Dospělé dcery, jak vycházíte s vlastními otci?
Ahoj všem,
pročetla jsem si několik diskuzí na nevyčerpatelné téma soužití dvou generací a většinou píšete o problémech s tchyní nebo maminkou. Co ale tatínkové? S přítelem bydlíme již několik měsíců s mými rodiči v rodinném domku. Domácnosti máme samostatné a všeobecně takové soužití sice není úplně jednoduché, na druhou stranu nejsou moji rodiče nijak vlezlí a dá se říci, že se všichni snažíme spolu vycházet. ALE! S přítelem nás brzy čeká IUI a pevně věříme, že z toho bude co nejdříve mimi. A tady přichází problém. Můj táta (vlastní a jediný) ke mně má vlastně pořád vztah jako k malému dítěti. Projevuje se to neodbytnými radami, kontrolami a opravdu nemístným vtipkováním. Chystám se si o tom s ním promluvit, protože si nedovedu představit, že by se mnou takhle jednal před mým (potenciálním) dítětem.
A jsem šíleně zvědavá a zajímá mě, jestli máte někdo taky takového tatínka chytrolínka vtipníka???
Jojo, taky bych mohla povídat. Můj táta je teď bohužel už jiný člověk než byl, a může za to démon alkohol. O nějakém hlídání vnoučat nemůže být řeči, vidí je tak jednou za půl roku. Jako jo, do telefonu se rozněžnuje a ještě se lituje, že je nevidí, ale když je vidí, tak nevydrží víc než půl hodiny (je "zvukoplachý" jak říká a občasnému řevu se prostě nedá zabránit). Jednou před pár rokama, když hlídal děti sestry, tak se tam opil. A loni, když jsem za nimi byla se synem, tak ho víc zajímala kočka než já a vnuk, skoro jsem měla pocit, že obtěžuji. Jinak ale dříve byl taky takový - všechno ví nejlíp, on má pravdu, nikdo jiný nemůže mít jiný názor. A vtipy, které nechápe nikdo jiný než on. Nikdy jsem mu nebyla dost dobrá, když jsem byla úspěšná v práci, vadilo mu, že nemám muže a děti, když jsem poznala manžela a odešla z práce, taky mu to vadilo. A občasné ťafky typu, že moje sestra se vdala lépe (=bohatěji) než já. Párkrát jsem si pobrečela a pak jsem si v sobě postavila zeď. A je mi líp. Je mi ho vlastně trochu líto. Zkazil si život, i mamka od něho nakonec odešla.
Já jsem s tátou nikdy moc nevycházela. Ani v dětství. Nepamatuju si, že by si se mnou někdy hrál nebo mi řekl, že mě má rád. Sice se snažil udržovat vztah materiálními věcmi, ale ty pravého tátu nenahradí. Byla jsem bita za každou dvojku. A i za další blbiny. Nesnášela jsem víkendy, protože to znamenalo, že s ním budu dva dny doma. Vlastně se ho svým způsobem bojím dodnes.
Je to ten typ,
A on si pořád ještě nepřipouští, že jsem dávno dospělá. Kritizuje všechno co dělám a všechno by uměl líp. Nemá rád mého muže. Údajně proto, že je na mě moc tlustý, hloupý a pobožný. Pořád doufal, že na vysoké potkám jiné lidi, s někým se seznámím a odejdu od něj. Tyhle řeči měl ještě nějakou dobu po svatbě. Když jsem přišla s tím, že čekáme miminko, zahlásil něco v tom smyslu, že jsem si zničila život a od manžela už nebudu moci odejít. Jeho žena chtěla vidět obrázky z ultrazvuku a když chtěla, aby se taky podíval, tak zahlásil, že se přece nemusí dívat na každou píč.vinu. Do porodnice za námi jet nechtěl, údajně proto, že ho nikdo nezval. Narodilo se mu první vnouče a já se mám prosit nebo co? Ségra mu vynadala, tak na chvíli přijel, ale na malého se pořádně ani nepodíval. Už jsou mu tři měsíce a pořád ještě si ho nepochoval. Posledně ho jeho manželka musela skoro 10 minut přemlouvat, aby si sedl vedle autosedačky a nechal se s ním vyfotit.
@mariti To jsi už kolikátá, co píše o alkoholu... je to opravdu démon. Ne že bych byla vyloženě abstinent, ale čím dál víc se mi zdá, že pití je fakt k ničemu! Málokdo to ovládá a když pak vidíš, jak to ovlivňuje nejbližší...
Jak to tak čtu, tak si říkám, že mám s tátou naprostou selanku!!! Ačkoliv mu taky nic není dost dobré a uznání čehokoliv jsem od něj taky asi nikdy neslyšela... na druhou stranu má zájem a s mým partnerem vychází od začátku skvěle.
No, holky, to mám zase celý den o čem přemýšlet...
@atlhea333
Mně napadlo, že bys mohla tu tatínkovu kontrolu obrátit správným směrem - vnoučka mu často svěřovat, ať se s ním vyblbne, klidně hned od narození, a zároveň mu říct, že role rodičů je pro vás nová a že byste rádi, abyste byli tak skvělými rodiči, jako byli oni, a že budete rádi za podporu a důvěru, kterou vám budou poskytovat, abyste se to sami naučili. Že když budete chtít radu, ať se vám ji nerozpakují dát, ale že byste rádi sami většinu věcí ozkoušeli sami, přece oni to tak při výchově taky dělali, že? 😀 Prostě mu namazat trochu medu kolem pusy. A třeba si s vašima, až budeš těhotná, popovídat o výchově, jak to dělali oni, co se třeba jejim rodičům nelíbilo, co bylo nejtěžší, zkrátka jim tím vzpomínáním připomenout, co vše to rodičovství obnáší.
@la_amanita To je zajímavý nápad... ale za prvé by mě táta okamžitě prokoukl a za druhé jsou jejich rady z 90% absolutně nežádoucí (jejich představa výchovy je dost stresující a frustrující). Nicméně naprosto souhlasím s tím, že je potřeba si o rodičovství jako takovém s nimi oběma promluvit, to máš svatou pravdu, nehledě na to, že když jsem se narodila, tak naši bydleli pár let u rodičů mojí mámy, takže by mohl zavzpomínat a ledacos pochopit.
Hmmmmm, děkuju 🙂
@loilla Přijde mi, že kdybych uměla být takhle nad věcí, jak to popisuješ u sebe, tak budeme taky happy. Ale asi je to i o povaze té dospělé dcery... a já jsem dost nerada, když se do mě někdo montuje (asi budu po tatínkovi, ha ha).