sexu" - bože to byla pr..... mlátila jsem se u počítače jak puberťák, takhle už jsem se dlouho neřehtala 😀 😀 😀 ale to sem nepatří, já vím....ale bylo to oživení 😀 škoda, že to zamkli :(
Koukam, ze tahle diskuse "umrela". Skoda, tohle tema mi prijde dost diskutovane a diskutovatelne...
@maximaty to se bojim ale to mimi chceme tak to musime risknout