Ahoj nevím do jaké skupiny bych tohle mohla napsat, ale potřebuji od vás pomoci. S přitelem máme skoro 3 letého syna, a co se týče spaní přes noc, nemůžeme si stěžovat. Padne 8 hodina večer a to ví, že je čas do postele, a v ten okamžik spí. Jenomže ráno tak kolem 4-5 se probudím, a on leží buď vedle mě, nebo přítele rozvalenej jak král, a jakmile na něj sáhneme, že ho chceme přendat spustí se extrémní ječák. A takhle to je každé ráno a trvá to už přes rok. Přítel se rozhodl, že by po dobu toho, co to takhle bude trvat přespával v obyváku. A já ho tam nechci nechat spát třeba 2 roky. Poradíte mi co by mi pomohlo?
Já autorku chápu. Taky jeden čas spal malý s námi. Na jednu stranu hezký ale já se prostě nevyspala. Řeči typu užívej si to a bla bla jo a přes den se o něj stará chodící mrkvola... takže jsem to prostě zarazila. Spí s námi občas když je nemocný nebo má bolení. Koupili jsme mu velikánského plyšového medvěda a bez něj se nehne. Spí spolu pěkně ve své velké posteli v pokojíku a jsme šťastní všichni. Ráno za mnou kolem sedmé prcek přijde a dospavame do půl 9. A to už je taťka dávno v práci tak se může rozvalovat co hrdlo ráčí.
@therenka Já jsem tedy pro kontaktní rodičovství a podobně, ale tříleté dítě je dost staré na to, aby spalo samo. Vždyť takhle bude spinkat třeba i ve školce. Pár let se nevyspat - no nevím, ale to můžou rodiče i dítě odnést tak akorát na zdraví, a jako dobrou matku si představuji něco jiného než chodící zombie.
syn má 3r a 2m teď už zvládne spát celou noc ve svém pokojíku (máme ho tedy propojený z ložnicí. Ale měl období kdy spal jen s námi (asi 2m před 2rokem?-to mu asi rostli zuby). Manžel byl (je) proti spaní ve společné posteli, ale syn se budil 2x-3x za noc a vždy kolem 4-5h ranní jsme ho už u nás nechali - opravdu to tak fungovalo. Ve 20h k sobě do postýlky pak a kolem té 5h přišel k nám - spalo se dál, ale nějka už k nám chodit přestal ..... ani vlastně nevím kdy 🙂
@bayt 🙂 spíme takto už 6 let a klepu do dřeva, jediné zdravotní problémy jsou občasné nachlazení, nemyslím si, že by společné spaní mohlo zdraví nějak ohrozit, spíš je to o pohodlnosti, což chápu, že má každý nastaveno jinak, byť mi přijde zvláštní, že spousta lidí spí v posteli třeba se psem, ale vlastní děti jim tam vadí.
My pred vanocema rozsirili postel na 210 cm...prave kvuki detem..spu s nama desetimesicni..kojim...a vetsinou i 3,5 lety syn. Pokud ho prendame do postylky, ve dve se stejne skrabe k nam. Bylo jednodussi rozsirit postel nez vracet deti do postylek. Verim tomu, ze do pokojicku pujdou spolu ....ale zatim se v noci oba budi ..nehrotime to.
Malá má skoro 4 roky a spíme dohromady. Pokud se vám špatně spí, tak to chce větší postel. Nebo postel pro dítě přiraženou k vaší. Nikdo nechce spát sám.
Jestli přítel vyhrožuje antidepresivama, tak mám obavu, že větší problém než synovo noční stěhování do vaší postele, je uplně někde jinde...
Zrovna téma spaní mi přijde jako uplně jasná věc a pokud dítě má tu potřebu, tak nevidím důvod proč ho nutit spát někde v izolaci, do 15ti v posteli rodičů určitě nebude, takže toto neřešíme a hold se pár let jen nevyspíme dokonale, jsou i horší věci...