Bydlení s rodiči pod jednou střechou, jak vám to klape?

pepena27
19. dub 2013

Ahoj holky, bydlíte tak? Jak Vám to klape? S manželem a dcerkou bydlíme nad mojema rodičama. Máme spoustu místa, svůj vlastní vchod. Krásný bydlení ale.... já celej život snila o vlastním domečku a někdy jsu fakt nešťastná, sem tam se naskytnou problémi, někdy i hádky... No prostě někdy si říkám že to byl fakt hodně bbej nápad 😢 .Teď už není úniku, splácíme úvěr a naši by tak ,,zvěčenej barák stejně neutáhli"...Má někdo podobné žití 🙂 ?

blahova_andrea
11. kvě 2013

@stopobezite no ono je snadný říct raději hypotéku než bydlet s rodiči. ale spousta lidí na tu hypotéku nedosáhne, i kdyby se křižovali sebe víc a nic jiného jim nezbývá. jen ty problém a hádky a pocuchané nervy ☹

kamino
11. kvě 2013

My take bydlime s pritele rodici,pristaveli jsme patro a mohu rict,ze nam to klape bezvadne. Je to i dano tim,ze jsem jak se rika splachovaci,tak spoustu veci neresim. Kazdopadne bydlet s moji matkou,tak jsem bud v Bohnicich,nebo va Svetle nad Sazavou ☹ Pritel ma nastesti pohodove rodice,prekonali jsme i mrtvici skorotchynky,vim,ze treba hlidani maleho nepripada v uvahu,nezvladnou ho,ale napriklad na nakupy jezdime spolecne,seberou mi pradlo,ja zas v tydnu varim..zkratka kdo muze,pomuze 😉 skoro 2 roky trvalo,nez jsme se naladili,ale ted to uz dalsi dva roku slape skvele. Ale podminkou je obrovska tolerance z obou stran a chut veci resit a ne si stavet hlavu. To zde nastesti je a jsem za to rada 😉

kamino
11. kvě 2013

@stopobezite my jsme pristavovali,viz muj predchozi prispevek a hypo mame na 30 let po 10 tis...ale jak jsem psala,je to o toleranci a chuti se domluvit. Mam stesti,ze tady ta vule je na obou stranach.

key25
12. kvě 2013

Ahoj holky , bydlíme taky s manželovo mamkou ona je v pohodě neleze knám a je moc hodná ale její přítel je K...t nic mu nepatří a chová se jako by mu patřilo dům je manželovo ale vyhodit ho nemůžeme kvůli tchýni hrůza a děs prostě to nefunguje

jancovka86
26. kvě 2013

Závidím všem, co žijí alespoň zvlášť v domku. Já žiju s přítelem u svojí maminy v bytě. Na jednu stranu mě to drtí, protože jsme se z finančních důvodů museli takhle připravit o soukromí, ale na druhou stranu jsem za to ráda už jen proto, že mi mamina s mrňousem maximálně pomáhá. Hrozně chtěla vnoučátko, tak ho dostala i s postýlkou vedle v pokoji 😀 Mám tak čas i sama na sebe a nemusím stále chodit ven s kočárem sama, když nejsou kamarádky k mání. I přes generační rozdíl to klape, ale taky to občas zaskřípe. Každopádně se těším na vlastní domácnost. Přeci jen, mýt vlastní talíře mě tak nějak baví víc 🙂)

pavlinka21
27. kvě 2013

Tak my máme rod.domeček kde pod námi bydlí tchýně s tchánem a nad námi švagrová s přítelem....No a bych řekla pravdu je to HRŮZA .ze švagrovou máme společný vchod a chodbu,v noci dělají bordel,dupají po schodech kde hned vedle spinká dcera,pouští hudbu nahlas,hulí trávu nahoře,takže to k nám je cítit....I když jim to pořád říkáme je to zbytečné...☹ Tchýně s tím nic nedělá jelikož švagrová je její miláček...☹ Kdybychom věděli co nás čeká nikdy by jsme s tímhle soužitím nesouhlasili,ale jelikož jsme ted vázaný hypotékou(museli jsme odkoupit dům od tchána,po jejich rozvodu )tchýně milion a mi 300 tisíc na zateplení a opravu (švagrová nedala ještě ani korunu!!!),tak když už sem vrážíme peníze nechceme to tu jen tak nechat švagrové No jo hold je to bud a nebo....☹ Ale už se s manželem moooc těšíme až švagrová bude mít dítě,všechno jí to vrátíme 😀

pavca87
18. čer 2013

No jsem rada,ze v tom nejsem sama 🙂 My bydlime s moji mamou v byte 3+1.Kazdy mame svuj pokoj a spolecny obyvak,kuchyn,koupelna.Mama pritele nesnasi,ale me s malou by si nejradsi nechala.Kdyz jsme ji rekli,ze bude babicka,tak nam rekla,ze to je blba sranda.Malou by si nejradsi nechala pro sebe,ale postarat by se nedokazala...Treba kdyz jsem sla vecer na hodinku si sednout s holkama,tak malou drzela vzhuru nez prijdu a porad mi volala misto toho aby ji dala lehnout.Tatinka ted mame na 2mesice pracovne v Anglii,takze ted je relativne doma klid.No a kdyz jsem naznacila,ze by jsme se chteli odstehovat,tak mi mamka rekla,ze to tady uz nemusi ani byt,ze radsi umre...Takovy reci ma docela casto kdyz je pritel doma.Zijeme tak 3roky,ale citim ze takovy psychicky vydirani neni vuuubec dobry a uz se tesim az se odstehujeme...

lula2
1. zář 2014

Tohleto téma taky zrovna řešíme jak jsem se poznala s přítelem tak po pár měsících jsem se přestěhovala k němu na barák má dvougenerační a dole bydli jeho mamka s babcou ze začátku se to dalo ale po pár měsících jsme se začali hádat jeho mamka byla taková ze nám lezla nahoru porad něco chtěla zvlášť jak u nás byli známí nebo přijela mi rodina a ona se zacla pod oknem přehrávaná v popelnici po roce jsem to nevydržela a dala chlapovi ultimátum bud já nebo jeho mamka tak jsme se přestěhovali do bytu pod moji mamku tam to bylo super vše v pohodě pak se nám narodila malá a jak nápotvoru se všechno začalo kazit museli jsme se přestěhovat do jiného bytu samozdrejme s šíleným nájmem měla bych začít hledat práci ale jelikož chlap dělá sofera takže není skoro vůbec doma nemam ani hlídání. Mamka od přítele neustále navrhuje abychom se vrátili má to i svá pro jelikož bychom nemuseli platit nájem navíc je v důchodu takže bych měla zajištěné hlídání hned vedle baráku je školka a navíc už by chlap nemusel jezdit ale bojím se ze by se to dostalo do tech starých kolejí a celá rodina by řídila co se tam smí dělat a co ne.

kajalka
2. zář 2014

Včera jsem se pobavila, četla jsem tu na 1. straně svůj příspěvek starší než rok. Mezi tím jsme se přestěhovali s mou matkou do našeho nového domu a začlo nám peklo. Neplatí dohodnutou částku ani v dohodnutý termín, dle ní jí dřeme z kůže, abysme si mohli žít na vysoký noze, chtěla na nás volat policajty a sociálku, že mlátím dítěti hlavou o beton (párkrát spadl, když se učil lézt a stát), obviňuje mě, že ho chci zabít, že mu nedám najíst, jsme hajzlové, zmetci a parchanti. Jakkoliv jsem doufala, že bude fajn babička, tak náš syn jí krom konfliktů absolutně nezajímá, ona je babičkou pouze první vnučky. Jsme tedy ve svízelný situaci, kvůli ní je barák mnohem větší, než kdybychom ho stavěli jen pro sebe, obří hypotéka...budem to muset ale nějak rozseknout.
Takže bydlení pod jednou střechou vřele nedoporučuji 😀

elvira
2. zář 2014

Všechno má svá pro i proti - bydlení s rodiči bývá za hubičku /ano, kamarádka se mi na toto téma rozčilovala, že však ona doma platí - dává domů 2000,- měsíčně za dva dospělé a dvě děti..../, případně hlídání dětí...
na druhou stranu - žádné soukromí, pořád všechno řešit - aby to nevadilo těm druhým...
Za mě - lepší bydlet sami - splácíme hypo a máme svatý klid - jak si udělám, tak mám... Nemusím nikomu poklízet zvířata, která nechci, nemusím se ptát, jestli si můžu pořídit psa, jestli malý může kreslit na chodník, jestli můžu ten strom zasadit tam, jestli můžu vyprat /švagrová se ptá i na toto, protože mají společnou pračku a voda je drahá/, když se chci pohádat, tak bez obecenstva atd.... 🙂

pavlinar
4. zář 2014

Ano, všechno má pro a proti.. já jsem taky radši pro hypo, než bydlení pod jednou střechou. U mě by to ani nepřicházelo v úvahu, když jsem u rodičů na návštěvě, jsem na prášky do 2 dnů.. v jiné diskusi zde jsem četla něco jako že rodiče by měli přijmout to, že jsou jejich děti dospělé, a nemontovat se jim do života. Já přidávám, že i děti by měly přijmout svoji dospělost a neviset rodičům na krku do 30 a více, natož ještě s vlastní rodinou.
Ale ráda tady čtu, že to někde funguje, to je super 🙂 a určitě i hezké dětsví pro děti, že jsou si blízcí s prarodiči a celkově dobré vztahy, kde si vzájemně všichni pomáhají jak jen můžou

lenkaef
4. zář 2014

Moje zkušenost: s manželem jsme bydleli v paneláku,pak koupili starý domeček.Vzali hypotéku a panelák pronajali,aby jsme nemuseli platit 2x.Bylo näm nabídnuto bydlet u rodičů(manželovo) téměř zadarmo.
No byli by jsme blbý,kdyby jsme to nevzali!🙂
Ale po čase....děs...oni jsou hodní,pomůžou,pohlídají,ale soukromí jsme neměli žádné.Jako rodina s dvěma dětma jsme prostě nefungovali.☹
Tři roky trvalo,než jsme barák zrekonstruovali k bydlení a odtshli do svého.Během těch tří let jsme se neudtále hádali,rozváděli a vraceli zpět do paneláku....byla jsem ochotna platit hypošku i näjem za cenu,že bude klid a pohoda.

Po třech letech jsme se přestěhovali...bydlíme sami už čtyři roky bez hádek a v klidu.Ke dvoum cácorám jsme sipak pořídili ještě jednu!🙂 🙂

Ten klid a soukromí je k nezaplacení!!🙂

Takže bydlení s rodiči?!? Nikdy!??🙂

paulia
4. zář 2014

Bydlíme s rodiči,každý svoji bytovou jednotku,svůj vchod ,dvůr a zahrada společné.Samozřejmě generační názorové rozdíly tu jsou,ale neměnila bych,je to o toleranci a přizpůsobení se,což prostě spousta lidí není ochotná,jednodušší je šup pryč,pokud tedy mají možnost.Samozřejmě chápu,že někdo na to opravdu nemá,je to jen můj názor.Naši mi neskutečně pomáhají s hlídáním,neboť chodím od mimin do práce a naopak to odplácíme pomocí s domem,zahradou.Prcci si jich užívají,budou mít krásné vzpomínky na babi a dědu,což já neměla,při narození už nikdo z nich nežil a do dneška mě to hrozně mrzí.A pokud třeba časem přijdou zdravotní problémy,mám je u sebe a nemusím nikam jezdit.Soukromí je soukromí,záleží,zda to obě strany respektují 🙂

ayenkas
4. zář 2014

Přidám se s pozitivní zkušeností🙂 Když manželovy rodiče vykoupila šachta (dům už je zbořený - důlní vlivy), tak jsme se rozhodovali co dál a rozhodli se koupit dvougenerační dům. Ten jsme během dvou let ještě rekonstruovali, postavili jsme extra vchod, tzn., že jsme úplně odděleni. Vždy je vše o lidech, já mám tchánovce perfektní, vůbec se o ničem nehádáme, kdykoliv mi pohlídají malou, ve všem mě respektují a do ničeho se nám nemontují. Vůbec nám tu nahoru nechodí, kolikrát je tu musím vyloženě tahat třeba když uvařím i pro ně...🙂 O víkendu se s tchýní ve vaření střídáme, když se dělalo např. zateplení a nová fasáda, tak se vše platí napůl. Barvu baráku nechali vybrat mě... Všimla jsem si, že často je mezi lidmi napětí kvůli financí. My díky společnému bydlení jsem byli schopni rekonstrukce postupně platit z výplat (tchán už je v důchodu, ale donedávna pracoval - je inženýr, a tchýně je doktorka, takže peněz mají dost), nemáme žádné dluhy a nadprůměrné příjmy (u nás teda spíš manžel, já mám teď jen kapesné=rodičák😀). Takže já vidím ve společném bydlení jen výhody. Teď jedem s tchánovcema a mojí máti i k moři a už se těším, jak se tam budou prarodiče starat o malou a já si oddechnu🙂 Ale bohužel co vím z okolí, tak jsme spíše výjimka, většinou spolu mladí a staří vyjít nedokáží. Měla jsem na manželovu rodinu opravdu velké štěstí...

marcinek
4. zář 2014

spolecne bydleni nikdy vice a vsechny od toho varuji!!!. Kdyz jsem poprve otehotnela, tak jsme chteli koupit byt, ale tchanovci nam nabidli odkoupit pristavbu u nich na zahrade. Nejvetsi chyba v mem zivote a dodnes lituji!!! Narvali jsme sem penez neskutecne na rekonstrukci a tchan na pidi zahrade 600 holubu. V planu bylo, ze je casem omezi nebo presune z dosahu deti. Po narozeni druheho ditete to tak vygradovalo, ze jsme se dohadali, s tchanem se ani nezdravime, tudiz deti prisly o dedecka, s manzelem jsme se malem kvuli tomu rozvedli a holubi maji zahradu pro sebe. Kdyz jsme meli 2 slusne prijmy, tak jsme se nechteli zadluzovat a brat hypo, no tak ted tu hypo mame s horsim prijmem+rodicakem a stavime vse sami s 2 detma za zadkem. Pocitam kazdy den co jsme zde. A to se tchanovci jeste rozvedli a tchan vystrnadil tchyni (ta celkem v pohode), takze jsme prisli o jedine prilezitosne hlidani. Super pro muj nastup do prace na smeny+co uz pracuji na vedlejsak. A moji rodice daleko.Pak se nedivim, ze mam podrazdeny zaludek z nervu

ann_87
4. zář 2014

U nás už měl partner rozestavěno (patro nad rodiči), takže nešlo jít bydlet jinam, když sem nacpal už spoustu peněz. Mně osobně to nevyhovuje. Sice tchýně nám do bytu nechodí, to je v pohodě, ale přes naši chodbu dole (je společný vchod a z něj dvoje dveře do bytů) se chodí do sklepa topit. Takže přes léto máme doma pohodu a když je topná sezóna, je to na hov**! Nechápu, jak tohle mohli dopustit a neudělat jim samostatný vchod do sklepa! ☹ Prostě sice to je otázka chvilky, roztopit, přiložit, ale celej den (třeba v zimě) tu pořád někdo courá. Prostě mi to narušuje moje soukromí, a partner jaksi nahoře nechci přestavět stěnu, která by oddělila schodiště a tu prokletou chodbu ke kotli.
Necítím se tu dobře prostě ☹

magdava
5. zář 2014

My jsme si před měsícem přestěhovali k sobě manželovy rodiče. Manžel tam stejně jezdil minimálně dvakrát týdně, protože rodiče mají kolem 70 let, tak aby je zkontroloval jestli něco nepotřebují a je vše v pořádku. Takto aspoň odpadlo ježdění na kontroly a aspoň když potřebujeme tak vyzvednou malou ze školky. A soukromí máme dost, oni k nám nahorů nechodí a zahradu a dvůr nechávají na nás, jak to chceme my.

editah222
5. zář 2014

My bydlíme v baráku s našima (jedná se o dům se 3 byty a navíc hospodou takže žádný klasický dvougenerační) a vyhovuje mi to moc. Manžel teda sem tam radostí do stropu neskáče, ale musí uznat, že vše má své výhody a nevýhody.
Naše výhody: moji rodiče k nám vůbec nechodí, platíme relativně směšný nájem, máme velkou zahradu o kterou se starají jen naši (děti tam mají průlezky, trampolínu, písek..) a přitom ji můžeme kdykoliv využívat, hlídání mám neustále k ruce a veškeré opravy na domě platí (zatím) jen oni.
Nevýhody: nemůžeme nějak extra rozhodovat třeba o barvě fasády nebo výmalbě chodby (já s tím nemám problém, beru to, že je to jako v podnájmu) no a pak, že se můj manžel pořád tak nějak nemůže realizovat, což mu vadí. Prostě v baráku je šéf můj taťka a to ho žere.
Ale to se ted částečně vyřešilo chalupou (manželova maminka nám ji darovala) na které ted trávíme veškeré volno a makáme a makáme až se z nás kouří. Takže je muž skoro i rád, že nemusí doma nic zařizovat. 😉

Takže já jsem pro společné bydlení s rodiči, ale záleží jaké máte vztahy a musí se jednat o samostatné bydlení pod jednou střechou. Neumím si představit, že máme s našima společnou kuchyn, koupelnu nebo obyvák, to by asi skončilo něčí vraždou.

teenyel
11. zář 2014

@pepena27 ahoj, my takový dům právě doděláváme 🙂 Na začátku vztahu jsme bydleli u nás v baráku. Samostatný jen pokoj. Po dobu stavby u manželových rodičů ve 3+1 v paneláku.....a teď v říjnu konečně bude 3-generační barák hotov a budeme mít sice společný vchod, ale vlastní byt. A nehledám na tom žádná negativa ani já, ani manžel. Jsme naopak rádi, že aspoň jednu babičku a prababičku budeme mít velice blízko 🙂

kackaaaa
1. říj 2014

My jsme taky šli do dvougeneračního bydlení. Velký dům, který bylo třeba zrekonstruovat, takže nalít do něj peníze. Ne tolik, jako koupě bytu či domu, ale něco na to padlo. Dva byty, společný vchod, takže jsme se chlácholila, že to bude jako v paneláku - no, ale úplně není. Ignorovala jsem signály, které mě měly varovat, že to není dobrý nápad - intuice mi říkala, že ne, ale rozumem jsem si omluvila, že to bude ok. Jenže na domě je stále třeba dost práce - i peněz. Manžel je pracant, baví ho to, ale s tátou se nedohodne. Táta jednou za čas nabídne pomoc, aby mu hodinku pomohl. Všechny opravy co proběhly jsme se snažili, že se domluvíme na společném řešení - a nedohodnem. Vždy to skončí tak, že se otec naštve "ať si to tedy udělám jak chcem - on nám pomáhat nebude".. Ale pak třeba týden nezdraví, hází na nás nenávistné pohledy... Mě to moc nedělá dobře. Mám tátu ráda, ale v tomto jsem se v něm hluboce zklamala. Navíc si naši koupili psa, který je vůbec neposlouchá. Pes už 3x napadl manžela a naši s tím nic moc nedělají, protože "pejsek je ještě štěnátko" - štěnátko, které umí pokousat... Doma se cítím jen za zavřenými dvřemi, když mám přejít přes chodbu, tak rychle pryč. Ani zahradu moc nevyužíváme - radši jdu s dětma do parku, do města. Takže doufám, že vyhrajeme sportku, abysme si mohli postavit domeček 🙂))

agne
1. říj 2014

@klaravera hele, ale není tvoje starost, že si na tobě potažmo tvé rodině vylévá svoje neduhy, trápení, bolesti.... Být tebou nemá cenu se takhle obětovat, ono se třeba taky nemusíš zavděčit nikdy... Tvoje rodina je tvoje priorita. Rodič je rodič, úcta, pochopení, láska... ale ohled je potřeba brát z obou stran. Napadá mě snad jedině kompromis. Bohužel na argument "to je moje" není protiargument... Asi bych se zařídila po svém, napadá mě jestli by jste třeba nemohli koupit od mamky to 3+1, vyplatit ji, tak aby si pořídila garsonku nebo třeba 1+1, pokud je to její... Jinak bych být tebou šla já, byť do menšího. Jsme taky v malým, ale našem a není nad klid, i když jsme jak sardinky... 😀

texetka
1. říj 2014

Mám skvělou tchýni - bydleli jsme u ní rok ( od 17 do 18 let ) . No, nikdy víc . Potom pár let v podnájmech a pak jsme bydleli rok u mé mámy ( než se postaví ) a taky už nikdy , nikdy víc. Mámu mám skvělou, ale prostě ona byla zvyklá na svůj klid, my na svou domácnost ...
Máme byt se zahradou, hypotéku na 30 let a jsme spokojení. Kdybychom nedosáhnuli na hypo, jdeme do podnájmu než bydlet s někým z rodiny . Hypotéku máme takovou abychom ji zvládnuli v pohodě i s jedním příjmem ( jen pak budeme muset přestat platit investice a šetření na těch pár let co bude mimčo ) . S maminkami se setkáváme často, slavíme společně narozeniny, Vánoce, svátky . V létě u nás občas přespí , když se protáhne grilování nebo výlet. Ale bydlet už spolu - to ne.

kamino
1. říj 2014

@kajalka tak to je hodne slozita situace... Predpokladam,ze vam na stavbu financne neprispela,nebo se prodala ta garsonka s tim,ze penize pujdou do domu a ona bude mit svuj byt u vas v dome? V tom pripade to bude asi hodne slozite...

marcinek
1. říj 2014

tak po mem prispevku, ze bydleni spolecne nikdy vice dneska dalsi pecka. Tchan si tu daval merak na vodu, protoze se mnou nemluvi, tak ho ani neobtezovalo mi oznamit, ze vypina vodu, abych si napustila do zasoby. Cely den jsem byla s nemocnym ditetem doma bez vody, malej prujem a k tomu kasel, takze ani caj jsme si neuvarili a ja neumyla ruce, proste nic. Diky bohu aspon za vynalez jmenem vlhcene ubrousky.V pul pate jsem to uz nevydrzela, volam manzelovi co to ma jako znamenat, at mu zavola. No a tchan zaskocenej, ze co by bylo, ze to prece vypnul jen na hodinu.Ale ze nechal zavrenej dalsi kohout, tak to uz neresil 😝 😝

majdalajda
2. říj 2014

Vzdy jsem si myslela,ze takove ziti je hlavne o toleranci. Respektovat ty, s kteryma bydlim, ale zaroven nutnost, aby respektovali oni me. Bydlim s manzelem a dvema detmi v dvougeneracnim dome. My nahore, moji rodice dole. Funguje to naprosto v pohode,ale zezacatku se ale musely stanovit pravidla, jinak by toneslo. Ano,mame diky tomu zivot o hodne jednodussi, napriklad hlidani deti. Ne,nemame bydleni zadarmo. Rodice mi do niceho nekecaji, ja do niceho nekecam rodicum. Takhle nam tofungovalo asi 8 let do doby,nez jsme zacali s rekonstrukci naseho bytu a museli se prestehovat na cca pul roku k nasim dolu...a tehdy zacal teror. Vsechno jsme delali spatne, spatne varim,spatne peru, atd atd....no proste za chvili jsme si lezli na nervy vsichni a bydlet tamjeste par tydnu tak to bylo na psychiatra. Takze oddelene byty ano, ale zit v jedne domacnosti nikdy!

iris
5. říj 2014

tak trošku přispěju, i když nebydlíme s mými, ani manželovými rodiči - a díky za to! tchýně je nejhloupější osoba na světě, která do všeho krafe...nicméně máme pozemek, na kterém bychom chtěli stavět - ještě na něm není nic, ani projekt a už mi tam tchýně virtuálně sází rajčata, papriky, plánuje skleník, stěhuje slepice, králíky apod 😠 a kam si myslíte , že budou jezdit na dovolenou? no přece k nám na baráček, upřímně, už ani stavět nechci, s ní to nejde ani vykomunikovat, zkoušela jsem několikrát, vždy se mnou přede mnou souhlasila - a za mými zády šla za manželem a jemu řekla, že to, co jsem já navrhla, nikdy dělat nebude... 🤐

evaamy
5. říj 2014

Osobní zkušenost nemám, ale podle toho co tady už několik let čtu, bych do toho nesla!

maxinkaa
30. bře 2015

Ahoj, my bydlíme v dvougeneračním domě, horní patro máme my 3 a dole žije tchán s tchýní. Máme společný vchod, chodbu, sklep, vinárnu, garáž, zahradu......................... 😒
Bydlíme takhle rok a půl a už oba víme, že to nedělá dobrotu. Hypotéku na dům máme my, takže se chceme stěhovat my a rodiče v domě necháme žít.
Nyní se manželovi naskytla výborná práce v jiném městě a víte co? Ani chvilku neváháme 😀 , teď ještě aby klaplo vše kolem. Tchánovci jsou fajn,ale tak jednou za 14 dní stačí. Tchýně si malou začala přivlastňovat, potají za mými zády, když jsem malou měla na rukách ji dávala čokolády, minerálku, i když ví, že si to nepřejeme. Na zahradě nemůžeme být ani sami, vždycky za námi příjde kouřit, nebo si dát kafe. Tchán ze začátku společného bydlení v sobotu v 8h ráno na manžela pískal pod okny, že jdou něco dělat na zahradu , když jsme si s malou hráli na písku, tak říkal že místo těch blbostí můžeme raději něco dělat kolem baráku atd. Všichni lidi stejně říkají, že ten barák krásně udělal tchán, že je jeho atd., naši práci uvnitř a na zahradě samozřejmě nikdo nevidí a jsme ve fázi, že nám je to už jedno. Vše jsme si vyříkali, určili jsme nějaké hranice,ale stejně, svoje je svoje.
Máte někdo zkušenost s tím, že jste se z dvougeneračního domu odstěhovali a bylo to mnohem lepší?
Děkuji a všem, kdo takto žije a žít bude přeji pevné nervy.

aklin
30. bře 2015

Mě a manželovi bylo nabízeno ať žijeme s rodiči, ale my hned zamítli, že by to nedělalo dobrotu a navíc jsme chtěli mít své soukromí. Manžel by se pozabíjel s mými rodiči respektive s mým tatou a ja zase s jeho mamou. Už mě jen stačí, že budu muset nějak přežít dva týdny s jeho rodiči před termínem porodu. Budu muset vymyslet strategii.

manelle2
30. bře 2015

@maxinkaa Ahoj,odstěhování z dvougeneračního domku s tchánovcema bylo to nejlepší,co jsme mohly udělat.Sice jsme se přestěhovaly do pronájmu,ale ta pohodička a klídek stojí za to,V klídku jsem porodila dalšího chlapečka,sice se vůbec nestýkáme,ale o toho staršího stejně nejevily žádný zájem,takže o "hlídání"jsem stejně nepřišla 🙂 Taky neustále zvonily na na přítele,že potřebují tohle a tamto,soukromí žádné,ale staraly s do všeho.Teď jsou strašně ukřivděný a uražený,ale mně je to jedno a jsem ráda,že jsme to udělaly.Takže Tě chápu,a tu hypotéku budete platit dál?