Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Jak pomoc dítěti, které se zlobí na celý svět

kazitka
17. pro 2018

Už 3 roky žiji s partnerem, co má ve vlastní péči 3 děti, 14,11,9 let, před 5 roky od nich odešla matka, každé dítě se s tím vyrovnává po svém. Nejstarší dcera se uzavřela do sebe, vyhledává samotu, kamarádky nemá, má svůj vnitřní svět, hodně maluje, tvoří nebo sedí v pokoji se sluchátky na uších ... mám k ní blízko, studovala jsem výtvarku, byla jedináček a skoro pořád sama doma a bez kamarádek, nikdo k nám, když nebyl doma někdo s rodičů, nesměl. Prostřední je kluk, mám v péči dva svoje stejně staré... je mezi nimi rozdíl 3 měsíce... ten je hodně úzkostný, neustále má pocit, že je neschopný, že nic neudělá dobře ... hodně ho chválím, ale stejně ... myslím si, že má ve škole na víc, jen se bojí. Potřebuje neustále společnost, pokud jedou moji kluci za tátou, vždycky u nás někdo z kamarádů spí. Ten pro změnu nechce být sám. A teď ta nejmladší ... to je problém, je šikovná , hezká jak andílek, ale zlobí se... vystartuje po každém, kdykoliv ... je jí jedno jestli je to dospělí nebo dítě... chová se agresivně... tedy mluvou, zatím nikoho nebije ... je z každým hned hotová ... moc kamarádek nemá, občas si s někým hraje, ale spíš to bývá tak, že když už není nikdo jiný tak si hrají s ní, ale sami nepříjdou za ní.
Matka projeví zájem občas, teď začala zejména ta malá komunikovat přes internet s maminkou... já jsem z toho docela rozhozená. Povídá si s maminkou téměř celý den (maminka je po operaci a nechodí do práce), takže vlastně s námi prakticky žije, je neustále na příjmu, všechno se konzultuje s maminkou, pro mne docela deprimující ... jsem pod drobnohledem někdo, kdo opustí 3 děti ... nemluvím o tom, že za těch 5 let neposlala ani korunu ... pokud chtějí děti maminku vidět, musíme je přivést za ní (100 km) většinou se jí to hodí tak 1x za 2 měsíce ... navíc teď neustále do malé hustí ... pusinko, moc tě miluju, já jsem tak smutná, že nepřijedete, zase jsem proplakala celou noc... přiznávám vidím rudě, mám pocit že to musí tu malou nějak poznamenat... já jako dospělá si nejsem jistá, jestli bych takový stav vydržela a udržela si psychické zdraví, kdyby mi někdo koho miluju tohle tak často říkal. Partner v tomhle docela tápe, bojí se do toho vstoupit a možná to až za takový problém nepovažuje ... vyhrožuji, že pokud to matce neřekne on, že se do toho vložím já, doufám že se zdržím emocí, abych ji od polic řekla co si o ní myslím, a jen ji důrazně upozorním, že knourat dětem o tom jak proplakají celou noc se nedělá ... ale nevím, jestli to bude správné ...

gruyerre
17. pro 2018

@kazitka No to je teda síla, tahleta jejich pseudomatka. Určitě byste jí to měli zkusit vysvětlit, že to pro dceru je špatné, měl by hlavně tvůj muž a pokud to teda nedokáže, tak to zkus ty, samozřejmě v klidu, pokud vůbec s někym takovym lze mluvit v klidu. Ale nevím, jestli to takovému sobci, kterým ona podle mého mínění je, nebude úplně jedno.
A chci ti říct, že jsi skvělá, že se staráš o 3 nevlastní děti, moc hezky o nich píšeš, je vidět, že je máš ráda.

bayt
17. pro 2018

@kazitka Já myslím, že za sebe děláš maximum. Je fajn, že se o děti hezky staráš a máš je ráda, je fakt důležité, že mají v životě někoho takového, jako jsi ty. Nezvažovala jsi dětského psychologa? Ale musel by být kvalitní a udělat si opravdu na holčičku čas. Případně nějaké denní centrum, kde by s děckama dělali rozvojové aktivity. Napadl mě i program pěti P apod. Jde o to, že by to holčičku mohlo hodně podpořit a zase trochu jiným způsobem, než jakým to můžete dělat vy...

xxx3d
17. pro 2018

@kazitka ahoj, to ti vůbec nezávidím, protože matka dětí tvého přítele je zjevně citový manipulátor, vyděrač a takový rodič napáchá dost škody i v běžném životě, natož, když od dětí odešla, navíc v jejich poměrně nízkém věku.
Jak moc silný, je vztah vás dvou? Mám tím na mysli, co všechno jsi ochotná zkousnout, a myslím tím tebe, protože to na tobě bude.
Je otázkou, jak řešil a žil s dětmi ty dva roky, než se seznámil s tebou, jak tě vlastně malá, ta nejmladší vnímá a to, jak se chová, ta agrese, je známkou nejistoty, čemuž se nikdo nemůže divit, když přišla o samozřejmou jistotu matky tak brzo.
Za mě by bylo nejlepší promluvit s partnerem, apelovat na to, že nadměrný kontakt malé víc škodí, a navštívit specializovaného odborníka na tuhle problematiku, psychologa.
Ty do toho nevstupuj, jediný oprávněný v této situaci je otec dětí. Lavina, která by se strhla po té, co by sis s matkou promluvila ty, byť klidně, by celou situaci jen zhoršila.

zrzeckas
17. pro 2018

nechci působit nějak hrozně, ale na toto trochu pozor. Sestřenice si našla přítele. Sama má 3 děti a stará se i o jeho dvě. On je celý týden někdy i víkend v práci (kamioňák). Se starší, dcerou, nebyl žádný problém. Ona to vzala tak, že mamka mě opustila, nechce mě, já se jí vnucovat nebudu. A taky s ní nechtěla mluvit, ale s mladším (momentálně cca 16 letým) synem je. Od začátku ho mamka psychicky ovlivňuje. Na jednu stranu mu říká jak je jí smutno, přitom na druhou mu přímo do očí řekla, že ho k sobě nechce, ale at dojede, kdy chce a na jak dlouho se domluví. Teď to vypadá tak, že sestřenka dělá, co může, a když mu něco nechce dát tak si stěžuje buď otci, který když řekne ne tak zavolá mamce a ta pak vyvolává. Když jsou doma sami tak se chová jako největší spratek a s prominutím hajzlík a jediný, kdo na něj platí je tatka.
U psychologa byla nakonec i sestřenice, který jí řekl, že v ní to není. A následně musel i ten syn. Bylo prokázané, že za jeho chování může matka. On se na ni upnul a at udělala cokoli, tak byla ta nejlepší. Mimo jiné, že dával sestřence za vinu to, že se tatka s mamkou rozešli, z toho vyplynulo i to, že se zjistilo, že ho trochu i navádí. Psycholog doporučil i nějakou léčbu, už nevím jestli ji podstoupil, ale něco mě říká, že ne, protože to ,co se dělalo na léčbě, dělají i doma normálně (domácí práce, třeba sekat dříví a podobně).
Asi i záleží jak se k tomu postaví přítel. U sestřenky se nejdřív nedělo nic, on to neviděl. Později se pak jen hádal s bývalou a syn to bral jako útok na mamku, opět kvůli sestřenici.

Být tebou tak to řeším s psychologem, třeba ti něco poradí. Já osobně bych jí nic neříkala, aby si nevypadala taky jako ta nejhorší a nějak to vysvětlila příteli aby on jí řekl, že nemůže dítěti říkat jak probrečí celou noc. A ač to zní hrozně, tak omezit kontakt s matkou, najít jí něco pro zábavu, koníčka, kroužek aby se zabavila a neměla tak pocit, že se nemůže bavit s mamkou jen tak, ale něco dělá.

kazitka
autor
17. pro 2018

díky holky, mám je fakt moc ráda, nechci nadělat víc škody než užitku, buduju si jejich důvěru 4 roky, znala jsem je dřív než jejic otce, přistěhovali jsme se na vesnici a kluci začali spolu hodně kamarádit a postupně začali chodit k nám i holky do bazénu, spávat ve stanu a tak ... vždycky jim říkám, že nemají zapomenout, že je jsem měla ráda dřív než jejich taťku. Ani nechci nasazovat na jejich mámu ... i když přiznávám, že už jsem to jednou neustála a nazvala jsem ji nezodpovědnou pindou, bohužel malá má uši jako netopír ... to když tu nejmladší ostříhala, protože našla veš ... brala prameny a prostě stříhala jednou 10 cm jednou 20 cm ... nechala ji okousané vlasy, ale všechny ty vši prý odstříhla ... jen si na to vzpomenu ještě se mnou cloumá amok, malá měla nádherné vlnité vlasy k zadku, musela jsem ji to ostříhat na mikádo, culík ještě dneska vypadá jako záchodová štětka, jak je krátky ... ale malá jí to hned, jak tam znovu přijeli, vyslepičila, matka okamžitě žhavila telefon partnerovi, kvuli dětem nezavolá celý měsíc, ale tohle mocně řešila, že snad aspoň o něčem může rozhodovat, že jí snad milostivě dovolíme rozhodnou alespoňo tom co mají na hlavě, že má také nějáká práva, naštěstí jí partner utřel, že by možná bylo lepší, kdyby řešila co mají děti v hlavě a neto co mají na hlavě, že kromě práv má i povinnosti, na které si 5 let nevzpomněla.
Ale asi se budu držet zpátky, pokusím se k tomu dotlačit partnera, ale on jí volá vysloveně nerad... ach jo. Psychologa zvažuji ... hledám nějakého v Brně

lilienelli
17. pro 2018

@kazitka ahoj, ty musíš být opravdu úžasná ženská... tvé psaní na mě působilo velmi pozitivně... jsi úplný anděl ! děti mají velké štěstí, že tě mají... k té jejich "matce" se mi ani nechce moc vyjadřovat....nevím, jestli by nebylo pro děti tak nějak lepší, kdyby matku nevídali vůbec než takový ten zájem - nezájem a 100 km daleko... také by se mi nelíbilo jak jim plete hlavu a citově je vydírá, to souhlasím s Tebou a tady by měl zasáhnout manžel a řešit to hlavně on. nevím, asi Ti nic neporadím, hodně trpělivosti, možná by vám pomohl dětský psycholog... já osobně si myslím, že děti opuštěné matkou mají již celý život sebevědomí poznamenané 😞 je to moc smutné.. přeji Ti klidné Vánoce.

irena1111
17. pro 2018

Hlavně by měl rázně zasáhnout partner a své ex domluvit protože takhle dělá maminka té holce v hlavě akorát zmatek a budou z toho jen problémy

marketa11112
17. pro 2018

nejsem ve tve situaci, mam jen sve deti a s jejich otcem ziju. ale ja bych tam deti nevozila. pokud je chce videt, at si prijede. pokud neplati alimenty, dala bych to k soudu a zadala i alimenty zpetne. myslim, ze vetsi cast by jste dostali. nechala bych upravit styk s detma a ten by si musela resit matka, pokud se odstehovala ona. doufam, ze ma deti v peci alepson otec . ze to ma vyresene. pro nekoho je sice tezke o tomto mluvit, ale je to proste nutne. ja jsme asi tvrda a potrebuji mit vse jasne dane.

kazitka
autor
20. pro 2018

Ono to není tak jednoduché, protože pokud bychom tam děti nevozili, tak vlastně trestáme je, oni tu matku taky neuvidí nejen ona je ... partnera jsem taky dotlačila k tomu, aby si zajistil soudně svěření do péče. Nebyli manželé, takže tam vládlo bezvládí, matka prostě odešla, ve škole respektovali, že jsou u otce, ale narazili jsme třeba u sociálky ... ale už je to vyřešené, zaplať bůh.
Snad se to vyřeší, ale máte pravdu, nebudu do toho vstupovat, už jsem se uklidnila,. Proč taky ... já si je užiji u stromečku, já s nimi peču cukroví, já se s nimi směju ... a partner slíbil, že si počká, až zase bude hustit do malé, jak pláče, tak si ji vezme a vysvětlí jí to ... uznal, že to není v poho, že malá je potom smutná, naštěstí ne pořád, ale stejně jí to dost dlouho trvá než se začne zase usmívat...

Krásné Vánoce a díky

Sem začni psát odpověď...

Odešli