Deti sú choré a testiná bráni otcovi v ich návšteve

Stalo sa Vám to tiež? Poraďte milé mamičky. Školopovinné deti sú choré a ich mamička je v zamestnaní. Čo s testinou, ktorá počas liečenia vnučiek bráni, aby v neprítomnosti matky choré deti navštívil otec a nedovolí vnúčencom s druhou polovicou rodiny ani len telefonovať.

akshara
7. dub 2010

Ano, souhlasím s Berinka39. Nějakých 10 lidí, zdánlivě mužů, si zaplatí například reportáž v TN, infiltrují se do společnosti a vytváří představy občanské války mezi muži a ženami, jakoby společnost byla zaplavena větším marasmem, než je. Celý boj tu není o ničem jiném, než o té méně jak promile mužů. Proto to vypadá tak nadneseně a lehtá to tu egu zdější organizace K213. Rád upozorňuji na jejich stránky, neb jsem člověk se smyslem i pro černý humor! 😎

berenika39
7. dub 2010

tommik. to je jako s dětma, tady na mk to vypadá, že je to jedna velká straost, a nervy, a nemoc, a nespaní a nejedení, a ve skutečnosti jsou to zlatíčka, který nám dělají jen radost🙂)))))

tommik
7. dub 2010

Tak teď už jsem to pochopila. 😀 Tak je pravda, že tuto oblast nějak nesleduji a televizi nějak nestíhám. Do novin, které čtu se to ještě nedostalo. Takže tato "válka" mi byla utajena. Tak já už končím. 🙂

filipal
7. dub 2010

Tommik, ale presne tak, padla si sem z hrusky a teraz rypes! co keby si sa zastavala otcov, ktori si to naozaj zasluzia?
mas aj v zivote taky zly odhad na ludi? 😨

tommik
7. dub 2010

Ne, já sem nevpadla. Přečetla jsem si dotaz a začátek celé diskuze. Protože netrávím tolik času na MK, tak nestíhám sledovat "známé skupiny otců". Jsem ráda, že jsou tu jiné osoby, které to stíhají sledovat a pak mají dobrý odhad lidí 😀 Ráda vám to přenechám 😀 My jsme si to teď tady vyříkali i bez tebe a jsem ráda, že jsi sem teď vpadla a rýpeš 😉

filipal
7. dub 2010

jasnacka, mam dnes nejake pomale tempo, kym som stihla napisat, uz si bola v obraze....

akshara
7. dub 2010

😀 😀 😀 😀 😀

filipal
7. dub 2010

ale naozaj ma zaujima, aky mas odhad na ludi....bez urazky. niektori ludia su fajn, ale lahko naletia podvodnikom...
ja som zase strasne nedoverciva.

filipal
7. dub 2010

vidis Tommik, neodpises.... ☹ mas na to pravo, to ano, ale k diskusii patri trosku poodhalit aj svoje hodnoty.... 😉

akshara
7. dub 2010

...nebo nehodnoty, jak jsme viděli, záleží na nevkusu každého! 😀

tommik
7. dub 2010

Tak to těžko říci. Někde jsem četla, že Čechům se říká "smějící se svině". Přeci jen už mám větší zkušenosti, pokud to tak můžu skromně říct. 🙂 Ale trochu se mi ověřilo, že pokud má někdo permanentní úsměv na rtech, tak je to pěkná potvora. Hlavně u ženských. A člověk, který neháže úsměvy na všechny strany je větší dobrák, než bych čekala. Takže lidově si dávám pozor na smějící se svině 😀 Ale protože to tu je anonymní a já nevidím, kdo ten příspěvek píše, nemůžu odhadnout, zda to myslí vážně nebo ne. Nebo jaké jsou jeho záměry, pohnutky,... Ale když jsem při pohovoru vybírala lidi pro firmu, většinou jsem vybrala dobře. Píšu, většinou 🙂

tommik
7. dub 2010

Potřebuji trochu čas. Mám tu malé dítě, které má určitě potřeby. A jeho potřeby jsou mi důležitější než blbý příspěvek 😀 Vám asi trochu chybí trpělivost, ne? 🙂

tommik
7. dub 2010

Jinak jsem spíše nedůvěřivá. Dělala jsem jednou jeden test a tam mi vyšlo, že se spoléhám sama na sebe než na cizí. A asi je to pravda. Abych měla klid v duši, než jsem odešla na dovolenou, tak jsem všechno udělala, aby mi v tom nikdo neudělal paseku 😀 Proto bych nemohla dělat vedoucí funkci. Nevím, zda bych dokázala důvěřovat všem svým podřízeným 😀

tommik
7. dub 2010

Loučím se s vámi. Jdeme ven.

striedavastarostlivo
autor
7. dub 2010

Střídavka funguje i při rozbrojích rodičů
Existuje mnoho předsudků, které odsuzují střídavou péči. Často se v nich zapomíná, že stejné, nebo ještě horší problémy by dítě čekaly ve výlučné péči jen jednoho rodiče... Naštěstí dnes už i Ústavní soud říká, že podmínkou střídavé péče nemusí být souhlas a soulad obou rodičů.
Petr Cihlář z Brna pečuje o svého synka Matěje již několik let ve střídavé péči spolu s jeho matkou, a to přes její odpor. "Přesto střídavka funguje," říká. "Možná proto, že se oba z nás bojí ztráty dítěte v případě, že nedodrží soudem stanovená pravidla střídavé péče. Visí nad námi meč. Je mír, dítě z něho profituje." O svých zkušenostech hovoří ve trojdílném rozhovoru uveřejněném na YouTube.
Na svých webových stránkách pak zdůrazňuje:
"Navzdory vzájemným obviňováním manželů z domácího násílí, trestním oznámením, pokusům o vykázání, žádosti o ubytování v azylovém domě, řešení majetkových sporů za asistence policie, střídavá péče funguje. Může být tedy nařízena proti vůli jednoho z rodičů, může tedy fungovat k celkovému prospěchu dítěte i přes zjevné rozbroje rodičů."
Je to tak. Praxe nejen v tomto případě ukazuje, že i u hodně rozhádaných rodičů se dětem daří lépe ve střídavé péči, než jen u jednoho z nich. Ve výlučné péči by se dítě za takové situace „zabarikádovalo“ a druhého rodiče ztratilo. Škoda jen, že toto si stále neuvědomuje mnoho těch, kdo o péči o děti rozhodují.
zdroj: http://hodina.blog.idnes.cz/c/132167/Stridavka-...

ria80
7. dub 2010

Nemám pocit,že by zrovna tento případ nějak dokazoval,že dítě z toho má prospěch.Toto dokazuje,že prospěch tady má otec.
Ale co,o tom už tady diskuse proběhla.

Na základě tohoto článku jsem došla k názoru,že ženy jsou moc naivní a důvěřivé.v dnešní době,kdy jsou matkám brány děti,by měla každá žena si hodně rozmyslet,s kým si dítě pořizuje.A udělat všechny možný opatření,aby jí v budoucnu dítě nikdo nebral.

Četla jsem otomto pánovi někde celý článek a zrovna tohle je příklad člověka,naprosto bezcitného,který v době,kdy se žena ještě snažila manželství zachránit a věřila,že to neskončí,že to zvládnou,on už podnikal kroky,aby jí mohl dítě vzít.
Ženy si opravdu musí dávat strašný pozor,aby zrovna ten člověk,kterýho si beru,nebyl někdy v budoucnu tohoto schopen.

ria80
7. dub 2010

Ještě něco.
V případě toho pána ze článku,střídavá péče funguje jen co do formy,že dochází k fyzickému přemistování dítěte.
Ale v jiných významech nefunguje vůbec.A hlavně nesplnuje ten původní záměr a význam,který je od střídavé péče očekáván.
Typický příklad nesmyslného rozhodnutí soudu jako ústupku otci.

akshara
8. dub 2010

Souhlasím naprosto s Ria80 a myslím, že k příspěvku ss není co dodat, že je více než výmluvný. Oproti obvyklému standardu je nově zábavný, byť jistě to nebyl účel. To je nutno uznat, nechť nepůsobím neustále tak kriticky k tomuto, těžko jak nazvat, "člověku"!

V podstatě při této filosofii, kde chybí nejen cit, ale i racionalita, asi již není zvrácenosti, která by se nedala obhájit slovy: "funguje to!" Psychické dopady takových rodičů na emoce dítěte jsou asi nevýznamné, prostě to jde, aneb mohu parafrázovat: "jsi-li prorok, tak tedy sestup z kříže!"

Ale pořád mám dojem, že toto je angažmá jen zahálejících, tedy bohatých lidí, naučených jen brát. Mohli bychom střídavou péči raději přejmenovat na Harpagonskou výchovu. Kdo ví, nakolik se vlastně naše sdružení K213 neučilo od Molierova Lakomce! Zahálející tedy nejen duší, ale i rukama! A rád to zopakuji. Chtěl bych vidět, jaký poměr plyne mezi finanční zazobaností otců a jejich uplatňováním střídavé péče.

akshara
8. dub 2010

Jen ještě k tomu videu! Práva otce/ů a střídavá péče nemají žádnou přímou spojitost! Absolutně promarněná debata. Tudíž je to znovu jedna velká sofistika, jen jedno zorné pole nahlížení na porozvodovou problematiku! Kdyby bylo v lidech přímého vědomí a svědomí, vždy by jeden musel mírně ustoupit. Jenže zde neustále platí zásada, jak vyplynulo i z videa: buď vše nebo nic! Tak spíš než takovéto jarmareční výjevy bych doporučoval vnitru se vzdělat!

Ale pořád mi jaksi nikdo nevysvětlil, jak bude dítě prožívat vylučující se hodnoty těch dvou nesnášejících se lidí? Například taková banalita: otec se bude stravovat konvenčně (glutamanový tlačenkožrout), matka bude inklinovat ke zdravé výživě! (vegetariánka nebo makrobiotička atp.) Týden se bude tedy dítě stravovat podle představ otce (jistě si najde pediatrické alibi) a týden podle představ matky? Když to tedy "funguje" i při rozbrojích?!

O morálních hodnotách a důsledném dodržování výchovných rámců ani nemluvě. Dvě výchovy či snad lépe nevýchovy na jedno dítě je prostě příliš! Kdo naváže na rámce matky, kdo na rámce otce, aby dítě nepocítilo slevování a nemělo z výchovy jen legraci? Proto a jen z tohoto důvodu musí jeden ustoupit, bohužel. Když selhali jako llidé, toto je nutný následek!

ria80
8. dub 2010

To už tady taky proběhlo,tady i na předchozích diskusích.Však zrovna v článku,který jsem sem kopírovala,taky něco takového je.Ale tito pánové to nechtějí slyšet,je to zbytečné.
Nebudeme to pořád opakovat.

tommik
8. dub 2010

Tak já zase nesouhlasím. Záleží případ od případu. Já jsem pro, aby měl otec dohled nad výchovou svého dítěte (nejen aby byl jen "otevřená peněženka"). Pokud se nepletu, tak ze statistik vychází, že dítěti častěji ublíží nová rodina matky než otce. Tím, že otec uvidí své dítě častěji může předejít určitým případům. Ve všech případech, které jsou mediálně proprány došlo hlavně k selhání matky. A peníze mám spojené s lidmi, kteří něco umí a tedy umí si i vydělat peníze. Z příspěvku aksahary to vypadá, jako by to bylo něco špatného. Hodně se píše o tom, že otec s penězi se dítěti nevěnuje, tak v mém okolí se nevěnují dítěti hlavně otcové s nízkým příjmem. Protože buď dělají na přesčasy a nebo honí melouchy. A ti hodně jednoduchý to pak ještě nechají v hospodě a nebo v hernách.

striedavastarostlivo
autor
12. dub 2010

Chat s Petrem Cihlářem, tatínkem se střídavou péčí - část 2. Ing. Aleš Hodina
martin: Podle toho, co říkáte, vy a matka asi bydlíte blízko, takže nebude problém s jednou školou, je to tak?
Petr_Cihlar: Chodí do jedné školky, v části, kde jsme měli ten dům a mám práci. Já sám bydlím na opačném konci města. Stejnou školku považuji za nutnost při střídavé, i když by se tam mělo dítě vozit. Dá se to i s dojížděním, kamarády si dítě vytvoří všude, ale soud by to pravděpodobně jinak neschválil.
martin: Stejnou ŠKOLKU? Máme školky dvě a funguje to bez problémů. Ale se školou to už bude horší...
Petr_Cihlar: Super, gratuluju. Ono to jde, já psal, že to nejde spíš kvůli soudu, který má střídavou schválit.
striedavastaros: Na koľko z 3000 CZK žiadate teraz znížiť príspevok na výživu dieťaťa k rukám matky a kto poberá prídavok na dieťa a daňový bonus?
Petr_Cihlar: Účetní mi řekla, že daňový bonus mám uplatnit za 6 měsíců, přídavek bere ona. Když jsem kdysi chtěl rodičovský příspěvek, úřad práce, který ho vyplácí, mi řekl, že mi ho nedají, leda by si o to bývalá sama požádala. A tak jí chodilo 7200 měsíčně a já je ani neviděl, přestože už jsme měli střídavou.
martin: Chápu vaši situaci, ale není té pasivity a ustupování matce příliš? Co když se třeba (natruc) odstěhuje, aby střídavku rozbila?
Petr_Cihlar: Ustupuju, ale jsem ten, kdo se nakonec smál. Aspoň zatím. Ono to pro ni není příjemné, sedět s kamarádkami v parku na lavičce a kolem děti kamarádek, co se rozvedly a všechny dostaly děti do péče. Jen ona tam to svoje dítě nemá... Musí se cítit zle. To je právě chyba, ve společnosti by měla být žena, která souhlasí se střídavou, hodnocena vysoko.
Začal jsem jednostranně dodržovat kodex střídavé péče, potřeboval jsem příkladem přesvědčit OPD, že nejsem ten špatný. Ustupovat mne nebaví, ale považuji to za nutnost pro případ znovuotevření kauzy u soudu. Abych mohl říci, že pokud není možná střídavá, nechť je dítě svěřeno mně, protože jsem lepším garantem toho, že dítě bude mít oba rodiče. Je to jednak snaha o přípravu pro případ potřeby, jednak chci ukázat synovi, který to čím dál více vnímá, že se věci mají řešit pokojně, vstřícně. A i možná ona sama časem pochopí, že to pro ni není špatné. Protože jedna maminka mi v lázních, kde jsme se u syna pochopitelně střídali, řekla, že mluvila s bývalou a ta prohlásila, že nebýt střídavé, vůbec to nezvládá v práci, a že jí to vyhovuje.
Kdyby se odstěhovala natruc, tak mi musí dítě dovézt v mém týdnu. To by bylo pro ni nepříjemné. Ona si už nemůže být jistá po tom, co to nedopadlo podle jejích představ jednou - mohlo by se stát, že o syna přijde. Jeden nikdy neví, zázrak se už jeden stal...
striedavastaros: Považujete za striedavku aj dvojtýždňový cyklus, v ktorom má matka dieťa 12 dni a otec 2 dni?
Petr_Cihlar: 12 + 2, to v žádném případě. Řeknu na příkladu, když si dala bývalá žádost o ubytování v azylovém domě. Zašel jsem na magistrát a vyžádal si kopii její přihlášky, odmítli mi to dát. Vyžádal jsem si tedy kopii přihlášky syna, což byla ta stejná... To mi ukázat museli. Zeptal jsem se jich písemně na podatelně, jak chtějí zajistit můj 100 % přístup k synovi, když v azylovém domě je režim, který nedovoluje noční návštěvy a denní se musí hlásit předem a schvalovat. Poukázal jsem na to, že moje výchovné právo, nevím, jak se to řekne, nebylo nijak omezeno soudně, ani nijak, a že mám stejné právo, jako žena. Tedy pokud ona může být s dítětem v noci v azylovém domě, já chci taky a požádal jsem je o klíč v případě, že jí ten pobyt v azylovém domě schválí. Současně jsem zatelefonoval do azylového domu a ptal se, jestli ubytovávají muže, protože jsem se dozvěděl, že se tam hlásí moje žena, a moje podmínky jsou totožné s jejími, nebo dokonce jsou ještě horší. Takže rodič má právo být s dítětem i ve všední dny.
2 dny ze 14 jsou jen svátkem, to není život, to není o výchově, na kterou má dítě právo, potřebuje oba rodiče rovnoměrně. Někde jsem četl, že aby mohlo docházet k výchově, efektivní, musí být rodič s dítětem alespoň třetinu času. Osobně na 5-letém synovi pozoruji, že až 3. - 4. den po týdnu se ženou se začíná chovat trošku jinak, ona ho proti mně manipuluje... Pokud by tedy se mnou byl míň, než 3 dny, tak se může rozvinout syndrom zavrženého rodiče. Nejde jen o to, ze jednomu rodiči dny ubydou, ale druhému přibydou, a teď jde o to, jak ten rodič ty dny navíc využije, jak se k dítěti chová. Pokud je to 8 dnů výplachu mozku, jak je tatínek špatnej, pak to tatínek za 3 dny nezachrání.
JTR: Dobrý večer pane Cihlář. Jste jeden z mála tatínků, co získal střídavou péči, zasloužíte úctu a gratulaci. Asi to nebylo tak jednoduché.
Petr_Cihlar: Dobrý den, díky, měl jsem štěstí a šel mu naproti. Musel jsem konzultovat s psychologem, nepodceňujte to, teď cítím, že jsem za 3 roky zestárnul tak o 8.
E_T_: To mě zajímá, ten psycholog a ta jeho pomoc, můžete to nějak přiblížit?
Petr_Cihlar: Prostě mám tuhej kořínek a snažím se vše zvládnout, nepoložit se. Až jsem si uvědomil, že není špatný se prostě zhroutit, že je možné, že už ztrácím soudnost. Měl jsem absolutně nechuť a lhostejnost k práci. Zašel jsem na krizové centrum si popovídat, pan psycholog mi řekl, že musím odstřihnout nitku. Že moje manželství už skončilo v okamžiku, kdy na mne bývalá poprvé zavolala policajty a lživě mne obvinila, že ji týrám. Podotýkám, že její označení mne za tyrana a obvinění z týrání přišlo po tom, co jsem nesouhlasil s rozvodem a svěřením dítěte do její péče a vzal jí auto, firemní, když mi přestala v práci pomáhat. Pak jsem ještě našel jednoho psychologa, protože jsem se bál, že střídavá, určená v té době zatím jen předběžkem dočasně, nebude rozsudkem potvrzena. Těžko jsem to nesl, bydleli jsme společně v té době v jednom domě a každý týden volala polici kvůli nějaké smyšlence. Snažila se, aby spis u policie ztloustl a soud střídavku vyloučil jako nemožnou kvůli "vzájemným" sporům. Já přitom žádné spory neměl, ona je jen uměle vytvářela.
Ten psycholog mi dal velkou radu. Ani jsem nečekal, že mi pomůže. Řekl, že i když to asi dopadne špatně, vzhledem ke statistice, že si to nemám vůbec připouštět. Mám si vizualizovat, že to dopadne dobře, klidně do nového bytu, kam jsem se stěhoval, koupit nový dětský nábytek, abych prostě počítal s tím, že soudní jednání dopadne dobře. A v ten týden, když ho nemám, abych na něj nemyslel a pracoval, zachránil si firmu. Že to je to nejlepší, co můžu pro něho udělat. Když jsem se ptal, co když to dopadne u soudu špatně, že se složím, tak řekl, že to budem případně řešit pak, ne teď 🙂 To mi pomohlo. Tak myslete pozitivně a přivolejte si svoje štěstí, jako já.
zdroj: http://www.stridavka.cz/chat-s-petrem-cihlarem-...

ria80
12. dub 2010

To snad není pravda. 😝

akshara
13. dub 2010

Dřív jsem nechápal, proč J.J.Rousseau dal všechny své děti do nalezince. On, skutečně citlivý a inteligentní Člověk. (protipól zdejší "mužské" "citlivosti" a "rozumnosti") A dnes již vím a vidím, natož po příspěvcích ss a jemu podobných, do sebe zahleděných lidiček, že je to pro mnohé děti skutečně spíše největším dobrem než zlem! 😉

Jaj, jak už se těším, až si někdy přečtu od někoho, že miluje jakoukoli živou bytost, a právě proto uplatňuje nenásilí v nejpřísnějším slova smyslu (protipól k rezignaci i k boji) a je schopen se ze sebe sama mnohého vzdát, aby nekonal rozpor a zlo, aby ona láska, o níž mluví, se dala i nadále nazývat láskou, ba naopak ji tím ještě rozšiřovat, byla spojena se SVĚDOMÍM. To bude velký den a velké dobro pro všechny! 🙂

akshara
13. dub 2010

P.S. Ale dnes se má pořád za to, že když tzv. milujeme, tak prosazujeme! A když neprosazujeme, tak nemilujeme, rezignujeme! Zvláštní, jak dlouho se dá žít v něčem nerozumném, nevykoupeném, co zatím nikdy nepřineslo žádné plody, jen zlo! 😨

striedavastarostlivo
autor
13. dub 2010

Rychetský: Přetrvává taková pověra...
Ing. Aleš Hodina
16.3.2010 jsme na Střídavce uveřejnili přelomový nález Ústavního soudu, podle něhož nesouhlas jednoho rodiče se střídavou péčí nemůže být důvodem pro odmítnutí střídavé péče (text nálezu najdete ZDE). Nyní se k tomuto nálezu dále vyjádřil předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský. V závěru rozhovoru pro ČT24 pak říká:
"Stále přetrvává v té soudní judikatuře taková pověra, že tím vhodnějším a lepším pro výchovu dětí zejména útlého věku je zásadně matka. Zákon a mezinárodní úmluvy však říkají něco jiného. Říkají: Oba rodiče mají stejná rodičovská práva, jsou si rovni. Není možné jednoho z nich, dokonce jenom kvůli pohlaví, preferovat."
Na záznam rozhovoru se můžete podívat i na videu.
zdroj: http://www.stridavka.cz/rychetsky-pretrvava-tak...

ria80
13. dub 2010

Hele,nemusíš sem kopírovat všechny vaše články,kdo chce,může se na to podívat sám.

ria80
13. dub 2010

Práva rodičů versus práva dětíMUDr. Petr Pöthe, dětský psychiatr v privátní praxi

Jako dětský psychiatr, který pracoval v zdravotnickém zařízení pro krizovou intervenci dětí,
jsem měl možnost setkat se s případy „sporů o dítě“. V některých případech se na nás přímo obracel
jeden z rodičů. Z charakteru zařízení však vyplývalo, že nás o pomoc požádaly přímo děti.Většina
sporů mezi bývalými manžely probíhala velmi dramaticky (někdy až brutálně), a téměř vždy na úkor
dítěte. Na zájem dítěte nebyl brán zřetel ani v případech, kdy bylo zcela zjevné, že si dítě kontakt s
jedním z rodičů vysloveně nepřeje, že se jej silně obává. V nejednom případě se rodič dožadoval
styku s dítětem navzdory tomu že od něj opakovaně uteklo, nebo dokonce vyhrožovalo
sebevraždou. V typickém případě se jednalo o rodiče, s kterými se druhý rodič rozvedl kvůli jejich
opakovanému násilnému chování vůči němu a často i vůči dětem. Jednalo se o psychicky labilní až
psychopatické osobnosti, někdy se sadistickými rysy, kteří se s odchodem manželky nedokázali
vyrovnat. Své děti považovaly za svůj majetek bez ohledu na to, jaký vztah spolu před rozvodem
měli, a jestli je děti vůbec přijímali.

Aktivisté za práva rodičů se většinou odvolávají na mezinárodní Úmluvu o právech dítěte,
kde se praví, že dítě má oprávo na oba rodiče. Platí to samozřejmě jenom v těch případech, kdy je
kontakt s oběma rodiči v jeho nejlepším zájmu. Pokud se dítě kontaktu s rodičem aktivně brání,
nejednou i útěky či vyhrožováním sebevraždou, má na to obvykle vážné důvody. Ty jsou mnohem
hlubší než představy o promyšlené manipulaci a ďábelském spiknutí soudů se státní správou.
Vynucování přízně dítěte soudní cestou vede k jeho další traumatizaci, jenž může jeho vztah k
rodiči navždy pohřbít.

http://www.dr-pothe.com/index.php?option=com_co...

ria80
13. dub 2010

Pětiletý Martínek přichází v pondělí ráno do školky s maminkou. „Kolik máš kaštanů?“ vybafne na něj Honzík hned v šatně. „Jé, kaštany,“ zarazí se Martin. „Já je zapomněl u táty!“ Lukáškovi, který také vyrůstá ve střídavé péči rodičů, učitelka pro jistotu přinesla na převlečení tepláky po svém synovi – má totiž dnes v plánu s dětmi malovat vodovkami a otiskávat listy. Nechce riskovat, že si Lukášovi rodiče zase nepředali informace o tom, co kdo vzal z jeho věcí vyprat a co je třeba doplnit. Copak může nechat chlapce pracovat v džínách?

S podobnými potížemi je podle psycholožky PhDr. Ivany Halíkové u dětí ve střídavé péči třeba počítat. Za nejdůležitější přitom považuje, aby učitelky dokázaly situaci řešit s oběma rodiči, nepřenášely problémy na dítě a nezvyšovaly jeho úzkost v záležitostech, které může jen velmi těžko ovlivnit.

Dva domovy – nebo žádný?

Institut střídavé péče je v našem právním systému poměrně novým fenoménem. Ti, kteří o jeho zavedení usilovali, cítí zadostiučinění, ostatní si na něj musejí postupně zvykat. A jako u každé těžce vydobyté novinky je objektivních, zkušenostmi podložených a emocemi nezatížených názorů a hodnocení pomálu.

„Já se střídavou péčí u dětí předškolního věku vnitřně příliš nesouhlasím,“ otevřeně přiznává psycholožka Halíková. „U starších dětí či dospívajících je situace jiná. Už proto, že jsou fyzicky i psychicky schopny zvládnout cestu přes celé město do školy, na různé kroužky nebo dojet za kamarády – ve většině případů se děti ve střídavé péči cestování nevyhnou, protože máma s tátou obvykle nebydlí za rohem. Navíc větší děti už začínají mít, podobně jako to mají dospělí, vnímání domova více spojené s lidmi, se kterými je jim dobře. Předškolní dítě ale potřebuje k pocitu domova i jedno pevné místo, takový svůj pelíšek.“ U takto malých dětí soud zpravidla stanovuje kratší interval pro pobyt u každého z rodičů, velmi často se stěhování od otce k matce a obráceně děje po týdnu. Podle doktorky Halíkové nemá čtyř- či pětileté dítě pocitově dva domovy, spíš se cítí jako „bezdomovec“ putující mezi dvěma chatami. O to větší význam pro něj ovšem může mít prostředí mateřské školy, které se může stát jeho stabilní jistotou – vždyť v tomto prostředí, s dětmi a učitelkami tráví pět i osm hodin, tedy velkou část svého bdělého času.

V předškolním věku jsou v zásadě adaptabilnější holčičky než kluci, dá se tedy předpokládat, že by se s nároky střídavé péče snáze vyrovnaly. „V praxi jsem se ale setkala jen s chlapci ve střídavé péči,“ upozorňuje psycholožka. Důvodem může být patrně i to, že otcové více bojují právě o syny a soudy přihlížejí k tomu, že zatímco dívenka má u matky přirozené vzorce chování, chlapci vyrůstajícímu mezi ženami, takový vzor chybí. V každém případě bychom měli vzít v úvahu, že situace dítěte, cestujícího mezi oběma (byť milujícími) rodiči a dvěma domácnostmi, které mají logicky jiný vnitřní řád a nároky, je v mnohém složitější.

Změny chování

Náročnější situace dítěte, které se v relativně krátkých časových úsecích stěhuje od jednoho rodiče ke druhému, se může projevit například tím, že je v každém týdnu trochu jiné.

„Objevit se může kupříkladu zvýšená úzkostnost ve vztahu k druhému rodiči,“ říká Ivana Halíková. „Stává se, že jeden z rodičů na sebe dítě více fixuje, mnohdy i formou citového vydírání. Ve školce se to projeví sníženou odolností vůči běžné zátěžové situaci. U některých dětí se začne pravidelně objevovat negativismus. Setkala jsem se s tím, že děti trestají okolí za to, že týden nejsou s mámou,“ vyjmenovává psycholožka. Dítě může být rozmrzelejší, extrémně reagovat na podněty, ať už v pozitivním, či negativním smyslu. Pokud nemají rozvedení partneři zvládnutou komunikaci mezi sebou a jeden z nich před dítětem na druhého „nasazuje“, stávají se učitelky ve školce svědky toho, že dítě začne pomlouvat toho rodiče, s nímž právě není.

Učitelky bývají velmi často také u předání dítěte, protože mnohdy probíhá ve školce. V praxi je obvyklé, že v pátek přivede dítě jeden rodič a odpoledne ho vyzvedává druhý. Z psychologického a pedagogického hlediska je užitečné pozorovat, jak rodič reaguje na dítě po týdnu pobytu u druhého rodiče. Nejednou ho vítá větami typu: „Tak co jste zase s tátou roztrhali a ušpinili?“ „Ta máma tě zase nechala jako dříví v lese.“ Pokud se podobné scény opakují a gradují, doporučuje psycholožka poučit rodiče, že nemají své emoce ventilovat tímto způsobem v šatně před dalším publikem.