• Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO
  • Doporučujeme:  Beremese.cz Modrastrecha.cz
  • Přihlas se
  • Registrace nového člena
  • Získej PLUSPRO

Strach dítěte z cizích lidí a prostředí. Co s tím dělat?

2. listopadu 2012 
Prosím o radu!! Do 3 měsíců byla naše malá úplně pohodové dítě, teď je pohodová, ale pouze doma a když jsme někde na návštěvě nebo např. u doktora spustí dříve nebo později strašný křik, je vidět, že se bojí. Též se většinou nenechá chovat od nikoho než mámy nebo táty. Připadá mi to strašně brzo, a nevím co mám dělat, zda ji teda mezi lidi nevodit - to je ale asi blbost. Nemáte někdo podobnou zkušenost??
15. bře 2008 ve 13:59  • Odpověz  •  To se mi líbí
Ja myslim, ze je to celkem normalni, ze se v urcitem veku zacnou bat a tihnout jen ke znamym tvarim. Ale nepamatuju se, kdy se to zacalo projevovat u Miri, u ni to neni tak markantni, cizi lidi ma spis rada a ja jsem chtela takovyho toho domaciho mazlicka a maminu holcicku.... :slight_smile:
15. bře 2008 v 15:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
Maree, me to zacala ted delat taky, zvlada ale v pohode chlapi, má to jen na zenský, ale neskutečně! Kdy to prejde, potrebuji treba ohlidat. ale nejde to!
15. bře 2008 v 18:47  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ona malá totiž začíná čímdál tím víc vnímat,chapat a uvědomovat si kam patří a kdo k ní patří..Neboj,patří to k vývoji....
Anatanka má pravdu :wink:
15. bře 2008 v 18:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
Maree: my to měly také, Barča ze dne na den začala plakat, jakmile ji vzal někdo jiný než já nebo manžel....
také jsem si říkala, co se děje, trvalo to tak3.týdny a už je to pryč a je zase v pohodě. Už zase můžou babičky hlídat:slight_smile:)
Takže klid, přejde to :sweat_smile:
15. bře 2008 ve 21:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
Holky diky, budu doufat, ze to prejde!!
16. bře 2008 v 07:07  • Odpověz  •  To se mi líbí
to já taky, asi musime babičky vytvale nabízet, problem je, že se moc nehrnou ty babičky....tak jak to mam trenovat....
16. bře 2008 v 08:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
napadla me souvislost, má to presne po ockování - tak jsem si rikala, že si mozna mysli, že ta jeji oblibená dr. a sestra, kterym tak verila, jí najednou udelala bolest, tak neveri novejm lidem?
16. bře 2008 v 08:47  • Odpověz  •  To se mi líbí
Maree...............to jen takové období.U nás to přišlo až kolem 10.měsíce a trvalo je 14dní.Přijeli jsme k našim po 4.měsících,Ádu jsem donesla k nim do obýváku a on než se stačil rozkoukat,všichni domácí se tam nahrnuli a hned na něj spustili:"Ahoj Adámku!".....................a bylo vymalováno. :grinning:
Nebo,když jsem ho nechala manželovi na 3 hodiny a jela na nákup,byl v pohodě.Ale jakmile mě pak uviděl ve dveřích,když jsem se vrátila,.............bylo opět vymalováno. :grinning:
Ale u doktorky v pohodě.My tam zase nechodíme tak často.................jen na pervence. :wink:
16. bře 2008 v 08:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
S očkováním to souviset možná může, my jsme ale zatím nebyly...
U nás bohužel to trvá víc než 14 dní, náznaky byly už dříve - ve 3. měsíci. Teď mám pocit, jestli to navíc nezhoršuju já, protože kdykoliv se někam na dýl chystáme jsem vynervovaná, co bude, a slyšela jsem, že to malá může cítit.
16. bře 2008 v 09:03  • Odpověz  •  To se mi líbí
Je to úplně normální, píše se o tom i v odborných knížkách, že kolem tohoto věku se začínají miminka bát cizích lidí.. Anička se teda nebojí např. v čekárně u dr., nebo kde je víc lidí pohromadě, to ji naopak všechno zajímá a se zájmem to sleduje, a nepláče, když ji třeba vezme sestřička, nebo teta v mateřském centru, ale když k nám přijde návštěva, nebo jdeme někam my a vezem si ji někdo cizí, tak začne natahovat a otáčí se za mnou, ať si ji vezmu. Už si ale naštěstěí pamatuje hodně lidí z rodiny, takže třeba u babiček a dědečků už není problém, ty poznává, směje se na ně v pohodě se nechá pochovat. Časem to přejde, záleží hodně i na povaze - uzavřenější děti, introverti s tím mají problém dýl, než děti společenštější..
16. bře 2008 v 09:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
dneska tchýni zvladla v pohode. Hele, chce to zkoušet zkoušet a nenervuj se z toho, ona když tak spustí hysteráček, na to se neumírá, holt holt...ale chápu tě, vždycky ta rychlá evakuace mi nedela dobre.
16. bře 2008 ve 14:54  • Odpověz  •  To se mi líbí
autor
No přesně, rychlá evakuace... To jsme zažili v pátek. Asi musím zůstat v klidu.
16. bře 2008 v 15:42  • Odpověz  •  To se mi líbí
tak jak pise dvojka...prirozene obdobi citlivejsich deti treba :wink:
16. bře 2008 v 17:11  • Odpověz  •  To se mi líbí
Nám to malá dělá taky.. Když si jí vezme babička, tak je zle, a nebo si jí musí vzít do klubíčka aby na ní neviděla. Ale je zajímavé že když si s ní hraje na zemi, kde ji nechová, tak to jí nevadí, ale jen co si jí někdo vezme do ruky, tak řev.. Z prostředí už tolik nebrečí, i když nejspokojenější je doma, to je uplně jiná...
17. bře 2008 v 11:25  • Odpověz  •  To se mi líbí
si říkám, jestli ty ženský něčím nevoní, co jim vadí, ty chlapi totiž zvládají děti líp. Co?
17. bře 2008 v 15:05  • Odpověz  •  To se mi líbí
bramburka :grinning:
17. bře 2008 v 15:10  • Odpověz  •  To se mi líbí
borkax • 1d • Včera v 10:35
Ahojte, mame stvormesacnu dcerku, ktora sa rozplace uz ked sa jej niekto cudzi prihovori, niekedy dokonca place aj manzelovi. Co robit? Ist na to tvrdo - necham ju niekomu na rukach, nech place? Lebo take ze opatrne, najskor sa len prihovarat ... to skusam a nefunguje. je to normalne?

martina46 • 1d • Včera v 10:43
borkax, ziadne tvrde metody :wink: ono to prejde. my sme mali taketo obdobie hodne dlho, prejde to, neboj sa. nech je mala tam, kde sa citi najistejsie :wink:

bika10 • 2d • Včera v 10:46
borkax,
moja malá mala tiež také obdobie, že nechcela byť na rukách ani pri babke - a to je u nás každý deň. Myslím si, že netreba nič robiť bábätku nasilu - ona z toho vyrastie. Aj väčšie detičky majú všelijaké obdobia - raz kecajú s každým, potom sa hambia a schovavajú mame za sukňou :wink:

borkax • 1d • Včera v 10:50
ahoj martina, ibaze ja s nou nikde nemozem ist, a vlastne ani bez nej. chodime plavat, v kuse place, ideme k znamym, v kuse place, pride moja mama, v kuse place. asi som urobila chybu, ze som sa jej predtym podvolila a dovolila jej spat s nami. dnes vecer sa chystam podla tej knizky zacat ju ucit zaspavat samu. ja uz som z toho nanic. ako dlho to trvalo u vas? ako to preslo? zacala som chodit aj do materskeho centra.

bika10 • 2d • Včera v 10:57
Ja si myslím, že Tvoja Laurinka je ešte maličká na takúto výchovu, aspoń, čo som čítala, že do polroka dietako nerozmaznáš. Potrebuje ešte velmi vela lásky a pocitu istoty. Skús ju mat na rukách, tulkat si ju, možno na chvílu obmedziť aktivity s cudzími, aby sa malá upokojila

zuza.m • 1d • Včera ve 12:20
borkax určite to nieje tym že sui ju nechala spat svami.moj maly spava iba s nami a nič take nerobi a myslim si že vdaka tomu že bol stale na rukach a nenechaval sa vyplakavat.teras je z neho vyrovnany chlapček čo sa ničoho neboji.ja mam zuase opačny problem mna zas tak velmi nepotrebuje a ide ja s cudzimi.

mishusha • 1d • Včera ve 12:23
borkax, vyvaruj sa tvrdej vychovy...to neurobi babatku ani tebe dobre. :frowning2: a ako pise bika, tak prvy pol rok babo potrebuje citit bezpecie, maminu blizkost, vonu... jednoducho je to pudove... az neskor si dieta vydobja to svoje a zacina s rodicmi cvicit :grinning:

moja lola bola taka ista...az na to, ze u nas to zacalo v troch mesiacoch :angry: a prestalo uderom piateho
nikam sme nemohli s nou ist, v prostredi ktore uz aj poznala predtym plakala rovnako ako v uplne cudzom prostredi. nikto cudzi si ju nemohol popestovat...jedinych ludi ktorych mohla som bola ja, tatino a moja mamina... takze celkom uzky okruh :unamused:
ale neboj, treba ist na nu velmi jemne, ziadne tvrde metody a prejde to samo..hlavne do nicoho nutit... ona si uz uvedomuje vsetko okolo seba.. a zacina spoznavat...
niektore deti su jednoducho take....
drzmi palce

borkax • 1d • Včera ve 13:17
ahojte, teraz sme boli u lekarky, a Laurinka sa na nu normalne miala. zda sa mi, ze ked lezi a niekto sa jej prihovara, vtedy sa citi bezpecne. tak spolu aj zaspavame, ze si ju dam na bok a chytame si ruky. nie je velmi naucena byt na rukach, ved kam by som ju aj v nasom byte nosila :slight_smile: takze budeme cakat, kedy nas to teda prejde.

rymeska • 1d • Dnes v 11:38
Borkax - tohle měla naše malá přibližně od třetího měsíce. Má s tím hodně maminek zkušenost, je to prý normální, Já to řeším ta, ža když někam přijdu a nebo přijde někdo k nám, tak nenechám nikoho, aby se na ní vrhl a držím jí v náručí a nechám jí, aby se nejdřív okoukala a teprve po čase jí třeba nechám někoho pochovat. A pokud začne brečet, beru jí zase zpět, někde jsem četla, že je pro ně strašně důležité to bezpečí v maminčině náručí. A musím říct, že to celkem zabírá, většinou to rpojde. Je to vždycyky mnohem lepší, když je vyspalá, odpočinutá, když je unavená, tak k ní nesmí nikdo kromě mě a manžela. Dokonce když je opravdu hodně přetažená, tak nesnese nikoho jiného než mě. Jo a pak se to u nás taky hodně zlepšilo, když jsem jí na radu jedné maminky začala nosit v šátku - ona kouká kolem sebe a více si zvyká na lidi kolem, rpotže je vidí, ale přitom je v bezpečí u mě. Od té doby se to taky mnohem více zlepšilo. tak zkus a uvidíš. Držím pěsti !!!
15. kvě 2009 ve 12:49  • Odpověz  •  To se mi líbí
Borkax, ja si už nepamätám, kedy to prešlo, ale nejaký čas to trvalo a stále je pred cudzími nesmelá, neboj sa nič, bude to ok. Ešte mi napadlo, často pomôže mať dieťatko práve viac pri sebe. To by ti umožnila babyšatka alebo nejaké dobré nosítko, najlepšie je najprv vyskúšať, ak je taká možnosť, lebo ceny sú dosť vysoké. Skús kuk do témy nošení dětí, ak by si mala záujem. A je aj pravda, že nosené deti s takýmto intenzívnym fyzickým kontaktom bývajú smelšie a samostatnejšie :slight_smile:
16. kvě 2009 v 10:09  • Odpověz  •  To se mi líbí (1)
Ahoj, tak se mi moc ulevilo. Už jsem zvažovala, že něco není ale vůbec v pořádku. Moje dcera je zhruba od třetího měsíce stejně bojácná. Myslela jsem, že je to díky lékařům, protože se narodila s vývojovou vadou (dva močovody) a od narození absolvovala spousty vyšetření, o pravidelných prohlídkách a očkování nemluvě. Nejdříve plakala jen u lékaře, poté se přidalo řvaní u přebalování - jakmile jsem jí kdekoliv jinde než doma položila a začala svlékat, okamžitě spustila nešťastný křik. A nakonec se přidalo to ostatní - nikdo na ní nesmí sahat, nikdo nesmí jít moc blízko. V cizím prostředí je vyjukaná. Nevěděla jsem, jestli mám zůstávat doma nebo dál chodit mezi lidi a "trénovat" jí. Situace se trochu zlepšila, už můžeme být v cizím prostředí, pokud je pouze a jenom na mé ruce a pokud na ní nemluví nikdo moc z blízka a pokud ji v pravidelných intervalech vracím do kočárku, kde si vždycky chvilku hraje se svými věcmi a pak chce zase kouknout, co se venku děje (je jí necelých 5 měsíců a máme korbičku, kterou teprve budeme měnit za sporťák...). Nesmím vlastně zapomenout, že druhá osoba, které důvěřuje, je taťka, naštěstí. Když je u nás návštěva, taťka s Aničkou sledují dění z bezpečné vzdálenosti, sednou si spolu vzadu v místnosti, malá je spokojená a klidná a já můžu skákat okolo návštěvy. :slight_smile:
Zkoušela jsem i nechat vyplakat u babičky i u dědy, ale bylo to jen horší. Rodina bohužel dělá nátlaky, že to bude dobrý a že ji chtějí mít v náručí, aby si jí užili... :frowning2: Tak tomu je teď konec. Ve všech odborných zdrojích se shodují v tom, že dítě má jednoznačně cítit bezpečí matčiny náruče a nic se nesmí lámat přes koleno. Ještě, že si někdy můžu přečíst zkušenosti ostatních, moc mě to uklidnilo. :wink:
2. lis 2012 v 08:33  •  1 dítě  • Odpověz  •  To se mi líbí
My máme dítě společenský. Nenechá se sice chovat od každýho, ale okruh těch "schválených" má docela velkej. Cizí prostředí i lidi, děti...vše spíš uvítá, jen za každým nejde. Prostě si zkoumá prostředí sám nebo "se svým člověkem". Souhlasím s holkama, že to patří k vývoji, že si uvědomuje svoji osobu a osoby jemu/jí blízké a cizí. Naše Sofi třeba byla v tomto opožděná a chytlo ji to až ve 3 letech :grinning: Až teď se stydí a nejde za každým a dělá mrtvýho brouka. Do té doby byla doma všude a s každým.
2. lis 2012 v 08:41  • Odpověz  •  To se mi líbí
Tvůj příspěvek