Babička začíná vystrkovat růžky 😀. Jak na to asertivně reagovat?
Ahoj Holky, mám supr tchýni, fakt dobrá ženská, ale v poslední době mě štve s nějakými poznámkami a já nevím jak na to reagovat... kupříkladu, říkám muži, tu studnu (u nich na zahradě) musíme nějak zadelat, ať tam malá nespadne...ona se pousměje a říká, já tady vychovala 4 děti a ani jednomu se nic nestalo (betonová skruž plná vody bez žádného překryvu)...to samé s vroucí polévkou, kterou nám podávají našemu dítěti nad hlavou, případně židle u otevřeného okna v prvním patře... prostě přístup "naším dětem se taky nic nestalo", jak na to asertivně reagovat? Já jsem pro volnost, ale až po té, co zajistím bezpečnost v prostoru kde se pohybují...jo a o tom, že mi říká, že denní spánek svých dětí nikdy neřešila, prostě zaspali když byli unavení ani radši nerozepisuje(naše v noci prostě nespí)
Ja taky nechavam deti navolno. Ale mit nezajistenou studnu, zidli pod oknem a polivku nad hlavou, ty jo, uplne mam osypky.... Babicce bych rekla jednoznacne - podle situace - Babi, ano, nestalo, ale takyk mohlo a chtela byste zit zbytek zivota s pocitem viny, ze kvuli Vasi laxnosti/ristupu se Vam zabilo vnouce? Ja to u sveho ditete riskovat nehodlam, bud to zajistime, nebo sem nebudeme jezdit. Tecka. Tady u mne nejede vlak. Mam take skvelou tchyni, i rodice, pro vnoucata by dychali, ale take jsme si museli par veci vyjasnit. Hranice jsme stabovili my, jako rodice, u tchyne hral dulezitou roli i muj muz, ale je to jednou jasne lozene - a kdyz tam nebude dodrzena bezpecnost, je vymalovano.
Bud ji to rekni ty, nebo se domluv s manzelem, musite byt zajedno. Ale riskovat bezpecnost/zivot decka, to by zkusila jednou, vazne.
Podle mnohých jsem matka salámistka, ale dokolečka opakuju: děti a voda (buď horká nebo plošná) je prostě velký špatný a nebezpečný, nenechala bych svoje dítě tam, kde to není zabezpečeno a ohledně podobně debilní studně jsem rodičům taky řekla, že tohle je buď nezajištěná díra v zemi neznámé hloubky nebo vnučka na zahradě. Stejně židle u okna a za mě ještě rozsypané tablety (otrávit dítě je vzhledem k jejich malé váze dost jednoduché)
Tchýně na téma bezpečnosti našeho dítěte poznamenala něco jako "Abyste se z něj nepos...i" 🤷♀️ Neřekla to přede mnou, je jaká je, takže si myslím svoje a neřeším. Návštěvy se snažíme plánovat radši u nás než u nich, když už jsme náhodou u nich, tak je to nonstop dozor, aby se malému nic nestalo. Prostě má jednoho z nás nalepeného za zády. Pokud jde o denní spánek, jídlo, apod., k tomu má potřebu se vyjadřovat moje máma. Ale já jsem vůči ní obecně asertivní, takže průběžně vymezuju hranice, stojím si za svým. Beru to tak, že to zkrátka k mezigeneračním vztahům patří. Důležité je, že je to vaše dítě, vy zodpovídáte za jeho bezpečnost. A prarodiče budou buď spolupracovat a respektovat to, nebo se budete setkávat jinde.
Jak bych reagovala? "To teda máte víc štěstí než rozumu. "A bylo by mi šumák, že jsem ji urazila. Proč pokoušet štěstí, když můžu případné nehodě zabránit. Co by řekla, kdyby dítěti opařila polévkou obličej nebo vypadlo z okna? Předpokládám, že ona by v tom byla nevinně, když žádnému z jejích 4 dětí se nic nestalo. Spaní bych neřešila, to je neškodný názor. 😀
Já mám problém opačný, tchýni mám ráda ale od té doby co je malý mě hrozně rozčiluje. Ta je zase furt...není mu zima,otoč kočárek at mu tam nefouká......chudáček má červená kolínka ( učí se lozit)....brečela když byl malej poprvé na plavání a plakal....prostě furt něco, malej je z cukru a hrozny chudáček...
Skoro tchýni mám taky ráda. Ale co jsme před rokem přišli o prvního syna v 9.měsíci, změnila přístup k nám - nechtěla se o něm bavit (mně to však pomáhalo mluvit o tom a se s tím vyrovnat), pak chtěla oslavu narozenin ve víkendu, kde věděla už měsíc dopředu, že mi nemůžeme. Přes rok se moc nestavovala - do té doby jezdila jednou týdně zamnou na kafe - odstěhovala jsem se 60km od mých rodičů a nikoho jsem neznala. V únoru se nám narodil druhý syn a opět otočka - chtěla by tu být pořád - to jsme zatrhli, že zavolá dostatečně dopředu, že chce na návštěvu. Nastavili jsme návštěvy, že bude doma i muž - zezačátku to bylo kvůli kojení (aby se druhý věnoval návštěvě). Teď už sice bohužel nekojím, ale malý potřebuje klid na jídlo, takže ani já u toho nesmím telefonovat, jinak se vzteká. Takže jsme nuceni zalézt. Když volala posledně, tak si usmyslela, že přijede, ikdyž muž nebude doma, protože přeci nekojím. Jenže malý potřebuje klid na jídlo. Nezeptá se, zda může kouknout na malého v ložnici - prostě si tam vleze. Posledně ho chtěla vzít z hrací deky na zemi a neudržela rovnováhu a spadla na kolena - malého měla v náručí. Zatím jsem nikomu nedala kočárek a nevím, kdy se k tomu odhodlám - tím, co se nám stalo, tak syna nechci nechat s nikým o samotě, kromě muže. A to jsem po rodině řekla.. Představa okna a židle, horké vody nad hlavou (to je třeba i kafe na stolku u kraje), atd... to bych řekla i za cenu, že se naštve. Já třeba budu trvat natom, že až.malý bude ťapat, budou zavírat bránu. Tchán nám zase řekl na Silvestra po telefonu, že letos budem slavit a nimi (ani jeden nejsme moc na slavení Silvestra a určo budem doma v klidu) a že malý bude o patro výš v baráku - určitě bychom nenechali 10měsíční dítě samotné někde v horním patře . Jsou věci, co někteří nechápou. Moji rodiče jsou naopak zcela jiní a jsem za to ráda.
Každé dítě je jiné, jedno bych klidně nechala lítat kolem studny (po vysvětlení, že je to nebezpečné, že by se mohl utopit), dcerku ani náhodou, tam kolikrát nepomůže ani zámek na 10 západů. Takže dobrý argument, že každé dítě je jiné a že se jinak necítíš dobře a bezpečně. Asi to bere jako kritiku na svou osobu (může si i v duchu vyčítat, že si nevšimla sama) a reaguje bagatelizací nebezpečí. Já mám přesně opačný problém, prarodiče jsou přehnaně úzkostliví, naši dokonce zrušili jezírko, kde bylo tak 10 cm vody a bylo pro děti nepřístupné (velké kameny). Já taky denní spánek svých dětí od narození neřeším, prostě každý to má jinak, nic není dobře nebo špatně. Jestli je to jinak fajn ženská, tak bych to nebrala jako snahu u vás něco měnit, třeba jen chce pomoci radou, i když chápu, že je to dost nepříjemné (taky to nemám ráda a stojí mě to velké duševní úsilí nereagovat podrážděně na nevyžádané rady 🙂 )
@lenerka1 to je hodně odvážné tvrzení. Nejstarší dvojice našich dětí je přesně taková, jedno zodpovědné, opatrné. Druhé opak. Když jsme jeli na kole na výlet, pořád jsem to druhé napomínala, ať kouká na cestu, drží řídítka, nejezdí tak u kraje.... A na jip skončilo to první. Nehody se dějí všem bez rozdílu.
To celkem koukám, u nás je to přesně naopak. Tchýně by dceru nejradši zavřela do klece a obalila molitanem aby se jí nic nestalo. Bojujeme s tím od malá. Třeba kdyz si začala stoupat tak za ní běhala a chytala ji aby nespadla atd.. včera měla dcera oslavu šestých narozenin, dostala kolečkový brusle a dozvěděli jsme se že jsme blbý když jsme ji je koupili, že se jí něco stane 🤦🏼♀️ nejlepší ze dcera se s ní už taky nepare. Když se houpe a tchyne po ní řve ať se nehoupe tolik, že se jí stane to a to. Tak ji řekne: "babi, bez radši dom" 🤣
Okomentovala bych to stylem- no jo, ale kdyz se neco stane budu s ni litat po doktorech, pohotovosti ja. Zodpovednost pujde na me a proto chci studnu zadelat.
U nas to takto funguje 🙂
Normálně bych slušně řekla "ale já si stejně / i přes to přeju to a ono"... plus že mám obavy. Dá se to říct i x krát za sebou slušně, zopakovat. Až kdyby to nezabralo, tak bych přitvrdila. Do té doby to zatím jeste na děsnou tchýni nevypadá😊😉
Moje mantra je "Ale já to dělám takhle". Klidně opakovat pořád dokola. Je to moje dítě, ona už svoje vychovala.
Tipuji, že tchýně takto reaguje, protože cítí, že na ni útočíte, tedy honem rychle vymyslí nějakou (i blbou obhajobu). Lidé neumí přijímat kritiku i když velmi konstruktivní.. Z jejího pohledu jí totiž lezete do písečku vy. Viděla bych to tak, že se na navrhované změny připravte a běžte na ni jako na dítě. Tedy .. potrebuji se s tebou na něčem dohodnout, mám to takto/potrebuji to a to .. jak bychom to mohli společně u vás vyřešit? Řešení bude její v její vlastní domácnosti, bude spokojená a vy taky. Opravdu bych viděla zakopaného psa v tom, že je to její domacnost a chce si tam rozhodovat sama a né, aby jí někdo "poučoval jak to má blbě". To vede z její strany k nekooperativnimu chování.
@kajka321 to mě vůbec nenapadlo, že to opravdu může brát jako kritiku na sebe, děkuji za postřeh
Já bych řekla u těch situací asi toto: "já vím, ale já jsem pak hrozně nervózní a nedokážu se uvolnit. Já tu židli s dovolením dám pryč a tu studnu zakryju, jo? Díky." a dopředu bych už doma avizovala muži, ať mě v tom podpoří a požaduje to taky.
Žádný asertivně. Moje dítě, moje pravidla, nebo prostě budou návštěvy pouze u nás. Jak vychovala ona své děti by mě nezajímalo. Hotovo, vymalováno. Ještě že mám zlatou mamku i tchánovce. 🙏🙏
Mám hrůzu z vody a vařícího čaje či polívky, to je fuk čím by se mohlo dítě opatřit, ještě volné léky...
A asertivne? Já bych to řešila velmi důrazně 🤔 Stačí vteřina a vše může být jinak, pád z okna? Noční můra předpokládám nás všech...
@marimanta Možná odvážné nicméně pravdivé. Nehody se dějí i dospělým, ale u některých jsou prostě pravděpodobnější. Vím, že starší by tu studnu bral obloukem a ještě ostatní upozorňoval, že jsou moc blízko, je prostě takový. Neříkám, že ho záměrně vystavuju nebezpečí, okna otvíráme jen ty, co nejsou v jeho dosahu, jedovaté rostliny jsme odstranili, atd. Na schodišti máme branku, ale i když nebyla připevněná, tak se k němu po vysvětlení a názorné ukázce, co hrozí, nepřibližoval už jako batole. Proto by bylo fajn, kdyby zmíněná tchýně toto uznala a respektovala strach a zkušenosti snachy s vlastním dítětem, protože její 4 prostě mohly být jiné (ale jaká je pravděpodobnost, že se sejdou 4 takto opatrné děti? ). Více se proto přikláním k myšlence, že je to jen tchýnina obrana, takže asi by spíš pomohla změna komunikace, aby se necítila tímto "kritizována".
@janedv posílám babičce právě naopak s tímto článkem, snad už pochopí vážnosť toho co se snažím neustále vysvětlovat
Děti a voda ☹️
Každý rok řeší záchranáři během léta několik podobných neštěstí. Společným jmenovatelem bývají dětská zvědavost a nezkušenost, chvilková ztráta pozornosti dospělého a nedostatečně zabezpečená vodní plocha či přístup k bazénu. Stačí vteřina… Je to přesně ten případ, kdy si říkáte, že vám se to nestane. Je to ale skutečně tak, že se vám to stát nemůže?
Výchova dítěte a pozornost dospělého - Tohle je základ. Děti musí mít z vody respekt a chápat, že pro ně může představovat nebezpečí. Dospělí by nikdy neměli ztrácet pozornost! Nejmenší děti navíc nenechávejte nikdy v blízkosti vody samotné.
Záchranáři se shodují na tom, že nejvíc neštěstí se stane v případech, kdy je na dítě víc lidí. Pozornost se tak rozmělní, dochází k tomu, že si každý myslí, že hlídá ten druhý. Proto se vždy dohodněte, kdo malé dítě hlídá. Pro jistotu.
Tohle znám moc dobře 🙂 , manželova maminka , mi taky tvrdí . Ze děti přežili bez nějaké bezpečnosti 😄. Ale co to byli její děti a já to beru a vidím jinak . Takže jsem si to vyslechla ,ale domluvili jsme se. Zkus se sní o tom pobavit . Já ji to třeba řekla , že mi to je nepříjemný . Ona to už chápe a respektuje. Takže když jsme u ni snaží se aby bylo všechno v pořádku a naše chvíle byli příjemné strávené . Říkat něco manželovi , nemá cenu . Chlapi podle mě tyhle situace neumí řešit .
Hele tvé smýšlení mám stejně a říkám to napřímo at se klidně nasere, kdo chce.. jinak co se týče spani přes den, ja si to hlídám, včera sme to měli kupříkladu rozlitany a neusnula venku, takže včera pospavala od 16.30 až do 20.00 a o pul 12 ještě nespala, takže no comment , ale furt se budou objevovat tyhle řeči, ony s tím dítětem nefungují 24h jako my.