5ti letému synovi hrozí vyloučení ze školky, co dělat?

@uztotakbude Tak já s tebou svým způsobem souhlasím, ale mám ten pohled z druhé strany. Jinak myslím, že jesličky a předškolák je už kapánek někde jinde. Ono to malé dítě v jesličkách se přece jen chová jako zvířátko. U nás tedy s rodiči vše řeší. Já tuhle taky "byla na koberečku", že malá nespolupracuje. Doma je ta, která spolupracuje víc a líp a ve školce se seká. Shodli jsme se nakonec na tom, že prostě doma má víc pozornosti a ve školce se s tím špatně vyrovnává, takže když se sekne, tak ji prostě nechají a už to nehrotí.Tím, že na ní nevyvíjejí nátlak, tak je to s ní lepší. Malá se zklidnila a je to dobré. Ale chce to řešit hned. Pokud mi to řeknou po měsíci, tak to už taky může odmítat do školky chodit 😅 Ale to sem nepatří, tady řešíme téměř šestileté dítě. Malé jsou čerstvě tři, takže taky ještě takové zvířátko 😅

@laurital No ona to řešila po týdnu, zakladatelce to připadá pozdě. Ono já bych to taky s rodiči neřešila první den, protože ona nemůže vědět, že nežádoucí chování bude pokračovat. Dítě se může blbě vyspat a být protivné, to se stává. Může být nějaký krátkodobý problém, který za dva dny zmizí. Já bych to tedy řešila už třetí den, ale ona zvolila dnů pět, aby věděla, zda se situace nezklidní sama. Dle mne taky zase tolik nepochybila. Jinak původ té změny je jasný, jde o narození sourozence. To i časově odpovídá. Maminka byla nějakou dobu s dítětem v nemocnici, pak přišla domů, malej měl radost, že je máma doma, pak chvíli trvalo než se rozkoukal a po pár dnech zjistil, že se změnil chod domácnosti a začalo nežádoucí chování. Nějakou šikanu apod. bych vyloučila. Řešení učitelky je pravda trošku zhurta, ovšem nikdo z nás neví, jakých rozměrů dosahuje to nežádoucí chování a jak moc to ohrožuje ostatní děti. O tom, že to brutálně narušuje chod kolektivu nemluvě, to je snad jasné. Ona asi učitelka udělala bu bu bu, aby rodiče rychle začali něco řešit a co nejrychleji se to dalo do kupy.

@barca_e No takoví rodiče jsou nejhorší. Tohle už bych ovšem i já řešila konzultací se sociálkou. Co z takového dítěte vyleze? To je totiž jen neskutečně hloupá výmluva rodičů, kteří jsou natolik líní, že jim vyhovuje naprosto liberální "výchova" dítěte. Prostě děcko samorost.

@amabilis I v jesličkách by se mělo vše řešit a konzultovat s rodiči. Není nic důležitějšího jak spolupráce s rodiči. Když jsem tohle řekla, byla jsem nejhorší blbka, co je čerstvě po škole a donesla si ze školy tyhle manýry. No co víc na to říct. To pak člověk chodí do práce vyloženě rád. Já jsem vždycky na první místo řadila to dítě a to, aby se mělo dobře, abych pro něj udělala maximum nejen teď v tomto okamžiku, ale i do budoucna.

@barca_e Souhlasím víceméně s celým tvým komentářem.I já si myslím, že ředitelka měla maminku kontaktovat, říct jí o nastalé situaci a popř. si domluvit schůzku a probrat možná řešení a možnosti společného postupu.Ale nemyslím, že návštěva ped.-psych. poradny je až krajní řešení, konečně se tam může jít poradit i sama maminka.Šrámům na dětské duši je nutné předcházet a pokud chlapec reaguje takto agresivně, snažila bych se najít řešení raději s odborníkem než postupovat cestou pokusů a omylů, protože každé dítě je originál a krizové situace zpracovává po svém.

@uztotakbude Mně právě připadá, že to nebylo dlouho.Rozumná učitelka neatakuje rodiče hned druhý den a snaží se to pořešit v rámci školky, nicméně to ani neodkládá a nenechá problém rozjet.Právě proto mi ta doba přišla celkem adekvátní.

@uztotakbude Jo, já si taky myslím, že je potřeba to s rodiči probírat. S tím souhlasím. Co se zanedbá v začátku táhne se až do dospělosti. kolikrát jde na první pohled o prkotiny. Ale kdo ví, co k tomu vedení vedlo. Ono je to těžké, já to vidím na svých dětech. Do určitého věku se můžeš třeba na hlavu postavit a prostě temperament je temperament. to Dítě ještě nechápe důsledky, žije jen přítomností. Těžko budeš řešit s rodičem, že dítě někoho praštilo, když v tom věku je to vpodstatě normální. Dítěti se něco nelíbí, tak prostě použije způsob, který ho v danou chvíli napadne a když to zafunguje, používá ho dál (takové majznutí lopatkou funguje vždycky 😠 ). Ale to je potřeba řešit hned. Hned říct, že se to nedělá, že to to dítě bolí a že se to dá řešit jinak. Když mu to řekne rodič za několik hodin, tak to dítě už vůbec neví, která bije. Já tohle zažila právě u dcerky. Sice jsem jí vysvětlovala, že není dobré, aby se zasekávala, protože tím vlastně zdržuje ostatní děti a tak, ale ona to prostě ještě nechápe. Je to jak mluviit do zdi 😅 Naštěstí teda ostatní děti nijak nebije, to bych řešila opravdu nerada 😀

@laurital Ano, vždyť říkám to a samé. Já bych to řešila po třech dnech, ale pět dní je podle mne úplně v pohodě.

@laurital Já uznávám, že máš nejspíš pravdu, že to ještě nebylo tak dlouho. Ale zas na druhou stranu způsob řešení mi přijde velmi nešťastný.

@adusmamus Můj první příspěvek byl možná trochu přehnaný.....samozřejmě bych se vše snažila řešit v klidu a jít dítěti příkladem 🙂 Ovšem další info od tebe mě utvrzuje minimálně v tom, že bych si u nás v MŠ nepřála takovou paní učitelku. Ano, je mladá, tak bychom jí to mohli možná prominout, ale myslím si, že cit pro práci s dětmi musí mít člověk tak nějak v sobě a z tvých příspěvků mi přijde, že to ta mladá paní učitelka zrovna nemá. Ovšem to by byla debata do jiné diskuse a člověk dnes nemá moc na výběr, kam dát dítě do MŠ. Souhlasím s tím, že je dobré se staršímu věnovat co nejvíce, udělat si čas jen a jen na něj, ale určitě bych očekávala i nějakou tu součinnost s MŠ, kde bych asi požádala o nějakou společnou konzultaci, které by se účastnila nějaká zkušenější učitelka, která by poradila vám i mladé paní učitelce. Alespoň u nás v MŠ nám na schůzkách zdůrazňují, že je dobrá spolupráce rodičů s MŠ.

@amabilis Já beru jako nešťastné jakým způsobem, tedy přes syna, to rodičům vzkázala.Měla se s nimi zkontaktovat, vysvětlit jim situaci a pozvat je na schůzku.Podobné problémy má řešit rodina ve spolupráci se školkou, ne si dělat z dítěte prostředníka.Stejně tak vyhazov ze školky beru až jako poslední možnost řešení v případě, že rodina odmítá spolupracovat a dítě je nezvladatelné a ubližuje dalším dětem.

@barca_e Děláte si srandu? Selhání učitelky, když je dítě agresivní??? 😀 Sama plně kvalifikovaná uč. v MŠ jsem.... Hledá se příčina problémů, ale rodiče musí spolupracovat a ne soukromničit. Většina dětí je agresivní proto, protože si vyloženě vydupe vždy to, co chce!!! A ví, že to zabere jednou, tak to zabere i podruhé.Nepodceňujte děti, taky umí být vychytralé a někdy dokonce i vyčůrané. Pokud problém v rodině nastane, narozením dítěte, rozvodem je v prvé řadě začít doma, vysvětlovat dítěti co děláte, proč, tak, aby celou situaci pochopilo. Pak by rodiče měli požádat o spolupráci MŠ a rodiče by měli být k dítěti důslední (nevím jak je to v tomto případě). Každopádně dovedete si vůbec představit, že každé dítě okope učitelku? A že to ty děti vidí a odkoukávají od sebe! Doporučuju vám změnit názor, učitelky nejsou hlídačky ani služky a nebo vyhledání předškolního vzdělávání. Teď jste mě zvedla ze židle.

@laurital Souhlasím. Jen jsem si představila, že se jde do té poradny rovnou s dítětem 😉 Určitě je dnes spoustu možností, jak nejprve konzultovat takové věci s odborníky přes net apod. Uf, doufám, že nebudu řešit za pár týdnů to samé 😖

@barca_e Neměj strach, každé dítě je jiné a trocha žárlení, i při největší snaze rozdělit pozornost rovnoměrně mezi děti, občas proběhla u všech.

Souhlasím s názory @uztotakbude .

Na místě zakladatelky bych si dítě stáhla na nějakou dobu domů, aby se mohlo srovnat se sourozencem v domácím prostředí, myslím že dva tři týdny doma by mu neuškodilo 😅 A určitě se mu věnovat o samotě, taky jsem se starší chodila pravidelně na bazén, mladší hlídala babička, teď mě má dvakrát týdně taky sama pro sebe, chodíme za poníkem. U nás ještě pomohlo, že malá "donesla" starší dárek, doteď si pamatuje, že to dostala od Isabelky.

Každopádně držím palce, aby se to srovnalo a nemuselo to být řešeno vyloučením ze školky 😉

@sqita To se omlouvám, že jsem vás tak dopálila. Rozhodně jsem to neměla v plánu 😅 Rozhodně jsem to nemyslela tak, že to, že je dítě agresivní, je selhání učitelky. To rozhodně ne a z mých dalších příspěvků je zřejmé, že také pracuji s malými dětmi, setkala jsem se i s agresivními dětmi a řešit to musí samozřejmě v první řadě rodiče. Ale souhrn faktů, o kterých píše zakladatelka (trvá to cca týden, učitelka vzkazuje po synovi, že by mohl být vyloučen, zakazuje různé aktivity apod.) ...to je podle mě nezvládnutí situace. Jako matka bych se to samozřejmě snažila řešit především doma, ale určitě bych od učitelky MŠ očekávala, že mě osobně bude informovat, jak se syn chová, jak se změnil a jak se s ním snaží pracovat nebo se poradit, co na něj třeba platí doma, zda by byla vhodná nějaká psych.poradna a SPOLEČNĚ se s tím zkusit poprat...a pak třeba někde v závěru upozornit na to, že pokud bude takové chování u syna pokračovat, pak by musel být vyloučen. Ráda si přečtu ale, jak byste postupovala vy jako učitelka nebo zda je nějaký obecně doporučovaný postup.

@adusmamus Zkusila bych se obrátit na dětského psychologa a pak si promluvit s učitelkou. Nebo i předtím, než k němu půjdete, že se budete snažit to vyřešit a že ji jako pedagožku žádáš o pomoc, vstřícnost a spolupráci. Nemyslím, že je vina jen vaše nebo učitelky, jde o komunikaci. Nevíte si s tím rady asi ani jedna strana včeteně malého a to nikam nevede.

Nečetla jsem to tu celé, tak snad nebudu moc mimo 😒 My se na příchod sourozence připravovali u psycholožky předem. Ne že bychom se toho nějak zvlášť báli, ale jedna psycholožka tu pořádá kurzy pro děti a řekli jsme si jí, aby nám maminkám v očekávání udělala přednášku o sourozenecké rivalitě. No a co doporučila? Pozitivní přístup od začátku. Aby jakoby mimčo v porodnici mělo pro svého sourozence dárek. Doma aby se starší zapojil do péče, pokud bude chtít, aby si připadal důležitě. Při kojení mu nabídnout, jestli nechce taky a případně mu nabídnout, že se může přitulit na druhou stranu. Vyhradit si čas, který bude maminka věnovat pouze staršímu dítěti - cca hodinku denně.
Ve školce bych to řešila konzultací s učitelkou případně s ředitelkou, podle mě není důvod vyhodit dítě jen proto, že jednou koplo učitelku a týden se chová agresivněji než dřív. Předškoláka bych ze školky dobrovolně neodhlašovala 😅

@llluckaaa To jako Vám doporučila psycholožka ať nabídnete 5ti letému dítěti prso?

@uztotakbude Neeee 😀 Pro starší je ta varianta pomazlení 😉 Vysvětlovala nám, že pro dítě je důležitá ta možnost, že může být taky takto intimně s maminkou. Že prý to stejně asi nebude využívat, ale bude mít dobrý pocit, že s nimi může být. Víš o někom, kdo zkusil dítěti prso nabídnout a ono si dalo? 😀 Já ne 😉 mám kamarádku, které má 2. a 3. dítě 2 roky po sobě a kojit přestala v těhotenství a ta dítěti tuto možnost nabídne. Dítě k ní přijde přitulí se, předstírá pití a spokojeně odchází 🙂 Nabídla i staršímu dítěti, ale to s díky odmítlo 😀

Jednoznačně doma vysvětlovat a vysvětlovat a chválit, jak velký brácha a šikovný je, prostě pracovat s dítětem.
Na druhou stranu, kdyby jakákoliv agrese ze strany dítěte měla být hned řešena vyhazovem ze školky, tak těch dětí ve školkách moc není 😀 😀 😀 Takže spolupráce školky a rodiny, to ponese ovoce.
Jednání ve stylu "1.vy jste rodina, máte nevychovaného spratka 2. vy se starejte, učitelky, máte na to školy" nikam nevede. Nikdo není lepší nebo horší, musí jít o spolupráci, pak to někam povede. Toť můj skromný názor.

@adusmamus
bylo by neobvkle kdyby na prichod mladsiho sourozence ten starsi nejak nereagoval, zarleni je proste prirozene, ovsem je potreba to dostat pod kontrolu. Neni jeho vina ze se mu narodil mladsi bracha.

Zacnu trosku ze siroka snad vam to pomuze. Kdyz se mi narodil syn byl velice hodne klidne miminko nebyly s nim zadne problemy, ve dvou letech zacal krasne mluvit, bylo to to krasne obdobi kdy dite chodi za rucicku a maminka je pro neho vsechno. Dodrzoval urcita pravidla ktere jsme doma meli a mame. Jak se blizily treti narozeniny (a dva mesice po nich ocekavani narozeni sestricky) se z hodneho kloucka castecne i vlivem trileteho vzdoru, stalo na cas velmi narocne a zlobive dite. Clovek se muze snazit a stejne mu obcas ujedou nervy kdyz uz nevi co si s tim ditetem pocit. Nicmene jsem v te dobe zjistila jednu vec ze kdyz budu "zla" ja, bude o to vic zlobivejsi on. Vzdor s nami zamaval nejak vysumel narodila se sestricka a za 4 mesice mel syn nastoupit do skolky. Bylo mi jasne ze to bude pro nas ale zejmena pro nej narocne obdobi, proto jsem zacala proste casteji premyslet jako bych byla ja to dite kteremu se vsechno toto deje. Mimino doma, nastup do skolky, maji na me mene casu. Hodne jsme o vsem dopredu mluvily cca od poloviny tehotensti. O skolce v prubehu celych prazdnin, myslim ze to pomohlo nicmene nejake problemy tak byly. neposlusnost, vzdorovani, agrese - dupani nozickou do zeme, kdyz to nepomuze zacne me placat rukou, krici.

nejlepe se mi osvedcilo - nekricet na dite kdyz na me dite krici, kdyz zlobi (ano je to tezke), setrit slovy - nesmis, musis, nedelej to .....
mel dana pravidla a meze uz pred prichodem sourozence
vysvetlit mu ze ma pravo se zlobit, zlost maji i dospeli ale mlatit se mezi sebou a kopat do sebe neni normalni.
pozitivne motivovat - kdyz si byl mensi tak jsme delali to a to, byl si sikovny, dokazal bys byt zase tak sikovny? bude takova a takova odmena
prubezne se ptat co by rad delal treba po skolce kam by rad sel, zkouset podle jeho (splnitelnych) prani neco naplanovat
doma jsem ho nezapojovala do prace kolem mimina pokud on sam neprisel ze chce pomahat, popr. jsem mu dala nejaky "specialni" ukol pro velke deti 🙂

urcite bych synovi dnes a denne nevytykala ze nesmi kopat do deti, kdyz to budete do neho vsichni ze vsech stran hucet tak akorat otupi a zakazy potom prestane vnimat uplne. opravdu toho asi na nej bylo moc jestli ma navic i jinou pani ucitelku tak je jeho chovani pomerne pochopitelne. kazdopadne alespon u nas ve skolce se podobne problemy resi ve spolupraci rodice-ucitelka. vyhrozovani "vyhazovem" neni v poradku.

jsou to porad deti, ne mali dospeli.

@adusmamus Přesně z toho jsem měla strach, když jsme vloni v létě čekali mladšího syna a starší mělv září nastoupit do Mš. I tak jsem čekala bouřlivý nástup viz.jeho povaha...
Nakonec jsem byla moc ráda, že to dopadlo tak, že se narodil malý již v polovině prázdnin...takže ten první měsícjsme byli všichni spolu doma...
Náš by ve 3,5letech to slovní domlouvání nebral, ale píšete, že má 5, čili jen o něco víc, než náš starší ted...takže to už určitě domlouvání pochopí...Ale hlavně bych to opravdu postavila na společně tráveném čase....Ano, všude radí, jak zapojovat staršího do péče omimi, ale já bych to v žádném případě nestavělana první místo, aby byl v prvé řadě STARŠÍ BRÁCHA...dítěti, co je rozený pečovatel to řeba dělá dobře, ale na mého to vůbec dojem nedělalo...
Dodnes pečující není...fakt pomohlo hlavně zapojit manžela a v každé volné chvíli se mu věnovat, povídat...apod. Bylo to náročné, ale myslím, že jsme tím prošli max.v pohodě.
Hodně štěstí!

JInak já taky vděčím paní učitelkám za velkou pomoc...adaptace v Mš byla taky náročná, ale myslím, že nesouvisela s mladším sourozencem....prostě jsem do té doby neuměla být pořádně důsledná...akorát dneska vážně nechápu proč!

@adusmamus JInak nebojte, ač nevyhazoval po mimčuplínky, ani nevozil kočárek, mají krásný vztah...prostě si ho sám časem našel...ted jak už si spolu pohrajou, tak se muto konečně líbí-mít bráchu 😅

po zběžném pročtení souhlasím s @j.kriv ... zkuste se vžít do dítěte... když je s vámi doma, ví co se děje, ale když je ve školce.... copak asi maminka s miminkem dělá? Jestlipak nejsou někde na výletě a já musím být tady? Jestlipak si miminko nehraje s mým legem? Atp. Může se cítit odstrčené, kdy nemůže nic změnit... Člověk taky, když tuší, že se něco děje bez jeho vědomí, a nemůže s tím nic udělat, by nejradši do něčeho praštil...

Tak v naší školce by byl první dotaz. Co je u vás doma jinak? Pokud tohle nikdy nedělal, tak k tomu má důvod a žárlení na mladšího sourozence je myslím celkem přirozené a pochopitelné. Zkuste si nechat namixovat na míru Bachovy květové esence, jsou i na žárlivost na sourozence a agresivitu. Nám pomohli, ale na něco jiného.

@tulena tak u nás to tak funguje, tak píšu jen naše zkušenosti, ale je fakt, že se začíná hned od těhu .... a pak se starší moc těší, zvlášť pokud už by jim bylo 5. Nemyslím samozřejmě říkat furt, nebo když zlobí, má tendenci ubližobvat, apod, ale pokud s něčím pomůže sám od sebe, dát najevo, jak je to super brácha, apod. Ale ať si to každej dělá jak chce a vybere si co chce, nikomu nic nenutím 😉 , my jsme na děti hodní, vše vysvětlujeme, rozhodně jsem pro pozitivní přístup, samozřejmě, že dětem říkáme, že je chápeme, jaké mají pocity, ale zároveň ukazujeme jakou jinou cestou se dát, a 5 letému děcku jde leccos vysvětlit 🙂 Ještě teď si pamatuju jak mamka kojila bráchu a u toho mi vyprávěla, jak mě přivezla z porodnice, položili mě na stůl v jídelně a rozbalili si mě s taťkou jako dáreček a od té doby ze mě nespustili oči, a to mi bylo 4,5 a pořád si to pamatuju a samo, že jsem trošku žárlila, i když jsem víc byla s mamkou a bráchou doma než ve školce 🙂 Tak zakladatelce přeju ať si to vše rychle sedne a bude pohoda, je to pro její rodinu opravdu moc čerstvé.