Čekám s ním dítě a už teď vím, že je vše špatně

Ubrecena procitam vaše problémy a mám pocit, že ten svůj už v sobě dlouho neudržím. Přítel, známe se přes rok, pracuje na ráno, já teď v těhotenství na odpoledne. Vstavam kolem 8 h a už se nezastavim, běžím se psem a dávám do kupy celou domácnost, dělám si oběd do práce, zase se psem, protože přítel s ním nechce chodit ve 3 ,když přijde z práce. Domů přicházím v 19, jdu se psem, čekám toho hodně, když bych chtěla aspoň udělat večeři? Nebo aby bylo uklizene nádobí? Nebo cokoliv jiného z čeho bych měla radost? Furt čumí do telefonu, když se ho zeptám co dělal celý odpoledne ani neodpoví. Jde si zakourit, pak spolu sedíme u televize a on se diví, že nemám zájem o jeho doteky. Jak dlouho to vydržím, změní se něco? Nemluvím o tom, že práci nemá těžkou a nosí stejnou výplatu jako já. Peníze je až ta druhá věc co v hlavě řeším. Že musím chodit ještě na brigády. Má někdo stejný pocit nebo situaci?