Dokáže se manžel/přítel po rozchodu změnit k lepšímu?
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, zda si myslíte, zda se dokáže manžel změnit po rozvodu, odchodu manželky?
Jestli to, že muž zažije trápení týkající se odloučení od manželky a jejich dětí ho dokáže "nakoupnout" k tomu, aby se změnil k lepšímu.
Myslíte si, že to pak má budoucnost dát ještě dohromady? Zažila jste to nějaká z Vás? A jaký byl výsledek.
MOC VŠEM DĚKUJI ZA VAŠE NÁZORY.
@snezenka123 Změnit se může, ale nemusí, záleží na mnoha a mnoha okolnostech. Pokud je např. žárlivec či alkoholik, tak se bez nějaké terapie rozhodně nezmění.. dokážu si představit změnu, když manželka opustí manžela kvůli jeho nevěře, tam si chlap možná uvědomí, co ztratil, ale jisté to taky není.
Já s odcházením z manželství (naštěstí) zkušenosti nemám, ale s odcházením z dlouhodobého vztahu ano. Rozešel se se mnou, pak za dva měsíce zjistil, že beze mě údajně nemůže žít a fakt se hrozně snažil získat mě zpátky, nakonec jsem podlehla a dali jsme se znovu dohromady, ale za půl roku jsem se s ním rozešla, definitivně. Je hrozně těžké slepovat rozbitý vztah, na 90% to nevychází.
tak ja s tim zkusenosti mam... me holky jsou narozene rok a ctvrt po sobe a po druhem porodu jsem zazivala dost krizi (mala mela sadru na ruce z porodu a ja se musela plne venovat starsi ) a on mi nepomahal a jeste si myslel, jak se vse bude tocit kolem nej. kvuli NEPORADKU doma nakonec rozhodlo (u jedne z hadek), ze jsem od nej odesla. chtela jsem, aby pochopil, ze to opravdu s dvema prckama sotva stiham a naprosto se jim dny a noci venuju a ze jsou jine priority nez uklizeny byt. behem tri mesicu od sebe doslo k uplne krizi, kdy me rekl, at se na sebe podivam, jak se chovam a kdo by me pry chtel. bylo to v dobe, kdy jsme mely vsechny tri antibiotika a ja byla uplne bez sil a mel v noci hlidat deti, tudiz prespat tam, kde jsme bydlely. v deset vecer mi rekl vyse napsana slova a s tim, ze je tam dusno odjel. muj otec mi rekne jeste ted, ze nikdy neslysel v telefonu tak zoufaly hlas jako tehdy a s maminkou dojeli a pomohli mi - i unest tu situaci. pozdeji muj drahy pritel mluvil s nejakym fararem a ten mu rekl, at se na to podiva z me strany a ze taky muze byt pozde. kdyz byl za detma, mrkl mi do telefonu a zjistil, ze za mnou obcas jezdi a s nabytkem pomohl kamarad a chtel se ihned nastehovat. A JA BLBEC JSEM HO PUSTILA. bydleli jsme v byte mych rodicu (rodice bydli v dome par kilometru odtud), chvili sekal dobrotu, ale hadky kvuli neporadku trvaly. vetsinou v nejvetsi krizi (nemocne deti) mi pridal. parkrat jsem byla s nervama v koncich. pozdeji nastup do prace, zacal velmi zarlit a nakonec jsem se naucila jej milovat (predtim jsem dost videla jeho chyby, rozdily mezi nami dvema atp.), brat ho takoveho, jaky je. vzdycky nam to klapalo (velmi) v intimnich oblastech, takze kdyz to pred rokem nemohl vydrzet v byte mych rodicu (ktere dost nesnasel), koupili jsme narychlo dum a sli do dluhu. ja si velmi rozmyslela, jestli s timto clovekem stravim cely zivot, ale byla jsem uz dal, ucila jsem se taktice (nerikat spatne veci, kdyz nema naladu) a vyhralo - je otec mych deti, nepije, je nejlepsi milenec na svete, mame toho hodne za sebou a zvladnem snad vsechno. no... to jsem nevedela o dvou dluzich na auta a pak jsem zjistila, ze po sesti letech zacal kourit (nesnasim!), nechtel jit na spolecny ucet, v hadce mi vrazil facku (ihned jsem volala jeho rodicum, ale doted se mi neomluvil, i kdyz to videly deti!). zvladli jsme i toto. sex fungoval, ja mu rikala, ze ho miluju, co porad resi... v srpnu se opil, ve spanku me shodil z postele tak, ze jsem si volala zachranku a ctyri dny u brachy rozhodly, ze jsem se s nim rozesla. jeho boj o me byl nasledovny: zacal balit moji jedinou kamaradku tady, kdyz videl, ze to nepomohlo, napadl me v byte (kam jsem se z domu vratila) a znasilnil a to se nakonec opakovalo, kdyz jsem si jednou sla pro deti, ktere mely byt s nim a on je predal babicce. k tomu jen napisu, ze mam 50 kg a on 140kg...
ale co, dum je se stestim prodany a ja aspon vim, co v nem bylo. se stehovanim mi nepomohl, pry ze mu dela spatne me videt. v nejvetsi krizi mi vlastne nikdy nepomohl. a me je ted bez nej moc hezky. nikdo me nekontroluje, nebuzeruje, deti jsou hodne. no holt byl dobry v posteli. ale to neni vsechno. muze mi podekovat za to, ze jsem ho tehdy pred skoro ctyrmi roky pustila dal a vytvoril si krasny vztah k dceram a ony k nemu. akorat to nejak ochabuje, bere si je jen na vikend jednou za 14 dni.
ale stejne me velmi mrzi, ze to tak dopadlo... nastesti mam rozum, tsky by mi jednou vedle nej mohlo jit o zivot.
@snezenka123 Myslím, že nee. Osobní zkušenost nemám, ale napíšu stručně příběh našich přátel. Dalo by se to shrnout do schématu: Svatba-první syn-stavba domu-neshody-rozvod-prodej domu-odluka-návrat-svatba-druhý syn-stavba dalšího domu-problémy-rozvod-prodej domu...
Reálná je, podle mého soudu, spíš varianta, kdy se dva rozejdou (naváží nové vztahy) a zjistí, jak moc si chybí, nebo dojdou k názoru, že je "všude chleba o dvou kůrkách" a že ten první partner byl vlastně fajn. Pak vlastně rozchod řešením je 🙂, ale v tom smyslu, že každý zapracuje na sobě a ujasní si své priority a hodnoty 🙂.
ahoj 🙂 ,
nechci být skeptik, ale myslím, že lidé se až tak moc nemění.na čas třeba ano, ale časem se život zajede zase do starých kolejí a může to skončit tam jako před tím.
jestli něco člověka dokáže opravdu změnit, tak je to myslím např.nějaký dotyk smrti..nemoc, autonehoda...tak, že přehodnotí svoje priority, ale možná u někoho může odchod milovaných lidí z jeho života způsobit rozvrat 😉 .
vztah je vždy práce dvou lidí.a to jestli to má cenu ještě zkoušet záleží na mnoha věcech.někdy je prostě jasné, že je to hotové...že už není kam jít, někdy člověk cítí, že by to ještě šlo.