Používáme cookies. Více informací zde.
Zavři

Čekám dítě, manžel je v léčebně. Jaký na to máte názor vy?

maplush
12. zář 2021

Sedím tu a pořád se mi to mele v hlavě. Tak píšu sem a zajímaly by mě vaše názory. S manželem jsme svoji pět let a máme tříletého syna. Víc než rok jsme měli doma problémy a hádky, manžel byl jako duchem nepřítomný, pořád v práci nebo někde "pryč" a pak jednou se vyboural v autě (totální škoda a od pojištovny ani koruna, když byl pod vlivem) a všechno prasklo. Že jede dlouhodobě v nějakých opiátech, práškách, drogách, že za to utratil všechny rodinné finance (máme oddělené účty a já blbá myslela, že spoří na hypotéku). Pořád mlel o tom, že má všechno pod kontrolou a že to vyřeší. A já mezitím zjistila, že jsem těhotná (teď tedy už 13tt). Díky tomu nakonec nastoupil do léčebny. Byla jsem prostě děsně naivní, ale to je mi teď úplně jasné taky. On si pořád myslí, že se tam "vyléčí" a vrátí se domů a všechno bude zase stejné. Ale já prostě nemůžu. Vůbec mu už nevěřím, hrozně mě zklamal vším tím lhaním a podvody. Beru to jako zradu rodiny. Někdo si třeba řekne, že kvůli dětem bych to s ním měla zkusit, ale já právě myslím, že právě kvůli nim ne. To se mám pořád klepat, jestli zase někde něco nezačne brát? Starat se o něj, když on se nestaral o nás? Jasně, že ho mám pořád ráda, strávili jsme spolu kus života a máme spoustu krásných zážitků a vzpomínek, ale i když mě to ničí, mám prostě vnitřně pocit, že s tím člověkem, co je teď už nemám a nemůžu mít další vztahovou budoucnost...

klokanka31
12. zář 2021

@maplush Takovýho vykopnout. Co by to byl pro děti za vzor? Jen mi nejde do hlavy, ty sis nevšimla že bral drogy?😮

alexkisss
12. zář 2021

Ahoj nezustavala bych s nim kvůli dětem to je vztah o ničem lepit to jen kvůli dětem,ke všemu bůh ví jak by se choval k tobě a dětem když jel v nějakých opijatech vzala bych děti a opustila ho je to nejlepší řešení jak pro tebe tak děti léčebna mu nepomůže vrátí se zpět do stejných koleji držím ti palce at se dobře rozhodnes

maplush
autor
12. zář 2021

@klokanka31 bral prostě nějaký opiáty, samozřejmě bez předpisu, kupoval to někde na černým trhu přes dealery, jako byl mimo, ale já to přisuzovala přepracování, pořád docela fungoval, chodil do práce...já jako člověk bez zkušeností s těmahle látkama jsem ho pořád omlouvala, ještě jsem mu říkala, jak to na něj valej v práci, že nemá sílu věnovat se rodině, o víkendu jsem ho nechala většinu dne spát, prostě zpětně člověk vidí všechny náznaky - ale jak nejel "v tvrdých drogách" typu heroin nebo něco takového tak to prostě není tak do očí bijící plus jsem blbá naivní kráva no

rejalin
12. zář 2021

Tohle je těžká situace. Na jednu stranu by bylo naprosto pochopitelné, že bys odešla, určitě nemá smysl zůstávat pouze kvůli dětem. Na druhou stranu, pokud se šel léčit a léčbu úspěšně zvládne, tak to také něco znamená. Pokud ho máš stále ráda a problém je "jen" v tom, že se cítíš zrazená a bojíš se mu věřit, určitě je možnost to řešit i s psychologem. Mohl by ti pomoci to překonat, popřípadě si alespoň urovnat myšlenky a zjistit, co vážně chceš. A alespoň bys věděla, žes udělala vše, co se dalo. Ale hodně to záleží na tom, jak to chceš, jestli tam pořád jsou nějaké city a nebo ne.

marky232
12. zář 2021

Jemi to moc líto, co teď zažíváte doma, úplně Tě chápu a vůbec nevím, jak bych se zachovala. Já jsem taková naivka, že bych ho asi vzala zpět, už za to, že to teda nějak řeší, kdo ví, co ho přimělo do toho takhle padnout, ale je to teda hrozěn nezodpovědné vůči vám třem. Těžko říct, jestli se poučí, nebo do toho spadne znovu, je na Tobě, jestli mu tu šanci dát, jen se prosím snaž nestresovat a opatruj se, miminečko bude potřebovat hodně Tvé síly a synek taky. Manžel pije a pije dost, žijem na Moravě, tady se prostě chlastá, co si budem povídat. A tak se to tak bere, když jsem byla hysterická, že řídil ožralej tak jeho vlastní máma mu řekla: Dej si pozor, lidi jsou zlí. Nevím co to jako mělo bejt, že když ho někdo napráší,je zlý on a ne manžel kterej může kohokoliv zabít ? Morálka vzhůru nohama, z toho mi vstávaly vlasy hrůzou ...no prostě se to tady tak bere. Bohužel momentálně nemám uplně kam jít a manžel se jako nijak nemotá nebo tak..navíc jdeme do poradny, kde to chci nenápadně taky otevřít, kromě dalších problémů. Já bych to prostě asi zkusila, za nějakých podmínek, nevím..třeba pravidelný návštěvy psychooga, aby se prostě dal nějak dokupy, vyřešil si v hlavě co potřebuje a pokud by to nefungovalo, tak bych od něj odešla.

biciklissie
12. zář 2021

Mě by hodne vadilo prostě ted jen vyčkávat, co bude, jak to zvládne, jak se zachová. A v té situaci, když bych nevěděla, jak to bude, tak bych nějakou důvěru budovala těžko. Plus odpuštění, plány do budoucna, no nevím. Pokud bych jen trochu měla tu možnost, tak bych si prostě vybudovala samostatný život s dětmi. A čas ukáže, jestli to dokáže zvládnout, jak se dal zachová, jestli vydrží, jak to bude mít s dětmi. Třeba z toho nebude nic, ale vy už budete samostatná. Nebo alespoň bude mít fajn vztah s dětmi a nebo se zase dáte dohromady, když fakt dokaze, že si vaší důvěru zaslouží.

carmenz
12. zář 2021

Chce hrozně moc odhodlání jít se léčit (pokud to neměl soudně podmíněné) a pracovat na sobě. Někdo to nedokáže nikdy. Určitě bys i ty měla vyhledat terapeuta a probrat to, pro blízké osoby závislých je tahle situace taky velmi těžká. Tam by sis možná i utřídila myšlenky a rozhodla se, co dál. Závislost na benzácích je velice nebezpečná, plíživá, moc se o ní nemluví, ale páchá škody stejné jako tvrdé drogy. Absťáky jsou šílené. Ale není první ani poslední, komu se to stalo a určitě jako otec od rodiny se zázemím má velkou šanci zabojovat a k návyku se nevrátit. Je důležitá i následná péče po návratu, psychiatr...
A pro tebe je důležité nic sobě ani jemu nevyčítat.
Ať se rozhodneš jakkoli, moc držím palce ❤

codal
12. zář 2021

Pokud to teď tak cítíš, tak odejdi.. až se vrátí z léčebny, tak uvidíš, co bude, třeba to nakonec vynojujete nebo ne, ale teď nemá symsl se přemáhat, když to vlastně nechceš a nevěřila mu a nevíš, co bude..

emamaira
12. zář 2021

Je hrozně těžké radit, máme něco podobného v rodině. Závislost je nemoc jako každá jina, proto je taky v léčebně. Co se na to podívat takhle, kdyby měl rakovinu, byl by to pro tebe taky důvod k odchodu? Předpokládám, že ne, naopak by ses mu snažila pomoct. Léčebna ho nevyléčí, ale může ho velmi dobře nakopnout k abstinenci. I tak recidiva může nastat kdykoli, ale budete všichni trochu vědět, jak ji zvládnout.
Moc dobře chápu, že se cítíš zrazená, proto neradim zda odejít nebo ne, jen nabízím jiný pohled.

maplush
autor
13. zář 2021

Teď se prostě asi špatně rozhoduje, co dál. Ale každopádně bych chtěla, aby se odstěhoval a uvidíme, jak se to vyvine časem. Teď ještě když jsem těhotná, tak prostě nechci stresovat tím, že tam najednou bude s námi každý den, až půjde z léčebny, bez práce, poslouchat jen o léčebně a o tom jak teď potřebuje pauzu od všeho a starat se o něj. Mám prostě pocit, že teď se potřebuju soustředit na sebe, prcka a mimi. Rozvod teď řešit stejně nehodlám, takže asi prostě tohle bude takové prozatímní řešení.

escapelle
13. zář 2021

@maplush já bych si asi zodpověděla otázky,zda ho miluju a chci s ním být...i třeba v budoucnu.a dáma bych vyhledala nějakou pomoc. Protože pokud ho miluješ a chzela bys abyste to překonali, i když jsi pochopitelně zklamaná,bolí to.ale když mu řekneš,aby se odstěhoval,je možné,že to pro něj bude konečná....
Já osobně bych mu dala šanci. Snažila se ho podpořit.dat mu zázemí...vyhodit ho můžeš vždycky.
A nebo ok. Ať se teď odstehuje,nebudete společně žít,ale na terapii chodit společně...asi není možný nechat ho v tom plácat a cekat. Z mého pohledu.
Pokud jsi zrazena tak,že si nedokážeš představit že bys s ním dokázala po tom všem být,věřit mu a milovat....tak je to asi jedno.muzes ho nechat v tom plácat a pak se uvidí.
Já osobně si myslím,že člověk kterého miluju,nebo jsem milovala a mám s nim děti,si druhou šanci zaslouží vždy.

biciklissie
13. zář 2021

@emamaira No, tak srovnávat závislost s rakovinou, to je tedy, sila. Já neříkám, že hned postavit ke zdi a zastřelit. Každý může udělat chybu. Ale fakt srovnání např. s maminkami, co tu tolik chtějí být s dětmi a nemůžou, protože jsou smrtelne nemocné, to je za mě síla. Oproti tomu alkoholik, co jezdí na ožralý jako doga a kdykoliv může způsobit tragédii, jak píše paní výš. Každý by měl mít minimální hranici sebekontroly a výstražné světélko v hlavě, když už něco takového překročí určitou míru. Až už maminka na Rd, co najednou pije po večerech nějak víc vína nebo pan, co mu najednou nestačí léky na bolest z lékárny a musí si je shánět na černém trhu. Pro příklad. Jde o základní odpovědnost každého z nas, k sobě a tady i k rodině, má manželku, dítě a druhé na cestě...

jana_zofie
13. zář 2021

Hele, chapu, ze to citis jinak a souhlasim, ze by sis o tom mela promluvit s odbornikem a ze mas pravo se citit zrazena. Ale kdybych byla ve stejne situaci a muz mel opravdu uprimny zajem se lecit, citila bych se, ze ho odchodem zradim, podkopnu mu nohy, no proste se na neho vykaslu ve chvili, kdy i on potrebuje moji podporu, protoze spadnout do toho neni zas tak slozite, ale vyhrabat se, to vyzaduje odvahu, odhodlani i podporu okoli. Necitila bych se dobre, kdybych mu ji nedala, a to ani v pripade, kdy by mi ji, jako tehotne, mel davat i on. Jo, kdyby z toho nechtel vylezt, nebo mel porad recidivy, asi bych nepotopila vlastni deti naslednymi prusvihy. Ale to dopredu nevis.
Samozrejme by zalezelo i na nasem predchozim vztahu, jaky to je/byl tata, manzel.

emamaira
13. zář 2021

@biciklissie závislost ale taky je nemoc, která může být smrtelná. Tam už sebekontrola nestačí, musí přijít léčba, která buď bude nebo nebude úspěšná. Neodsuzovala bych hned všechny závislé, co víš, proč začal léky brát, může tam být i jiný psychicky problém, který se snažil řešit léky. A i závislý se chtějí léčit, a je to sakra náročná léčba a trvá celý život.

jane46
13. zář 2021

@emamaira Přesně. Závislost je nemoc... Svět není jen černobílý. Jsem v neziskovce, která pracuje s lidmi se závislostí a koukám na to úplně jinak.
Autorce radím obrátit se na nejbližší organizaci (v Praze třeba Sananim). Vždycky je nejlepší cesta, když se léči celá rodina (ano, zní to divně, ale ten problém si potřebují vyřešit i ti, co drogy nebrali).
A vzdáleně, představ si, že Tvůj syn začne brát drogy/kouřit/pít/hrát hry... Taky ho hned opustíš? Nebo se narodí dcerka a začne u ní anorexie? Závislost většinou nevzniká "z nudy" a "je to nezodpovědný blbec", najděte spolu ten důvod (hodně mu s tím pomůžou v léčebně). On teď nejvíc potřebuje tu oporu v Tobě. Ale bude to zatraceně těžké pro všechny.

dashyyy
13. zář 2021

@emamaira
@jane46 za mě frajer, že se šel léčit.. mám v blízkém okolí dva případy a s jedním jsem dokonce chodila, kde léčba byla potřeba, ale dotyčný si to bohužel nepřipustil.. konečně to někdo sepsal, tak jak se mi to od rána honí v hlavě...

jane46
13. zář 2021

@dashyyy Přesně. Dá to hrozně práce si to přiznat a něco s tím dělat. A pokud je ta motivace přímo od něj, je to nejlepší cesta. A pokud bude mít ještě podporu od všech, je větší šance na úspěch.
Je tak úlevné před tím zavřít dveře, ale je taky velká pravděpodobnost, že to budou dvoje dveře...i ty jeho ☹

dashyyy
13. zář 2021

@jane46 souhlas, a je to manžel.. v dobrém i zlém.. já chápu, že ta důvěra je teď prostě v hajzlu a člověk je hrozně zklamanej.. já si to zažila, mám s tím svoji zkušenost, ale tady člověk nezavírá jen své dveře.. určitě by tazatelka měla vyhledat odbornou pomoc, aby si to sama utřídila

maplush
autor
13. zář 2021

jojo, kdyby to skutečně byly "jen ty prášky", člověk by asi vážně měl uvažovat o druhé šanci, ale když byly ty problémy v manželství ještě předtím, a on je řešil do toho tím útěkem do zapomnění, tak v sobě těžko hledám chuť na další pokračování
je to prostě pořád jen o něm
ale do manželství druhých lidí nikdo jiný, než ti dva nevidí
děkuji všem za názory!

somalicats
13. zář 2021

@maplush Problémy v manželství, které nastaly ještě před tím, než se stal závislým, předpokládám nezavinil jen Tvůj manžel. Pokud se dobrovolně rozhodl se léčit, tak s tím asi chce něco dělat, a takovému bych teda nohy nepodkopla. Ptáš se na názory, nevím, zda chceš "posvětit" to, že manžela máš odkopnout, ale kvůli něčemu sis ho brala, máte spolu děti a než ten vztah zahodíš, tak by bylo fajn pokusit se ho opravit.

drep
13. zář 2021

@biciklissie a když bude mít infarkt nebo karcinom plic obézní kuřák, taky ho kopneš do zadku? Taky si za to může sám. I jako ateista mám ráda biblické “kdo jsi bez viny, hoď kamenem”.
Autorko, já bych mu dala šanci, neuměl bych opustit nemocného partnera. Má chorobu jako každou jinou, zřejmě se s ní snaží pracovat a abstinovat, když ho opustí nejbližší člověk, šance na léčení hodně klesá. Souhlasím se @somalicats, máte děti, z nějakého důvodu jste manželé, to není málo. Ale klidně bych vyhledala odbornou pomoc sama pro sebe, pocit zrazení naprosto chápu.

margriet
13. zář 2021

Rozumím, že musíš být v šoku, ale zaráží mě hned ten zvažovaný radikální krok. Vztahy nejsou vždycky jen o tom hezkém… A hlavně se na to dívám i trošku z druhé strany. Když jsme byli s mým teď už manželem spolu asi půl roku, rozjely se u mě chronické migrény. Byly způsobeny dlouholetým nadužíváním analgetik, byla jsem prostě závislá na lécích na bolest. Jasně. Můžeš teď říct, že u mě to bylo jiné, měla jsem bolesti, léky nezabíraly, takže jsem brala další. Ale ona je to závislost jako každá jiná. Na začátku je prostě nějaký problém, který se snažíš nějak řešit. U mě to byly bolesti a analgetika, u tvého muže to byl nějaký problém, který řešil únikem přes drogy. Není to ideální, ale hned ho kvůli tomu takhle odsoudit mi nepřijde fér. Držím každopádně pěsti vám oběma, protože to nebude lehké období.

mamio
13. zář 2021

@marky232 hele to fakt ne...jsem rodilej Moravak a má rodina žila vždy na Moravě...a ne fakt tu chlastaji jen už alkoholici,to je jejich klasická výmluva-já jsem Moravak ,proto chlpu😄

mamio
13. zář 2021

@maplush dala bych mu šanci druhou už ne.

slunecnice156
13. zář 2021

@maplush presne - kvuli detem ne. Ja bych mu druhou sanci dala, ale chce to cas. Nejdrive bych si vyresila bydleni bez nej, peci o deti, mozne financovani druhyska, jestli to budu sama zvladat, pripadne prispevek na peci atd. manzelovi bych rekla, ze se musi SAM postavit na vlastni nohy, deti a ja, v idealnim pripade budou motorem. Pomocnou ruku bych mu asi nepodala, je to moc tezky, ale tohle musi zvladnout sam. Samozrejme nemyslim, se od nej odvratit, psychickou podporu urcite potrebuje.

drakenn
13. zář 2021

No já bych mu podala pomocnou ruku. A ne se na něj vykašlat. Jak tu někdo psal, v dobrém i ve zlém! Kopnout ho do zadele teď, když tě potřebuje je zbabělé!
Uvidíš, jak se to bude vyvíjet.

biciklissie
13. zář 2021

@emamaira Jasny, to úplně souhlasím. Je dobré, že chce léčit a že je tam (snad) i nějaká sebereflexe. Jenže je to běh na dlouhou trať a s nejistým výsledkem a když je tam k tomu tak obrovská ztráta duvery, plus určitě i praktické problémy, co z toho plynou, tak já bych to fakt nedala. Myslím, že teď určitě sebekontrolu bude potřebovat pořádnou, samozřejmě v kombinaci s odbornou pomoci. Jenže já bych nějakou tu sebekontrolu a zdravý rozum očekávala o dost dřív, to je to.

biciklissie
13. zář 2021

@drep Tak každý si tu hranici, co je pro něj ještě přípustne musí najít sám. Proto tu píšeme svoje nazory. Ten můj je ten, že pro mě není srovnatelná rakovina se závislosti na návykové látky. Souhlasím, že závislost je taky nemoc, ovšem pro mě je tam vlastní zavinění fakt obrovské a je hodně příležitosti, kdy člověk měl dát stopku, ovšem nedal. To kouření je dobré srovnání, ovšem i to kouření je pro mě problém. Prostě takhle to mám. Jasný, každý máme chyby, já taky. Ale i tak bych prostě u manžela nedokázala tolerovat alkoholismus, zavislost na omamných látkách, kouření, agresi, atd. Asi jsem divné náročná a spousta žen by mělo pochopení, ze stat se může.

levandule_k
13. zář 2021

Kdysi jsem četla rozhovor s nějakým doktorem a ten říkal, že 100% jistotu, že se někdo nestane alkoholikem máme, až ten člověk umře. (Volně parafrázováno.)

@biciklissie Pro mě třeba je závislost srovnatelná s rakovinou. Když vezmeme, že ten člověk má problém a řeší to pitomě alkoholem, tak naše reakce je, to je debil, může si za to sám, ale je za tím něco víc. Když zabrousíš do psychosomatiky, tak za rakovinou najdeš taky najdeš nezpracované pocity, akorát naše reakce, když se dozvíme, že má někdo rakovinu je, to je strašný, chudák, ale neříkáme tomu člověku, že je idiot, že si za to může sám.

@maplush I když je to podle některých tady srabácké, já bych zdrhla ze vztahu a rozvedla se. V prvé řadě mám odpovědnost za svůj život, ne za život partnera. Partner má zase zodpovědnost za svůj život, nikoliv za můj. (Ano jsem mu oporu v těžkých chvílích, ale nemůžu se u toho sama zruinovat.) Někdo tady psal, že závislost je problém celé rodiny, také se k tomu názoru přikláním. Našla bych si terapii pro sebe, abych si zpracovala všechno náročné, co jsem, kdy prožila a moje děti nežily ve vztahově toxickém prostředí a já si zase nenašla variantu svého partnera. (Někdo si opakovaně vybírá stejný typ partnera.)

llenka1
13. zář 2021

@drakenn V dobrem i zlem... Zavislost je peklo...pre zavisleho, castokrat ale vacsie peklo pre rodinu, ktora sa na to pozera s jasnou myslou. Z pohladu dietata alkoholika,kde detstvo bolo ocistcom a dookola sluby ze uz vsetko bude inak a zase znova a znova kolotoc nadeje a nasledne pad na same dno. Nikdy by som toto svojim detom neurobila, oni si nemozu vybrat...a takyto zivot je peklom. V dobrom aj zlom...toto je aspon pre mna daleko za hranicou zleho. Ale chapem, ak niekto nieco taketo nezazil lahko sa moralizuje o druhych sanciach, laske, podpore.