Jak správně vychovávat dítě?

alishia
1. dub 2009

ahojky,

zajimalo by me jak vychovavate bejbatka? Muj malej vubec neposloucha. Reknu mu NE a on vi co to znamena, ale nedba. Nevim co mam delat, jestli ho mam nechat vykramarit suplik a nebo mu rict ze to nesmi, nebo mu dat na zadek, pres ruce...nebo kdyz hazi s hrackama, jeho to bavi a je klid, ale nevim jestli bych mu nemela rict ze se to s hrackama nedela. Jak to delate vy?

beata.n
2. dub 2009

tak já vím,že mě tu možná spoustu mamin ukamenuje,ale mi lehké plácnutí po ručičce praktikujeme od začátku.vždcyky ho několikrát za sebou okřikneme,že to a to nesmí a když to pořád dělá-tahá kabely,nebo zásuvky,tak ho lehce plácneme po ručičce.a kdo říká,že to dítě ještě nemá rozum,tak já si myslím,že už leda cos chápe.od ted stačí jen říct třeba dvakrát ne tytyty a malej toho nechá.nejsem pro tělesný tresty,ale tohle podle mě žádný mlácení není 😉 vše prostě děláme lehoučce

beata.n
2. dub 2009

jo a ještě sem chtěla říct,že ho hned po plácnutí od toho místa odneseme 😉 a prominte chyby,píšu to rychle tak na to nekoukám
🤐

milhauz
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
alishia
autor
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
shaula
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
shaula
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
radka.m.
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
milhauz
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
milhauz
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
alishia
autor
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
mousunek
2. dub 2009

deticky objevuji a zkouseji co si muzou dovolit rekla bych ze zvedavost je silnejsi nez sluvka ne, ted si myslim ze to asi jeste neni o vychove jako o trpelivosti v tom rikani ne, nech to, nedelej to, nechod tam atd. stejne si v tomhle utlem veku chteji a budou chtit i pres zakaz vsechno prozkoumat... bude to sila az to dorazi k nam tžohle stadium. Preji vsem maminkam pevne nervy a trpelivost

milhauz
Odpověď byla odstraněná
Zobraz
alterna
11. pro 2009

Mame dvouletou dceru, ja mam pořad strach aby jsme ji vychovali spravne.
Nechceme ji trestat placanim přes zadek, jen domluva. dcerka je hodna tak jsme to ani nikdy nepotřebovali, to placnuti. furt mam strach abych to delala dobře. amme knihu respektovat a byt respektovan, holky si ji v diskuzy chvalili, ale jsem asi tatar🙂 čte se mi špatne.
Řídite se podle nečeho nebo instinktem?Jake mate zasady?
mam proste t¨strach aby malá byla slušná a dobře vychovana.díyk za odpovedi

musko
11. pro 2009

alterna, máš IP 😉

mikulka
11. pro 2009

Tak říká se, že nejdůležitější je 20 měs. života. Tam se tvoří sebeúcta, sebedůvěra a tak.
Taky mám občas strach, abych něco nezkazila, zvlášť, když jsme v tomto období. 😕

Malý mi totiž (ale od narození) dělá to: když mu něco nejde hned napoprvé, což je samozřejmě většina, nechce tu onu věc už zkoušet. Nebo aspoň ne tak, když ho někdo vidí. Zkouší si to sám, tajně. 😅
Tak to dělal i v 5. měs. kdy si zkoušel otáčení na bříško. A je to tak se vším.

Pořád dumám, jestli jsem někde neudělala chybu? Nebo to tak má prostě dané?

Za každý úspěch ho hodně moc chválím (nemůže být chyba právě v tom? že se bojí, že když mu něco nepůjde, nebude velké chválení?), ale chválím ho i když se mu něco nepovede, za snahu.

Nemáte s tím někdo zkušenost?

momin
11. pro 2009

mikulka tak Danik kdyz se o neco dlouho snazi a nejde mu to tak se vsteka a pak breci... No doufam ze mu to nezustane! 😎 I kdyz to vstekani ma mit po kom... 😅

ivusenka
11. pro 2009

Souhlasím s názorem BEATy, HLAVNĚ ZÁLEŽÍ NA POVAZE dítka, kamarádčin klučík nikdy nebyl zlostný, stačilo mi říci 1-2x NE a už nikdy na tu věc nesáhl, naše treperenda je velmi vzteklé dítko, hlavně paličaté, také zkouší vše možné i nemožné a mě dobrou povahu doslova stresuje, nevyrovná se to stresu v práci. Tatínek si to od ní nenechá líbit a když udělá něco co by dělat neměla nebo neposlechne co se jí víckrát opakuje, zlehka jí dá přes zadeček, opravdu zlehka a zjiš´tuji, že ho poslouchá daleko více než mě a má z něj RESPEKT, já se snažím fyzicky netrestat vůbec a stresuju se sama a na malou nic jiného bohužel neplatí, ani dobré slovo, ani domluva, ani ječení, tolik moje zkušenost.

momin
11. pro 2009

jej ja myslim ze kdyz ve dvou letech dostane na prdel ze se nic nestane... 😅

ivusenka
11. pro 2009

MOMIN, jsem moc ráda, že máš takovýto názor, protože kdo říká něco jiného, mileráda mu naši umíněnou MADAM půjčím ať to s ní zkusí jinak, jsem od přírody mírumilovný člověk, ale u těchto malých dítek, které moc dobře vědí co můžou a co nemůžou s tím daleko nedojdu, jsou velmi mazaní a vypočítaví. Ví přesně, jak se má kdy zavtvářit, aby něco dostala apod., trpělivost také nemá, když skládá malé puzzle a nejde jí to do sebe, tak se vzteky může zbláznit a dílky jen lítají vzduchem 😀 , no taková malá sopka 😝

momin
11. pro 2009

😎 ja si myslim ze budem mit neco podobneho....
Ale jak rikam ma to mit po kom tak se neni cemu divit. 😉
jeste uvidime co se z toho naseho sidla vyklube!

kubaka
11. pro 2009

alterna - děti se učí hodně nápodobou. K dítěti se chovat slušně a slušnost vyžadovat. potřebují hranici, ale laskavou, něžnou, respektují pevnost. Zásada je neurážet osobnost, jen kritizovat chování, které se dá napravit. Nenechat dítě pocitům opuštěnosti, zoufalosti, nedopustit, aby mělo pocit, že se ve vás sklamalo. To jsou pilíře do dalšího života. Ale je opravdu individuální, co kdo považuje za "slušně vychované dítě" - na to má každý názor jiný, takže se není třeba fakt bát
😅
Temperament neovlivníme.
Havně nemít strach - je fajn si přečíst třeba o psychologickém vývoji dítěte - např. Cesta životem: Pavel Říčan. Pak člověk pochopí o co v jakém stádiu jde a dojde mu, co má dělat.
Ale příručky co dělat když to a to, jak na to... jsou obvykle zcestné, protože děti jsi indiviua a to, co platí na jednoho, druhému třeba ublíží - protože mají jiný nervový systém, temperament atd.

Já třeba přečetla hodně právě o psychologii, z čeho v dětství vznikají traumata projevující se v dospělosti (třeba právě z těch metod : něco odnaučit, naučit, musí si zvykat, nesmí se rozmazlovat, musí tohle a tamto, nechat vybrečet, dát do postýlky, tvrdý režim, do kterého je snaha dítě vecpat, protože se prostě musí od malička "vychovávat")- z toho člověk dost pochopí, o co v dětství jde především: milovat, přijímat dítě za všech okolností, snažit se, aby si uvědomovalo co chce a dokázalo to říct. A hlavně se nesnažit ho nějak děsně vychovávat, ale prostě BÝT S NÏM. To ostatní nějak přijde samo od sebe.
Pak se dostaví puberta a budete si rvát vlasy: ježíš, kde jsem udělala chybu . Optický klam
😀 😀 😀

berenika39
11. pro 2009

kubaka 😀 😀
Taky jsem si představovala, že když mám jedno skvělý dítě, co už vylítlo z hnízda, že budu stejně vychovávat to druhý a ono bude taky tak hodný....chyba lávky. Není recept na výchovu, jen snad by člověk měl vědět, co chce....každopádně jsem se ted na druhý pokus přesvědčila, že je důležitý respektovat osobnost prcka. Vím, že nechci, aby při jídle lítal a házel jídlo po zemi, vím, že nechci, aby někoho uhodil a myslel si, že je to ok. Ale to, že má svůj tepmperament a že je prostě pravý opak staršího syna, to jsem musela teprve po roce pochopit a přizpůsobit tomu výchovu.

Ale co vím jistě, že potřebujou hranice, že jim vyhovuje, když přesně vědí, co a kdy a jak, a musí se to dodržet. Mají sami se sebou co dělat, takže tyhle mantinely jim ulehčí orientaci v novým světě. Tak nějak se snažíme jíst stejně, spát stejně, nikdy nedovolím házet hračky na telku nebo dloubat do pc. Ale že se vymáchá v louži, polije se ve zbrklosti hrnkem, nebo že tak dlouho tahal za nit u medvěda, až ho rozpáral - to neřeším.

kubaka
12. pro 2009

beren - jo, přesně to samé. Mám dvě úplně opačné děti a jen zírám, co ten malý dokáže vyvést.
Přesně z těch nejasných hranic - hracího hřiště - pak vznikají úzkosti v pozdějším věku. Člověk by neřekl, ale funguje to jako rovnice. Zrovna jako z těch pocitů opuštěnosti, kdy cítí dítě nespravedlnost.
To je zajímavé, ale zrovna švagrová co je v psychoterapeutickém výcviku o tomnedávno mluvila, jak je to zašifrované, třeba zrovna ty úzkosti v dospělosti: dítě je ponecháno a nuceno spát samo v postýlce ve vedlejším pokoji, rodiče jsou tvrdí, nesmlouvaví, mají velké nároky na děcko, které je není schopno splnit (musí se to přeci naučit) - dítě ma na ně vztek, cítí se mizerna a opuštěně a podvědomě přeje rodičům cokoliv zlého (aby se cítili také tak) tuhle část si ovšem neuvědomuje. A pak, protože rodiče logicky potřebuje a je na nich závislé - z tohohle přání jim udělat zle má o ně strašnou starost, bojí se o ně, děsí se, aby se to jejich dětské přání nevyplnilo. A z toho se vyvine celoživotní úzkost - strach. -
Tenhle mechanismus cítění funguje s železnou jistotou, popsal ho už Freud a pracuje se s ním dodnes.

Proto vidím rudě, když se tu dočtu jak nechat miminko "vyplakat", učit ho režimu (novorozeně), spát samo vedle v pokoji (to je zločin úplně) Do dvou až tří let věku potřebují hlavně citové zásobení, citové bezpečí a bezváhradné přijetí od matky kdykoliv potřebuje.
To jsou třeba věci, ze kterých bych měla strach do dalšího života...

sjuzan
12. pro 2009

Ahojte,
jo,tak to si také sama sebe někdy ptám,jak vychovávat dítě,aby poslouchalo....Máme 4 letého syna,a i když si myslím,že jsme byli ve výchově důslední .Měli jsme dané hranice a syna vychovávali podle nejlepšího vědomí a svědomí,tak teď stejně někdy žasnu a říkám si,kde udělali soudruzi z NDR chybu... 😀
Často poslechne,až,když se na něho zakřičí(což nás teda dost unavuje, pořád na něho křičet),je "nejchytřejší",všemu rozumí nejlíp,odmlouvá a je to vyloženě "generál".
Máme ještě roční holčičku,výchova je stejná,tak jsme sami zvědaví,jak to bude jednou v tomto věku u ní.
Musím ale říct,že toto synovo vzdorovité období začalo asi po 3 roku věku,ale trvá bohužel stále.Do 3. let to bylo zlatíčko hodňoučký. 🙂

misi78
12. pro 2009

Sjuzan jestli to nebude ta prvni puberta, jak o tom psali holky.
Kubaka teda s tim pokojickem s tebou nesouhlasim, asi zalezi i na diteti. Syn spi v pokojicku od pul roku a max. spokojenost. Za prve se vyspime, protoze se navzajem nebudime a nepozoruju ze by se tam bal. Spinka tam uplne v pohode.
U nas praktikuju razne Ne pokud leze k cd, kytkam, psovi apd. A z tak 90 procent to zabira. Moc dobre si to uvedomuje.

musko
12. pro 2009

sjuzan, to asi súvisí s narodením dcerky, že sa zmenilo jeho chovanie. Je to potom tak, že my rodičia - nie vedome - ale chceme, aby sa tí starší správali "rozumne" - ako veľkí - no a oni sa správajú - a to vždy - aj vo vzťahu k nám, čo už nie je úplne v poriadku..... Ale to sme od nich chceli, nie? Doporučujem knihu od Jiřiny Prekopové Prvorozené dítě - o súrodeneckých pozíciách, mne veľmi pomohla - som ju čítala, keď sa mal narodiť Marek :o)

sisi.v
12. pro 2009

jak? to záleží na povaze dítěte, rodičů i možnostech. ale určitě důsledně a věnovat jim pozornost. někdy letos v létě jsem byla na jednom dětském hřišti, byly tam dvě maminky asi pětiletých chlapečků a ten jeden byl poděs - bral hračky dětem, strkal je, přiběhl k nim a začal na ně křičet atp. jeho máma byla přesvědčená o tom, že má "první pubertu" - vysvětlovala to totiž své kamarádce na lavičce, zatímco on terorizoval okolí a ty chudáky děti, jejichž matky nestály vedle nich. tak tu ale určitě neměl, byl to prostě nevychovaný, agresivní spratek, což mě už tak neudivilo, když si jeho maminka klidně povídala s kamarádkou, zatímco sypal na hlavu písek asi tříletému chlapečkovi na pískovišti a ve finále ho srazil přes hrazení...a maminka z lavičky zavolala - péťo, to se nedělá a dál si nerušeně povídala...
takže já nevím jak nejlépe, ale takhle určitě ne 🙂.

rimmel
12. pro 2009

Byt mu prikladom, vzorom, aby nas respektoval a hlavne bez fyz.trestov.

sjuzan
12. pro 2009

sisi.v.... a to je právě to,z čeho mám "obavy".Někdo dítě,ani rodiče nezná,vidí dítě jednou a z jeho chování vyvodí,že je to nevychovaný,agresivní spratek(jak píšeš).Náš malej teda až takovýhle chování k druhým nemá,ale zase by je nejradši "stavěl do latě" a byl by nejradši,kdyby ho všichni poslouchali.Taky si někdy říkám,co by si o něm mysleli druzí,že je třeba "nevychovanej".Přitom se mu věnujeme od mala na 100%,všechno mu opakovaně vysvětlujeme,říkáme,proč se má to a to,proč se tohle nemůže a stejně jsou situace,kdy se člověk za vlastní dítě skoro "stydí".Takže radši nikdy žádný dítě,ani maminky,co neznám a vidím je jen jednou nekritizuji.Člověk přece neví,jakou má dítě doma výchovu a z jednoho odpoledne se asi nedá usuzovat,ne?

sjuzan
12. pro 2009

muska....je to možná dané i tím,že se narodila dcerka.Malej má sice sestřičku moc rád,vždycky se na ni těší,hraje si s ní a mazlí....je jasný,že když mu boří postavený věci,tak ji taky odhání,ale nikdy mně nepřišlo,že by na ni žárlil..je ale asi fakt,že na něho klademem větší nároky a chceme,tak,jak Ty píšeš,aby byl dospělěj..navíc dostává teď častěji nějaké příkazy a rozkazy a možná i proto on pak stejně jedná s náma a s ostatníma. 😒