• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme: Beremese.czModrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Jak správně vychovávat dítě?

14. prosince 2009 
Tak já jsem malému vyprázdila spodní dva šuplíky v kuchyni,kdž měl tak 8měs.A za chvilku ho to přestalo bavit.Jinak jsem dala do skříní nebo někde nahoru věci,které jsou pro prcka nebezpečné.Zásuvky mám samo zakryté,ale pomůže opravdu jen důsledné napomínání,že se to nemá,dělá to velké au.Třeba ohledně koše jsem vždycky malému říkala,že je to fuj,bléé a dělala nechutné grimasy :grinning:Ono to chvilku trvá,než prcek pochopí,že si někde může ublížit.Ale zase není dobré to odklízení věcí úplně přehánět.Třeba jedna známá má odpadkový koš na balkóně :confused:Tak to bych nedělala,děti se to musí naučit,že něco můžou a něco ne :slight_smile:
1. dub 2009 ve 12:09  • Odpověz  •  To se mi líbí
katyl-v reálu to ale bohužel takhle nejde,jak píšeš,náš mladý je v tomhle čím dál horší,vymete úplně všude,a poschovávat a pozamykat to taky nejde,protože to bych zase jaksi omezovala celej zbytek rodiny-děti si chtějí sednout k počítači a malý chodí a naschvál ho vypíná,to samý s televizí,nebo když si sednou ke stolu,tak jim bere i židle,když si starší syn vezme něco na hraní,tak ten mladší mu to bere a bourá,z kuchynské linky jsem už dole všechno nebezpečné odstranila,tak ted přišel na to,že si vezme židli,přisune k lince a vleze na linku,to,že bere těm starším učení,o tom radši ani nemluvím,všechno ničí,kope do psa,a to už jsme toho hooodně před ním poschovávali!a to,že z toho vyrostou???ted ho nechám e a třeba ve dvou letech ho to odnaučovat je o to horší,znám z vlastní zkušenosti od starších dětí,takže za ním prostě chodíme a když něco provede,tak jednoduše dostane na zadek,samo,že předem mu pohrozíme a snažíme se vysvětlit,že to nesmí,ale on nám kouká do očí a stejně jde a udělá to a to podotýkám,že slovíčku nesmíš rozumí perfektně,oni děti musí mít už odmalička určené nějaké rozumné hranice,jedině tak cítí pocit bezpečí a pokud nějaké ty hranice nejsou,tak nám děti jenom ukazují,že stejně bude po jejich,at je to špatně,nebo ne a to se jim pak akorát v reálném světě vymstí. :wink:
1. dub 2009 ve 12:17  • Odpověz  •  To se mi líbí
Radko, to mi přijde jako prostě získávání pozornosti. Ono u dětí se říká - klidně zlá pozornost, hlavně že je nějaká.

Jinak myslím, že je dost rozdíl mezi dítětem 10M a ročním a starším - po roce, když dítě začne líp komunikovat, lze se lépe domluvit, ale s mladším dítětem mi přijde lepší stresovým situacím (pro mámu :slight_smile: zamezovat.

Osobně nechápu, čeho kladného člověk docílí, když uhodí dítě. Jsem si jistá, že hranice se dají stanovit i jinak.
1. dub 2009 ve 12:30  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj
nečítala som všetko, takže možno budem opakovať, čo tu zaznelo.

Podľa mňa je 10 mesiacoch na nejakú drastickú výchovu skoro (plácanie po ručičke a pod.). Vobec výchova by nemala byť drastická. V tomto veku potrebuje akurát lásku a pocit, že stále je niekto, kto sa o neho postará, že sa može na niekoho spoľahnúť, čo mu plácnutie po ručičke vyvracia. To, že hádže veci je prirodzené. Máte vlastne dve možnosti - necháte ho hádzať, ale potom by si mal po sebe hračky zase odložiť na jedno miesto. S tým ale bude potrebovať pomoc.

Druhá možnosť, ak sa ti hádzanie nepáči, v tomto veku by som akurát volila mu jasne a dorazne povedať: "Nie! Toto sa nerobí!" a oviedla niekam inam. Aj za cenu toho, že sa bude vztekať a plakať. (Na to zase možeš reagovať empaticky, že ti je ľúto, že je z toho smutný, ale hračky sa nerozhadzujú. Prípadne ho pri tom objať.)
1. dub 2009 ve 12:36  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ke správné výchově bych řekla, že vede DŮSLEDNOST :wink: . To je spíš ale otázka teorie a praxe směřuje rodiče k něčemu jinému :sweat_smile: :grinning: .
Každý si musí říct, co jeho dítě bude mít dovoleno a co ne. Stačí se zamyslet nad tím, jestli je (společensky) nežádoucí, aby batole kramařilo šuplíky, nebo kousalo kabely zapojené do zásuvky (to jsou jen modelové příklady). Pokud rodič dojde k závěru, že si nepřeje ani jedno z toho, tak musí postupovat stejným způsobem... důledně a nepovolit :sunglasses: .

S jakýmkoli plácáním bych byla velice uvážená, páč děti to velice brzo začnou napodobovat na vás a nepřejte si vidět ty reakce okolí... mohu potvrdit z vlastní zkušenosti :grinning: .
1. dub 2009 ve 13:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
No opravdu asi záleží na věku a na tom, jaké to mimčo je, jak moc se s ním komunikuje, jestli rozumí, co se po něm chce. V 8-10 měsících bych řekla, že je to spíš na nás, těm konfliktům předejít - kytku jsem dala za sedačku, kabely do krytu, šuplíky na pásku. Ale na druhou stranu ho nechám tahat časopisy, misky plastový z jednoho šuplíku v kuchyni, může se schovávat pod stůl, aspon vytře :grinning: :grinning: . Ale ted, v osmém měsíci nechápe - to nesmíš. Když dělá něco, co nechcem, nabídnem mu jinou hračku, odvedem pozornost. Důsledný jsme u mobilů, pc atd. Ale jinak zatím předcházím tomu, abych ho musela neustále napomínat a okřikovat. KOlem roku už to bude mít smysl, ale stejně jsem pro to, aby měl volnost. Netýká se to akcí, který můžou být pro něj nebezpečí, tam vím, že budu muset "hudrat" a nekompromisně dokola napomínat (trouba,topení..).
První syn byl super, klidnej, sice zkoušel všechno, ale dobře reagoval na moje kázání, když jsem mu to zatrhla, zkusil to znovu - ale kouknul vždycky na mě, co já na to. A podle toho se rozhodnul :grinning: :grinning: . To bylo kolem jednoho roku.
Druhorozený vypadá mnohem akčnější, ale hodně s ním mluvíme, rozumí už lecčemu, tak uvidíme....
1. dub 2009 ve 13:24  • Odpověz  •  To se mi líbí
Jinak na otázku, jak správně vychovávat dítě bohužel, nebo naštěstí? není odpověď. Každý dítě je jiný, každý rodič má jiné přestavy o vychovaném dítěti a o tom, co mu dovolí. Někdo v načinčaném obýváku ve skle a saténu nestrpí ani drobeček,někdo v bytě neřeší poslintanou plovoučku a ušmudlanou sedačku. A tak to asi má být. Uvidíš, alishia, že sama časem odhadneš, jak na to. Už to, že o tom tedko přemýšlíš znamená, že ti to není jedno, postupně si najdete hranice. I malej to pochopí, jak to funguje. Trpělivost :grinning: :grinning:
1. dub 2009 ve 13:29  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já své dítě nechám kramařit ve skřínce s hrnci v době,kdy se věnuju vaření a jsem ráda,že se mi nemotá okolo sporáku. :wink:
Jinak má zákaz nebo mu najdu jinou užitečnější zábavu. :wink:
Slovo :"NE."............u nás znamená,že opravdu ne.Takže,když na potřetí neposlechne,dostane na zadek.
Kolikrát si to uvědomí,že přestřelil, a jde se udobřit.Buď mi dát pusu,nebo mě pohladí po vlasech a řekne:"Malá."
Já mám vcelku hodné dítě,takže výchovu řeším tak nějak podle každé situace..............někdy domluvou,někdy mu dám na výběr apd. :wink:
1. dub 2009 ve 13:34  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ještě jsem zapomněla dodat,že takovou výchovu jsem začala řešit tak před 2.měsíci. :wink:
1. dub 2009 ve 13:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
majaaita-získávání pozornosti to určitě není,pozornost malému věnujeme 24hodin denně :sunglasses: jinak si nemyslím,že plácnutí přes zadek je nějaké bití,u starších dětí záleží na domluvě,tak jako třeba u mých pubertaček,co mám doma,ale s 18měsíčním dítětem se moc domluvit nedá,sice ví
1. dub 2009 ve 13:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahojky, dočetla jsem většinu aasi bych napala to, co Berenika - maximálně zamezit nebezpečné věci. Vyndavání ze šuplíků opravdu v tomto věku berou jako zábavu - takže na horních máme pojistky - Estí leze a stoupá si, tak aby si neublíila - a v dolních máme věci, co lze snadno "naházet" zpět - ponožky, bryndáky.... snažím se slovíčko "ne" používat opravdu minimálně - trouba, odpodkový koš, záchod - občas poslechne, občas ne - pak jí vezmu a odnesu pryč, zavřu dveře atd... a s hračkama - házet jí je nechám - ale když třeba má snahu mačkat nebo trhat knížky, tak řeknu nene - tyty a když neposlechne, tak jí to seberu. Myslím, že slovíčku ne rozumí velmi dobře :wink: a že nás čekají horší věci s rostoucím věkem.
1. dub 2009 v 16:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
fakt dobrý téma :grinning: malej taky kramaří,nejčastěji hadrové pleny v postýlce kde ho přebaluji,ale nechávám ho . Jen ať hází a rozhazuje a že lítají pomalu po celém obýváku:grinning: A to s tím,že NE chápou až ve 13měsících se mi moc nezdá. Když si cpe papír,telefon nebo ovladač do pusy a řeknu TO SE NEPAPÁ tak na mě koukne,tu věc pustí a rozbrečí se. Za pár vteřin je klid,a zkouší to znova,jestli už to náhodou neprojde:grinning: Většinou to zopakuje 5x6x a pak mu to seberu a dám to o metr jinam a jedem na novo:slight_smile: pak je i schovávám,třeba jen pod ruku ,pod nohu a malej chvíli kňourá,tak znova ukážu a schovám a už ví a hledá :slight_smile: Prostě všechno je zábava:slight_smile: Vždyť jsou ještě mrňavý a všema jejich lumpárnama se učí.

Jedinné co teda fakt hodně hlídám jsou krbovky.Malej k nim leze,už si na ně i sáhl,nebyly rozpálené,ale ruku na nich člověk neudrží,tak na mě jen koukl,ani slzu neuronil a odvalil se pryč :slight_smile: Tak snad už jim dá pokoj :dizzy_face:

souhlasím s důsledností,nechávám ho kramařit časopisy,muchlat papíry,ale jakmile je dává do pusinky,2x řeknu to se nepapá a pak mu to už seberu:slight_smile: A kabely,to je nemoc :grinning: Jde po nich jak divej,už sem přestavěla celej obývák a kabely schovala za nábytek:slight_smile: Sem zvědavá kde co schovám až bude chodit a dosáhne výš :grinning: :sunglasses: :grinning:
1. dub 2009 v 18:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
katyl: s vyprazdňování šuplíků moc nesouhlasím, tak bude dělat něco jiného, co taky nesmí a nemůže se člověk 100procentně řídit dítětem, protože je plno věcí, které dělat prostě nesmí. Sama říkáš, že kabely se nedají schovat a to je právě to o čem mluvím, snažím se naučit dítě, že něco nesmí, aniž bych všechno schovávala, protože zásuvky a podobné věci stejně schovat nejdou.
maajaita: já nejsem zastáncem jen domlouvací výchovy, protože vidím v okolí, že to prostě nefunguje, neříkám, že by měli rodiče děti třískat hlava nehlava, ale dát přes ručku je mnohem lepší, než dokola opakovat totéž a dítě to stejně udělá znovu a ještě se tomu tlemí. Jo a důležité je, aby to fungovalo pořád, že na určitou věc nesmí, ne že jednou smí a podruhé ne, to by v tom pak mělo maglajz.
Alishia: my řekneme 2x, že nesmí a pokud to nezabere, tak šup přes ruku a kupodivu to zabírá. Sice občas zkouší, jestli to, že dostane přes ruku bude opět platit, občas pak zakňourá, že se jí to nelíbí, ale je klid. Už nám neleze ani na kytky, ani ke krbu a moc dobře ví, že to nesmí. Zkoušet to na nás začala někdy kolem 9-9,5 měsíce
elephant: jak jsem psala, naše malá je dost čiperná od mala, takže to už v mezi tím 9. a 10. měsícem zkoušela a ta ruka funguje. Jinak právě to, že dítěti vynadáš a když začne fňukat, tak ho začneš litovat, je podle mě ta největší chyba. Dítě udělalo něco, co nemělo, ta chvilku ho musíš nechat být. rozhodně ho nelitovat a nezačít ho utěšovat.
1. dub 2009 v 19:32  • Odpověz  •  To se mi líbí
Já to zatím neřeším ,malá kramaří, bordelaří, vyhazuje věci, říkám si, že má právo poznávat svět a toto je pro mne způsob poznávání nových věcí. Nevadí mi to. Dcera je malá na to, abych jí plácala, na to já nehraju, pokud jsou věci, které nechci aby "poznávala" /knihy, nebezpečné věci/, tak je uklidím tak, aby k nim nemohla. Vím, že časem budu muset přitvrdit, aby mi nepřerostla přes hlavu, ale zatím nevím jak, nejsem příznivcem represí, možná se nějakému tomu plácnutí nevyhnu, ale to jen v úplně krajním případě, rozhodně tím budu šetřit, nejsem pako, abych dítě "mlátila" za to, že je zvídavé.
1. dub 2009 ve 20:39  • Odpověz  •  To se mi líbí
alishia no ja ešte taketo veci neriešim a tiež sa bojim aby som si ho vychovala spravne aspon tak ako som ja :sweat_smile: .ale treba mat naozaj trpezlivost.myslim že tym že mu daš poručičke nič nevyriešiš.ako pišeš on to ešte nechape ,mysli si že je to hra.asi by som to robila tak že ho odtial budem brat ,teda ako pišete napriklad od šuflikov.tisic krat zobrat ,hovorit že nesmie a skončit tak že ho to nakoniec omrzi.tak že zvytaziš ty.trieskanie o zem hračkami.raz upozorni a ako treskne zas zober a hotovo.ked bude väčši tak to pochopi teras si myslim že to aj tak nema nejako cenu.že sa to ešte len učia.
1. dub 2009 ve 21:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
kacka.va-úplně souhlasím,přesně,jak píšeš,tak to funguje stejně i u nás,a fungovalo to tak i u starších dětí,náš malý pravidelně otáčí knoflíky u plynového sporáku,jednou jsem to nepostřehla a starší dcera na to přišla až když byl cítit v kuchyni plyn,takže tohle třeba není určitě o právu poznávat svět :sunglasses: nenechám si přece vyhodit byt do povětří,určité hranice musí být.a martimarti-opravdu si nepřipadám kvůli tomu jako pako,spíše bych si připadala jako pako,kdybych tohle malýmu dovolila.pokud mi leze do šuplíků,kde jsou kraviny,tak mi to taky nevadí,ale pokud mi leze někam,kde je to nebezpečné,tak to ho nenechám,jak píše kacka,všechno prostě schovat nejde :wink:
1. dub 2009 ve 22:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
baby ja uz mam starsich drobcov, ale je to u nas presne ako pisete, akurat dvojnasobne :sweat_smile: . No u nas nejake nono a to nesmies velmi neplati a pri tom viem, ze mi velmi dobre rozumeju. Skusaju to i viac krat, iba par krat sa mi stalo, ze dostali po rucicke, ked uz som bola s nervami v koncoch, ale tomu sa smiali, fakt to nepochopili. Mame vacsinou vsetko zabezpecene, ale uplne vsetko sa fakt schovat neda. No a u mna je to trosku horsie s tym, ze jedneho napr. prebalujem a druhy zatial vystraja hluposti. Su ako zive striebra, neviem pri nich co a koho mam skor ratovat. Tiez som z toho dost bezradna ako na nich, aby boli dobre vychovani. Vyzaduju su velku davku trpezlivosti, co sa mi nie vzdy dari a ked mi prasknu nervy, tak na nich nakricim a potom je mi to luto :frowning2:
1. dub 2009 ve 22:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
katullka-jo,jo,jak píšeš,taky moc dobře vím,že slůvko ne,ne moc dobře malý chápe,ale i když to řeknu s důrazem,tak to na něj neplatí,kouká se mi přímo do očí,a přitom jde a dělá to znovu a celou dobu kouká při tom na m ně,taky nic jiného nedělám,než chodím za ním jako sluha,aby někde něco nevyvedl,přitom když si s ním sednu,tak prohlížet knížky,stavět kostičky a hrát si se mnou ho baví max.5minut a pak musí prostě vymetat,tohle jsem měla s mladší dcerou,potom mi v pedagogicko-pp řekli,že se jedná o mírnou hyperaktivitu a táhlo se to s ní až doted,nikdy jsem teda nevěřila,že z toho vyroste a musím zaklepat,od minulého roku,co šla do puberty,tak se otočila o 360stupnů-tuk,tuk,tuk... :grinning:
2. dub 2009 v 07:45  • Odpověz  •  To se mi líbí
Katullka: to moc dobře znám, taky mi občas rupnou nervy a zařvu na ně a pak mě to mrzí, říkám si, že se musím víc ovládat. Ale když řvou už půl hodiny oba najednou a nemůžu přijít na to, co chtějí, tak je to dost těžké. Ono uklidnit jedno dítě je celkem jednoduché, ale uklidnit dvě najednou, když máte jen jedny ruce, to není sranda. Takže si z toho nic nedělej, je nás víc:slight_smile:
2. dub 2009 v 07:50  • Odpověz  •  To se mi líbí
marti, zuza: to vám moc přeju, abyste s tím byly úspěšné, neustále brát dítěti věci a nebo ho dávat od těch věcí pryč. U nás se ukázalo, že tudy cesta nevede. A hlavně, i když si myslíte v tuhle chvíli, že to tak není, tak vězte, že už i takovýhle drobečkové (okolo těch 9 měsíců) si moc dobře uvědomují, že se něco nesmí, a není pravda, že z toho nemají rozum. V hlavičce už jim to pěkně šrotuje. Já jen vím, že kdybych trochu neplácla, když opravdu něco opakuju po několikáté, tak malá to na just udělá znovu a nechci mít v tomhle případě volnou výchovu, kdy se mi dítě ve třech čtyřech letech bude smát do obličeje a pak už s ním nic nesvedu.
Ale asi záleží opravdu na dítěti, já jsem poučená i z případů z okolí, kde ta výchova se ukázala, že nakonec nepřinesla vůbec žádné ovoce.
2. dub 2009 v 09:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Ja obcas vidim nekde takovy detska rozmazleny´, ze bych jim dala pres zadek hned....proste domluva nekdy neni ucinna. My taky dostavali na zadek kdyz sme byli maly, bracha i vareckou...a zadnou ujmu to na nas nezanechalo, ja nerikam ze se to ma...ale kdyz uz dite prekroci nejaky hranice, tak je lepsi mu dat pres zadek nez mu donekonecna vysvetlovat ze tohle se nesmi. A jak pise Kack.va : nechci aby mi pak ve 4 letech reklo, ze si bude delat co chce, a ze sem krava. I tohle sem zazila u jednich znamejch.

Vojta je ted ale uplne strasnej, porad se vzteka, breci, chyta se me za nohu, chce do naruci, a vzteka se stejne:( Cely den ho mam skoro na rukou jen aby byl klid.( nevim jeslti to ma neco spolecneho se zubem co mu leze, ale uz sem z nej fakt na prasky:( byl tak hoooodnouckej.
2. dub 2009 v 09:27  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
ali: u mě prý fungovalo, když jsem zlobila, že šla mamka jen k šuplíku a chtěla vytáhnout vařečku, i když vařečkou jsem snad ani nikdy nedostala :slight_smile:. Jinak tohle období jsme měli taky a teď se nám zase vrátilo, že když něco dělám, tak malá stojí u mě a tahá za kalhoty a pak fňuká, že chce do náručí.
Jinak když občas vidím děti venku, tak bych některým těm rozmazlením dala taky nejraději na prdel. A pak mě taky vytáčí, když dítě leze v MHD po sedačkách se špinavýma botama a rodiče mu neřeknou ani popel a když je někdo upozorní, že teda se na sedačce sedí, tak rodiče dotyčného ještě sjedou.
2. dub 2009 v 09:37  • Odpověz  •  To se mi líbí
jinak na mě to občasné plácnutí na zadek nebo přes ruku taky žádné újmy nezanechalo. Ale je důležitý, aby to dítě fakt vědělo, že je to za něco, co nemělo dělat a ne plácaní bezdůvodné.
2. dub 2009 v 09:38  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahojky, to je dost těžské, každá mamina musí vychovávat svoje dítě podle svého uvážení a ať se snažíš sebevíc uděláš miliony chyb, které se budou jen těžko napravovat. Slovu ne takové malé děti opravdu nerozumí. Absolutně nechápou co po nich chceme, vždyť jsou to ještě takový troubelové. Na výchovu je čas tak kolem 18-24 měsíců. Pak si teprve myslím, že dítě ví co se po něm chce. A to že to dělat nebude je zcela normální a běžné. Ale to nejhorší vás teprve čeká. Období vzdoru, kolem třetího roku, neboli dětská puberta. Holky, to je strašný. Jiřík už to má snad za sebou, ale tak 10 měsíců bylo naprosto příšerných. O to horší, že se mu v té době narodila sestřička. Ale zvládli jsme to a už to zase začíná být můj malý brouček hodný. Chce to obrnit se nervy a když nervy vytečou, radši se jít uklidnit do místnosti vedle, protože křikem nebo mlácením ještě nikdo dítě nevychoval.
2. dub 2009 v 09:48  • Odpověz  •  To se mi líbí
ahoj andy-věř tomu,že to nejhorší ještě za sebou nemáte,to vás teprve čeká,připrav si železné nervy na pubertu kolem 013-15let!!! :grinning: říkám si,že něco horšího mně už snad ani nemůže potkat,to se vámj tyhle problémy budou proti tomu zdát úplný prkotiny
2. dub 2009 v 10:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
ja musim napisat moj postreh, mala nie je az taka bordelarka a vsetko niciaca, ako napriklad syn mojej kolegyne :sweat_smile: , no liezlo nam na nervy, ked vsetko hadzala na zem. kvoli problmeom s jedlom a pitim musela mat v stolicke plny pult hraciek a po jedle bola na zemi pekna hromada - no strasny bordel vkuse.... ale snazili sme sa pekne jej hovorit, ze nema hadzat na zem, ze nam to ma radsej podat, par mesiacov to trvalo, ale teraz fakt veci podava, alebo si ich supne do stolick vedla seba, ako sedi :grinning:
iba ked je nastvana, tak smara veci o zem....
toto je ale samozrejme iba jeden detail a bude toho este viac a viac, potom neviem, co budeme robit, ako budeme "vychovavat", sme s manzelom obaja nervaci, tak bude veselo :grinning: :grinning:
2. dub 2009 ve 13:20  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak kramaření hraček musím říct, že neřeším, ale řeším hlavně nebezpečné věci. :slight_smile:
2. dub 2009 ve 14:15  • Odpověz  •  To se mi líbí
mne velmi pomohlo precitat tuto knizku http://www.martinus.sk/?uItem=55133
2. dub 2009 ve 14:21  • Odpověz  •  To se mi líbí
andy, radka...a ostatní..nechci strašit, ale ani normální puberta není konečná. synátor tím prošel krásně v klídku, první lásky, škola ok, doma pohoda, tak jsem si říkala, jak jsme to zvládli. Přišly osmnáctiny a tma před očima - já vím všechno, umím všechno, no párkrát jsem ho nechala "nabít si ústa", a pomohlo. Ale rok to byl krušný....takže od miminka po dospěláka pořád starosti. Ale krááááásnýýýýý :grinning: :grinning: :grinning: :grinning:
2. dub 2009 v 18:14  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ahoj holky, teda super téma, fakt. Zrovna totiž řeším, od kdy mi to ten můj raubíř bude dělat schválně, kdy opravdu rozumí natolik, abych ho případně plácla po ruce - výchovně. No, nevím, mám pocit, že když někam leze, okřiknu ho, on se zády ke mě usměje a ještě zrychlí, aby byl u vytyčeného cíle dřív než já! A pak se strašně směje, když ho čapnu a odnesu pryč. Má z toho prostě srandu :angry: Taky už se staví, popochází, jako chodítko se naučil šoupat jídelní židlí po pokoji a chodí s ní tam a zpětm jen na konci ji potřebuje otočit :grinning: Takže už se nenudím...
2. dub 2009 v 18:19  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek